Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V komentáři, který jsem napsal před týdnem, jsem upozornil na to, že v letošních parlamentních volbách se poprvé v historii České republiky v tradičním posledním předvolebním podrazu angažovali zahraniční loutkovodiči některých našich politických stran.

Skandál s Pandora Papers byl přesně načasován do termínu českých voleb do Poslanecké sněmovny, jeho autoři se k němu bezostyšně hlásili a dosáhli svého – Andrej Babiš prohrál volby, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Přiznám se, že jsem zvědavě očekával, kdo z vítězné pětikoalice (a z které politické strany) bude nominován na ministra zahraničních věcí. Trochu mě mátla dvě jména, jež zazněla jako první – Martin Dvořák za STAN a Ondřej Kolář za TOP 09. Prvně jmenovaný má dlouholeté zkušenosti z diplomacie i z politiky (byl primátorem Hradce Králové), ten druhý se v oblasti zahraniční politiky „proslavil“ jen zbouráním sochy maršála Koněva na svém komunálním pašalíku na Praze 6. Nakonec se objevil ještě třetí nejvážnější kandidát Jan Lipavský z Pirátské strany.

Myslím si, že jeho nominace plní dvě hlavní přání těch zahraničních aktérů, kteří zasáhli do našich voleb. Zastupuje stranu, jež má jen čtyři poslance, takže zaručuje, že české ministerstvo zahraničí bude ve vládě tím nejméně významným rezortem. Mimo jiné proto, že část pravomocí mu uzme nový ministr pro evropské záležitosti. Kolonie sice nesmí provádět samostatnou zahraniční politiku, ale v Čechách se to pro jistotu musí pojistit důkladným vykucháním ministerstva, jak již konstatoval Lubomír Zaorálek, když ho odmítl převzít.

To, že byl navržen právě Jan Lipavský, představuje pro všechny prozápadní mladé české politiky poučení do budoucna. Věděl, co má dělat. Neodstraňoval sochy, nepřejmenovával náměstí ani nevypovídal smlouvy mezi Prahou a Pekingem, ale právě před rokem navrhl zákon, který vyřadil z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany Ruskou federaci a Čínskou lidovou republiku. To, zdá se, rozhodlo. Již dnes pak slibuje, že bude v tomto trendu pokračovat, aby nedemokratické státy nemohly zasahovat do české ekonomiky.  

Dá se důvodně předpokládat, že Rusko i Čína budou takovou politiku považovat za konfrontační a budou na ni stejným způsobem reagovat. ČLR to už několikrát předvedla, Ruská federace se ve všech předchozích případech chovala zdrženlivě. Doba se ovšem mění a ruská reakce na zrušení akreditace osmi pracovníků zastoupení u aliance v Bruselu vedla k uzavření mise RF u NATO a ukončení činnosti informační kanceláře NATO v Moskvě. A to v průběhu pouhých 14 dnů. Rusové se nadále konfrontaci vyhýbat nebudou.

Reakce nové české vlády na takový vývoj vztahů mi připadá předvídatelná. Využije ji jako záminku pro zřízení vojenské základny USA na našem území (budou-li o to Spojené státy stát). Ostatně si myslím, že tento záměr šlo předpokládat již v kauze Vrbětice letos na jaře.

Zdroj: prvnizpravy.cz