Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pokračování rozhovoru s ruským analytikem a politologem Andrejem Olegovičem Bezrukovem.

Rusko a východní Evropa

Tak nějak vnitřně, emocionálně, to chápeme. Jenže – k čemu bychom potřebovali východní Evropu? Všichni se bojí, že se Rusko znovu vrátí a zmocní se jí. Prožívají tak přízračné bolesti a strach. Jejich politici, kteří rozhodují, by měli pochopit, že Rusko ji nepotřebuje. Dosavadní zkušenosti s těmito oblastmi jsou až příliš nepříznivé na to, aby se jich znovu chtělo zmocnit. Dokonce i carské Rusko, když připojovalo Halič nebo východní část Polska, pravděpodobně nepředpokládalo, jak špatnou roli v dějinách Ruska tato území sehrají.

Na jedné straně s vámi souhlasím, na druhé však nikoliv. Západní hranice ruského vlivu se neustále přesouvala. Někdy sahala až do Berlína, jako za 2. světové války, někdy – jako v roce 1613 – sahala až k Moskvě. Nebo jako dnes k Donbasu. Jedná se o otázku času. Hranice se bude i nadále posouvat. Tato zóna, která je bikulturní, bude patřit tomu hráči, který bude ekonomicky silnější.

Jedná se pouze o ekonomiku? A co kulturní přitažlivost?

Kulturní přitažlivost je samozřejmě důležitá. Ale když nemáte peníze, dívají se na vás s celou tou vaší skvělou kulturou trochu úkosem. A přejdou k těm, kteří mají peníze, protože oni také chtějí žít. Proto se všechny tyto národy mezi Ruskem a západní Evropou dívají na obě strany. Když byla jedna část bohatší – a bohatší byla většinou západní Evropa – tak se dívali jejím směrem. Na druhé straně zavedené kulturní kodexy určují, že země východní Evropy nejsou v západní Evropě příliš oblíbené, a to kvůli jiné kultuře, jiné kulturní hranici.

Jedná se o „území nikoho“, kam lze zahrnout i některé velké části Ukrajiny. Nehovořím zde o jižní a východní Ukrajině, která se svým kulturním kódem prakticky rovná Rusku. Zbytek Ukrajiny, západní část Běloruska, částečně Polsko a Pobaltí se k tomu ale nevztahují. Finsko se například značně podobá Estonsku. Jedná se ale o zcela jinou kulturu. Tento prostor se bude neustále pohybovat podle toho, kdo dá více. A pokud se Rusko začíná rozvíjet, přemístí se tam i obchodování a trhy – a tyto země začnou mít zájem. Jde o otázku více ekonomickou, než politickou.  

Finsko se nijak veřejně neprojevuje a stejně jako Estonsko, Litva a Lotyšsko říkají: nepotřebujeme vás. Lotyšsko a Litva jako tranzitní země samozřejmě vydělávají na tranzitu ropy a plynu a mohly by prosperovat. Estonsko zase nyní našlo své místo v Evropě. Zdá se mi ale, že Litva a Lotyšsko nikoliv. I když by na tom mohli vydělat slušné peníze. Žijí tam ruští podnikatelé, kteří jsou nejúspěšnější a nejaktivnější. Proč tedy to odmítání? Jedná se o politickou rétoriku, předvolební nacionalistické hry nebo je v tom něco jiného, podstatnějšího?

Když se zhroutil Sovětský svaz, nejednalo se pouze o politický problém. Pobaltí prchalo před komunistickou minulostí. Utíkalo také ale před ekonomickým kolapsem Ruska. Tato generace, která je u moci, se dívá na Rusko očima těch lidí, kteří chtěli nezávislost. Příští generace bude mnohem pragmatičtější. Zapomenou na to, o co tehdy šlo. Nikdo je osobně neponížil, nesnažil se z nich udělat někoho jiného. Budou se na to dívat jako na další příležitost k podnikání. Jsem přesvědčen, že se jedná o kyvadlový pohyb. Když se podíváte na dějiny pobaltských států, vždy se jim mezi Ruskem a Německem dobře žilo – a bude to tak i nadále.

Zrychlené změny

Co se dnes vlastně odehrává? Od sepsání vašeho sborníku, v němž jste nejen předvídali, nýbrž také popsali situaci a síly které jí hýbou uplynulo téměř pět let. Jeho podtitul zněl: „Obrysy nejasné budoucnosti“. Tato budoucnost, tedy dvacátý rok, se valem blíží. Došlo k nějakým významným změnám? Přijdou v blízké budoucnosti? Měli bychom se dále bát?

Proběhly kolosální změny. Připomeňme, že v roce 2015 ještě ve Spojených státech ani v Evropě neprobíhala žádná politická krize, Sýrie byla na pokraji úplného kolapsu, jednalo se o stát podřízený IS. A dnešní situace? V Davosu, centru liberálního kapitalismu, lidé přemýšlejí takto: co se stalo, že ztrácíme kontrolu? Naše nápady nefungují. Neuplynulo ani pět let, stačily tři roky. Vše proběhlo již v roce 2018. Oni nerozumí tomu, co se stalo. Ve skutečnosti došlo k vzestupu populismu.

