Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V Dánsku vyhrála sociální demokracie volby. Slibuje, mimo jiné, restriktivní azylovou a migrační politiku.

K sepsání tohoto článku mě popíchla jedna věta v e-mailovém zpravodaji Deníku N ze 6. června, která si zaslouží delšího komentáře. Příslušný odstavec zní takto.

Propad populistů. „Budeme mít text o volbách v Dánsku. Vůbec to není nuda, dopadlo to docela překvapivě,“ oznámil na dnešní poradě šéf zahraniční redakce Jan Kudláček. Titulek – Obrat v Dánsku: pravicového premiéra porazila Sociální demokracie, protiimigrační strany propadly  – je skutečně slibný. Že by ještě byly země, kde se šířit strach z migrace nevyplácí?

DENÍK N, NOTES ZE 6.ČERVNA

Ta poslední věta, kterou jsem vytučnil, neodpovídá dánské politické realitě.

Protiimigrační Dánská lidová strana nepřišla o hlasy proto, že by dánský volič v posledních letech přehodil výhybku a chtěl změkčit migrační politiku své země. Bylo to právě naopak. Dvě hlavní strany ve Folketingu, sociální demokracie a středopravicová Venstre, přejaly program a postoje dánských lidovců do té míry, že existence protiimigrační strany na politické scéně začíná připomínat ono slavné páté kolo u vozu. Prostě už je nadbytečná. Tím spíše, že v roce 2015 se při formování vlády úmyslně vyhnula převzetí politické zodpovědnosti a rozhodla se raději podpořit menšinovou vládu strany Venstre.

Právě odcházející středopravá vláda přitvrdila imigrační a azylové zákony natolik, že v rámci západní Evropy nejspíš drží rekord. Imigraci dostala na starost ministryně Inger Støjberg, která strávila čtyři roky utahováním šroubů, aby, podle jejích vlastních slov, se Dánsko stalo co nejméně přitažlivé pro žadatele o azyl.

Po přijetí jubilejního padesátého zpřísnění zákonů se ministryně nechala vyfotit s oslavným dortem a umístila fotku na Facebook, z čehož některým uživatelům (a)sociální sítě předvídatelně praskaly žilky zuřivostí.

Sociální demokracie, která nyní volby vyhrála, strávila předešlé volební období v opozici, ale pod vedením své nynější předsedkyně Mette Frederiksen naskočila na tutéž politiku. Socialisté hlasovali pro klíčová zpřísnění zákonů a jejich mluvčí Tesfaye, sám z imigrantské rodiny, řekl například toto. (Zdroj.)

„Oblasti, kam se migranti stěhují, jsou klasické sociálně demokratické oblasti. Takže to typicky budou právě voliči sociální demokracie, jejichž děti budou navštěvovat problémové školy, kvalifikovaní a nekvalifikovaní dělníci, kdo budou mít nové kolegy. To představuje výzvu pro společenskou soudržnost v sociálním státě.“

Samotná Mette Frederiksen poskytla novinám společný rozhovor s šéfem protiimigrační strany Dahlem a krátce po svém zvolení do čela strany řekla Financial Times:

„Když přijdete do Švédska, Norska nebo Dánska, máte od prvního dne nárok skoro na všechno … Je těžké takový systém zkombinovat s přísunem většího množství lidí.“

a

„Myslím si, že nejdůležitější věcí sociální demokracie je být relevantní. Dokážete najít řešení problémů, které lidé prožívají?“

Bingo. Tady je někdo politický realista s nohama na zemi.

Do letošních voleb šla dánská sociální demokracie s podrobným 44-stránkovým programem ohledně imigrace (PDF a stručnější výtah, PDF). Prosoukáte-li tyto dokumenty skrze automatické překladové služby jako DeepL nebo Google Translate, dostanete solidně čitelný anglický text.

