Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pro EU je neštěstím, že migrační problémy nastaly zrovna v době koronaviru. Do toho se Brusel snaží prosazovat „zelený úděl“, který může připravit o práci až 11 milionů lidí, komentuje současné vyhrocené dění analytička Tereza Spencerová. A jak to může dopadnout? „Už roky opakuji, že se nynější systém reformovat nedá, že by bylo jednodušší ho zmuchlat, vyhodit do koše a začít z gruntu nanovo. Možná se nějaké takové situaci blížíme,“ sdělila Spencerová ParlamentnímListům.cz s tím, že až krize pomine a rozhlédneme se, „jestli ještě vůbec existuje nějaká EU“, pak bude prostor pomoci třeba i divadlu Jana Hrušínského. Ten může být v klidu: Koza pojde i sousedům.

Podívejme se na rozšíření koronaviru na širším Blízkém východě. Íránu kosí virus i vládní představitele. Je pravda, že Peršané nebezpečí COVID-19 nejen podcenili, ale i tutlali? Myslíte, že chudší země, zejména africké, budou zasaženy mimořádně? A otevřeně se ptejme: Jaká může být infekčnost nové nemoci u migrantů, kteří se dobývají do Řecka?

Obecně na Blízkém východě není zatím situace nijak kritická. Třeba turisticky lákavý Egypt se stovkou milionů obyvatel hlásí 60 případů nákazy, přičemž takřka polovina nakažených se prý už i vyléčila, a jedinou tamní obětí byl německý turista, který si podle všeho koronavirus do Hurgády přivezl s sebou z domova. Velký nárůst hlásí Katar, Saúdové nebo Bahrajn, ale jsou to stále jen řádově stovky případů. A třeba Kuvajt je na tom z hlediska počtu potvrzených případů zhruba stejně jako my, ale přitom už zrušil veškeré letecké spojení se světem a vyhlásil zákaz chození ven, nechali zavřít restaurace, zakázali jakékoli veřejné shromažďování a na 14 dní platí jakýsi „státní svátek“ čili povinné volno pro všechny. Pěkně doma, za zavřenými dveřmi. 

V regionu je na tom nejhůř, jak říkáte, Írán, kde už koronavirus zabil přes 350 lidí. Možná máte pravdu v tom, že Teherán zpočátku údaje o nákaze „tutlal“, ostatně hrozbu marginalizovaly při „rozjezdu“ epidemie prakticky všechny státy. A co víc, blízkovýchodní náturu obecně nějakými zákazy a příkazy beztak nelze příliš „sešněrovávat“. Takže i kdyby „netutlali“, epidemie by propukla tak jako tak, bez ohledu na to, že by přišli hned od počátku s nějakými radikálními kroky. Pokud navíc máte hromady fanatiků, kteří v rámci projevů náboženské horlivosti olizují jakési posvátné mříže, máte prostě problém.

A co víc, jejich specifický problém spočívá v amerických sankcích, které mimo jiné zakazují i dodávky léků a látek, z nichž se léky mohou vyrábět. Čili Západ může Írán kritizovat za to, jak situaci zvládá, ale Teherán může ukázat právě na Západ a hodit většinu viny na něj. A bude mít navíc i pravdu. Pokud tedy Západ ve svých strategiích „změny režimu“ stále počítá s tím, že by si mohl nějak získat „srdce a mysli“ íránských davů a nasměrovat je proti jejich vládě, tak v těchto dnech a týdnech v myslích íránských davů znovu jen potvrzujeme svou monstróznost…             

Ohledně těch migrantů, na které se ptáte, je těžké odpovědět. Turecko jako takové hlásí zatím jediný případ koronaviru, navíc u člověka, který si ho přivezl z Německa. Nicméně, Ankara otevřeně počítá s tím, že situace takhle ideální nezůstane a nutně se zhorší. A z toho plyne, že i když mezi migranty na řecké hranici aktuálně žádné velké počty infikovaných být nemusejí, dejme viru čas a vše se změní.

Minulý týden jste odhadovala, že Erdogan od našeho „vydírání“ příliš velká očekávání nemá. Z návštěvy vrcholné delegace EU v Turecku lze soudit, že bude chtít hlavně peníze. Jak jednání mezi EU a Tureckem hodnotit? Z Bruselu hrozili, že přeci Erdogan musí ustoupit a že Řecko se musí postarat o uprchlíky... To nezní moc přesvědčivě.