Populismus patří mezi slova s mnoha významy. Nicméně jeho nástup je očividný. Skládá se ze dvou částí. Za prvé: degradace elit, které nejsou schopny vládnout, za druhé: ekonomická nespokojenost propojená s nespokojeností s kulturními, imigračními a vojenskými otázkami. Lidé vyšli do ulic od Barcelony po New York. Přišli, aby elitám řekli: „Nevěříme vám“.

Jedná se o nebezpečné demonstrace jako na Majdanu, tedy početné, lidové, násilné? Bude to mít vliv na politiku těchto zemí?

Samozřejmě, již ji to ovlivňuje. Představte si, že vám budou každou sobotu po ulici pochodovat „žluté vesty“… Znamená to, že se jedná o nespokojenost, kterou nemůžete jednoduše zlikvidovat a zbavit se jí – to je každému jasné. Možná, že nakonec do ulic vyšla jen malá část nespokojených, ale každý vidí vaši neschopnost buď je přesvědčit, nebo je rozdrtit. To znamená, že jsou elity zjevně neschopné. To je nebezpečné. Objeví se mocenské vakuum a každý krok nebo neúspěšné rozhodnutí či mezinárodní krize může vyústit ve ztrátu kontroly. Nevíte, jak vše dopadne. Vzpomeňme na 1. světovou válku. V úvodu své knihy „Srpnové zbraně“ Barbara Wertheim Tuchmanová napsala: „Nikdo nechtěl válku. Válka byla nevyhnutelná“. V takové situaci se mnozí politici mohou ptát, jak mohou tuto energii usměrnit jiným směrem, jak se to právě děje na Ukrajině. Porošenko „kanalizoval“ svou neschopnost vyřešit problémy země nenávistí vůči Rusku a válkou na Donbase. Nejpohodlnější je obléci si roucho římského císaře a vytáhnout někam s legiemi.

Z ukrajinského pohledu vše vypadá jednoduše: za všechno může Rusko.

Rusko je v tomto smyslu opravdu velmi vhodný otloukánek – pro Američany, pro Evropany ale i pro své sousedy. Proč? Jedná se o velkou zemi, které se ostatní bojí. Nechápou ji a nechtějí pochopit. Má jinou kulturu, náboženství, jiný kulturní kód. A obchoduje se s ní jen málo. Když něco špatného řeknete o Číňanech, mohou vám utáhnout šrouby. Jenže obchod s Ruskem je minimální, tak si to můžou dovolit.

Rusko tak již vyčerpalo všechny možnosti na odvetné kroky…

Nikoliv, tak tomu není. Ale ty možnosti, které zůstaly, nepatří k těm nejlepším. Rusko bylo vždy známé svou trpělivostí. Myslím, že zvládneme i tuto situaci. Sami sebe již totiž vedou do krize. Musíme pouze ustát vnitřní stabilitu. Dokonce bych řekl „vnitřní spravedlnost“.

Jak byste popsal dnešní rozložení sil mezi Ruskem a Spojenými státy?

Nezaměřoval bych se pouze na Spojené státy. Myslím, že tento problém je akutní, nepříjemný, mediálně vděčný, nicméně normální. Nic, co by mohlo explodovat každým dnem. Rozhodnutí o válce a míru stále dělají střízliví, zkušení lidé. Navíc jsou taková rozhodnutí učiněna armádou nebo ve spolupráci s ní, a to jsou zodpovědní a disciplinovaní lidé. Dialog mezi ruskou a americkou armádou ukazuje, že si tito lidé vzájemně rozumí a čelí společným výzvám. Politici mohou mluvit o čemkoli, ale ne každý má (jaderný) spínač – díky Bohu!

Současný konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem je v prvé řadě mediálně vyostřenější, než je tomu ve skutečnosti. Každý objektivně chápe, že pokud by přerostl do přímé eskalace, došlo by k přímému zničení. Navíc zde neexistuje ani prvek hospodářské konkurence. Sankce jsou jen nátlakem, abychom se nemohli rozvíjet. Řekl jsem, že zde neexistuje žádná konkurence, ale to není tak úplně pravda – my prostě nejsme ve vztahu ke Spojeným státům na stejné úrovni jako jiní konkurenti, abychom pro ně představovali existenční výzvu. My nejsme Čína. Využívají proti nám bolestivé metody, ale jedná se o běžnou politiku současného světa, kdy válka nemusí dojít do akutní fáze, ale projevuje se v oblasti technologií, médií, finančnictví, informací.

