Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor komentuje zprávu ruského ministerstva zahraničí o zoufalém stavu lidských práv v ČR a doplňuje ji o konkrétní příklady politických vězňů a dalších pronásledovaných nepodvolených za politické názory, které jsou bytnícímu „fialovému nacismu“ nepohodlné.

Rusko ve své Zprávě o stavu lidských práv v ČR zveřejněné tento týden udeřilo hřebíček na hlavičku. „Česká republika má chronické problémy, které úřady této země nehodlají řešit, a místo toho se zapojují do destruktivních zahraničněpolitických akcí,“ konstatuje ruské ministerstvo zahraničí. Především jde o rusofobní kurz, který Praha nastoupila a který jako by se inspiroval v protižidovských zákonech z dob německého protektorátu.

Zvůle moci

Jejím typickým projevem je cenzura, destrukce ústavně zaručené svobody slova a projevu, projevující se perzekucí režimem nepodvolených občanů a politické opozice. Zpráva rovněž reflektuje rozrůstající se počet politických vězňů a politicky pronásledovaných osob, který již dávno překročil počet z dob Husákovy normalizace. I proto vznikl novodobý Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který pod názvem PRAK (Proti Represi A Kriminalizaci) založili někdejší signatáři Charty 77 – bezpečnostní expert Jan Schneider, a spisovatelka Lenka Procházková. V současnosti je u nás z politických důvodů stíháno, obviněno, odsouzeno nebo vyšetřováno více než 250 občanů.

Tisíce státních zaměstnanců museli opustit svá místa po nástupu Fialovy vlády, která ihned začala s normalizačními čistkami. Je charakteristické, že nová diktatura, opět požaduje souhlas s pobytem cizích armád na našem území: tentokrát pro změnu těch amerických. Stejné je to s dobrovolně-povinným vyvěšováním vlajek. Namísto sovětských teď zase těch modrožlutých symbolizujících pučistický nacistický režim na Ukrajině. Kdo v této disciplíně není dostatečně aktivní, na toho se zaměří novodobá komanda Pavlíků Morozovů a společně s politickými neziskovkami a médii daného jedince štvou, lynčují a zařídí jeho odchod z jakéhokoli významnějšího postu ve státní správě.

Nejen děkan NF VŠE Miroslav Ševčík se stal obětí těchto známých totalitních metod. Každý, kdo neuznává dogmata euronacismu, mezi něž patří hlasitý souhlas a demonstrativní podpora všemožných úchylek a zničujících ideologií jako je LGBT, genderismus, globální oteplování, a především vypjatá rusofobie, je nepřítelem (jejich) státu. Mezi tato dogmata patří také víra v covidismus a podvolení se vakcinaci, které bylo donedávna hlavním „tréninkem“ na drastické omezení občanských práv a svobod, jehož jsme dnes obětmi.

Aktivizace anticovidového hnutí

Podle mnohých významných nepodvolených osobností, mezi nimi i ekonoma Paula Craiga Robertse, šlo o největší podvod v dějinách. Roberts k tomu tento týden napsal:

„Shromážděné důkazy jsou zdrcující: Covid byl jednoznačně organizovanou pandemií. Záměrné použití chybného PCR testu, záměrná falešná hlášení úmrtí na covid podle podvodných směrnic Světové zdravotnické organizace a finanční pobídky nemocnicím, aby všechna úmrtí hlásily jako smrt v důsledku covidu. A pak - spolu se zakázanou léčbou známými léky - dohromady vytvořily vysokou míru strachu a deprese, která přiměla masy lidí přijmout nesmyslné a nebezpečné „očkování“ proti Covidu. Vedle zdrcujících účinků na zdraví populace to přineslo obrovské finanční zisky pro Big Pharma a s ní spojené šíbry, jako je Anthony Fauci, a současně masivní zásahy do občanských svobod ze strany vlád.“

Právě v této době se však po celém světě začali aktivizovat lidé odhodlaní hájit osobní svobody a občanská práva. Je logické, že se na ně režim zaměřil, neboť správně vytušil, že pokud jsou ochotni bojovat za svá práva v době covidismu, budou dělat euronacistům, problémy i v jejich dalších plánech. Tou se stala válečná hysterie, klasická metoda zotročení společnosti. Je tedy logické, že prvními politickými vězni se stali právě odpůrci covidového podvodu, kteří pří nemožnosti dialogu požadovali tvrdší metody proti totalitní moci.    

Neslýchaný „trest“ pro Tomáše Čermáka

19. července, symbolicky v den vlastizrádného parlamentního schválení česko-americké „smlouvy“ o pobytu okupačních vojsk, odsoudil Vrchní soud v Praze aktivistu Tomáše Čermáka za údajné výzvy k násilí vůči politikům. Tomáš Čermák vyzýval lidi, aby jakýmikoli prostředky zabránili přijetí novely pandemického zákona. Za tato slova vyfasoval neuvěřitelných pět a půl roku za mřížemi. Soud přihlédl rovněž k tomu, že Čermák, který je již delší dobu ve vazbě, nebojuje jen proti covidismu, ale rovněž vyzýval postavit se proti Ukrajincům, kteří na našem území pořádají nacistické akce.

