Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor s uznáním konstatuje, že tah, který se podařil SPD z opozičních lavic, má nejen praktický, ale i mnohem širší význam – bez ohledu na to, zda jej kolaboranti Čtvrté říše zadupou do země.

Bylo to jako když z rozbouřených mračen nadcházející (a patrně velmi dlouhé) politické zimy na okamžik zasvítí pár paprsků Slunce. Nemá sice ještě sílu prokřehlé zahřát, ale víme, že stále ještě někde je: Sněmovna ve středu v novele zákona o potravinách schválila návrh poslanců SPD, aby prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních musely od příštího roku prodávat povinný minimální podíl stanovených potravin vyprodukovaných v tuzemsku. Kvóty se mají týkat pouze potravin, které lze u nás vyprodukovat. Od příštího roku má povinná minimální kvóta činit 55 procent a postupně růst až na 73 procent v roce 2028.

Zdálo by se, že první krok k návratu naší soběstačnosti ve výrobě základních potravin, který nám odřízla především EU, byl učiněn. Jenže nejásejme předčasně. Senát, který kvůli nezájmu většiny voličů ovládá bruselská soldateska, ten zákon stoprocentně vrátí. A je velmi sporné, zda se v novém hlasování najde opět dostatek hlasů pro jeho přijetí. Mladý Klaus a jeho kolegyně z Trikolóry sice jistě budou opět pro (konečně!), jenže to stačit nebude.

Andrej Babiš už dal totiž velmi hlasitě najevo, že poslancům ANO přikáže, aby Bruselanům ustoupili, a na české (životní) národní zájmy se vykašlali. A to přesto, že jako nepřímý majitel největšího potravinářského kolosu u nás by napohled měl mít zájmy zcela opačné. Nemá. V čem spočívá ta záhada? Proč nedopustí zákon, který by (kromě podpory zpola zničeného zemědělství) nám do budoucna umožňoval připravovat se na opětovné získání státní suverenity bez bruselských okovů? Ze stejného důvodu, proč nesmíme mít (ač tak uvedeno v ústavě) ani teoretickou možnost lidového hlasování (referenda) o odchodu ze Čtvrté říše. Liberální demokracie (lidovláda) ve své nejčistší podobě. 

Strategie 

Babiš je samozřejmě globalista. Není to žádný Viktor Orbán, který jde za maďarskými národními zájmy bez kličkování, statečně a nebojácně – a také proto má tak silnou domácí podporu. Náš Andrej je toliko „vyčůraný“. Vydával se za „ideového souputníka“ Donalda Trumpa jen do okamžiku, než už bylo jasné, že nejsilnější antiglobalista světa je volebním podvodem vyšachován a odstraněn. Pak ze svého profilu okamžitě odstranil fotku, na níž je s červenou trumpovskou kšiltovkou na hlavě.

Měl by si tam dát nějakou z mládí. Se slušivým pionýrským šátkem, protože doby „ostrého socialismu“ jsou zpět. Mávají nám z Nového jorku od Sochy svobody. Vždyť také náš premiér, koktající ještě nedávno blahem při setkání v Oválné pracovně Bílého domu s Trumpem, teď už nadšeně gratuluje Bidenovi. Až jej bude vítat jako návrat přítele Evropy (za niž se unie mystifikačně vydává, přestože svými chapadly ovládá jen její část), pionýrský šátek by se docela hodil. Kamala Harrisová by to určitě ocenila. 

Velký AB ví, že přicházejí „prověrky“, a po nich „normalizace“. Má s tím zkušenosti. Přizpůsobit se, to mu vždy vycházelo. Po Husákovi to díky tomu jako druhý Slovák dotáhl až na nejvyšší exekutivní post v naší zemi. Nemá tedy důvod na této úspěšné strategii něco měnit. Bude sice (slovně) odmítat třeba invazní jednotky migrantských musulmanů, ale současně kývne na naši spoluzodpovědnost za nejnovější unijní megadluhy. Nejenže jimi pomáhá udržet nad vodou země smrtelně nemocné eurozóny – ač (naštěstí, díky V. Klausovi) euro nemáme. Především nás tím ale připoutává k unijnímu Titaniku řetězy, jejichž pevnost Bruselu umožní kvóty na imigranty nakonec prosadit. To je ta strategie. A právě tak – jenže přesně naopak – je to s kvótami na české potraviny.

Primitivní lži

Mediální bouře, kterou prosazení návrhu SPD v mžiku vyvolalo, má stejný základ jako Babišova strategie – přestože ji produkují především jeho zapřisáhlí odpůrci a nepřátelé. V tomhle si ale pochopitelně rozumějí. Budou dokonce vydávat popravu Okamurova pokusu o první krok k potravinové soběstačnosti – každý z jiné pozice – za obranu českých zájmů. Na místě prvním ale strašit spotřebitele – když už má roční strašení coronavirem takový úspěch (oni si to opravdu myslí). 

Bez možnosti zahlcovat náš trh potravinovými „odpadky“ druhé a třetí kategorie (prodávané dráž než obdobné kvalitní potraviny z obchodů na západ od nás) prý nastane bezmála hladomor. Minimálně „chudoba“ jako za „socíku“. To mohou ovšem různí ti Palatové mazat pod nos jen těm, kteří onu dobu nezažili (ostatně dnes se ukazuje, že kvalita – nikoli pestrost a obaly – tehdejších potravin byly a těmi současnými nepoměrně lepší). Ten nenávistný hlupák je schopen dokonce tvrdit, že tehdy u nás nebylo k dostání kvalitní víno. Chybělo kdeco, ale zrovna víno ne.

