Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo pronesl minulý týden projev, který někteří analytici považují za vyhlášení nové studené války. Tentokrát je nepřítelem svobodného světa číslo jedna – Čína.

Pompeo si nikoli náhodou vybral za svůj projev symbolické místo – Nixonovu knihovnu ve městě Yorba Linda v Kalifornii. Důvod je prostý, byl to právě Nixon, který na počátku sedmdesátých let zahájil diplomatickou inciativu, kterou chtěl tehdejší Čínu dostat do sféry „svobodného světa“.

Ten Pompeův projev je zajímavý především v tom, že celkem bez větších okolků vyhlašuje tažení proti Číně a k tomu vyzývá i ostatní země světa – především pak spojence.

Pro lepší ilustraci hlavních myšlenek je dále uvedena řada citátů (v pracovním překladu), které mohou dokumentovat zaměření jeho projevu a také zaměření americké politiky v příštích letech.

(Stručný informativní výtah toho hlavního z Pompeova projevu jsme pro naše čtenáře nezávisle na tomto článku připravili také. Více zde. Další komentář k projevu M. Pompea jsme připravili na později- poznámka redakce).

„Mé poznámky dnes jsou čtvrtou sadou poznámek v řadě čínských projevů, které jsem požádal o poradce pro národní bezpečnost Roberta O’Briena, ředitele FBI Chris Wraye a generálního prokurátora Barra, aby přednesli vedle mě. (Velvyslanec O’Brien hovořil o ideologii, ředitel FBI Wray hovořil o špionáži, generální prokurátor Barr hovořil o ekonomice.)

Měli jsme velmi jasný účel, doslova misi. Vysvětlit různé aspekty amerického vztahu s Čínou, masivní nerovnováhu v tomto vztahu, která se budovala po celá desetiletí, a návrhy Čínské komunistické strany na hegemonii.

Naším cílem bylo objasnit, že hrozby pro Američany, kterým se chce čínská politika prezidenta Trumpa zabývat, jsou jasné a naše strategie pro zajištění těchto svobod bude realizována.

(…)Představovali jsme si, že spolupráce s Čínou by mohla v budoucnu přinést jasný příslib slušnosti a spolupráce.

Musíme si přiznat tvrdou pravdu, která by měla v příštích letech a desetiletích vést naše kroky, že pokud chceme mít svobodné 21. století, a nikoli čínské století, o kterém Xi Jinping sní, staré paradigma jednání s Čínou jednoduše nefunguje.

Nesmíme už v tom pokračovat a nesmíme se k tomu vracet.

Jak prezident Trump jasně řekl, potřebujeme strategii, která ochrání americké hospodářství a náš způsob života. Svobodný svět musí zvítězit nad touto novou tyranií.

(…) Prezident Nixon si zaslouží enormní uznání za to, že si uvědomil, že Čína je příliš důležitá na to, aby byla ignorována, i když byl její lid oslaben kvůli své vlastní komunistické brutalitě, kterou si sám způsobil.

V roce 1967 řekl: „Z dlouhodobého pohledu si jednoduše nemůžeme dovolit ponechat Čínu navždy mimo rodinu národů… Svět nemůže být v bezpečí, dokud se Čína nezmění. Náš cíl – v rozsahu, v jakém je to možné, musíme ovlivňovat tyto události. Naším cílem by mělo být navození změn.“

Svojí historickou cestou do Pekingu zahájil prezident Nixon naši strategii zapojení Číny do světové politiky. Vznešeně hledal svobodnější a bezpečnější svět a doufal, že Čínská komunistická strana (ČKS) tento závazek vrátí.

Postupem času se američtí politici stále více domnívali, že jak se Čína stane prosperující, otevře se, bude doma svobodnější a v zahraničí bude představovat menší hrozbu, bude přátelštější. To všechno se zdálo – jsem přesvědčen – tak nevyhnutelné.

Ale ta doba, kdy to bylo nevyhnutelné, už je u konce. Způsob naší angažovanosti, který jsme prováděli, nepřinesl v Číně takovou změnu, v jakou doufal prezident Nixon.

Pravda je taková, že naše politika – a stejně i politiky ostatních svobodných národů – vzkřísily krachující čínskou ekonomiku, abychom nakonec uviděli, že Peking ukousl ruce, které ho živily.

Otevřeli jsme náruč čínským občanům, abychom viděli, jak Čínská komunistická strana využívá naši svobodnou a otevřenou společnost. Čína vyslala své propagandisty na naše tiskové konference, naše výzkumná střediska, naše střední školy, naše vysoké školy.

