Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

„Homosexuálové celého světa, máte mé požehnání,“ touto větou německý kardinál Reinhard Marx znovu potvrdil proces odluky německé katolické církve od Vatikánu, který začal před několika lety. Navzdory zjevně pokrokovým náladám německého katolického kléru se papež František snaží udržet německé katolíky pod kontrolou Vatikánu. Německá církev s kapitálem 20 miliard eur zůstává jednou z nejbohatších v Evropě.

Katolické církvi v Německu se v posledních letech opakovaně dostává pozornosti médií. V květnu 2021 stovky německých katolických kněží otevřeně žehnali homosexuálním párům, které se považovaly za katolíky. „Německá církev ztrácí kontakt s pravdou o životě LGBT lidí,“ vysvětlili tehdy němečtí duchovní. A to i přesto, že na poslední Kongregaci pro nauku víry bylo manželství osob stejného pohlaví ostře kritizováno a odsouzeno. „Úcta k lidem s homosexuální orientací nemůže v žádném případě znamenat souhlas s homosexuálním chováním ani právní uznání homosexuálních manželství. Pro dobro společnosti je nutné, aby zákony uznávaly, podporovaly a chránily manželství jako základ rodiny, základní jednotky společnosti,“ zní oficiální stanovisko katolické církve. A zatímco papež František páry stejného pohlaví přímo neodsoudil, jeho předchůdce Benedikt XVI. se nejen postavil proti svazkům osob stejného pohlaví, ale odsoudil i samotný fenomén homosexuality v církvi.

Poptávka vytváří nabídku

Ve stejném měsíci učinila německá církev další krok k uspokojení stále náročnějších požadavků svého stádce. Do čela Katolické biskupské konference a vedení Svazu německých diecézí byla poprvé jmenována žena, padesátiletá Beate Gillesová. Tím se naplnilo přání katolíků, aby se ve vedoucích pozicích objevovalo více žen.

V červnu téhož roku přišel pro věřící nový šok: mnichovský a freisingský arcibiskup podal papeži Františkovi rezignaci kvůli skandálu se sexuálním zneužíváním ze strany německých katolických kněží. Kardinál přijal plnou vinu za to, co se stalo, a vyčítal si svou nečinnost a nevědomé ukrývání provinilých kněží. Papež František však poté, co Marxovi poděkoval za jeho obětavost, jeho rezignaci nepřijal a raději ho ponechal ve funkci.

Navzdory svému nejistému postavení Reinhard Marx neopustil pokrokovou linii německé katolické církve. V polovině léta se veřejně omluvil LGBT lidem a prohlásil, že „jsme udělali příliš mnoho pro marginalizaci homosexuálů“. V rozhovoru pro Irish Times kardinál uvedl, že „ještě nedávno“ se církev a celá společnost „stavěla k homosexuálům negativně... bylo to v celé společnosti. Je to otřesné, je to skutečný skandál.“ Jako člen rady devíti kardinálů pod vedením papeže Františka se Marx dostal do přímé konfrontace s oficiálním postojem církve.

Kardinál se domnívá, že formalizace vztahů mezi homosexuálními páry by měla být regulována na státní úrovni a „církev by ji neměla odsuzovat“. Stát podle Marxe „musí být sekulární. Stát není křesťanský. Společnost však není sekulární. Společnost může být křesťanská, náboženská nebo nenáboženská, multireligiózní a jakákoli jiná“.

Na cestě k rozdělení církve

Někteří lidé z církevních kruhů začínají spekulovat o možném rozkolu v německé katolické církvi a upozorňují, že ostré názory německých církevníků nejsou náhodné, nýbrž představují součást jistého plánu. Někteří odborníci tvrdí, že německá katolická církev je výsledkem boje modernistického křídla Vatikánu za liberalizaci a obnovu katolické církve.

Mezi hlavní postuláty modernistů patří zavedení většího počtu žen do řad duchovních, odbourání starých dogmat a předsudků vůči homosexualitě, manželství osob stejného pohlaví, potratům a eutanazii.

Za neangažovaností papeže Františka a vyhýbáním se otevřené konfrontaci může být víc než jen snaha udržet Vatikán ve vedení nejbohatších německých farností, které Svatému stolci vydělávají miliardy eur ročně na vysokých církevních daních. Svou roli zde mohou hrát i papežovy jezuitské kořeny, řád historicky spojený s pokrokovým katolicismem a tzv. církevními zednáři a „mafií San Gallo“.

Papežská bezmoc

Známý římský odborník na Vatikán Aldo Maria Valli se domnívá, že k oddělení německé katolické církve od oficiálního Vatikánu již fakticky došlo, a odvolává se na pozitivní usnesení německé interní synody týkající se povolení duchovních uzavírat manželství, svěcení žen na duchovní a žehnání svazkům osob stejného pohlaví. Aldo Maria cituje názor kardinála Waltera Brandmüllera, který se domnívá, že německá katolická církev již dlouho akceptuje postoje protestantských kněží. „Rozkol ještě nenastal, protože ho nikdo oficiálně neoznámil, ale v samotném jádru, ve skutcích, už nastal,“ domnívá se novinář.

Rezignační dopis, který papeži zaslal kardinál Marx Reinhardt, je podle něj skrytou formou nátlaku na papeže. Kardinál ve svém dopise nejenže přiznává vinu, ale také upozorňuje na významnou roli „administrativních chyb“ a „systémového a institucionálního selhání“. „Smysl této iniciativy je následující: milý papeži, pokud chce církev skutečně něco změnit, musí postupovat jako my v Německu,“ domnívá se Valli. Podle novináře papež svým odmítnutím dát kardinálovi výpověď vyjadřuje podporu nejen Marxovi, ale i celé německé synodě a jejím reformám.

Valli se domnívá, že takový krok opět představuje papeže Františka spíše jako politika a diplomata než jako skutečného duchovního vůdce katolicismu. Papež neodsuzuje, ale ani přímo nepodporuje, říká jedno a dělá druhé. „Byl zvolen, aby reformoval církev, aby vyřešil závažné problémy, jako je korupce a sexuální zneužívání v církvi, ale nikdy ničeho nedosáhl. A teď, když je starý a nemocný, se zdá, že je ještě méně schopný řešit problémy,“ lituje Valli. „Katolická církev je v chaosu, všude vládne zmatek. A příběh německé církve je pouze symptomem, a bohužel ne jediným.“

Originál: Елена Афанасьева - Церковные модернисты завоёвывают Германию vyšel 11. srpna 2021 na octagon.ru.

Zdroj: octagon.ru