Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Díky šlechetnému Fialovi? „Modleme se…“ Básník, textař a publicista Marek Řezanka analyzuje současnou atmosféru. „Nový pandemický zákon mi za dané situace nedává žádný smysl. Vlastně jeden ano: Někdo se možná bojí masivních sociálních a protiválečných demonstrací, když by je už náhodou někdo dokázal zorganizovat,“ soudí.

Soud pustil neočkované do restaurací a vláda zrušila nutnost prokazovat se certifikátem o očkování či prodělaném covidu. Co z toho vyplývá?

Samotného by mě zajímalo, kolik lidí bude štěstím bez sebe, že může do restaurace a bude děkovat „šlechetnému Fialovi“ za ty dary.

Trochu to připomíná židovský vtip, kdy si Izák stěžuje Kohnovi, že má malý byt, a ten mu poradí, aby si tam nastěhoval slepice, kachny, husy, a já nevím co ještě. Po měsíci se potkají a Izák lomí rukama, že teď je to ještě horší, načež mu Kohn poradí, ať všechna zvířata vystěhuje. Pak konečně Izák ocení místo, jež mu původně přišlo malé a stísněné.

Osobně jsem přesvědčen, že mnoho lidí nyní řeší úplně jiné problémy, než kam si zajdou na jídlo. Například, že na chození do restaurací kvůli vysokým cenám energií, potravin, léků a nájmů nemají. Když se navíc neustále haraší zbraněmi, jednoho vlastně přejde chuť.
   
Myslíte si, že potřebujeme pandemický zákon? Pokud ho nebudeme mít, přestane podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka z TOP 09 fungovat „úplně všechno“. To jsme na tom tak špatně?

Pokouším se představit si, jak by si počínala tato vláda na místě té Babišovy. A spíše jsem rád, že jsem to nemusel na vlastní kůži zažít. Bohatě stačí toto.

Z logiky věci tu máme dvě skupiny lidí – politiku nyní nechávám stranou: Jedni jsou přesvědčeni, že v boji proti pandemii je nejúčinnější očkování. Díky němu, že se podaří vrátit se „do normálu“ – a že se vlastně chovají altruisticky a obětují se ve prospěch celku.

Druhá skupina občanů je přesvědčena, že se žádná pandemie nekoná a pod její rouškou jsou nastolovány poměry, jež vedou k výraznému osekání demokratických principů. A že svým bojem za demokracii se obětují, a že jsou altruističtí.

Každá z těchto skupin spatřuje v té druhé egoisty a hlupáky – a co je nejhorší, že mnohdy člen jedné skupiny není schopen vést dialog se zástupcem odlišného postoje. Dochází tak ke vzájemnému osočování a hloubení nesmiřitelných příkopů.

A nyní k vládě: Pokud by se přiklonila k první skupině, razila by povinné očkování. Pokud k té druhé, všechna omezení by zrušila.

Tato vláda ale postupuje jako „chytrá horákyně.“ Snaží se zalíbit oběma „táborům“ současně. Výsledkem je, že očkovaní jsou frustrovaní, že nemají v podstatě žádné výhody a neočkovaní cítí nadále diskriminaci.

Nový pandemický zákon mi za dané situace nedává žádný smysl. Vlastně jeden ano: Někdo se možná bojí masivních sociálních a protiválečných demonstrací, když by je už náhodou někdo dokázal zorganizovat. Jak jsem uvedl ve svém minulém rozhovoru pro vaše médium, s podporou České televize se u těchto případných demonstrací počítat v žádném případě nedá.
K ministru Válkovi dodám: Ono tu za vlády Petra Fialy něco funguje? Snad jenom bubnování do války.

Velice bych si přál, abychom se přestali členit na očkované a nenaočkované, ale jediným dělícím kritériem se stalo, kdo štve lidi do války a záhuby, a kdo se této obludnosti snaží zabránit.

Předseda SPD Tomio Okamura si ve středu brzy ráno stěžoval na to, že na něj poslanec ODS Ivan Adamec pokřikoval „vole“. Co s tím?

Ono se to může na první pohled jevit jako nicotné až úsměvné téma. Proč se jím vůbec zabývat?

