Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Leonid SAVIN - Smrt liberálního uspořádání světa – aneb co rozčiluje západní liberální intelektuály a globalisty?
V březnu Richard Haass, předseda Rady pro zahraniční vztahy, vydal pozoruhodný článek nazvaný „Odpočívej v pokoji, světový pořádku liberálů“, v němž říká jako parafrázi Voltaira, že umírající liberální světový řád už není liberální, světový ba dokonce ani pořádkem.
Z úst 66-ti letého Richarda N. Haasse to je vážné prohlášení, a to nejen proto, že působí jako předseda Rady pro zahraniční vztahy již 15 let. Předtím vedl službu plánovací politiky na americkém ministerstvu zahraničí, působil v Pentagonu, byl zvláštním vyslancem pro urovnání v Severním Irsku, koordinátorem pro Afghánistán, zvláštním asistentem George H. Bushe, ředitelem oddělení pro Střední východ a jižní Asii v Radě národní bezpečnosti, politickým poradcem během operací v Iráku aj. Sepsal rovněž mnoho knih o zahraniční politice a managementu, stal se profesorem a vedoucím pracovníkem Carnegie Endowment a Mezinárodního institutu strategických studií.
„Liberalismus je na ústupu. Demokracie pociťují důsledky rostoucího populismu. Strany zastávající politické extrémy získaly v Evropě důležité pozice. Hlasování ve Spojeném království ve prospěch odchodu z EU svědčí o ztrátě vlivu elity. Dokonce i USA zažívají bezprecedentní útoky svého vlastního prezidenta na média, soudy a donucovací orgány země. Autoritářské systémy, a to včetně Číny, Ruska a Turecka, se staly ještě silnějšími. Země, jako je Maďarsko a Polsko, se nezajímají o osud svých mladých demokracií. Vidíme vznik regionálního řádu... Pokusy o vytvoření globálního dominance selhaly,“ píše Richard Haass. Dříve také vyřkl několik poplašných prohlášení, ale tentokrát lze mezi řádky jednoho z vedoucích intelektuálů-globalistů vyčíst deprese.
Vedoucího Rady pro zahraniční vztahy USA uvádí do depresí to, že Washington jednostranně mění pravidla hry a vůbec se přitom nezajímá o názory svých spojenců, partnerů a klientů:
„Rozhodnutí Ameriky opustit roli, kterou hrály po více než sedm desetiletí, se stalo přelomovým bodem. Liberální světový řád nemůže přežít sám o sobě, tedy když neexistuje dostatečný zájem o něj a ani prostředky k jeho podpoře. Výsledkem bude méně svobodný, méně prosperující a méně bezpečný svět pro Američany i pro ostatní.“
V tomto pohledu na svět Richard Haas není sám. Jeho kolega z CFR, S. Patrick, souhlasí s tvrzením, že Spojené státy pohřbívají mezinárodní liberální řád – a činí tak společně s Čínou. Pokud dříve v USA doufali, že procesy globalizace postupně změní Čínu, transformace neproběhla tak, jak se v Americe očekávalo. Čína prošla modernizací bez westernizace a nyní rozšiřuje svůj vliv v Eurasii. Pro Spojené státy jsou tyto procesy bolestivé.
„Dlouhodobým cílem Číny je demontovat alianční systém USA v Asii a nahradit jej měkkou (z pohledu Pekingu) formou regionální bezpečnosti... Čínská iniciativa „Jeden pás – jedna cesta“ představuje nedílnou součást těchto snah... Ještě agresivněji Čína podporuje šokující právní požadavky na téměř celé Jihočínské moře, kde pokračuje ve stavbě nových ostrovů a také se podílí na provokativních akcích proti Japonsku“, říká Patrick.
Spojené státy pak Číňané označují za „unaveného obra, který již nechce nést břemeno globálního vůdcovství“, což má za následek „poškozený liberální mezinárodní řád fungující bez lídra, který by chtěl investovat do samotného systému.“
Vinu za tento stav R. Haass a S. Patrick samozřejmě přisuzují Donaldu Trumpovi. Jenže v tomto místě se musíme zamyslet hlouběji.
Norský státník se zkušenostmi v mezinárodních organizacích Stein Ringen v knize Národ ďáblů: Demokratičtí předáci a problém poslušnosti poznamenává, že
„výlučnost americké demokracie je dnes definována systémem, který je nefunkční ve všem, co je nezbytné k zajištění veřejné shody a poslušnosti… Orgie nedostatku kontroly vedly k tomu, že se kapitalismus ponořil do krize. Peníze se míchají do politiky a podkopávají základy demokracie... Americká politika již není závislá na síle průměrného voliče, jestli na něm někdy vůbec závisela... Američtí politici jsou si vědomi, že se utápí v morálním úpadku, ale nemohou s tím nic dělat.“
Trump je odrazem nefunkčnosti amerického systému. Jedná se o amerického Gorbačova, který začal ve špatné době perestrojku. Snaží se léčit tělo národa paliativními prostředky, ale onemocnění je tak závažné, že nelze vyléčit bez radikálních opatření.
Problémy se šíří i do Evropy. Stein Ringen pokračuje:
„Nadnárodní finanční organizace monopolizovaly politickou agendu jednotlivých zemí v nepřítomnosti jakékoliv globální politické síly schopné je ovládat. Evropská unie, tento největší experiment při budování nadnárodního demokratického svazu, postupně selhává…“
Je charakteristické, že v nezápadních systémech, které používají recepty liberalismu, například v Latinské Americe nebo v jihovýchodní Asii, žádná panika nepropukla. Pravděpodobně je důvodem zásadní rozdíl obou civilizací. Francouzský filozof Lucien Goldman o tom psal ve své práci Skrytý Bůh již v roce 1955 – v západní kultuře totiž „ani v prostoru, ani ve společenství jednotlivec nemůže získat žádnou normu, žádný směr, jimiž by se mohl řídit“.
A protože liberalismus svou povahou i nadále mechanicky „osvobozuje“ individuum od veškerých omezení (sociální třída, náboženství, rodina atd.), je krize Západu na této cestě nevyhnutelná. Rychlý vzestup populistických hnutí, protekcionismus, konzervatismus atd. představují pouze přirozený sebezáchovný instinkt národů. Zoufalství, které Západ zažívá, jsou pro západní projekt imanentní. A ideologická prázdnota Západu nevyhnutelně naplní i jiné společensko-politické projekty.
Pravděpodobnost, že úpadek liberálního světového řádu znamená konec globalizačního přízraku, je tak skutečně vysoká.
(překlad vlastní)
Originál: ЛЕОНИД САВИН - Смерть либерального миропорядка Что удручает западных интеллектуалов-глобалистов? vyšel 17. května 2018 na fondsk.ru.
Zdroj: fondsk.ru
Klíčová slova: Čína, Ekonomika, Kritika globalizace, Kritika neoliberalismu, Kritika Západu