Myslím, že jsme se o tom bavili už někdy před týdnem, před dvěma. Evropa přešla během pěti let od hesla „to zvládneme“ k aktuálnímu „své hranice musíme bránit“. Čili otočka o 180 stupňů. Popření sebe sama. Jistě, určitě tím někomu může udělat radost a jiné zarmoutit – tyto tábory si prostě během pěti let jen vyměnily „nálady“ – ale celkově to dělá spíš dojem jakéhosi těkání. „Jednou vyzkoušíme to, a když to nebude fungovat, tak vyzkoušíme zase tohle.“ Ale když nepůjde tohle, tak budeme dělat co?

To je podle mého zásadní otázka, na kterou dnes asi v Bruselu nikdo neumí jasně a konkrétně odpovědět. Proto tam Erdogan při jednáních musel být s nervy pryč. Přivezl jakousi „reformu“ migrační dohody a po dvou hodinách nasupeně utekl, aniž by prohodil jediné slovo. A vzápětí si do Istanbulu pozval na 17. března Merkelovou s Macronem, čímž dal jasně najevo, že se s těmi „panáky“ v Bruselu už bavit nehodlá a půjde rovnou za těmi, kdo skutečně rozhodují. Nebo z jeho pohledu za „sobě rovnými“, chcete-li. Uvidíme, jak jejich rozhovory dopadnou, ale je vcelku jisté, že prosté navýšení evropského „výkupného“ Turecku už stačit nebude.

Přitom všem platí, že pokud by Turecko opravdu vypustilo na Evropu ty miliony migrantů, čímž by Erdogan doma znovu opanoval rozvášněnou politickou situaci a zklidnil silné protiuprchlické nálady, máme fakt velký problém. Říkáme sice, že je „nutné bránit hranice“, ale nikdo zodpovědný se ještě neodvážil konkretizovat, jak se to bude dělat, v případě že opravdu půjde do tuhého…  

Když se ještě zaměříme na ten migrační problém na řeckých hranicích, tak se zdá, že Řekové pěkně přitvrdili a s migranty se nemažou. Od liberálních elit zní fráze typu „v Řecku umírá humanita a evropské hodnoty“ apod. Jenže se zdá, že v době virové epidemie asi řadoví Evropané nemají příliš chuť litovat migranty. Došla situace tak daleko, že dotyční mají prostě smůlu? A zmapoval už někdo pořádně, co jsou zač, jaké národnosti, jak dlouho byli v Turecku apod.?

Já nevím, jestli se s tím Řekové opravdu „nemažou“, protože je otázka, co si kdo pod tím pojmem představuje. Ale jak říkám, k hranici nedorazily žádné miliony migrantů. Turecká strana sice v mnoha ohledech tu řeckou provokuje, ale ještě stále očividně počítá s nějakou dohodou, a proto je stále ještě přes hranici nežene „pod tlakem“. Čili: i když situace může z televize vypadat kriticky, ve skutečnosti může být mnohem, opravdu mnohem horší. A je obecně šílené, mimochodem, že se miliony lidí – lidských bytostí – stávají prostými, a hlavně snadno obětovatelnými pěšáky ve velkých politických hrách. Už jen fakt, že o ně s Tureckem handlujeme, znovu jasně dokládá, že všechny ty omílané „evropské hodnoty“ jsou jen dávno vytunelované pojmy bez obsahu.

Pro EU je ovšem holým neštěstím, že migrační krize přichází v časech koronavirové epidemie, která prakticky zastavila Itálii a s každým dnem víc a víc ochromuje celý kontinent, zatímco vedení EU do toho razí „zelený úděl“, který může podle odhadů evropských odborových centrál zlikvidovat až 11 milionů pracovních míst. A těch problémů a podivných nápadů je tu samozřejmě mnohem víc, přičemž to všechno jako by vytvářelo „dokonalou bouři“, jak rádi říkají v Americe. Katastrofální situaci, ze které EU bez jasného a silného vedení a vnitřní jednoty nemůže vyjít bez „ztráty kytičky“, když to mám říci hodně eufemisticky. Lidské, ekonomické a k tomu i zmíněné „hodnotové“ ztráty mohou být, a nejspíš i budou, těžko napravitelné, přinejmenším v dohledném horizontu. Ale je samozřejmě otázkou, proč potom škody „napravovat“ do stavu, který byl doposud, když právě tento stav nebyl s to těm škodám zabránit? Třeba se místo toho objeví „okno příležitosti“ začít alespoň některé věci dělat jinak. Uvidíme. Už roky opakuji, že se nynější systém reformovat nedá, že by bylo jednodušší ho zmuchlat, vyhodit do koše a začít z gruntu nanovo. Možná se nějaké takové situaci blížíme.