Ostatně nehraje vinnou kartu nevině: právě producenti vína nadskočili hrůzou. Sice byli nejprve zděšeni, když nám unie začala diktovat kvóty na omezení ploch vinic, brzy ale pochopili hru. V EU je vína absolutní nadbytek, jeho produkce je dotována s námi nesrovnatelně, a proto i ceny jsou tam dumpingově stlačeny. Dovážet sem hrozny a z nich vyrábět „naše“ víno, je mnohem pohodlnější, než je – dráž – pěstovat s nejistým výsledkem. Dováží se ostatně i hotové víno a míchá se s naším – opět s velkým ziskem na našem trhu. 

Mocné „turecké“ lobby

Že protestují lobby obchodníků, je rovněž pochopitelné. Z dovozu mizerných potravin mají neskutečné zisky. A je to ve všem obdobné: Proč je málo domácího vepřového? No protože nesrovnatelné německé dotace zlevňují bavorské vepře – které ovšem u nás prodávají v obchodech za české ceny. Těm ale nemohou naši zemědělci konkurovat – a tak vyklízejí chovy a pole. Byli jsme cukrovarnická velmoc. Cukrovary skoupili Francouzi, zavřeli je – a nyní cukr dovážíme, a jeho cenu diktují oni. Atak dále a tak dále.

Nebude zboží, zvýší se ceny! volají mocné lobbystické komory napojené na bruselské „turecké“ hospodářství, kteří před návrhem SPD varovali (lobovali) poslance. Jaký div, vždyť třeba Svaz obchodu a cestovního ruchu vede někdejší „bruselský ministr“ Sobotkovy vlády Tomáš Prouza. V odporu a „kampani strachu“ mu pochopitelně hlasitě sekundují globalistické instituce jako Hospodářská komora (pod dlouholetým vedením bankéřů z Goldman Sachs skrze postavu Vladimíra Dlouhého) či Svaz průmyslu a dopravy odvislý od libovůle Merkelové a Macrona. 

Návrh ale – logicky - naopak podporuje Agrární komora ČR, která jediná fakticky zná a obhajuje zájmy významných českých zemědělců. Podle ní se po zavedení ochranných kvót sortiment na pultech nesníží a cena pro konečného spotřebitele nenavýší. Spíš naopak.

Na věčné časy?

Mystifikace je to opět příkladně obludná. Nikdo přece nechce, aby se k nám potraviny dál nedovážely. Nejprve z celé poloviny, postupně ze čtvrtiny. To je naprosto dostačující pro všechny, kteří si musejí vybírat z (převáženě nechutných a nekvalitních) padesáti druhů jogurtů, řečeno obrazně. Jižního ovoce a zeleniny, kterou u nás neumíme vypěstovat se to netýká. A onen pověstný (a náhle tak životně důležitý) květák či brokolice? 

Mimo sezónu se do kvót v klidu vejdou – i v absurdních cenách, za které se u nás prodávají, když předtím naši produkci zeleniny výše uvedeným způsobem úspěšně likvidovali. Ale proč má být někdejší bramborářská velmoc závislá na bramborách ze Španělska a dalších zemí smysl nedává. Tedy dává: učinit nás závislými pokud možno na všem – likvidací našeho zemědělství skrze dotovaný (dumpingový) dovoz. A pak jsme už jejich „na věčné časy“.

Pryč od nich!

„Argument“ Evropskou unií samozřejmě v jekotu převažuje: Volný trh, základní pilíř EU! Kdyby to tak opravdu bylo, šlo by o tom uvažovat. Ale žádný volný svobodný trh přece ve Čtvrté říši neexistuje. Platí jen to, co nadiktuje Berlín (skrze Brusel): restrikce, kvóty, příkazy a zákazy. Aktuální komedie s nedostatkem (Bruselem prý tak skvěle objednaných) vakcín – Pán Bůh zaplať – je nad jiné výmluvná. Socialistické hospodářství jak z partesu. Jediné Maďarsko se odvážilo nakupovat samo – a již bude dovážet i ruskou vakcínu, která alespoň není postavena na úpravě lidského genomu. Holt ten úvodem zmíněný Orbán, kterým Babiš není.

Je jasné, že udělají všechno, aby tento kardinální Okamurův kousek zadupali do země. A je dosti pravděpodobné, že se jim to nakonec podaří. Nenáviděný Tomio však nechal alespoň na okamžik zasvítit to sluníčko na cestu domů. Čtvrtá říše náš domov rozhodně není. I pro kličkujícího Babiše bude nakonec hrobem, protože stát se Orbánem – na to nemá. A oni ho dostanou. Tak či onak. Ale to je jeho věc. Ne naše. Pro nás platí, chceme-li se zachránit a vytvořit si předpoklady pro svobodný život v suverénním státě, že musíme být v základních věcech soběstační. A pak: Pryč od nich!

Ostatně soudím, že czexit je za nadcházející dlouhé politické zimy jediným paprskem naděje.

Zdroj: protiproud.cz