Soud, který mu dal trest jako by šlo o zabití, Čermáka shledal vinným z „propagace terorismu“. Tak jako za politických procesů v době normalizace přišla Čermáka k soudu podpořit zhruba stovka občanů, kteří si uvědomují, že tímto rozsudkem Fialova diktatura překročila další červené linie oddělující tyranii od právního státu. Tomáš Čermák byl použit jako exemplární případ režimu zvláště nebezpečný, neboť ve svém odboji inspiroval ostatní k boji proti diktatuře.

Vůči protiprávně přijaté novele pandemického zákona se vymezoval na Facebooku – nejprve vysílal živě, poté na svůj profil umístil téměř půlhodinové video. Vyzýval k aktivnímu odporu vůči přijetí novely, k vystoupení České republiky ze struktur EU a NATO, k odstranění senátorů, poslanců a členů vlády z jejich mocenských pozic.

Jeden ve vězení, druhý starostou

„Nějaká mírová cesta, nějaké právo, neudělá nic,“ prohlásil mimo jiné. Jeho výzvu sdílely tisíce lidí, což režim zjevně vyděsilo. Proto vybral spolehlivého soudce, který by tuto vpravdě „urválkovskou“ práci odvedl. Soudce Jiří Lněnička se tak zařadil do dlouhé řady soudních sekerníků navazujících na vzory z dob nacistického protektorátu či procesů po únoru 1948.  

Drastický rozsudek nad Čermákem bije do očí zvláště po násilnických výzvách k podpalování nepodvolených Čechů a jejich obydlí, které opakovaně na sociálních sítích pronáší starosta Řeporyjí a člen ODS Pavel Novotný. Ten však kupodivu za své opakované vulgární a násilnické výroky za mřížemi nikdy neskončil.

Tento týden stanul před soudem i druhý z aktivistické dvojice, která se postavila proti totalitnímu režimu: Patrik Tušl pobývá rovněž již delší dobu za mřížemi. Čelí obžalobě z „nebezpečného pronásledování“ šéfa České lékařské komory Milana Kubka, jedné z hlavních propagandistických tváří covidistické tyranie.

Soud mu (zatím nepravomocně) zpřísnil trest na 19 měsíců za mřížemi. I jeho přišli podpořit tento týden občanští aktivisté hájící svobodu projevu. Rakušanovo gestapo, které na Kachlíkárnu na pražské Letné vyvěšuje nechutné billboardy se zavražděným Vladimírem Putinem (což zřejmě nevyzývá k násilí a terorismu - v tomto případě dokonce mezinárodnímu), se tentokrát na protesty nepodvolených v soudní budově připravilo a poslalo na ně těžkooděnce, kteří proti nim brutálně zasáhli.

Politických vězňů přibývá, diktatura přitvrzuje

Normalizace číslo 2 prostě jede na plné obrátky. Fialou a jeho pětikoaličními kumpány hra na demokracii definitivně skončila. Odsouzení Patrika Tušla, Tomáše Čermáka či Slávka Popelky, mohla být brána symbolicky jako vzpomínka na odsouzení „asociálních Plastiků“, na které „za socíku“ širší veřejnost rovněž příliš nereagovala.

To odsouzení Ladislava Vrabela za jeho výroky o vládní podpoře války USA a NATO proti Rusku na Ukrajině a varování proti možnému použití jaderných nosičů ze strany ČR (nákup amerických bombardérů F-35 to umožňuje), jež z nás udělá cíl odvetného úderu, je už čistě politický proces. Stejně jako odsouzení bývalého prezidentského kandidáta na prezidenta Josefa Skály a jeho diskutujících kolegů Vladimíra Kapala a Juraje Václavíka v kauze Katyň. To dokonale ilustruje Orwellův výrok (z románu 1984), že kdo ovládá výklad historie (minulost), ovládá současnost.

Ani to nebylo dost. Teď již pronásledují i zakladatele strany PRO právníka Jindřicha Rajchla či šéfku Trikolory Zuzanu Majerovou a další představitele politické opozice. Režim se zbarvil do Fialového hnusu, a protože jeho podpora ve veřejnosti padá na dno, ztratil poslední zábrany a rozhodl se jít cestou otevřeného násilí i za cenu přímé konfrontace s nepodvolenými občany.

Právě o tom mluví ruská zpráva o stavu lidských práv v České republice. Proto ten pustý vztek a pubertální reakce kolaborantů, kteří tuší, že za své činy budu muset jednou zaplatit - právě tak jako jejich nacističtí předchůdci. 

O to důležitější je nepodlehnout strachu z represí a hlasitě bránit ty, kteří jsou předmětem státního násilí a nezákonností. Stále aktuálnější je známý výrok Martina Niemöllera z doby, kdy nacistická moc v Německu likvidovala politickou opozici při přípravě války a napadení Ruska (Sovětského svazu):

„Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“

Zdroj: protiproud.cz