Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor se rozhlíží po bojišti a zjišťuje, že omezená inteligence eurobolševiků prostě nestačí na pochopení, proč je lůza stále víc kope do pozadí, když jsou tak vznešení a pokrokoví.

Třetí adventní týden přinesl demokratům předčasné dárky, zatímco obslužnému aparátu stále ještě vládnoucí totalitní moci mohl dát důvod k hlubokému sebezpytnému zamyšlení. To však zcela jistě – a vlastně naštěstí – nehrozí. Proč by měli uvažovat nad důvody opakovaných drtivých volebních proher s většinovou lůzou? Zatím přece ještě mají klacek v rukou, obsazené (nevolené) instituce a spoustu nástrojů k vymývání mozků. O čem tedy přemýšlet?

Kam by to měli „liberální demokraté“ (po demokratech „socialistických“, „lidových“ atp.) okna? Pokud nějaká okna současná euro-bolševická vládnoucí elita (a její dorost) připouští, pak jen ta „Overtonova“. Poskytují totiž báječný výhled do světa pokrokového uctívání sexuálních deviací, poroučení Slunci, větru, dešti. A sociálně-inženýrských etnických a kulturních „mixů“ s muslimy černochy a Araby, kteří mají geneticky vyhladit původní evropské národy a rozbít jejich historické státy. Na to si musí ti nevzdělanci a tupci, co většinou ani nežijí ve velkých „internacionalizovaných“ městech, už konečně zvyknout. Po dobrém, nebo zlém.

No jenže – jak ukázal i uplynulý týden – nezvykají si. Sice neječí chvilkové oplzlosti po náměstích, ale naopak chodí v tichosti volit. A chudákům pokrokovým liberálním totalitářům tím vyrábějí znovu a znovu protáhlé kyselé obličeje, kteří tito pak prostřednictvím obrazovek (výrobu jejich obsahu za naše peníze stále vlastní) vysílají od éteru. Nezbývá tedy, než aby se stoupenci té obyčejné demokracie bez přívlastků místo nich zamýšleli nad tím, čím byli obdarováni. Kde začít?

Prokletý chlapík č. 1

Na prvním místě určitě liberály nenáviděným, zesměšňovaným a skandalizovaným Borisem Johnsonem. Tenhle charismatický chlapík působil, že údajně fatálně rozdělený národ na britských ostrovech se zničehonic sjednotil. Smetl zrádný parlament, který chtěl zabránit vůli lidu odejít z ráje bruselské Čtvrté říše, a dal tomu proklínanému chlapíkovi volnou ruku, aby to už konečně zařídil. Je to nepochopitelné, protože již tři roky nás ti s nyní protáhlými kyselými tvářemi ujišťovali, že chudákům voličům už dávno došlo, že byli v referendu podvedeni. Rozhodli prý na základě falešných informací, fake news a ruského ovlivňování lidového hlasování.

Po tři a půl roku jim (i nám) to vtloukají do hlavy. Organizují na londýnské Letné miliónové demonstrace za druhé – opravné – referendum, vysílají to dnem i nocí z tamní ČT jménem BBC a dalších mocných médií. Dosadili do čela Toryů vlastizrádnou Theresu, která sama hlasovala proti vystoupení Británie z EU. Ve spojení s devětadevadesáti Pragováky konzervativců měla za úkol spojit se s bruselskou Moskvou a požádat o bratrskou pomoc: vlk (britský volič za odchod) se měl nažrat a koza (spojení s EU) zůstat celá. Když vybouchla a do čela se postavil „brexitář“ (nadávka nějakého pana Juna, zpravodaje ČT z Londýna) Johnson, měl exemplárně padnout.

Jenže on na to šel jinak: použil jejich zbraně, a to druhé referendum prostě vyhlásil. Jak se termín přibližoval, byli jsme svědky déja vu. Odevšad jásavé „průzkumy“, jak posilují přátelé Bruselu, jak nejspíš nastane opět „pat“ s Corbynovými socialisty. Nebo přímo že pod jeho vedením nastoupí „koaliční“ vláda s Liberálními demokraty a s Brexitem bude konec. Přesně totéž (jen ještě silněji) znělo před prvním referendem. No a pak z toho zbyly už jen ty kyselé protáhlé obličeje na obrazovkách ČT (BBC atd.) v okamžiku vyhlášení výsledků. Pořád stejné: při vítězství Trumpa (a „volební noci“ ČT), při referendu o Brexitu před půltřetím rokem – i nyní.

