Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Rostislav IŠČENKO: Nechcete nás? Vaše věc! Šanghajská organizace pro spolupráci posílá signál Evropské unii
Ve čtvrtek začal v hlavním městě Uzbekistánu summit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS). Pokud se této organizaci podaří realizovat ve střednědobé perspektivě byť jen polovinu plánovaných cílů, které zde zaznívají, stane se toto setkání historickým.
Za prvé: v Taškentu bude dokončen proces přijetí za řádné členy ŠOSu Indie a Pákistánu a zahájen proces registrace členství Íránu.
To znamená, že tato organizace již zahrnuje země, v nichž žije 2/3 populace Asie a jedna třetina světové populace. Jedná se o první (Čína), čtvrtou (India) a šestou (Rusko) ekonomiku na světě. V zemích ŠOSu se nachází více než polovina světových rezerv zlata. S přijetím Íránu organizace bude kontrolovat přibližně 70% z celkové rozlohy Asie a 40% Evropy. Tranzitní euroasijské cesty (s výjimkou moře, přes Suezský průplav) pak budou spadat pod jeho výhradní kontrolu.
Za druhé: prohlášení ruského prezidenta bezprostředně po summitu, že navštíví Čínu, stejně jako prohlášení o záměru tádžického prezidenta navštívit Uzbekistánu, svědčí o dynamickém procesu stmelování ŠOSu s vyhlídkou rozvojového potenciálu dvoustranných vztahů mezi členy organizace. Jak ukazuje negativní zkušenost z dob Sovětského svazu a dnešní Evropské unie, široká základna bilaterálních a multilaterálních projektů je mnohem efektivnějším stmelovatelem mezinárodní organizace, než směrnice byrokratického plánování seshora. Centrální plánování totiž často naráží na odmítnutí podřízenějších jednotek, jejichž konkrétní výhody jsou obětovány pro abstraktní obecný zájem.
Za třetí: měli bychom věnovat pozornost názoru, který vyjádřil Nursultan Nazarbajev ‒ to on již tradičně (od roku 1992) představuje motor post-sovětských integračních projektů a vždy jako první formuluje další cíle. Podle Nazarbajeva: „je naším úkolem, aby se ŠOS nestal amorfní, papírovou, byrokratickou organizací, tak jak se dnes jeví ASEAN nebo spolupráce jihoasijských států či co se stalo se Společenstvím nezávislých států (SNS)“.
Ve skutečnosti se jedná o vypracování složitého mechanismu koordinace činnosti členů organizace na makroúrovni i mikroúrovni, stejně jako o dvoustranné a mnohostranného mechanismy.
Nejedná se o jednoduchý úkol, nicméně pokud se podaří ho zvládnout, bude ŠOS moci udělat to, co se nepodařilo evropským byrokratům z EU, nebo SNS a ASEANu, z nichž se staly jakési diskusní platformy. Až do teď se takové kombinace autonomních regionů a vnější pevnosti podařilo dosáhnout pouze malé Švýcarské konfederaci. Žádná jiná země, a rozhodně žádná mezinárodní organizace nevytvořila podobné účinné mechanismy.
V rámci ŠOS tak dochází k pokusu o sjednocení Asie do jednotného flexibilního, avšak silného politického a ekonomického celku, který řídí nejslibnější trhy a přepravní trasy a má navíc dostatek vojenské síly na ochranu svých zájmů proti vnějším zásahům. Bezpečnostní záruky jsou podpořeny systémem dvoustranných a mnohostranných vojenských aliancí, které mohou být v případě potřeby rozšířeny novými dohodami.
Za důležitý fakt lze považovat úplnou politickou, finanční, technologickou a zdrojovou soběstačnost organizace. Ne že by nepotřebovala mít přístup k západním úvěrům a technologiím. Jak však ukázala praxe klíčových členů sdružení (Čína, Írán, Rusko), vlastní problémy mohou účinně řešit (i když nikoliv bez obtíží) i pod sankčními tlaky ze strany Spojených států a EU. Sjednocený Západ však nemůže existovat bez přístupu na trhy zemí ŠOSu. Země ŠOSu tak stmelováním své struktury zároveň vytvářejí alternativu globální politické a ekonomické nadvládě Západu a zároveň přichází (zejména k EU) s nabídkou, která se bude jen těžce odmítat.
Obrovský asijský trh, který dodává USA i EU důležitou produkci a je zároveň chráněn čtyřmi zeměmi s jadernými zbraněmi (Čína, Rusko, Indie, Pákistán), představuje postačující strukturu pro ekonomické přežití členů organizace, a to nezávisle na tom, jak se bude vyvíjet současný západní politicko-ekonomický systém. V nejhorším případě má Šanghajská organizace pro spolupráci dostatečný potenciál pro samostatnou existenci i udržení přijatelného tempa rozvoje ekonomiky.
(překlad vlastní, kráceno)
Zdroj: ria.ru
Klíčová slova: Čína, Geopolitika, Indie, Írán, Rusko, Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS)