Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Sergej Alexandrovič Karaganov (nar. 1952) patří k předním současným ruským politologům a ekonomům. Působí též jako děkan Fakulty světové ekonomiky a politiky Vysoké školy ekonomické v Moskvě. Uvádíme překlad části rozhovoru z pořadu „Národní otázka“ ruského rádia „Komsomolská pravda“.  

Demokracie made in USA nefunguje

Před několika dny jste poskytl rozhovor německému týdeníku Spiegel, v němž jste neobvykle ostře napadl Západ za jeho politiku ve vztahu k Rusku. Řekl jste: „Dnes vám důvěřujeme přesně na nula procent. Západ musí pocítit, že jsme chytřejší, silnější a rozhodnější, než si myslí. Rusko již nikdo nebude bojovat na svém území. Pokud se NATO odhodlá k agresi vůči naší zemi, která má takový atomový potenciál, bude potrestán“. Jak tato slova chápat? Opravdu jsme se přiblížili k té nebezpečné hranici, za níž je možný přímý konflikt?

Začali jsme se přibližovat k této linii již dávno, od roku 2008 ‒ tehdy se Spojené státy (v tajnosti, nevěděli o tom dokonce ani jejich spojenci) pokusily přijmout Ukrajinu do NATO. Scénář byl velmi jednoduchý: prezident Ukrajiny na zasedání NATO podá přihlášku, americký prezident ji plně podpoří, a zbytek bude postaven před hotovou věc.

Rusko o těchto plánech vědělo?

Ano. Pokud vím, důrazně jsme upozornili naše západní partnery, že je pro nás toto schéma nepřijatelné. Proto se tento scénář neuskutečnil. Ale dnes se tyto snahy opět opakují. Západ je k nim donucen, vždyť pozorujeme nejrychlejší přeskupování sil v dějinách lidstva, to se ještě nikdy nestalo. I menší konflikty podobného tipu dříve končily válkou.

Máte na mysli ekonomický vzestup Číny a obnovení politické a vojenské síly Ruska?

Hlavně se jedná o rychlý úpadek síly a vlivu Západu, který jsme ještě tak plně nepochopili. Všechno se začalo bortit, když Amerika vtrhla do Afghánistánu, Iráku ‒ a uvízla tam. Tyto dvě těžké porážky za sebou zničily americkou politickou a vojenskou dominanci. Krize, která přišla z USA v letech 2008 – 2009 navíc ukázala, že model, který Státy navrhují světu, nefunguje. Amerika a její spojenci pak ztropili povyk v naději dokázat, že je západní demokracie stále univerzální a ještě může vyhrát. Co z toho vzniklo? Příšerný exodus z Libye a šílené kolo „arabského jara“. Chtěli alespoň předstírat, že je jejich demokracie ve světě podporována. Nepřeháním, o tom hovořili velmi vážení lidé. Ve skutečnosti se jedná o komplex méněcennosti. A někdo na Západě se rozhodl, že se ho jde zbavit jen s pomocí nové vítězné války…

Sankce proti Turecku měly smysl

Co vlastně, podle vás, stojí za pokusem o puč v Turecku? Proč se nepodařil?

Před deseti lety turecké vedení rozhodlo, že nastal příhodný moment pro jakousi reinkarnaci velké osmanské říše. Začali podporovat povstání v arabských zemích, mj. také Muslimské bratrstvo v Egyptě. Vešli do Sýrie a pohádali se s Asadem. Pokračovali v tlaku na irácké Kurdy, kterým pomáhaly Spojené státy… To bylo ve vnější politice. V samotném Turecku se vláda rozhodla, že obnoví svoji identitu jako náboženské země. Jenže významná část obyvatelstva nechce žít v islámském státě. Ve vládě tuto vrstvu společnosti vždy hájila armáda orientovaná na Západ. Pokud jim kroky politického vedení přestaly vyhovovat, zorganizovali puč. Tentokrát se však zřejmě špatně připravili, možná neměli tolik času, podcenili také sílu Erdoganových stoupenců.

Nyní jsme svědky nového sbližování Ruska a Turecka. Mnoho lidí v Rusku se diví: toto je cena za smrt pilota? Nespěchá Rusko příliš rychle „obrátit list“?

Na smrt pilota Rusko reagovala navýsost tvrdě. A dosáhla svého. Mám na mysli sankce a pružné manévrování ve vztahu k Ankaře na pozadí pokusu o vojenský převrat. Nyní musíme tohoto vítězství rozumně využít. Jsou pro nás výhodné dobré vztahy s každou sousední zemí.  

Západ si pohrává příliš dlouho

Sotva se nová britská premiérka Theresa May ujala úřadu, hned prohlásila: „Rusko a Severní Korea představují pro svět obrovskou hrozbu“. To nevidí skutečné hrozby? Po hrůzách v Nice a událostech v Bavorsku?

Nikdo neví, co tím vlastně chtěla říci. Ale promiňme jí to, jedná se o nezkušenou političku, která se nikdy mezinárodními vztahy nezabývala. Obecně řečeno je to právě britská elita, která je více než jiné zainteresovaná v tom, aby zvyšovala nepřátelství vůči Rusku. Londýn se velmi bojí té doby, kdy se kontinentální Evropa opět s Ruskem začne sbližovat. Angličané se vždy snažili tomu bránit, mj. tím, že trvali na urychlení umisťování sil NATO v Polsku a Pobaltí.

Uvedeme ještě jeden citát z rozhovoru pro Spiegel: „Proč NATO rozmisťuje vojska? Vždyť jestli opravdu začne otevřený konflikt, budou zlikvidovány jako první“.

Říkal jsem pravdu. Umím samozřejmě užívat diplomatického jazyka, ale zdá se mi, že je zapotřebí říci našim západním partnerům, že si hrají příliš dlouho. A že to všechno vede k obnovení studené války. Možná to ale nechápou. Jenže konflikt na území Pobaltí a Polska bude kvalitativně daleko nebezpečnější než jiné, dojde k porušení strategické stability v celé Evropě. Možnost, že započne válka, tak okamžitě vzroste.

Má ještě po Brexitu Evropská unie budoucnost?

Evropská unie se propadla do stádia hluboké krize, jejíž konec je v nedohlednu. Příčina tkví v tom, že se EU rozhodla pokročit v integraci více, než to bylo rozumné a žádoucí. Druhá důležitá příčina spočívá v tom, že se Evropa se svým sociálním modelem stala téměř nekonkurenceschopnou. Zmenšuje se a dokonce mizí střední třída, základ evropské společnosti. Nulová důvěra k Bruselu nutí současné politiky hledat řešení. My jim dnes nabízíme velkou Eurásii. Tam jsou trhy, nové možnosti, nová energie. Podaří se to? Čas ukáže.

Zastavili jsme expanzi NATO

Jak skončí ukrajinská krize?

Ukrajina se, a já toho velmi lituji, v nejbližších letech ocitne ve stavu hroutícího se státu. Musíme si na to zvyknout…

V rozhovoru pro Spiegel jste řekl, že Rusko dokázalo zastavit expanzi NATO na Ukrajinu. V Kyjevě na to hned zareagovali: Karaganov přiznal, že má Moskva prsty v agresi…

Kdyby byla Ukrajina přijata do NATO, Rusko by tím získalo v sousedství zemi s poměrně nepřátelskou elitou a dvěma tisíci dvě stě kilometry nezajištěné hranice. To, že je dnes Krym ruský a Donbas nechce být s Kyjevem, znamená, že NATO už do Ukrajiny nepůjde. Ano, tím jsme jeho expanzi zastavili. Osobně to považuji za největší úspěch ruské politiky. Už dávno jsme měli přestat ze snahami všem se zalíbit. Stejně to nikdo neocení. Musíme naopak vždy a všude bránit naše zájmy. Pokud to bude nutné, tak i tvrdými prostředky.

(překlad vlastní, upraveno)

Zdroj: spb.kp.ru