Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor sice ví, že odporná kauza Svoboda je jen malý výčnělek ledovce tyranie, která se v hysterii chápe už zcela bez zábran metod svých předchůdců, ale věnuje se jí, přestože připomíná, že to hlavní, se aktuálně odehrává za našimi hranicemi.

V posledních dnech se dramaticky zrychluje a prohlubuje všechen chaos – řízený i neřízený – který světu ordinují zběsilí prohrávající architekti Velkého resetu:

Především padají (a jsou absurdně vládami dotovány) banky, coby předzvěst krachu celého nesplatitelně zadluženého západního světa a jeho finančního systému (dolar a euro) a jeho převedení na digitální gulag s likvidací hotových peněz. Mezitím Rusko a Čína naopak dokončují podložení svých měn zlatem – a země jejich ekonomické sféry (BRICS – státy s nejrychleji rostoucími tržními ekonomikami na světě) se připravují na platby v čínském jüanu, nové „rezervní měně“, která nahradí dolar.

Tohle vůbec nejdůležitější současnosti významem dalece přesahující všechny ostatní – včetně války USA (s křovím NATO) proti Rusku na Ukrajině – však nechme zatím stranou. Něco si k němu řekneme již v zítřejší Tea Party (bude ji vysílat v přímém přenosu PPTV v 18 hodin), ale především je do hloubky chci rozebrat v úterý, rovněž v přímém přenosu před kamerami Protiproudu v rozhovoru s ekonomkou, docentkou Ilonou Švihlíkovou. Určitě se dívejte! 

Běsnění stohlavé saně

V New Yorku tentýž den dost možná zatknou prezidenta Trumpa – a přiblíží se tak vypuknutí občanské války č. 2 ve Spojených státech. Zatímco o té první (1861–1865) se mystifikačně nadále lže, že byla motivována zrušením otroctví na Jihu, tahle, pokud k ní dojde, bude skutečně poslední možností, jak zabránit nastolení otroctví – především (ale ne jen) pro bělochy. A bude se nás týkat daleko víc než celý kyjevský pučistický režim, přestože to bude dost možná právě ten, který (nejen u nás) vše katalyzuje.

Mnohé naznačuje sobotní přepadení jednoho z nejslavnějších pravoslavných klášterů, Kyjevskopečerské lávry u Kyjeva. Tamní nepodvolení mniši totiž odmítají juntu a její diktát o odtržení „domácí“ církve od staletého moskevského patriarchátu. Zelenského pravá ruka Mychajlo Podoljak, jako pravý „liberální demokrat“ (proto přece ten režim podporujeme, nebo ne?) se již nechal v televizi slyšet, že je to „vynikající příležitostí k fyzickému ‚vyčištění‘ od proruských kněží.“ V prvním půlroce války prý bylo možné takové lidi „zlikvidovat velmi rychle a bezbolestně, ale to neznamená, že je to nyní nemožné.“ Už se s tím ani neskrývají.

Představeného kláštera už zatkli, jak naloží s asi dvěma stovkami kněží, se nejspíš ani nedozvíme. Máme své zkušenosti s podobným „čištěním“ nepodvolených kněží v padesátých letech u nás – a tahle „stohlavá saň“ (jak se jmenuje geniální román Saltykova-Ščedrina ze sovětských dob) se opět naplno probudila. Jen se přesunula na Západ, a nyní chlemtá svou krev a oběti v hrůzostrašné repríze i na ukrajinské protektorátní „divadelní“ scéně.

Výbuchy kam oko pohlédne

Občanská válka možná hrozí i ve Švédsku, kde báječní islámští „imigranti“ přinášejí prvou „kulturní rozmanitost“: vraždí a okupují již celá města. Bruselské elity (stejně jako ty naše mediální) se zase obávají, že v právě nadcházejících finských parlamentních volbách padne „progresivistická hvězda liberální demokracie“ premiérka Sanna Marinová, pověstná nejen svými bujarými večírky s LGBT+ komunitou. Hlavní mediální nástroj Bruselu (Politico) již dokonce upozornil na něco neslýchaného: „Finové ji nemají tak rádi jako my,“ napsal. Že by zasáhla nějaká „barevná revoluce“? Nebo budou stačit aplikovat zkušenosti z podvodů v prezidentských volbách v USA?

V obou případech to dost přesně vystihuje, jak jsou Švédi i Finové nadšení z toho, že je vlády (pochopitelně bez referenda – jako Václav Havel a Zemanova vláda před čtvrt stoletím u nás) přivařily k NATO. Ve Vídni zase valná část poslanců odešla ze zasedání parlamentu, když k nim měl (přes videopřenos) promluvit diktátor Zelenský. Důvod jednoduchý: Obávají se, že to je porušení rakouské neutrality – a právě tak jako ve zmíněných dosud neutrálních severských státech – první krok k jejich spolknutí „saní“ NATO.

Francouzský prezident Macron skrze brutální policejní běsnění dalších hlav „stohlavé“ se pokouší „umravnit“ miliónové protivládní demonstrace vyvolané jeho obejitím parlamentu při pokusu o další zotročení občanů. Zdaleka nejde jen o důchodovou reformu, jak se nám snaží namluvit zdejší korporátní média. Požadavky jsou v podstatě stejné, jaké zaznívají na pražských demonstracích proti Fialovému hnusu.

