Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Bezpečnostní analytik Martin Koller se tentokrát pro ParlamentníListy.cz obsáhle vyjádřil k iniciativě Alexandra Vondry (ODS), který by si na našem území dovedl představit spojeneckou vojenskou základnu USA. A je to výbušné.

Hladinu českých médií lehce rozvířila iniciativa Alexandra Vondry, letitého reprezentanta ODS, který opět, pokolikáté už, lobboval pro zřízení spojenecké vojenské základny na našem území. Nic nového. Jeho hlas ostatně zanikal v dozvucích halasného a podlézavého nářku místy i placených přátel německých multikulturalistů a islámského terorismu nad zaslouženou likvidací náčelníka tlupy primitivních šíitských islámských násilníků Sulejmáního. Cizí základna na našem území, ano, či ne, toť otázka.

Kolonie plná základen

Z historického hlediska, tedy české, moravské a slezské, paměti a zkušenosti není moc o čem se bavit. Do října 1918 jsme u nás měli rozlezlé rakouské okupanty, vydatně zvýhodňující oproti české většině obyvatel německou menšinu, která se nakonec sama celkově označila jako obyvatele takzvaných Sudet a volala po připojení k Německu. Dokladem je počet důstojníků rakušácké armády v poměru k vojákům a poddůstojníkům prezenční služby z hlediska české a německé národnosti. Nedávno jsem narazil na podlézavý článek jednoho vojenského historika, který s nadšením popisoval hrdinský boj olomouckého pluku se žlutými výložkami za císaře pána v první světové válce. Takzvaní žlutí ďáblové se bili v Haliči i Itálii jako slouhové germánské koloniální agrese. Dost jsem se podivil, že by Moravané tak zblbli a nechali se radostně zabíjet v cizí válce v zavšivené Haliči, místo aby se starali o svoji práci a svoje rodiny.

Nakonec se ukázalo, že výraznou většinu uvědomělých žlutých císařských hrdinů tvořili moravští sudeťáci. A ti byli vždy posedlí arogantní nenávistí k Slovanům a podporou pangermánské agrese. Nicméně v současnosti je olomoucký pluk vydáván propagandisty EU za vzor správného češství.

Po získání svobody, kterou jsme zaplatili nemalým počtem padlých vlastenců, nemalým počtem padlých a invalidů díky nesmyslné službě v rakouské armádě, ale také nemalým počtem miliard placených Francii. Spojenecká Francie nás dvacet let vyžírala a zneužívala, naší armádě veleli Francouzi a nakonec nás francouzští demokraté prodali Německu. Nicméně lze připomenout, že francouzská letka se účastnila v roce 1919 bojů za osvobození a ochranu Slovenska. Jinak se u nás francouzská armáda kromě štábních důstojníků nevyskytovala.

O německé ochraně typu věznic a koncentráků a sudeťáckého teroru v době takzvaného Protektorátu Čechy a Morava není třeba se rozšiřovat. Domácí hlásnou troubou německých zájmů byl národní zrádce Emanuel Moravec, který propagoval aktivní češství podporující tisíciletou třetí říši (která u nás trvala šest let). Jeho dva synové se stali příslušníky SS. Některé Moravcovy argumenty slyšíme s nevelkou úpravou i dnes z takzvaně českých médií podporujících německou kolonizaci a německou EU.

Jeden by řekl, že německých základen a vojáků jsme si užili pod praporem rakušáků i pangermánů, především těch nacistických, v boji za novou německou Evropu, víc než dost. Nicméně je třeba to připomenout, neboť sudeťácká propaganda valící se především z ČT a podporovaná z Berlína i Bruselu dělá vše pro to, aby se na rakouskou okupaci stejně jako německé válečné zločiny a okupační teror zapomnělo.

Neméně snaživě se snaží vymazat fakt, že osvobození převážné většiny území tehdejší ČSR vybojovala Rudá armáda s téměř 150 000 padlými, rumunská armáda s 60 000 padlými a v menší míře se podílela i polská armáda, která v rámci Rudé armády došla až do Mělníka. Zde je třeba připomenout, že rakouská a později německá armáda byly od roku 1848 do 9. května 1945 opakovaně použity k teroru vůči českému civilnímu obyvatelstvu. Každopádně nás rakouští/němečtí i francouzští spojenci a ochránci neustále přesvědčovali, že přinesli kulturu a vzdělanost primitivním Čechům, případně Čechoslovákům, přičemž bez nich nemůžeme žít a musejí nás bránit. Dnes se o to snaží EU pod duhovým euromarxistickým praporem.

