Ravenna II. – Basilika San Vitale - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Basilika San Vitale (italsky Basilica di San Vitale) je raně křesťanský chrám v Ravenně, nejdůležitější památka byzantského umění v západní Evropě. V roce 1996 byla společně s dalšími památkami zařazena do seznamu celosvětového kulturního dědictví UNESCO.

Z dějin

Stavba basiliky započala v roce 527 na popud ravennského biskupa Ekklesia po jeho návratu z Byzance, kde byl společně s papežem Janem I. na diplomatické misi na příkaz Theodoricha. Chrám byl vysvěcen ve jménu raně křesťanského mučedníka Vitalia Milánského, jehož zobrazení nalezneme v konše apsidy. Stalo se tak 19. dubna 548 za působení biskupa Maximiana.

Ve 13. století byla u jižní stěny chrámu vystavěna zvonice, dále pak provedena rekonstrukce dřevěných částí arkád. Další významná rekonstrukce chrámu proběhla v 16. století: došlo ke zvýšení podlahy o 80cm, obnoven presbytář, zlikvidovány dřevěné chóry aj. Během zemětřesení v roce 1688 spadla původní zvonice, v následujícím desetiletí se dočkala obnovy.

Mozaiky

V basilice San Vitale se nachází nejucelenější a nejkvalitnější soubor mozaik mimo Konstantinopol. Všechny mozaiky vznikly v letech 546‒547, variabilita stylů je vysvětlována tím, že se na výzdobě chrámu podílelo několik umělců.

„Mozaiky, které pokrývají celý interiér kromě pat podstavců, dokonale odhalují konstrukční smysl architektury. Lunety, stěny, oblouky, výklenky a klenby jsou pokryty různým dekorativním vzorem. Části křížové klenby jsou jakoby zesíleny rostlinnými věnci, zatímco postavy andělů symbolizují sílu nosných konstrukcí“.

                                                                                        kunsthistorik Otto Demus

Základ chrámového prostranství zdobí mramorová inkrustace, obloukové plochy apsidy (oblouky, arkýře, koncha) a stěny presbytáře jsou pokryty byzantskou mozaikou. Mozaiky v San Vitale měly ukázat západnímu světu bohatství, moc a vkus byzantského císaře Justiniána v době, kdy Itálii Byzantinci vládli. K nejvýznačnějším mozaikám patří právě zobrazení císaře Justinián a jeho dvora a císařovny Theodory se služebnictvem.

V konše apsidy se nachází velebné vyobrazení Krista jako sedícího mladíka s křížovou svatozáří. Kristus má v jedné ruce svitek s textem Evangelia (Zj, 5,1) a ve druhé věnec pro mučedníka Vitalia. Pod jeho nohami vytékají z kamenné půdy poseté liliemi čtyři rajské řeky, jak se píše v knize Genesis:

„Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.“ (Gn 2, 10-14).

Tento detail oslavuje Krista jako zdroj vody živé (Zj 21,6). 

Literatura:

Andreescu-Treadgold, Irina; Warren Treadgold, „Procopius and the Imperial Panels of San Vitale“, in: Art Bulletin, 79, 1997, s. 708–723.

Mango, Cyril, Art of the Byzantine Empire, 352-1453: Sources and Documents, Toronto: University of Toronto Press, 1986.

Von Simson, Otto G., Sacred Fortress: Byzantine Art and Statecraft in Ravenna, Princeton, NJ: Princeton University Press, 1986.

Weitzmann, Kurt (ed.), Age of spirituality: late antique and early Christian art, third to seventh century, Metropolitan Museum of Art, New York, 1979.

Steigerwald, Gerhard, „Ein Bild der Mutter des Kaisers Justinian (527–565) in San Vitale zu Ravenna (547)“, in: Ulrike Lange, Reiner Sörries (ed.): Vom Orient bis an den Rhein. Begegnungen mit der Christlichen Archäologie. Peter Poscharsky zum 65. Geburtstag, Röll, Dettelbach 1997, s. 123–145.

Равенна. Город искусства, Равенна: EDIZIONI SALBAROLI, 2006.

Редин Е. К., Мозаики равеннских церквей, Sankt-Peterburg, 1896.

Колпакова Г. С., Искусство Византии. Ранний и средний периоды, Sankt-Peterburg, Азбука-Классика, 2004.