Čepičkova dědička vychovává

U nás se to všechno běsnění zraněné stohlavé saně projevilo samozřejmě příznačně: Exekucí olympijského šampióna v moderním pětiboji Davida Svobody, který si dovolil v televizi říci, že stojí na straně Mezinárodního olympijského výboru. Ten rozhodl vrátit ruské a běloruské sportovce do kvalifikačních soutěží na olympijské hry. To, co se proti nešťastnému hrdinovi olympiády vzápětí strhlo, je opět jen reprízou Zátopkova osudu: V podstatě se kompletně opakuje historie: tentokrát samozřejmě jako tragikomická fraška.

„Nebojte se, nejsem na špatné straně,“ špitnul David Svoboda hned příští den, ale své popravě už nezabránil. Jako věrná dědička metod Gottwaldova zetě Čepičky na ministerstvu války (orwellovský termín pro tzv. ministerstvo obrany), soudružka ministryně Černochová si pozvala provinilce ideo-zločinu na kobereček. Provede s ním výchovnou projížďku za ukrajinskými soudruhy na našich okupovaných cvičištích. Sebrali mu vedení organizace sportovců a od ředitele Dukly (kde pracuje jako trenér) Bence dostal flastr za „nedodržení předpisů“ (písemnou důtku). „Voják má povinnost chovat se i mimo službu tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil,“ uvedl Benc.

Bachova zničující sonáta

Ministryně obrany Černochová toto řešení přivítala: „Ministerstvo obrany a armáda podporuje Ukrajinu a nesouhlasí s tím, aby ruští a běloruští sportovci startovali na olympiádě.“ Tentokrát jí kupodivu nezáleží na mínění „nadnárodních organizací“, před nimiž se jinak pokorně plazíme. Skoro neuvěřitelné – alespoň pro naše podvolené s vymytými mozky, kteří sledují údajné dění ve světě jen skrze zdejší korporátní média:

Prezident Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Thomas Bach totiž na tiskové konferenci na závěr zasedání výkonné rady MOV odsoudil evropské politiky, kteří nesouhlasí s návratem ruských a běloruských sportovců na mezinárodní scénu. A vyjádření členů některých evropských vlád – včetně těch českých – označil za „zavrženíhodné“:

„Pokud by vlády převzaly rozhodování, kteří sportovci se mohou účastnit jakých soutěží, byl by to konec světového sportu, jak ho dnes známe,“ řekl. „Je zavrženíhodné, že některé vlády nechtějí respektovat většinu v olympijském hnutí mezi všemi zainteresovanými stranami, ani autonomii sportu,“ prohlásil. Ono totiž olympijské hnutí už dávno není jen Západ – naopak. A vlastně to tak pouze dál ilustruje měnící se rozvržení sil ve světě zmíněné úvodem.

Ale pro nás má Svobodova „kauza“ ještě hlubší „poučení z krizového vývoje“ (původní autor Vasil Bilak).

Ani Zátopek to neustál

„Svoboda je důstojník české armády. Tudíž si nemůže veřejně pindat, co chce. Jana Černochová správně vyžaduje disciplínu a elementární loajalitu k politice státu,“ radoval se z likvidace sportovce za nezcenzurovaný názor Miroslav Kalousek. Slabota. To podle vyjádření „privilegovaného feťáka“ Jiřího X. Doležala ve vládním Foru24 patří Svoboda za svá slova rovnou do vězení (vyhrožují tím v tomto plátku placeném vládou z našich daní už dlouho také nám z Protiproudu).

Jen málo veřejně činných osobností se odhodlalo Svobodu podpořit jako poslanec SPD Radovan Vích: „Tleskám mu. Když USA zaútočily podruhé na Irák nebo došlo k likvidaci Kaddáfího bez rezolucí Rady bezpečnosti OSN, tak jsme také jako Česká republika byli pro neúčast sportovců z USA na olympijských hrách? A co tomu říká Helena Fibingerová, kterou tenkrát pro společný bojkot také s ostatními nepustili, když házela koulí světové rekordy? Je potřeba vždy měřit jedním metrem,“ přeje si, jakkoli ví, že právě tohle „liberální demokraté“ vylučují.

Ale politici jako Vích jsou samozřejmě extrémisté a dezoláti – jako ti na demonstracích. Ten předseda MOPV Bach je zrovna takový ruský šváb. Je to všechno stejné – jen zrcadlově obrácené – jako za Gottwalda a Husáka. Emil Zátopek byl rovněž voják – člen Dukly. Ikonou režimu zůstal jen do okamžiku, než se „postavil na stranu lidu“ a vyjádřil nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. A byl šlus.

Slavný Emil se pokusil se své svobodovské „Nebojte se, nejsem na špatné straně,“ nikoli hned druhý den, ale až v roce 1977. Tehdy vystoupil v Československé televizi a odsoudil chartisty jako protistátní živly. Stejně jako později v roce 1984 trapně odsoudil „americké imperialisty“, kteří podle něj „zkazili“ olympiádu v Los Angeles (země východního bloku ji bojkotovaly). Ale nic mu to nepomohlo.

Saň neodpouští. Je jediná možnost: Zbavit se jí jakýmkoli způsobem. Utnout jí hlavy.

Do poslední.

Zdroj: protiproud.cz