Od konce druhé světové války až do srpna 1968 jsme se cizích základen zbavili. Poté potřeboval SSSR posílit frontu proti NATO, takže velení Varšavské smlouvy využilo situace a armády SSSR, Německa, Polska a Maďarska dorazily s bratrskou internacionální pomocí. V rámci sovětské armády přijeli rovněž Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci, Lotyši, Litevci a Estonci a mnozí další. K boji nedošlo, ztráty na českých životech, vzhledem k rozsahu operace zanedbatelné, nicméně nezapomenutelné. Nájezd se konal s podporou části československé politické reprezentace a následně ho reprezentanti ČSSR, oslavovaní jako hrdinové (proč) s výjimkou doktora Kriegela, zpečetili spojeneckou smlouvou v Moskvě.

Díky tomu se usadilo na území ČSSR v desítkách základen několik divizí sovětské armády. Jejich vojáci se většinou mezi obyvatele nedostávali, konfliktů bylo minimum, zato se vydatně šmelilo. Sovětská armáda nebyla použita proti českým civilistům v rámci domácích politických střetů a v roce 1989 Gorbačov dokonce vyhrožoval nasazením vojáků, pokud by komunistické vedení zasáhlo proti Havlovi a spol. Takže soudruh Gorbačov se sovětskými soudruhy prodali české soudruhy politické konkurenci. A prý jsme bez nich nemohli žít, dokonce na věčné časy a nikdy jinak. Myslím, že dalšího historického komentáře netřeba.

Základny politicky

Spojené státy mají reálně po světě zhruba 720 vojenských základen a pracovišť. Objevují se i jiná čísla. Těch opravdu velkých je pouze několik desítek. Je třeba zdůraznit, že vztah domácího obyvatelstva k americkým základnám je v různých zemích nejednoznačný. Někde je vítají, jinde nikoli a podporují je pouze vládnoucí politici. Rusko a Čína mají několik zahraničních základen, totéž platí o Francii a Británii.

Pokud bychom vyšli z reality vojenských misí států NATO a EU, pobývají na několika základnách v zahraničí vojáci většiny států EU, nicméně v malých počtech. Na Balkáně, v Iráku, Afghánistánu a Mali se zúčastnili i naši vojáci. Mise v Iráku a Afghánistánu končí bez pozitivního výsledku, mise v Mali nevede k ničemu, pouze zajišťuje uran pro francouzské jaderné elektrárny, které dodávají elektřinu do ekologického Německa.

Můžeme se především podívat na naše vztahy s velmocemi. S USA a Čínou jsme nebyli ve válce nikdy. S Ruskem rovněž ne, s výjimkou takzvané mezinárodní internacionální pomoci v roce 1968. Trvala 23 let, ale nejednalo se o okupaci. Ta vypadá trochu jinak, například jako ta německá za druhé světové války. Koneckonců část tehdejšího politického vedení ji podpořila, veřejně, či tajně, někteří dokonce soudruhy zvali. Zato vztahy s Německem byly vlastně po tisíc let i déle, od dob přemyslovských knížat, vždy nepřátelské. Je lhostejné, zda se jednalo o přímý válečný konflikt, nebo snahu o kolonizaci a germanizaci ze strany Rakouska či Německa. Rakousko není nic jiného než východní marka Bavorska a většina obyvatel, byť přibývá migrantů, jsou Němci. Představa „spojenecké“ základny s německými vojáky v situaci, kdy naše země je v pozici německé kolonie, se jeví doslova jako zrůdná urážka českého národa, české svobody a českých dějin.

Cizí vojenská základna vytváří vždy rizikový faktor z hlediska vnitřní politiky. Historická zkušenost potvrzuje, že bývá prostředkem prosazování cizích zájmů, tedy v českém případě ožebračujícího kolonialismu, a bude podporovat protinárodní domácí politiky. Stačí se podívat na historii zemí Latinské Ameriky. Taková situace může nastat velmi rychle. V případě volebního neúspěchu poměrně rozumného prezidenta Trumpa, který nezačal žádnou válku, bychom se mohli dočkat návratu agresivní politiky Obamy a Clintonové, slouhů Sorose a Albrightové. To by výrazně posílilo pravděpodobnost jaderné války v Evropě zahájené agresí NATO vůči Rusku pod falešnou vlajkou.

Amerika agresivní multikulturalistky, feministky a milovnice islámu Clintonové a Amerika Trumpa, který staví na nohy americký průmysl, úspěšně vytváří pracovní místa, snížil nezaměstnanost na polovinu, a stejně snížil parazitování na sociálním systému, to není totéž. A není to totéž ani z bezpečnostního hlediska a základny NATO na českém území.

Předpokládám, že geolog Alexandr Vondra prosazuje spíš americkou základnu. Bohužel nelze přehlédnout, že současná ODS pod vedením Fialy a jeho ideologa sprostoty a podlézání nacistickým tradicím Novotného, a nejsou v tom sami, podlézá německým zájmům stále nadšeněji.

Základny vojensky a bezpečnostně

Jestliže bychom měli podstupovat riziko cizí základny na našem území, měla by být jednoznačně přínosná. Měli bychom se držet faktů a vlastních zájmů, nikoli předvádět jakási gesta. Vycházíme-li z předpokladu základny NATO, musíme si položit základní otázku. Plní NATO svůj základní úkol? NATO mělo chránit země střední a západní, případně jižní i severní Evropy před armádami Varšavské smlouvy. Ta už téměř třicet let neexistuje. Sovětský svaz se rozpadl a odtrhly se Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko a Estonsko, tedy hraniční země bývalého SSSR.

