Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor sleduje vzpouru v polském vězeňském baráku v koncentračním táboře zvaném EU a také zděšení a zmatek v očích nastupujících ministrů budoucí vlády bruselské pětky.

Poláci hodili do Green Dealu vidle a budoucí Fialova vláda Bruselské pětky je ve zmatku. Strká hlavu do písku, aby se nemusela k tak citlivému tématu vůbec vyjadřovat. Polský Sejm tento týden na návrh vlády Práva a spravedlnosti (PiS) schválil návrh na okamžité pozastavení systému EU pro obchodování s emisemi. Pokud tak unie neučiní, požádá země o vystoupení ze systému.

„Sejm vyjádřil podporu iniciativě polské vlády předložit na nadcházejícím zasedání Evropského parlamentu návrh na okamžité pozastavení systému EU pro obchodování s emisemi, nebo na vyloučení Polska ze systému, dokud nebude systém reformován,“ uvádí se v usnesení dolní komory polského parlamentu.

Fialova pozice

Je to další rána tento týden nastoupivší německé vládě, která je s bruselským komisariátem úzce svázána a její první prohlášení o potřebě změnit EU na federaci vyvolala i u jinak loajálních členů unie a jejich domácích bruselských pátých kolon zděšení. Zejména ODS nastupující do vlády s poněkud rozdílnými představami o míře evropské integrace, než koaliční partneři z Pirstanu, správně tuší, že manévrování pod vládou německého zeleného Tálibánu postupujícího v symbióze s bruselským politbyrem a jeho pražským pirátským výsadkem, bude stále obtížnější.

Chytrý tah prezidenta Miloše Zemana, který odmítl jmenovat jednoho bruselského dozorce, který by měl dohlížet na Fialovu ochotu vykonávat jakékoli i ty nejšílenější bruselské příkazy na úkor zájmů ČR, a pozdější Fialova reakce, kdy musí hájit svého dohlížitele do roztrhání těla, ještě více obnažuje zoufalost jeho situace. Polské veto šílenému emisnímu kšeftu, který je důležitou součástí výpalného vymáhaného pirátským bruselským impériem, ještě více zamotává, už tak dost složitou situaci, do které Fialova vláda vstupuje.

Zvláště ve chvíli, kdy končící Babišův kabinet dává otevřeně najevo, že by polské veto podpořil a že by rovněž nebyl proti, aby se bruselské výpalné, na které se skládají občané evropských států ze svých daní, přestalo platit. Dosluhující ministr průmyslu Karel Havlíček to řekl jasně:

„O polském návrhu víme, revize systému evropských povolenek se právě diskutuje v rámci jednání (o legislativním balíčku) FiT for 55. Česká republika jako jedna z nejpostiženějších zemí důrazně upozorňuje na nepredikovatelný růst ceny emisních povolenek a růst cen energii. Polský návrh je sice radikální, víme, že nemá oporu v legislativě a bude těžké hledat podporu v EU, ale současná velmi dramatická situace na evropském energetickém trhu jasně dokazuje, že systém obchodování s emisními povolenkami potřebuje zásadní a hlavně rychlou změnu. Podpoříme každý návrh, který půjde tímto směrem.“

Průlom

To u nastupujícího ministra hospodářství protektorátní vlády vyvolal návrh skutečný zmatek. Bývalý bankéř Jozef Síkela zastupující Pirstan (nahradil temnými vazbami opředeného Věslava Michalika), se odmítl médiím k polskému návrhu jakkoliv vyjádřit s tím, že prozatím svou budoucí energetickou agendu nebude komentovat. Postoj mrtvého brouka zaujal také další kolaborant Pirstanu, který bude ve vládě tlumočit „říšskou agendu“ Berlína a Bruselu. Tzv. ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek nebyl schopen bez notiček z Bruselu na tuto polskou lapálii vůbec reagovat.

První vážný problém ve vztahu k Bruselu vyvolal také totální zmatení u budoucí ministryně životního prostředí, pod kterou obchodovací systém s povolenkami EU rezortně přímo spadá. Lidovkyně Anna Hubáčková podle svých slov zatím nemá o možných reformách v povolenkové oblasti jasnou představu. „Jako EU musíme ctít evropskou dohodu a Green Deal a s něčím takovým by bylo třeba přijít dříve než na příští zasedání parlamentu,“ komentovala poněkud zmateně rozhodnutí polských poslanců budoucí ministryně. 

Vzdorné rozhodnutí Varšavy odhlasované tento týden polským Sejmem je zásadním průlomem, který ukazuje cestu i ostatním státům. Okrádání vlastních občanů, kteří jsou kvůli těmto a podobným vymoženostem zeleného náboženství donuceni platit horentní sumy za elektrickou energii, může nastartovat vlnu odporu v členských zemích.

Bohužel, jak vidíme, nastupující protektorátní vláda pod vedením Petra Fialy bude buď tento projekt nadšeně podporovat, nebo před ním strkat hlavu do písku a tvářit se že neexistuje. Tak jak to předvedl například europoslanec TOP 09 Luděk Niedermayer, který v reakci na polské veto „moudře pravil“, že systém emisních povolenek je zásadní pro evropská pravidla dekarbonizace. „Vůbec si nedokážu představit, jak by pozastavení systému mělo fungovat,“ diví se bývalý bankéř.

Nečasova cesta

Ceny emisních povolenek v posledních měsících dramaticky rostou. V prosinci se jejich cena přehoupla přes hranici 90 eur za tunu vypuštěného CO₂. To má samozřejmě zásadní vliv na astronomické ceny elektrické energie, které se po nástupu zelené německé vlády, budou podle všech predikcí dále zvyšovat i pro české občany, kteří na tuto vyděračskou politiku Berlína a Bruselu už dnes dramaticky doplácejí.

Průměrná cena elektřiny za kilowatthodinu, která se pro české domácnosti dnes pohybuje kolem 7 korun, má ve skutečnosti výrobní náklady kolem třiceti haléřů. Zbytek spolknou překupníci a emisní povolenky, ze kterých profituje zejména Brusel a na něj napojení korporátní loupeživí rytíři. Jak dlouho si toto okrádání ve velkém nechá český občan líbit? 

S nástupem Fialovy vlády se toto výpalné ještě zvýší. Polský postoj ale dělá nastupující bruselské vládní pětce starosti. Co když se lidé začnou ptát, proč se Polsko snaží zbavit bruselských okovů v podobě drahé energie, zatímco naše vláda nám nadšeně utahuje kolem krku energetickou smyčku? 

Emisní povolenky jsou jen jedním z mnoha problémů, které se kvůli lokajskému postoji budoucí vlády obnažují, a se kterými si Fialova sestava neví rady. Přiznat otevřeně své vazalství a podrobit se všemu co z Bruselu přichází? Nebo se alespoň se soudruhy pokusit dohodnout, aby požadavky přicházející z politbyra nebyly tak bezpodmínečně vymáhány? To by ale asi bylo ze strany centra bráno jako drzost „sedmnácté spolkové země“. Teprve nyní Fiala zjistí, že ve skutečnosti nebude premiérem samostatného státu, ale místodržícím, který bude buď bezmezně sloužit zájmům impéria, nebo ho politbyro nahradí někým loajálnějším.

Jeho předchůdce v čele vlády a ODS, k Bruselu zprvu tak loajální Petr Nečas, se vzbouřil, neboť chtěl dostavět Dukovany a Temelín po poctivém tendru. Teď již po mnoho let čelí nekonečným soudním tahanicím a hrozbě kriminálu. 

Tudy slabý Fiala určitě nepůjde.

Zdroj: protiproud.cz