Dali jsme ČKS i samotnému režimu zvláštní ekonomické zacházení, abychom viděli, jak ČKS trvá na mlčení nad porušováním lidských práv jako na ceně za vstup západních společností do Číny.

Čína si přivlastnila naše cenná duševní vlastnictví a obchodní tajemství, a to vedlo ke ztrátě milionů pracovních míst po celé Americe.

Prezident Nixon jednou řekl, že se obává, že otevřením světu vytvoříme z ČKS „Frankensteina“, a to se teď stalo.

(…) Amerika již nemůže ignorovat základní politické a ideologické rozdíly mezi našimi zeměmi, stejně jako je ČKS nikdy neignorovala.

Jediným způsobem, jak skutečně změnit komunistickou Čínu, je jednat nikoli na základě toho, co říkají čínští vůdci, ale toho, jak se chovají. A uvidíte, jak americká politika bude reagovat na tento závěr. Prezident Reagan řekl, že se zabýval Sovětským svazem na základě „důvěřuj, ale prověřuj.“ Pokud jde o ČKS, říkám, že musíme nedůvěřovat a ověřovat. (Potlesk.)

My, národy milující svobodu světa, musíme přimět Čínu, aby se změnila, přesně jak chtěl prezident Nixon. Musíme přimět Čínu, aby se změnila metodami, který bude kreativnější a asertivnější než dosud, protože pekingské akce ohrožují náš lid a naši prosperitu.

Musíme začít změnou toho, jak naši lidé a naši partneři vnímají Čínskou komunistickou stranu. Musíme říct pravdu. Nemůžeme s touto inkarnací Číny zacházet jako s normální zemí, stejně jako s jakoukoli jinou.

Víme, že obchodování s Čínou není jako obchodování s normálním národem, který dodržuje zákony. Peking ohrožuje mezinárodní dohody, protože s nimi zachází jako s nástroji pro svoji globální dominanci.

Ale trváním na spravedlivých podmínkách můžeme Čínu donutit počítat s důsledky jak krádeží duševního vlastnictví, tak i politik, které poškozovaly americké zaměstnance.

Víme také, že obchodování se společností podporovanou ČKS není stejné jako obchodování například s kanadskou společností. Neodpovídají se nezávislým správním radám a mnoho z nich je sponzorováno státem, takže není třeba dosahovat zisků.

(…) Víme také, že pokud naše společnosti investují v Číně, mohou vědomě či nevědomky podporovat hrubé porušování lidských práv komunistickou stranou.

Víme také, že ne všichni čínští studenti a zaměstnanci jsou jen normální studenti a pracovníci, kteří sem přicházejí, aby si vydělali trochu peněz a získali nějaké znalosti. Příliš mnoho z nich sem přichází, aby ukradli naše duševní vlastnictví a odvezli ho zpět do své země.

Víme, že lidová osvobozenecká armáda není normální armádou. Jejím účelem je podpořit absolutní vládu elity Čínské komunistické strany a rozšířit čínskou říši, nikoli chránit čínský lid.

Upřímně řečeno, na ministerstvu zahraničí jsme vytvořili nový soubor politik, které se zabývají Čínou a prosazují cíle prezidenta Trumpa pro spravedlnost a reciprocitu, aby změnily nerovnováhu, která za minulá desetiletí narostla.

Právě tento týden jsme oznámili uzavření čínského konzulátu v Houstonu, protože to bylo středisko špionáže a krádeží duševního vlastnictví.

Musíme také více zapojit a posílit čínský lid – dynamické lidi milující svobodu, kteří jsou zcela odlišní od Čínské komunistické strany.

To začíná osobní diplomacií. Kdekoli jsem byl, všude jsem potkal čínské muže a ženy s velkým talentem a usilovností.

ČKS se obává názorů čínského lidu více než kteréhokoli nepřítele a ztráty své vlastní moci.

Příliš mnoho desetiletí naši vůdci ignorovali a bagatelizovali slova statečných čínských disidentů, kteří nás varovali před povahou režimu, kterému čelíme.

Změna chování ČKS však nemůže být samotným úkolem čínského lidu. Svobodné země musí pracovat na obraně svobody.

Věřím, že ČKS opakuje některé stejné chyby, které udělal Sovětský svaz – odcizení potenciálních spojenců, narušování důvěry doma i v zahraničí, odmítnutí vlastnických práv a předvídatelný právní stát.