Pokud se ptáte na identitu migrantů, tak se vsadím, že Turecko o nich bude mít poměrně dobrý přehled. Je ovšem otázkou, za co se o své informace s námi podělí.    

Angela Merkelová zaujala ke koronaviru poměrně odevzdaný postoj – že se s tím nedá nic moc dělat. Jak to hodnotit ve srovnání s čínským příkladem, kde se zdá, že virus zastavili? A velmi tvrdě řečeno: Burzy letí dolů a podnikatelé úpí. Nejen pan Hrušínský a jeho divadlo, tedy. 

Jak už jsem naznačila v předchozí otázce, pan Hrušínský se fakt nemusí bát, že by v tom zůstal sám, naopak, co nevidět „pojde koza i sousedům“, protože vývoj v Evropě naznačuje, že po divadlech se zavře možná skoro všechno. 

Když jsem včera ráno ještě v rozespalosti zahlédla titulek, který v podstatě jen lakonicky citoval lakonickou Merkelovou, že prý se nakazí až 70 procent Němců, fakt jsem hodně rychle probudila. Chápu význam občanských a jiných svobod a jsou mi opravdu drahé, ale nikdy by mě nenapadlo, že budou nadřazovány i pandemii. Fakt to tentokrát „zvládneme“?

Pokud ten COVID 19 zase rychle nezmutuje do něčeho strašnějšího, asi nebudou umírat lidé po desítkách tisíc, natož po milionech, ale i tak. Chod společnosti se do značné míry zastaví. A pokud to bude nejen v důsledku samotného viru, ale i řízeně, tak v pořádku, mně – a jistě nejen mně – připadá logické, že určitá prevence je účinnější než následné sčítání škod. A ty budou velké, bez debaty. 

Na druhou stranu samozřejmě není důvod k propadání nějaké hysterii, panice nebo strachu, který jako by se šířil rychleji než virus sám. Prostě, nestahujme kalhoty, dokud je brod daleko, myjme si ty ruce, pokud jsme to nedělali náhodou už před epidemií, pokládejme nahlas otázky, proč se děje to, co se děje, ale přitom všem se hlavně nepoddávejme strachu. Na jednu stranu sice není čas a prostor na nějaké frajeřinky, ale současně není důvod ani k panice. Koneckonců, 99,9999999 procenta z nás to očividně přežije.

A pak, za nějaké tři čtyři měsíce, až epidemie podle všeho opadne, bude čas začít v klidu řešit, jak znovu pomoci na nohy panu Hrušínskému a dalším divadlům. Nebo se třeba rozhlédnout kolem, jestli ještě vůbec existuje nějaká EU, přinejmenším v podobě, v jaké jsme ji znali doposud. Anebo zhodnotit, co jsme se během epidemie dozvěděli o sobě a lidech kolem.

Rusko koronavirem extra netrpí – dokonce se uvažuje, že hokejové mistrovství světa by se ze Švýcarska přesunulo do Soči. Místo toho ale Rusové spadli do ropné cenové války se Saúdy. O co v tom vlastně jde? Kdo víc riskuje? Může se stát, že Rusové upadnou do další rozpočtové krize, protože cena ropy pod 30 dolarů je prostě málo? A jinak, co říci k návrhu, aby v rámci nové ústavy mohl Putin znovu kandidovat?

Když jsem viděla, že Putin může být prezidentem Ruska až do roku 2036, tak mě jako první napadlo něco jako: „tý vago, já už budu dávno pod drnem, a on tam bude vládnout pořád…“ Pobavilo mě to. Jiný kraj, jiný mrav. Většině Rusů to zatím nijak zásadně nevadí, těch pět opozičníků, kteří umějí dělat hluk, jako by jich bylo sedmnáct, nemá smysl příliš brát vážně, a tak ať si to Rusko užije. Je to fakt jejich problém. Rozhodně jim do toho nebudu kecat v situaci, kdy sami nevíme kudy kam a v rámci EU nemáme ani jistotu, že máme nějaké vedení ve smyslu toho slova. 