Ekonomická situace se neustále mění. Probíhají závody ve zbrojení. Podívejte se na vztah mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Jestli někde dojde k otevřenému konfliktu, tak právě tam. Možná se tak stane daleko od Ruska, možná ne – v moderním světě je vše blízko. Možná budeme muset reagovat a možná budeme muset být na druhé straně barikád než Spojené státy. Také třetí země mohou ovlivnit tuto krizi, do které můžeme být zavlečeni: Venezuela, Blízký východ nebo jiné regiony. Přímý střet mezi USA a Ruskem není pravděpodobný, spíše by mohl proběhnout právě skrze tyto země. Ještě více nepravděpodobné jsou konflikty s Evropou. Evropa je ze všeho unavená, je stará. Nikdo nechce bojovat a nikdo nemůže bojovat. Podívejte se na demografii.

Jenže tam mají americké vojáky…

Vy si myslíte, že tam přijeli umírat? Přijeli si dát pivo v Rize a zaflámovat si. Je to tam levnější.

Nejistá budoucnost

Můžete alespoň přibližně říci, co nás čeká? Podaří se nám uklidnit uměle vytvořené nepřátelství s Ukrajinou? Můžeme mít konstruktivní vztahy s Evropou?

Nyní vstupujeme do období, kdy již elity nejsou schopny nic ovlivnit – nezbývá mnoho času a budou odstraněny. A je jedno, jestli to proběhne prostřednictvím voleb nebo jinak. Nebo přijdou zodpovědní lidé z existujících elit, kteří pochopí, že potřebují nějak změnit politiku. Pak ji také změní. Půjde o jiné osoby, které o nás budou přemýšlet konstruktivněji a s největší pravděpodobností budou schopni s námi jednat: alespoň s cílem stabilizovat své vlastní postavení. Pak nastane období stabilizace. Po každé vyhrocené fázi přichází stabilizace, pokud vyhrocení situace samozřejmě neskončí válkou. I když i po válce dochází ke stabilizaci.

Mění se dnes něco z hlediska ekonomických či technologických parametrů? A v jakém ohledu?

Dobrá otázka. Zásadní. Chtěl bych se podělit o některé své úvahy. Když vytváříme ekonomiku založenou na informačních technologiích (nechci říkat digitální ekonomiku, protože nikdo neví, co to je), je v ní vše provázané. Když se země začínají předhánět a každý hraje pouze za sebe, ukazuje se, že svět je rozdělen do techno-ekonomických bloků. Konkrétně do dvou. Anglosaský blok, tedy USA, Kanada, Británie, Austrálie, Nový Zéland a Britské společenství, se konsoliduje a vystupuje jako konkurent. Druhým je Čína. S těmi částmi jiných, nečínských trhů, které ale budou pod čínským vlivem.

Co je na tom zajímavé? Každý blok se chová tak, aby vyhnal ze svého území všechny konkurenty, kteří mají jakýkoliv vztah ke klíčovým technologiím. Papuče a různé stroje lze samozřejmě prodávat všem. Ale systém 5G může mít každý jen vlastní, protože má přímý vliv na národní bezpečnost. Nikoho nelze vpustit ani do systému kritické infrastruktury, protože tam se budou odehrávat budoucí kybernetické války.

To stejné se odehrává ve fundamentálním infrastrukturním byznysu, v systémech pro stát důležitých, na nichž závisí celá ekonomika a bezpečnost státu. Do této sféry pustí jen „své“, a to jak Číňané, tak Američané. Takže na jedné straně bude Huawei a na druhé Cisco, Alibaba, Amazon, Facebook.

Tyto bloky začínají být technologicky soběstačné a ovládat trh.

Co má v této situaci dělat Rusko?

Jsme příliš malí, je nás pouze 140 milionů. Abychom přežili a rozvíjeli se nezávisle, musíme se přidat k jednomu z těchto bloků. Nebo vytvořit vlastní. Ale s kým? S Evropou, Indií, Japonskem? Tento problém není dosud vyřešen, ale vyřešit ho musíme.

Ekonomický systém, tedy systém obchodu a bezpečnosti, neexistuje ve vakuu, je reálný. A pokud nebudeme kontrolovat svoji kritickou infrastrukturu, nemůžeme jako suverénní stát přežít. Takže nakonec budeme muset svůj blok stejně vytvořit. Ale s kým? Sami to samozřejmě také zvládneme, ale ten projekt by byl prodělečný. Existuje ještě možnost vytvořit jej společně s někým jiným a za jejich peníze získat vlastní infrastrukturu.

Podtitul našeho dnešního rozhovoru bych neměnil – „Rusko a svět v roce 2025“…

Víte, všechny odpovědi již existují v nás samých, tj. můžeme udělat vše, co budeme chtít, pokud k tomu bude vůle. Prostředky se pak již najdou.

(překlad vlastní, kráceno, upraveno, mezititulky redakční)

(První část)

Originál: АНДРЕЙ ОЛЕГОВИЧ БЕЗРУКОВ Россия и мир - 2025 год: прогноз обозримого будущего vyšel 27. dubna 2019 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru