Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Začněme od konca, bo dneska už vime, jak to dopadlo. Soužiti dvuch a vice kmenu na jednom uzemi je problem. Vždycky to byl problem, je to problem a vždycky to bude problem.

Proto, když chce kdosik zničit nepřitela a ma na to čas, začne mu stěhovat na jeho uzemi jine kmeny a musi zajistit, aby nesplynuly s puvodnim obyvatelstvem. Ten kmen se može lišit jazykem, naboženstvim, barvou pysku... prostě čimkoliv. A pak, pokud je novy kmen životaschopny a dostatečně rychle se množi, dřiv nebo později dojde k bodu zlomu (jestli vam to cosik připomina z dnešniho EuroSajuza, je to jen podobnost čistě nahodna).

Soužiti kmene českeho a německeho trvalo stovky roku a stovky roku trvaly tež boje mezi těmito kmenama, enem nebyly tak zřetelne. Jestli si myslite, že ne, zeberte si jakukoliv kronyku, je jich na internetu dost, třeba tuhle:

„Bydleli jsme u Trutnova. Už můj otec byl rodák z toho kraje. V roce 1921 probíhalo sčítání lidu. Tenkrát můj otec volil českou národnost. Nebylo těžké uhodnout, kdo se za Čecha hlásil, byl totiž jediný v obci. Také již v tomto roce nám Němci vytloukli okna, zničili dveře a okenní křídla rozvěsili po stromech. A 28. října vždy sedláci dělali nejhorší práci, vyváželi močůvku, záchody, hnůj. Otce jako živnostníka bojkotovali, takže měl perný život. I já jsem trpěl; chodili jsme do české školy až do Trutnova. Také zde jsem prožíval samé rvačky a přepady od Němců. Byly to těžké chvíle, způsobené pobuřováním proti nám, Čechům, Konrádem Henleinem. Ten dostával finanční pomoc od Hitlera, i henleinovci a ordneři byli vyzbrojováni z Německa. Také našich hraničářů hodně padlo, byli zavražděni a jiní vyhnáni. To čekalo i mne, protože jsem byl v Sokole...“

Takže jak pravi poučka, nemožeme divit, že přišel bod zlomu, byla to enem otazka času.

Dneska bereme konferenci v Mnichově tragicky. Ale nic tragickeho na ni nebylo. Řikame, že byla o nas bez nas, ale ani to neni pravda. Dohoda, ke ktere dospěly štyry evropske mocnosti v Mnichově, byla enem provaděci vyhlaškou teho, co schvalila Hodžova československa vlada 21. zaři (a nasledna Syroveho vlada suhlas s odstupenim pohraniči nezrušila).

Aji proto začina Mnichovska dohoda slovama: „...vzhledem k dohodě, které již bylo ve věci odstoupení Sudet Německu dosaženo...„ Tou dohodou se mini předchozi suhlas česke vlady...

Odděleni českeho a německeho živlu bylo spravne, nespravedlive bylo odstoupeni hystoryckych uzemi nepřiteli. Tato nespravedlnost Mnichovske konference z 30. 9. 1938 byla napravena Postupimskou konferenci 2. srpna 1945, kera opět potvrdila odděleni obuch kmenu, uzemi tentoraz spravedlivě zustalo temu, kdo na něho měl narok.

Od te doby su mezi oběma kmenama slušne vztahy, bo oni su tam, my zme tady. Každy na svojem a za svoje.

Až zas přide kdosik a bude chtět na vaše uzemi lifrovat jine kmeny, zeberte na něho klacek. Buď se nedokazal poučit z hystoryje, nebo to je placeny nepřitel.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, pohraniči.

PS: Z průzkumu pro organizaci Post Bellum, provedeného na jaře 2018 vyplynulo, že téměř 50 % dotázaných Čechů neví, co se stalo v roce 1938. Ve věkové kategorii 18 až 24 let nemá povědomí o událostech z roku 1938 okolo 60 % dotázaných.

Zdroj: vetvicka.blog.idnes.cz