Ale ptáte se na „ropnou cenovou válku“ a říkáte, že je to válka Saúdů proti Rusům. No, ono to tak možná „zvonku vyzerá“, ale Saúdové i Rusové si mohou nízké ceny za ropu dovolit, protože i při 30 dolarech za barel jsou stále ještě v plusu. A díky tomu si udrží svůj podíl na globálním trhu. A přitom cena aktuálně už z oněch počátečních 30 zase povylezla asi na 35 dolarů. Včera se ke snižování cen přidaly ještě Irák, Emiráty a Kuvajt, takže dumping vládne ropným světem. A v něm jediným poraženým zatím jsou američtí frackingoví těžaři, z nichž jen minimum umí těžit ropu za 40 dolarů za barel, ale většina těží za 60 dolarů. Takže „cenová válka Saúdů proti Rusku“ zatím nejvíc útočí na USA, a je proto otázkou, jestli to měli domluvené předem, nebo se to tak nějak „vyvrbilo cestou“. To zatím není jasné. 

Ale ptáte se na ruské „přežití“ při nízkých cenách ropy. Nějakou dobu, mluví se o čtyřech letech, to podle nejrůznějších západních analýz prý ustojí bez problémů zcela jistě. Jejich státní rozpočet stojí na 40 dolarech za barel, takže nic moc aktuálně neprodělává, v posledních letech si díky dohodám s OPEC „nasyslili“ 560 miliard dolarů, takže mají z čeho dolepovat případné díry v rozpočtu, a co víc, na rozdíl od Saúdů Rusko hospodaří bez deficitu v rozpočtu. Chci říci, že jestli někdo v oné cenové válce „mrkne jako první“, nejspíš to nebudou Rusové. Ale jejich ministr energetiky už uklidňuje situaci, prý že se ropa za pár měsíců zase zvedne. Tak uvidíme.      

Koronavirus, ropná cenová válka, Erdoganova migrační minikrize... Jak se to všechno může podepsat na válčení v Idlíbu? Vynutí si Turecko západní pomoc? Dohodne se s Putinem? A když jsme u té Sýrie, lze čekat, že až se „vyřeší“ Idlíb, obrátí syrsko-ruské síly pozornost na severovýchod Sýrie, tedy na Kurdy? V USA už padají výzvy, že v takovém případě je Američané přeci musí podržet...

Na válčení v Idlíbu se souběh globálních událostí nijak nepodepíše. Turecko pro formu žádá své „partnery“ z NATO o pomoc, ale Aliance má svých koronavirových starostí dost, a navíc není připravená jít do další intervence na území svrchovaného státu jen proto, aby Turecku pomohla bránit teroristy z Al-Káidy. To už by byl opravdu bizár. Mimochodem, není bez zajímavosti, že zatímco Erdogan žádá NATO o pomoc, sám stahuje z Idlíbu těžkou techniku. Všechno je to zkrátka jen hra… Přitom už se s Putinem minulý týden dohodl, přinejmenším pro nejbližší týdny, na zastavení palby a přerozdělení odpovědnosti za konkrétní idlíbské oblasti. A z dohod jaksi plyne, že turecká armáda už nebude pomáhat džihádistům, na které se „příměří“ nevztahuje, takže se Idlíb nakonec dřív nebo později „vyřeší“. A bude prostě osvobozen od džihádu.    

A ano, po Idlíbu se syrská armáda stočí východním směrem. Jako první na ráně je samozřejmě kurdský Afrín, který nyní ovládají „turečtí“ džihádisté, ale Ankara jich už skoro šest tisíc vyvezla k „použití“ v Libyi, takže by to případně pro syrskou armádu neměl být velký problém. Pokud ovšem rusko-turecké dohody nestanoví pro nejbližší budoucnost jinak.

A za Afrínem je hlavním cílem východ Sýrie, kde jsou „američtí“ Kurdové a americké jednotky, které tam ilegálně okupují syrskou ropu. Upřímně, neumím si představit, že by Trump, který chtěl ze Sýrie odejít už dávno, nechal své vojáky opravdu bojovat proti syrským, aby před nimi hájili syrskou ropu. Čili je naopak pravděpodobné, že krátce po osvobození Idlíbu bude mít Trump konečně „důvod“ k odsunu ze Sýrie a jestřábi v USA budou s to jen brblat… A mluvil jste o Kurdech. Chování jejich elit a jejich nekonečná důvěra ve spojenectví s USA, které je předhodily už i Turkům, je pro mě nepochopitelné. Tedy pokud „nepromlouvají“ jen balíky peněz pro Kurdy „tam nahoře“, samozřejmě.   

Děje se toho přehršel. Co byste doporučila prioritně sledovat?

No, teď bychom asi všichni měli sledovat hlavně svou tělesnou teplotu, ne?

Zdroj: parlamentnilisty.cz