Theofanés z Kréty - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Theofanés z Kréty nebo též Strelitzas (řec. Θεοφάνης Στρελίτζας, Θεοφάνης ο Κρης; kolem 1500‒1559) byl jedním z nejvýznačnějších ikonopisců tzv. krétské školy ikonomalby. Často bývá mylně zaměňován za významného byzantského ikonopisce 14. století Theofana Řeka.

Theofanés se narodil na Krétě kolem roku 1500, zde zřejmě rovněž získal vzdělání a vyučil se řemeslu ikonopisce. Přesto, že byl ženatý a měl dva syny (oba se později stali rovněž malíři ikon a pokračovali v otcově díle), odešel do kláštera. I když se jako obvyklý důvod tohoto kroku uvádí smrt manželky, mohlo jít o zcela běžnou praxi na křesťanském Východě, kdy muži odcházejí ‒ po splnění běžných životních povinností či ukončení kariéry ‒ do kláštera či poustevny. Za vrchol jeho kariéry jsou považována léta 1527‒1548. Velký malíř zemřel roku 1559 v Heraklionu.

Snad pád Cařihradu v roce 1453 do rukou osmanských Turků je toho příčinou, že se všechna Theofanova díla nacházejí v klášterech a chrámech pevninského Řecka. V roce 1527 vymaloval katholikon kláštera sv. Mikuláše v Meteorách. Tato práce mu přinesla proslulost a další zakázky. Odebral se na Svatou horu Athos, kde vymaloval chrámy kláštera Velká laura a Stauronikita. Zde také i s oběma syny (Symeonem a Neofytem) vstoupil roku 1535 do kláštera. Rozsáhlé freskové soubory, jež zde vytvořili, se zachovaly do dnešní doby, stejně jako několik ikon (včetně malých přenosných). Ikony se dochovaly v klášterech Velká laura (1535), Iviron (1535‒1545), Pantokrator (1535‒1545), Stauronikita (1545‒1546) a Grigorios (asi 1546).

Jeho malba vykazuje rysy ovlivnění západním uměním, mezi něž patří jak pro Byzanc nezvyklá psychologizace postav, tak způsob jejich zobrazení. Přes tyto umělecké posuny užíval tradičních byzantských syžetů, i když poněkud volněji.

Literatura:

Diehl Ch., „Byzantine Art“, in: N. H. Baynes - H. S. L. B. Moss (ed.), Byzantium, An Introduction to East Roman Civilization, Oxford Univ. Press, Oxford 1948.

Geanakoplos D. J., Byzantine East and Latin West, New York 1966, s. 112–164.

Лазарев В. Н., История византийской живописи, Мoskva 1986, s. 185‒188.

Χατζηδάϰης Μ., Ὁ ζωγράϕος Θεοϕάνης Στρελίτζας τοὐπίϰλην Μπαϕᾶς, Νέα Ἑστίαa, 1963, s. 215–226.