Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

„Hana Lipovská coby reprezentantka nemalé skupiny koncesionářů stejného názoru na veřejnoprávní televizi jako ona do Rady ČT patří, tudíž zvolena nebude,“ je přesvědčen Radim Hreha, mediální analytik, bývalý ředitel Slovenské televize. „Kyselý citron možná měl být jakousi anticenou, která však z rukou jeho porotců díky Veselého charismatu evokovala iluzi předání Oskara. Toho bych mu za jeho lidský, tudíž od prvního momentu důvěryhodný a přesvědčivý přístup k rozhovorům s hosty, navrhl udělit příště,“ konstatuje. „Nedemokraticky uvažující sympaťáky z milionových chvilek chápu. Na účtech miliony a skutek utek. To už se pak našinec chytá čehokoliv. Těm hochům nejspíš nedošlo, že méně je více,“ dodává.

Někteří uchazeči o post radního ČT se dostali po odtajnění nominací pod okamžitou palbu. Asi nejvíce ekonomka Hana Lipovská, která má k existenci veřejnoprávních médií řadu výhrad. Což se stejně jako její provázanost s Institutem Václava Klause či fakt, že ji do Rady navrhl kardinál Dominik Duka, stalo terčem mnoha kritických komentářů. O čem to podle vás svědčí?

Je to pozitivní důsledek evoluce nedemokratického myšlení, nevlastní to sestry myšlení kritického, od něhož se liší především nenávisti vůči názorové pluralitě.  Nicméně, osoby touto totalitní nemocí postižené, už nelze srovnávat s jejich předchůdci, kteří zpravidla anonymně požadovali, aby osobnosti s jiným názorem šly k lopatě, do tepláků nebo na šibenici. Buď jak buď, Hana Lipovská coby reprezentantka nemalé skupiny koncesionářů stejného názoru na veřejnoprávní televizi jako ona do Rady ČT patří, tudíž zvolena nebude.

Jaké důvody vás vedou k přesvědčení, že Hana Lipovská nebude zvolena?

Volební výbor je jakýmsi sněmovním předskokanem, jehož členové dokáží „číst myšlenky“ šéfů svých poslaneckých klubů. Z jejich hlasování proto lze dovodit tzv. politickou vůli jejich mateřských stran. A protože není pochyb o tom, že koalice je na nových radních domluvena, tito museli získat aspoň dvanáct hlasů, aby s jistotou prošli prvním kolem. Hana Lipovská se svými jedenácti hlasy z možných osmnácti však šanci nemá. Naznačuje to razantní lobbing Federace židovských obcí, která donedávna své reprezentanty do mediálních rad prosazovala vysoce sofistikovaně. Krom několika významných mediálních lobbistů a ve veřejných zdrojích zorientovaných mediálních analytiků žádný z novinářů netušil, že se jedná o radní, kteří se těší podpoře nejsilnější mediální lobby. 

Nicméně, celoparlamentní podpora špičkového mediálního lobbisty Michala Klímy, jenž mimo jiné absolvoval kurs vrcholových mediálních „manažerů“ ve Spojených státech a krom mnoha dalších aktivit působí v pozici předsedy správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu, je bleskem z jasného nebe. Tento kandidát Federace židovských obcí totiž získal sedmnáct hlasů z osmnácti možných. To krom jiného může znamenat, že federace dospěla k přesvědčení, že Česká televize může být skrze Radu ČT vážně ohrožena, tudíž si zaslouží její trvalou pozornost. V této souvislosti je signifikantní tradiční „diskrétnost“ tuzemských médií, včetně novinářů oceněných Peroutkovou cenou. Dokonce ani Deník N, týdeník Respekt, ČTK či stanice ČRo Plus neprojevily pozitivní emoce, jako by byli na pochybách, jestli vítězná pětka z prvního kola postoupí na post, který si dle jejich osazenstva nepochybně „zaslouží“.

Skupina 19 senátorů dokonce sepsala otevřený dopis, ve kterém vyzvala členy České biskupské konference, aby se distancovali od názorů ekonomky Lipovské na zrušení ČT a stáhli její kandidaturu. Je tohle podle vás v pořádku, nebo jde o nátlak?

Je to pochopitelné vzhledem k feudálnímu géniu loci Valdštejnského, Kolovratského i malého Fürstenberského paláce. Znám ty prostory důvěrně, tudíž vím, jak to tam zamává i se slušnými lidmi, kteří dnem svého zvolení „zjistí“, že jsou najednou svobodomyslnější než drtivá většina občanů.

Někdejší členka Rady ČT Jana Dědečková uvedla, že Hana Lipovská by v Radě ČT byla pro koncesionáře platnou členkou především proto, že je ekonomka a mohla by nahlížet do hospodaření. A tím se podle ní stává hrozbou pro ČT. Může to tak být?

Může to tak být, ovšem platnými členy mohou být i radní jakékoliv jiné odbornosti, budou-li důsledně trvat na dodržování zákona o ČT, budou-li trvat na veřejném výběrovém řízení, z něhož vyberou renomované ekonomy, kteří budou ochotni působit v dozorčí komisi Rady, a zejména budou-li uctívat veřejný zájem nade vše. Zní to hrozně naivně, ale takoví lidé existují. Politici však z nich mají strach. 

Pokud budu citovat ještě jedno vyjádření Jany Dědečkové, tak řekla, že „Lipovská ideově nepatří mezi pražskou televizní smečku. Seznam lidí, kteří profesně byli mnohem výše než dnešní pracovníci ČT, ale přesto museli ČT opustit, protože měli jiné názory, ať už světonázorem, nebo představou o profesní žurnalistice, je dlouhý jako nákupní seznam vévodkyně Meghan“. Máte podobné informace?