Bez ohledu na prokazatelně vyřčené sliby americké a německé politické reprezentace se NATO rozšířilo až k hranicím Ruska. Otázkou je, zda byl Gorbačov jen takový blbec, nebo takový zrádce, když si nenechal dát záruky o nerozšiřování NATO na východ písemně.

Dále by bylo více než vhodné dvojí referendum. První o tom, zda občané chtějí na našem území cizí vojenskou základnu. Druhé u občanů, kteří bydlí v prostoru, kde by se taková základna měla nacházet. Nicméně česká demokracie a svoboda je po třiceti letech taková, že jsme z hlediska všenárodního či všeobčanského referenda nejzaostalejší zemí v Evropě. Naši politici občanům vzkazují slušnými slovy, že jsou omezení blbci, pokud nepotřebují jejich hlasy ve volbách. A občané volí i ty, kteří jimi takto veřejně pohrdají. Nelze se divit, jestliže chodí jako stádo na nástupy nedostudovaného faráře a pláčou nad likvidací islámského teroristy. Takže politici mají vlastně pravdu.

Umístit lze cizí vojáky na svém území v případě akutního ohrožení. V současné době z hlediska naší republiky existují dvě. Jedná se především o afroislámskou invazi, kterou se nám snaží vnutit německá EU. Proti té nás NATO evidentně nechrání. Mohutné válečné loďstvo členských zemí by dokázalo bez problémů zastavit jakýkoli pohyb přes Středozemní moře. A nic, několik let, nic. Druhým ohrožením je stále silnější kolonizace a vykořisťování ze strany německé EU včetně byrokratického euromarxistického teroru z Bruselu. Ani v tomto případě pro nás NATO nic nedělá.

Oblíbeným propagandistickým tahem je povyk o ruském nebezpečí. Připomíná to nacistickou propagandu z konce třicátých let. Rozdíl je v tom, že současné Rusko je ve srovnání s NATO dvakrát až třikrát vojensky slabší, podle různých měřítek. Jeho vojenský rozpočet je až dvacetkrát nižší. Uveřejnil jsem na toto téma dlouhý článek. Ruská armáda je rozptýlena po obrovské ploše, i když bychom vzali za základ jen vzdálenost mezi Petrohradem a Sevastopolem, nikoli Dálný východ. Z hlediska vojenského potenciálu nemá Rusko schopnost vedení útočné operace proti NATO a ubránit se může jen s pomocí jaderných zbraní.

Nejdůležitější je otázka, proč by mělo Rusko napadat státy NATO? Na to dodnes nikdo neodpověděl, přestože protiruská propaganda se na nás valí z médií každý den. Co by tím získalo? Jadernou válku a v případě vítězství zničené území Polska, Německa a dalších zemí. Odhad mrtvých v případě jaderné války v Evropě je 100 milionů mrtvých. A kde jsou ranění, nemocní a hospodářské škody?

Opravdu si někdo myslí, že ruská armáda má zájem obsadit Evropu, táhnout do Itálie nebo do Španělska, nebo se dokonce vyloďovat v Anglii? Kde by na to vzali lidi? Dobytý prostor se musí okupovat a spravovat. Léčit miliony ozářených a umírajících, krmit je potravinami a vodou bez radioaktivity? Kde by na to vzali lidi a prostředky? A poté by se asi vylodili v USA, kde by je porazil Rambo s lukem na koni. Něco takového by se mohlo vylíhnout snad jen v hlavě prezidentského kandidáta Pavla. Rusko potřebuje funkční mezinárodní obchod, nikoli válku, vojenské výdaje a neustálé zvyšování napětí kolem svých hranic. Z Ruska nám nic nehrozí, pokud sami nezačneme.

Z hlediska vojenské hodnoty cizí základny na našem území nelze zapomínat ještě na jeden fakt. Základna nejsou jen ubikace vojáků a technika. Jsou to zbraně, munice a pohonné hmoty. Z tohoto hlediska je základna vítaným terčem úderu protivníka. Na ten mohou samozřejmě doplatit i obyvatelé v okolí. Můžeme si představit i sklad jaderné munice u letecké základny. Při žebrácké koloniální pozici, kterou jsme si za třicet let vydobyli (komunisté vládli 40 let, demokratická ČSR trvala 20 let) se na nás nikdo ohlížet nebude a hlavice doveze. Američtí vojáci na základnách v zahraničí nepodléhají tamním zákonům. V takové situaci je třeba se vyhnout jakýmkoli bezpečnostním rizikům. I v případě cizí vojenské základny na našem území se musíme ptát, kdo z toho má prospěch.

Zdroj: parlamentnilisty.cz