Mezi navrhovaná opatření ve věci azylové a migrační politiky, jakož i zvládání bolestivých následků dřívějšího idealismu, patří např. tyto body:

• desetiletý plán, který by na všech školách měl zajistit maximální podíl 30 % dětí s imigračními kořeny,
• imigranti a azylanti na sociálních dávkách budou muset vykonávat 37 hodin veřejně prospěšných prací týdně,
• zákaz peněžitých darů pro náboženské společnosti, pocházejících ze zemí, kde nepanuje svoboda vyznání (ehm, celý Perský záliv),
• možnost žádat o azyl na dánské půdě by měla být zrušena a veškeré azylové řízení by se mělo dít ve speciálních centrech mimo Evropu, případně přes OSN,
• počet nezápadních imigrantů má být zastropován,
• modlitby a kázání v jiných jazycích musejí být přeloženy do dánštiny a příslušná náboženská komunita to bude platit,
• reforma schengenského systému, která by členským zemím umožnila snáze obnovovat hraniční kontroly,
• má vzniknout speciální policejní jednotka pro deportace odmítnutých žadatelů o azyl, aby mezi nimi nevznikal dojem, že kdo se dostane do Evropy, už tam zůstane.

Dvojstránka z volebního programu sociální demokracie, upozorňující na nárůst africké populace, organizované pašování lidí a na to, že 43 % Nigerijců starších 15 let by chtělo emigrovat.

Připočtěte k těmto návrhům další skutečnosti uváděné v textu, jako např.:

• informaci z ministerstva financí, podle níž Dánsko za sociální podporu nezápadních imigrantů utratí 33 miliard dánských korun ročně,
• tvrzení, že evropská azylová a sociální politika umožnila vznik rozsáhlé pašerácké mafie v Asii a Africe,
• varování, že africká populace prudce roste (viz: Porodnice světa na tomto blogu) a že mnoho mladých lidí utíká z Afriky jen za cílem zlepšit si život,
• upozornění, že lidé, kteří si mohou dovolit drahé služby pašeráků lidí, vesměs nejsou ti nejpotřebnější a že kvůli nim se zapomíná na ty, kdo jsou postiženi skutečnou chudobou,

nu, a máte program, u kterého by vás nijak nepřekvapil podpis Marine Le Penové nebo rakouské FPÖ. Skoro bych řekl, že by, řečeno slovy Deníku N, mohlo jít o šíření strachu z migrace.

A nemyslím si to sám. Například předsedkyně dánského spolku Refugees Welcome, Michala Clante Bendixen, si stěžuje, že už mezi Dánskou lidovou stranou a sociálními demokraty nevidí žádný rozdíl.

Jediný způsob, jak se vůči takové politice může nějaká protiimigrační strana prosadit, je ještě přitvrdit, což se také stalo. Napravo od Dánské lidové strany vznikly ještě dvě menší straničky, Nová pravice a Tvrdý kurz.

Nová pravice chce vypovědět konvenci OSN o uprchlících a deportovat všechny imigranty, kteří se nedokáží uživit. V novém dánském parlamentu má čtyři poslance. Tvrdý kurz, kterému vstup do parlamentu ušel o nějakých sedmnáct set hlasů, pak v podstatě vyžaduje etnickou čistku. Jeho šéf Rasmus Paludan se dostal i do českých novin tím, že v dánských ghettech pálil korán.

A co opačná část spektra? Na levici existují dvě strany, Rudozelená aliance(to jméno jsem si fakt nevymyslel) a Socialistická lidová strana, které mají v programu změkčení azylové a migrační politiky. Mimo levý blok zastává podobné názory Sociálně-liberální strana. Všechny dohromady mají ve 179-členném dánském parlamentu 43 poslanců, tedy zhruba čtvrtinu. Proti minulému parlamentu je to posílení (tam byl součet 29), ale na ovlivnění migrační politiky nové menšinové vlády to nejspíš stačit nebude.

Skutečný bolehlav mají z dánského sociálně demokratického úspěchu jejich němečtí Genossen, jejichž preference se pohybují už delší dobu někde v hlubinách a kteří právě hledají nového předsedu.

Bývalý šéf SPD Sigmar Gabriel už svoji stranu vyzval, aby po dánském vzoru přijala tvrdší azylovou politiku za svou. Pochybuji ale, že s tím bude mít úspěch; člen současného vedení strany, Ralf Stegner, zastává stejně hlasitě názor, že SPD si „resentimenty zakazuje – jít napravo nepřichází v úvahu“.

No, tak nepřichází, no. Německo má holt svoje historická špecifiká. Docela rád bych k tomu slyšel nějaký komentář i od ČSSD, ale vzhledem k vývoji jejích preferencí by to možná byla ztráta času. Nemám z nich pocit, že by aktuálně měli nějaký jiný cíl, než doklepat volební období ve Strakovce za každou cenu.

Zdroj: kechlibar.net