Takže poučení první: Oni si to opravdu myslí. Vytvoří falešné průzkumy a celou prolhanou virtuální realitu ke zmanipulování veřejnosti – a sami jí uvěří. Když je konfrontována s realitou lidové vůle, která u vědomí skutečného lámání chleba se zmasírovat nedala, jsou autenticky šokováni. Na okraj poznamenejme, že mají i osobní důvod: V Johnsonově volebním programu je kromě jiného zrušení povinných daní (koncesionářských poplatků) veřejnoprávní televizi a omezení moci soudcokracie. Minář už měl ve své populární hnědé uniformě vyrazit za Kanál zachraňovat liberální demokracii. Jenže na tyhle „hnědáky“ jsou tam od jisté doby přece jen trochu citlivější.

Prokletý chlapík č. 2

Současně s druhým referendem o Brexitu se v Bruselu sešli místodržící zemí Čtvrté říše, aby společně vyslechli definitivní verdikt (jemuž společně s ČT a spol.) do poslední chvíle nevěřili. Stínovali to „jednáním o klimatu“. Přesněji řečeno o tom, jak z veřejných peněz daňových poplatníků vytáhnout astronomické sumy do soukromých peněženek protektorů „Klimatické změny“. To jsou všechny ty nastartované mocné banky a průmysloví monopolní giganti, kteří budou vyrábět nepotřebné a neskutečně drahé (proto nutně „dotované“) prostředky k tomu, jak zabránit slunečním cyklům a z nich plynoucím větrům a dešťům. 

Jenže i mezi nimi se tentokrát vynořil jeden chlapík johnsonovského ražení. Samozřejmě rovněž nenáviděný, zesměšňovaný a skandalizovaný – Andrej Babiš. Že umí vyjednávat, dal najevo už dávno, ostatně trénoval v docela nemilosrdném byznysu. Tentokrát však vskutku překvapil i politicky. Asi že je původem Slovák, dokázal to, čemu se v jeho původní vlasti říká „s někým vy..bat“ (dámy prominou, na tomto konzervativním webu tyto výrazy jinak nepoužíváme ani vytečkované). Jako první český premiér pochopil, že nemá smysl se s bruselským ÚV čelně střetnout, ani být podržtažka Merkelové (viz. B. Sobotka, pokud si ještě pamatujete, kdo to byl). 

Léčba Cimrmanem

Babišův cimrmanovský „úkrok stranou“ byl samozřejmě oficiálními médii zesměšněn, nebo téměř nekomentován. Ale český premiér tentokrát skutečně něco odhalil a vnesl do našeho vztahu ke Čtvrté říši novou kvalitu. Slyšel jsem kohosi relativně normálního rozčilovat se, že JIM na to „klimatické šílenství“ kývl výměnou JEN za jadernou energetiku. Dětinský závěr. Babiš si přece uvědomil, že ta „uhlíková neutralita“ do roku 2050 je tak absurdní nesmysl, že jej lze využít. 

Vždyť v roce 2050 na světě už nebude skoro nikdo z těch, kdo o této utopii rozhodovali. Nikdo z nich nebude skládat voličům účty, podaří-li se hospodářství států Unie (která tady už nejspíš sama nebude) pokrokově zlikvidovat. Dnes počaté dítě bude třicetileté a jeho rodiče dost možná už v důchodu. Tohle socialistické „plánování“ je pochopitelně jen stínohra, která má odvést pozornost od Brexitu, imigrantů atd. atd. Sám se hlásím do týmu, který překoná Sovětský svaz a bude pracovat na plánu „záchrany planety“ řekněme do konce druhého tisíciletí. 

