Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Koronavirus? To mě spíš přejede auto, konstatuje analytička Tereza Spencerová. Upozorňuje však, že až roztají ledovce, vyvalí se z nich viry a bakterie, se kterými si skutečně nebudeme vědět rady. Negativně hodnotí dohodu vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci, která je dle ní jednostranně proizraelská. A varuje, že kdyby tentokrát Palestinci povstali k další intifádě, hrozí vzhledem ke stavu Blízkého východu masivní konflikt, který zasáhne i Evropu.

Celý svět se bojí čínského koronaviru. Vy také? Co byste ze všech těch informací vypíchla? Má to poměrně fatální dopad na pověst Číny jako „kandidáta na supervelmoc“. A už se šíří různé konspirační teorie...

No, ruku na srdce, já nevím, jestli se celý svět opravdu bojí čínského koronaviru, zato vím, že strach dobře „prodává“, a tak média znovu, jako při všech podobných příležitostech, strach našlehávají, jak jen mohou. A využívají k tomu, s prominutím, každého „prdu“. Proč mít ale strach z něčeho, co na tom našem skoro osmimiliardovém světě zabilo snad 170 lidí a zhruba polovinu z tohoto počtu se už navíc podařilo z té „strašidelné a smrtící“ záležitosti i vyléčit?

Zkrátka, nebojím se, stejně jako jsem se nebála při SARSu. A fatalisticky si říkám, že když to má přijít, tak to prostě přijde, ale představa, že zemřu zrovna na nový čínský koronavirus, mi připadá statisticky absurdní. To mě spíš přejede nějaké auto venku na přechodu. Nebo vyhraju ve sportce a z toho mě pak klepne.

O konspiračních teoriích toho v souvislosti s koronavirem moc nevím, protože, jak už řečeno, celou kauzu moc nesleduji. A s pověstí Číny to asi neudělá nic moc zásadního. Její kritici by po ní „šli“ i bez koronaviru; a ti ostatní tuší, že se podobné věci prostě stávají. Ostatně, myslím, že mnohem napínavější bude, až se třeba v důsledku globálního oteplování z rozmrzajících oblastí Grónska, Sibiře nebo Kanady s Aljaškou začnou na svět klubat bakterie a viry, které byly po tisíce let zamrzlé v ledu a o nichž nevíme lautr nic… 

Když se nad tím tak trochu „filozoficky“ zamyslíme... Může se dost dobře stát, že takové situace v důsledku propojení světa budou normální? Každý létá všude po světě a míra léků, co užíváme, je také značná. Nebo jde celkově o přeceněné téma?

Jistě, globalizovaný a propojený svět, jemuž se někdy rovnou říká „globální vesnice“, s sebou nese i propojování a globalizaci veškerých rizik. Ale co s tím? Jako že přestaneme létat letadly a cestovat obecně? Vážně?

Odříznout se od světa už nejde a skutečně izolovaných, a tím i bezpečných míst je hrozně málo. Možná je to další důvod, proč přestat s vnímáním světa prostřednictvím kategorií „my“ a „oni“… Ve skutečnosti jsme tu na Zemi v mnoha ohledech už jen „my“.  

V povyku kolem této pandemie zapadl návrh na řešení izraelsko-palestinského konfliktu přednesený Donaldem Trumpem. Údajně jde o dohodu, kterou podporuje i Egypt, byla přednesena v přítomnosti Netanjahua, ale Palestinci, kterých se jaksi hlavně týká, ji odmítají. Nechtějí za hlavní město jakousi vesnici obehnanou zdí. Máte pro ně pochopení?

Pochopení pro ně mám, protože ta dohoda dává Izraeli vše a Palestincům fakticky nic, tedy kromě slibů, že by někdy v budoucnu mohli snad něco dostat, ale přitom by museli prokázat, že jsou OK. A to by nejspíš posuzoval Izrael, jehož premiér chce nyní anektovat dalších 30 procent palestinských území, a jehož ministr obrany otevřeně proklamuje, že Izrael vznik palestinského státu nikdy nedopustí. Trump tak podle očekávání jen s konečnou platností pohřbil jakoukoli vyhlídku na životaschopný palestinský stát, přičemž Palestincům přisoudil roli navždy okupovaného a Izraelem kontrolovaného národa.

Zkrátka, chápu, proč Palestinci dohodu odmítají, na druhou stranu není příliš jasné, co chtějí dělat dál. Vůbec bych nevylučovala nějakou další intifádu, která by ale – při aktuální výbušnosti celého regionu, ať už bude řeč o Sýrii, Iráku, Íránu, Libanonu nebo třebas Jemenu – mohla snadno přerůst v obrovský protiamerický konflikt, který by se samozřejmě vztáhl i na Izrael a posléze i na Evropu.

Takže na jednu stranu chápu Trumpovu dohodu jako povinný dárek americké židovské lobby před americkými volbami a dárek premiéru Netanjahuovi, který už si z toho všeho dělá svou velkou zásluhu před dalšími izraelskými předčasnými volbami, ale tipnu si, že USA samy nebudou na prosazování dohody nijak tlačit. Přitápět pod kotlem, jehož následná exploze by se mohla vymknout kontrole, by bylo opravdu velké šílenství.

Kdo je vlastně ta palestinská politická reprezentace a kdo jí bude nadále? Panuje dualita, kdy na Západním břehu vládne jakoby umírněný Fatáh Arafatova nástupce Muhammada Abbáse, zatímco v Gaze radikální Hamás. Lze z toho vlastně „zpatlat“ jeden stát?

