Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Když jsem před lety sloužil v Kyjevě, říkávali jsme si to s kolegy o Ukrajině často…

Dlužno poznamenat, že ony neomezené možnosti se většinou týkaly událostí či procesů veskrze negativních, ať již se to týkalo zločinnosti nebo způsobů, jak z občanů dostat nějaké peníze navíc. Kromě toho většinou platilo, že v Kyjevě se vše objevilo ve velkém předstihu.

Na toto poučení jsem si vzpomněl při sledování současné rozhořčené debaty o návrhu dvou poslanců za Komunistickou stranu Ruské federace, kteří chtějí účastníkům Akce Dunaj (okupace Československa armádami pěti zemí Varšavské smlouvy) statut válečných veteránů. Přiznám se, že celý humbuk kolem této záležitosti nechápu hned ze dvou zásadních důvodů.

Tím prvním je skutečnost, že zmínění ruští poslanci jsou v tomto ohledu recidivisté a přicházejí s tímto návrhem opakovaně, pokaždé na začátku června. Tuším, že naposledy tak učinili 6. 6. 2016, tehdy byli ještě tři, inicioval to Jurij Sinělščikov, který se okupace osobně zúčastnil. Státní Duma návrh zatím nikdy nepřijala. Proto nechápu, proč čeští politici, včetně prezidenta republiky, panu poslanci Sinělščikovovi opakovaně skáčí na špek.

Mám však druhý, daleko závažnější důvod – již patnáct let existuje zákon, který účastníkům Operace Dunaj (tedy okupantům) přiznává statut válečných veteránů s odůvodněním, že „bránili výdobytky socialismu v ČSSR“. Zákon vydal 11. 2. 2004 pod číslem 180/2004 tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kučma. Pokud je mi známo, za těch patnáct let, co tento zákon platí, z české strany nezaznělo jediné slovo kritiky či protestů. Pouze někteří novináři se o něm před třemi lety okrajově zmínili.

Budu-li hledat křiklavější příklad politiky dvojího metru v české zahraniční politice, asi se mi to nepovede. Zřejmě platí tzv. Petříčkova doktrína – ukrajinské zákony o veteránech (byť by to byli váleční zločinci či okupanti naší země) jsou vnitřní záležitostí Ukrajiny.

Naopak, opakovaně odmítané návrhy ruských komunistických opozičních poslanců jsou důkazem ruské agrese.

Moje babička při podobných příležitostech říkávala: „U nás v Čechách má Pánbůh divnou čeládku.“

Zdroj: prvnizpravy.cz