Grigorij Krug - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Grigorij Krug (23. prosince 1906 / 5. ledna 1907, Petrohrad ‒ 12. června 1969, Mesnil-Saint-Denis) byl významný ruský malíř ikon tvořící především v emigraci.

Narodil se do rodiny průmyslníka, otec byl švédského původu, matka Ruska. Protože se otec hlásil k protestantismu, také syn vyrůstal v tomto prostředí. V roce 1921 celá rodina opustila Rusko a usadila se v Estonsku. Umělecké vzdělání získal u prof. Reindorfa v Tallinu, kde navštěvoval v letech 1926-1928 uměleckou školu. Od matky získal vynikající hudební sluch, věnoval se proto také hudbě. Díky setkáním a besedám s prot. Lvem Liperovským v pskovském Pečerském klášteře přijal v roce 1926 pravoslaví.

V roce 1931 se přestěhoval do Paříže, kde pod vedením N. D. Miliotiho pokračoval v kurzech malby. Zde se rovněž seznámil s další velkou uměleckou osobností ruské emigrace, malířem ikon a kunsthistorikem L. A. Uspenským ‒ přátelili se až do smrti. Od roku 1932 se věnoval malbě (krajiny zachycující předměstí Paříže, náčrty starých chrámů aj.) a knižním ilustracím (např. ke Gogolovu „Nosu“).

Postupně se však Krugův zájem stále více přibližoval k ikonomalbě a církevnímu umění. Začal navštěvovat hodiny technologie ikonomalby v ruské společnosti „Ikona“ v Paříži, využíval rad a doporučení malířky ikon mnišky Ioanny (Ju. N. Rejtlingerové). Ve společenství umělců a teoretiků ikonomalby společnosti Ikona setrval od roku 1934 do roku 1959.

V roce 1933 se stal členem pravoslavného bratrstva sv. Fótia v Paříži, které řídil filosof V. N. Losskij. K hlavním úkolům bratrstva patřilo šíření pravoslaví ve Francii, výuka teologie aj.

Již v roce 1935 se společně s L. A. Uspenským ujal první etapy výmalby chrámu Tří světitelů patriarší metochie v Paříži. Na konci 30. let společně s týmž malířem vymaloval Pokrovskou kapli na ruské usedlosti v Grosrouvres (nedochovala se, jsou známy pouze fotky fresek).

Během 2. světové války Krug prožil vážnou duševní  tvůrčí krizi. Jakmile válka skončila, přestěhoval se do Vanves na předměstí Paříže, kde sloužil u chrámu Svaté Trojice jako chrámový zpěvák a maloval ikony pro soukromé osoby. V letech 1945-1946 maloval společně s L. A. Uspenským v jeho malířské dílně.

V roce 1948 přijal mnišský postřih a získal jméno Grigorij (na památku kyjevsko-pečerského ikonopisce Grigorije z 11. století) a záhy se odstěhoval do skitu Svatého Ducha v Le Mesnil-Saint-Denis.

Právě zde dosáhl ikonopisného mistrovství. Jeho talent se zde rozvinul v plné šíři, a to proto, že veškeré své schopnosti vložil do mnišské služby a malby ikon. Bohoslužba a ikonomalba se mu stala smyslem života i formou modlitby.

K nejdůležitějším dílům o. Kruga patří: ikonostasy chrámu Svaté Trojice ve Vanves (začátek 50. let), chrám Svatého Ducha (v domě N. A. Berďajeva) v Clamartu (první polovina 50. let), ikonostas a fresková výmalba chrámu v metochii Tří světitelů v Paříži (1959-1961; společně s L. A. Uspenským), ikonostasy chrámu sv. Serafima Sarovského v Montgeronu (1960-1962) a chrámu Boží Matky v Noisy-le-Grand (první polovina 60. let) a fresky chrámu ikony Kazaňské Matky Boží v Moisenay (1964-1966).

Za jeho hlavní dílo lze však bezesporu považovat výmalbu chrámu Svatého Ducha v Le Mesnil-Saint-Denis, na níž pracoval od začátku 50. let až do roku 1968. Zde, v oltářním prostoru chrámu, je rovněž pohřben.

Celkově je dodnes známo na 450 děl o. Grigorije Kruga, především ikon, fresek, v nich se věnoval 140 ikonografickým syžetům. Část z nich se dosud v ruské ikonografické tradici nevyskytovala, např. vyobrazení světců Galie sv. Dionýsia a sv. Jenovéfy Pařížské či vůbec první hagiografická ikona Andreje Rubljova (1968).

Po smrti ikonopisce vyšla na základě jeho úvah kniha Přemýšlení o ikoně (Мысли об иконе), dodnes reeditovaná.

Tvorba o. Kruga se vyznačuje vyobrazením toho duchovního vývoje, jímž prošel a v němž hrála základní roli modlitba. Centrální bod jeho myšlení představoval zázrak Proměnění Páně na hoře Tábor. Svou ohnivostí, světlostí a průzračností některé fresky umělce připomínají díla Theofana Řeka. Ve svých dílech ikonopisec přísně dodržoval ikonopisný kánon, přesto je na nich znát jak současný malířský jazyk, tak duchovní zkušenost 20. století.

Tvorba o. Grigorije Kruga představuje spojovací článek mezi ikonopisnou tradicí předrevolučního Ruska a tím odhalením pravoslavné ikony, které ve druhé polovině 20. století prožil Západ.

Literatura:

В. Н. Сергеев, „Григорий Круг“, in: Православная энциклопедия, sv. 12, Моskva 2006.

Вздорнов Г. И., Залесская З. Е., Лелекова О. В., Общество “Икона” в Париже, sv. 1-2, Мoskva - Paříž 2002, sv. 1, s. 232-248.