Věřím v procitnutí, které vidím mezi ostatními národy, které vědí, že se nemůžeme vrátit zpět do minulosti stejným způsobem, jakým to děláme tady v Americe. Slyšel jsem to z Bruselu, ze Sydney, z Hanoje.

Na rozdíl od Sovětského svazu je Čína hluboce integrována do globální ekonomiky. Peking je však na nás více závislý než my na něm.

(…) Každý národ bude muset pochopit, jak chránit svou vlastní suverenitu, jak chránit svou vlastní ekonomickou prosperitu a jak chránit své ideály před chapadly Čínské komunistické strany.

Vyzývám každého vůdce každého národa, aby začal tím, co Amerika udělala – jednoduše trvala na reciprocitě, trvala na transparentnosti a odpovědnosti Čínské komunistické strany. Je to kádr vládců, který zdaleka není homogenní.

Příliš dlouho jsme nechali ČKS stanovit podmínky pro zapojení do světové ekonomiky, ale už to skončilo. Svobodné národy musí nastavit tón. Musíme pracovat na stejných principech.

Pro některé malé země je to obtížné. Bojí se. Někteří z toho důvodu prostě nemají tu schopnost, odvahu v tuto chvíli stát s námi.

Máme naše spojence v NATO, kteří se nepostavili takovým způsobem, jakým je třeba vůči Hongkongu, protože se obávají, že jim Peking omezí přístup na čínský trh. Je to nerozumný způsob, který povede k historickému selhání, a nemůžeme to opakovat.

A pokud nebudeme jednat nyní, ČKS nakonec naruší naše svobody a rozvrátí řád založený na pravidlech, která naše společnosti vytvořila. Pokud nyní před tím skloníme hlavu, děti našich dětí mohou být vydány na milost a nemilost Čínské komunistické straně, jejíž činy jsou dnes ve svobodném světě hlavní výzvou. Generální tajemník Xi bude stále provádět  tyranizaci uvnitř a vně Číny, pokud mu to dovolíme.

Dnes jde o složitou novou výzvu, s níž jsme se nikdy předtím nesetkali. SSSR byl uzavřen od svobodného světa. Komunistická Čína je již na našich hranicích.

Takže této výzvě nemůžeme čelit sami. Organizace spojených národů, NATO, země G7, skupina G20, naše kombinovaná hospodářská, diplomatická a vojenská síla jsou dostačující, aby tuto výzvu splnily, pokud ji nasměrujeme jasně a s velkou odvahou.

Zajištění našich svobod před Čínskou komunistickou stranou je posláním naší doby a Amerika je v pozici, aby ji vedla, protože naše ústavou dané principy nám tuto příležitost poskytují.“

Tolik Pompeo. Skutečně stojí za to, se nad řadou tezí projevu v klidu zamyslet – a ještě více nad tím, co zatím řečeno nebylo a nikdy asi ani nebude. To, co se bude odehrávat v zákulisí. Je také divné, že tak zásadní projev proběhl bez většího zájmu českých politiků a především medií, které jinak komentují každou maličkost.

Z tohoto výtahu je víc než zjevné, že skutečně jde o projev, který je srovnatelný s tím prvním projevem, kterým W.Churchill vyhlašoval studenou válku. Je určen nepřítel a jsou vyzvány také ostatní svobodné národy, aby se k tomuto tažení přidaly.

Také se to týká nás – tentokrát se předpokládá, že budeme stát na opačné straně fronty. Co nám to přinese, zatím jen málokdo z nás tuší.

Důležitý je ještě jeden fakt – už to není Rusko, kdo je nepřítelem číslo jedna. A proto zažijeme docela zajímavý vývoj ve vztazích těchto tří velmocí.

A úplně na závěr, snad si také USA uvědomují, že tentokrát to nebude tak snadná studená válka. Dnes je to válka se zemí, která má ekonomiku srovnatelnou – možná už větší – a v globalizovaném světě. To nejsou dva nesrovnatelné potenciály, jako tomu bylo před sedmdesáti lety. Navíc jsou zde i další země, resp. rychle rostoucí ekonomiky – např. Indie atd. Ty také budou chtít své místo na slunci….

A možná je to i o tom, že svět je už jiný a já si myslím, že nelze se vrátit zpět. A my budeme moci pozorovat ztrátu dominantního postavení USA ve světové politice a doufejme, že to na nás – na malou zemi – nebude mít větší dopad. To, co je bohužel jisté – čeká nás velmi neklidná doba.

Zdroj: casopisargument.cz