Palestinský stát fakticky vzniknout ani nemůže. Na jedné straně mu zbylo pouhých asi 15 procent jeho někdejšího území, a navíc mu Trump přisoudil podobu „ostrůvků“ mezi jednotlivými židovskými koloniemi, které by měly být – stejně jako západní břeh Jordánu s pásmem Gazy – propojeny jakýmisi mosty nebo tunely. A takto pojatý „palestinský stát“, by měl velký problém s definicí svého území, o hranicích ani nemluvě. Nově by zůstal i bez hranice s Jordánskem, dál plně pod všeobjímající kontrolou Izraele.

Diskuse o palestinském vedení je proto vcelku bezpředmětná, protože obzvláště „palestinská samospráva“ z Ramalláhu na západním břehu Jordánu dlouhé roky žila z dotací z USA nebo EU a poslušně živila iluze o vzniku „dvou států“. A teď už nemůže říci ani muk, může dohodu jen odmítat. Ale jak říkám, o současné zkorumpované palestinské reprezentaci nemá smyslu moc mluvit. Palestinci jsou zatlačení do kouta a už nemají kam dál ustupovat. Možná proto nastal čas, aby nastoupila nová generace palestinských lídrů. Ale i tak, otázku „Palestiny“ považuji už dlouho za „pohřbenou“ a Trumpova dohoda na její hrob přihodila jen poslední kolečko hlíny.

Kolem procesu odvolávání Donalda Trumpa se rojí různé informace. Jeho odpůrci se radují z toho, že jeho vinu potvrzuje vyhozený „jestřábí“ poradce John Bolton, a z toho, že Trump chtěl nechat vyrazit velvyslankyni na Ukrajině. Prezidentova obhajoba se jaksi také činí. Posunulo se to někam?

Je to zmatek a přehlídka bizarnosti a marnosti. Ale spekuluje se, že snad většinoví republikáni v Senátu, poté, co nechali demokratické „žalobce“, aby se vypovídali, snad už odhlasují zákaz „svědků“, Bolton a další protitrumpovci budou mít utrum a celé to neuvěřitelné divadlo už rychle skončí. Stačí chvíli sledovat, co jsou s to „lídři demokratického světa“ vypouštět veřejně z úst, a je vám naprosto jasné, že k totálnímu ponížení a rozkladu západní civilizace žádných ruských dezinformací netřeba ani trochu.

Je to k nevíře, ale opravdu jsme se dožili brexitu. Který dle proevropských komentátorů nikdy neměl nastat, který Britové prý vůbec nechtěli a který jim vnutili ruští dezinformátoři. Co to pro vás znamená? A co to bude za pár let znamenat pro Británii?

Pro mě osobně brexit už dávno neznamená prakticky nic. Je to už jen taková automatická součást života, jako třeba mytí zubů. Totální únava z neuvěřitelně vleklého brexitování totiž ve mně už dávno dokázala přebít všechny ostatní pocity.

A co to bude znamenat pro Británii v budoucnu, fakt nevím. Klidně si počkám a uvidíme. Ostatně, přesně na to samé jistojistě čekají i nejrůznější politické síly po celé Evropě. Zatím si totiž nikdo nemůže být jistý tím, co vystoupení z EU vlastně znamená do všech důsledků…

Neměli bychom zapomínat na syrský Idlíb, kde se stále drží jakési klubko „zbytkových džihádistů a opozičníků“, které se tento týden mělo opět trochu smrsknout. Blíží se den, kdy opravdu „budou muset jít“, abychom parafrázovali mantru kdysi opakovanou vůči Asadovi?

Asi se takový den blíží, protože už jen samotný fakt, že syrská armáda postupuje i v zimním období, značí, že padlo finální rozhodnutí. V uplynulých letech se totiž válka na zimní měsíce pravidelně z obou stran zastavovala, protože ve sněhu a závějích se asi nebojuje zrovna příjemně. A letos navíc turecký prezident Erdogan nechal část džihádistů přesunout „na Kurdy“, část jich poslal do Libye na pomoc při obraně Tripolisu a tamní muslimskobratrské vlády, a tak nyní syrská armáda například do Maarat Numanu, který býval třetí nejvýznamnější baštou džihádu v Idlíbu, vstoupila skoro bez boje. A turecká armáda tam má už dvě obklíčená stanoviště, z třetího už své vojáky rovnou stáhla. Erdogan sice kritizuje Sýrii i Rusko, ale co mu jinak zbývá? „Jeho“ ruským plynovodem tuhle protekla už miliarda kubíků plynu, Rusko s ním spolupracuje, jak jen může, a sám Erdogan si mezitím znepřátelil Západ do té míry, že mu hrozí čím dál tím víc sankcí.

Nevím, ale zdá se mi, že se teď už „pojede“ až do konečného osvobození provincie. Ostatně, když byl minulý měsíc šéf syrské tajné služby v Turecku za svým tamním kolegou, což už samo o sobě bylo „revoluční“, jasně konstatoval, že Idlíb bude osvobozený a basta. Možná se na tom v tichosti i shodli. Možná, že se v zákulisí už připravují i nějaké dohody, které by normalizovaly vztahy mezi Sýrií a Tureckem, což je ostatně hlavní cíl Ruska… Uvidíme.

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Vždy se najde něco zajímavého…

Zdroj: parlametnilisty.cz