Je od Babiše inteligentní na tohle formálně kývnout – a ještě na tom vydělat pro republiku obrovské peníze. Oni přece nechtějí njic jiného, než zdání: jednoty, klimatického newspeaku, vědeckého přístupu k „rozvoji“. Tak ať si to vezmou. Zajištění dostavby jaderných elektráren nám ale umožní nejen mít vlastní elektřinu. Především ale také obchodovat se stále vzácnější a dražší energií, neboť „pokrokové“ vlády budou muset formálně skládat účty nesvaté Grétě a omezovat energii z uhlí, ropy a dokonce i plynu! 

Odněkud ale budou muset ty jejich elektromobily atd. sát „benzín“ - a komické větrníky či slunečníky (a měsíčnících zatím není řeč, ale jistě to přijde) to zvládnou jen v pohádkách. Babiš tohle dokonale vstřebal. Cestu pro jadernou energii nám zajistil, ačkoli se mohli Rakušané, Lucemburčané a spol. pominout. Jejich předstírání loajality ke klimatickému alarmismu se jim stává pastí. Budou nás totiž teď stále více potřebovat a platit nám za nedostatkovou elektřinu jako mourovatí – než to konečně i jejich voličům dojde, a objeví se také tam nějaký ten rozumný prokletý chlapík.

Na dobré cestě

Třetí adventní týden byl prostě docela fajn. Britové rozhodli zcela jednoznačně. Vzápětí se dočkali neobyčejného zájmu o své – teď už opět výhradně jen jejich vnitřní – věci: soudruzi nejen z ČT mají vážné obavy, jestli se nerozpadne Spojené království odchodem Skoska či Irska, jestli jejich jejich ekonomika... Boris Johnson se tomu usmívá. Šťastná to žena, řekla by Božena Němcová (ta pohlaví přece již nic neznamenají). I jejich problémy s imigranty, muslimy, terosisty, zdravotnictvím a vším ostatním jsou již opět jen jejich věc. Prstíčkem abychom hrabali…

Nás bohužel musí stále ještě zajímat třeba i útok českých médií na sousední Poláky, u nichž někteří hospodští vyvěšují na dveře plakáty zakazující vstup deviantním duhovým existencím. „Zóny bez LGBT“, jak to nazývají, naše novináře pobuřují. Prý je to jako když Hitler zakazoval vstup židům. Jenže i náš ústavní soud (a ten je nějak pokrokový!) přece rovněž nedávno souhlasil, že hospodský (hoteliér) může zakázat vstup Rusům, dokonce i úplně normálním. Je v tom nějaký rozdíl? Ostatně nejde o státní zařízení a každý hospodský by měl mít právo stanovit si ve svém podniku jakýkoli režim. Tedy kdyby nebyl v EU, kde se vše řídí nařízeními Bruselu, nikoli vládami zvolenými místními občany. 

Tak jako to teď opět budou mít Britové. A proto protáhlé kyselé obličeje už zase prorokují, že Johnson ve skutečnosti udělá brexitovou smlouvu s Bruselem plus-mínus jako zrádkyně Mayová. Mají to, chudáci, problémy. Na rozdíl od opět již brzy suverénních Ostrovanů.

Nás ale musí zajímat především to, co v aktuální Moskvě vybojoval Andrej Babiš. A toho není právě málo. Musí nás to zajímat až do doby, než i my budeme znovu pány ve své zemi a naše Pátá kolona nebude s pomocí Bruselu rozhodovat, koho máme mít za premiéra. Dokud nebudeme jen pokornějšími či vzdornějšími „občany“ protektorátu pod dohledem místních kolaborantů řvoucích na náměstích s modrými hadry nad hlavami. 

Všiml jsem si, že nad volebními místnostmi v Londýně vlály dvě vlajky – britská a ta se žlutými pěticípími hvězdami Čtvrté říše. Při příštích volbách tam už bude opět jen vlajka jediná. Skvělá inspirace pro adventní rozjímání o tom, že nic v tomto našem utrápeném pozemském světě netrvá věčně. Dokonce ani namyšlená smrtelná pýcha tvůrců totalitních utopií ne. 

Nebo spíše – ta na místě prvním.

Zdroj: protiproud.cz