Jistěže znám několik profesionálů, v pozici šéfů zpravodajství počínaje, generálními řediteli České televize a Českého rozhlasu konče. V této souvislosti nemohu jinak než s nefalšovanou úctou vzpomenout a vzdát hold nebohému Václavu Kasíkovi, unikátnímu člověku a profesionálovi, jehož kvalit snad v budoucnu dosáhne i současný šéf Českého rozhlasu. Nicméně, žádný z nich neměl podporu nejsilnější mediální lobby, což mohlo mít na jejich vynucený, či nevynucený odchod značný vliv. Ostatně, mám s tím osobní zkušenosti.

Podobně jako Lipovská to schytával moderátor Veselý, který dostal anticenu Kyselý citron. Nebylo pravým důvodem jejího udělení, že také kritizoval ČT a dokonce si „dovolil“ udělat rozhovor s prezidentem Zemanem?

Přiznám se, že Xavera Veselého jsem neregistroval. Jakmile se však na něj vrhli roztomilí intelektuálové pražské televizní smečky, okamžitě jsem si ho progoogloval a zjistil, oč jsem přišel.

Kyselý citron možná měl být jakousi anticenou, která však z rukou jeho porotců díky Veselého charismatu včetně poděkování evokovala iluzi předání Oskara. Toho bych mu za jeho lidský, tudíž od prvního momentu důvěryhodný a přesvědčivý přístup k rozhovorům s hosty navrhl udělit příště. Na rozdíl od veřejnoprávních individuálně naprogramovaných robotů dle kádrového profilu jejich hosta, děkujícího za pozvání, jistě neobdrží žádnou vlčí cenu pražských televizních smečkařů. Snad mu to nebude líto.    

Podobně se jako u volby do Rad ČT a ČRo situace vyvíjela při volbě nového ombudsmana, kdy nejzkušenější kandidát Stanislav Křeček čelil mnoha útokům ze strany některých médií a části společnosti. Milion chvilek dokonce pohrozil demonstrací, když bude zvolen, a zvolen byl. Mnozí se domnívají, že podobné ataky zapůsobily na mnohé poslance, kteří ombudsmana volili, přesně opačně. Co k tomu říci?

Být v roli poslance, hlas bych mu nedal. Působí sice svěžeji než modrokrevný šibal z Orlíku, ale z úcty k jeho věku bych ho nevolil. Nicméně, nedemokraticky uvažující sympaťáky z milionových chvilek chápu. Na účtech miliony a skutek utek. To už se pak našinec chytá čehokoliv. Těm hochům nejspíš nedošlo, že méně je více. Co se týče poslanců, ti chtějí figurovat na volitelných místech i v příštích volbách, tudíž volili tak, jak se dohodli na poslaneckých klubech. Žádné hrozby zvenčí je nemohly ovlivnit. Byly to pouhé proklamace.

Pokud jsme u Milionu chvilek, tak je fakt, že na svoje demonstrace přilákali rekordní množství lidí. Ale podařilo se jim reálně vůbec něco prosadit ze svých požadavků?

O žádné prosazení požadavků jim nejde. Scénář posloupnosti k novému „nepolitickému“ subjektu, kandidujícímu v dalších volbách mají bezchybný. Nicméně, vsadili na špatného koně. Babišovi voliči totiž nejsou závistiví, nemluvě o faktu, že premiér na současné politické scéně je jednookým králem mezi slepými. A slepými jsou bohužel i milionáři, jejichž nejzářivější chvilka už pominula.

V případě Stanislava Křečka se rozebíral i jeho rozhovor s redaktorem ČT Jakubem Železným, který byl podle kritiků veden příliš agresivně. Například člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov k němu napsal: „Vedení rozhovoru Jakuba Železného se Stanislavem Křečkem v Událostech a komentářích bylo osobní, nebylo nestranné, bylo vedeno s jasným záměrem Křečka poškodit. Jakub Železný se nechoval fér.“ Nedá se tento postřeh zevšeobecnit, že vůči některým jsou v ČT daleko přísnější než vůči jiným?

Souhlasím s mnoha názory Vadima Petrova, jenž evidentně vnesl do zatuchlého ovzduší vysílací rady svěží průvan. Nicméně, Jakub Železný ve zmíněném rozhovoru se zachoval fér, avšak jen vůči svému zaměstnavateli. Coby veřejný zájem ignorujícího veřejnoprávního profesionála ho zřejmě nic víc nezajímá.

Podle mého názoru nijak zásadně nevybočil ze schématu, který veřejnoprávní televize uplatňuje vůči osobám z „protějšího břehu“. Tedy proti všem, které ČT považuje za jakousi škodnou. U těchto „hostů“ pak vadí profesionálům z Kavek cokoliv, co lze bez milosti využít k jejich diskreditaci. U těchto „potížistů“ ČT nerespektuje ani princip presumpce neviny. Prostě boj s těmi, kteří nejdou s nimi, ve veřejnoprávní televizi zuří čím dál více. Na straně druhé, pro vyvolené jedince, kteří disponují podpůrným lobbingem pražské televizní smečky či tolerancí Federace židovských obcí, platí diametrálně odlišná pravidla vedení rozhovoru. Třeba rozhovor s generálem Petrem Pavlem, případně svobodomyslnějším senátorem Mikulášem Bekem bude jistě pohodový.

Zdroj: parlamentnilisty.cz