Sám si odpovím: Protože jsou tu ti, kdo se ohánějí vznosnými frázemi o dokonalé politické kultuře a „jiném, lepším“ stylu politiky. A jsou to ti samí, kteří buď schvalují, nebo sami pronášejí výroky o tom, jak je třeba hlavu státu rozřezat a upálit, protože má svůj názor na takzvané církevní restituce. Samozřejmě mám na mysli M. Langa z Jesenice, jenž z pozice lokálního politika nabádal k závažnému trestnému činu, ale soud byl k němu shovívavý.
Stejně tak bych mohl vzpomenout, jak starosta P. Novotný veřejně vyhrožoval ruskému ministrovi zahraničních věcí oběšením. Toto by mělo být něco naprosto nemyslitelného. Jak by asi v médiích dopadl třeba komunistický politik, kdyby se jako P. Novotný vyjádřil například na adresu J. Bidena? Nechám to na posouzení každého z vašich čtenářů.
Jak se pak ale podobní politici mohou divit, když se z lesa naší společnosti ozve stejně, jak se do něho z naší politické scény volá?

Jak se chystáte vy na podzimní vlnu dalších mutací? Věříte tomu, že se už covidu v nějaké dohledné době zbavíme?

Já mám mnohem skrovnější cíle. Mně by bohatě stačilo, kdybychom se co nejdříve zbavili této vlády. A vyjmenuji tři subjektivní důvody, proč si to velmi přeji:

1. Tato vláda nepřichází v době systémového kolapsu s žádnou koncepcí u ani jedné oblasti naší společnosti.

2. Tato vláda umí pouze škrtat, stejně jako ta Topolánkova či Nečasova – jen holt v mnohem těžších časech.
Dovolil bych si tu malý bonmot rozvedený v následném epigramu: K nejostřejším škrtům přistupují ti nejtupější.

Všeho moc se jednou přejí:
Vláda chyby kupí.
Ten, kdo škrtá nejostřeji,
nejvíce je tupý.

A konečně za 3. Tato vláda nás zcela nesmyslně vleče do války, která rozhodně není naší.
Dovolím si tu malou vsuvku: Neboť si následujících politiků nejenže nevážím, ale pro jejich nekompetentnost a současně ideologický fanatismus jimi hluboce pohrdám, budu je dále v tomto rozhovoru jmenovat toliko přezdívkami. V případě Jana Lipavského to bude Bakalář, neboť každým dnem prokazuje, že diplomacii ovládá jako Joe Biden svoji paměť. Markéta Pekarová Adamová je pak pro mě paní Autonomní, neboť použít toto adjektivum v souvislosti s protektorátním obdobím, kdy řada našich spoluobčanů byla popravena, je nehoráznost.

Kdo z vás chce po vzoru dobrého vojáka Švejka padnout za císaře pána a jeho rodinu, tedy pardon, za pana Bakaláře a paní Autonomní?

Já tedy ani ve snu.

K vaší otázce: Vážím si lidského zdraví, a jsem přesvědčen, že by nikdo neměl zemřít zbytečně. Proto se nyní ze všeho nejvíce obávám proválečné mutace, která nebezpečně sílí.

Na demonstracích v uplynulých dnech lidé vyjadřovali i maketami šibenic, že jsou obětí pandemického zákona. Byl tento symbol na místě nebo by se tím měla zabývat policie?

Na toto jsem vám, paní redaktorko, vlastně již odpověděl, když jsme řešili onoho „vola“ na politické scéně. Myslím samozřejmě použitý výraz, a nikoho konkrétního.
Politici si musí uvědomit jedno: Buď bude něco platit obecně a pro všechny, tedy v první řadě i pro ně samé, nebo to nebude platit vůbec.

V některých zemích jsou regulovány ceny elektřiny, Polsko a Maďarsko se snaží snižovat ceny potravin nebo pohonných hmot. To, jak se nový kabinet staví k řešení ekonomických dopadů, je to zlá vůle nebo ideologická zaslepenost? Nebo nemají na vybranou?

Když někdo tvrdí, že něco nejde, pak toliko mluví o vlastních limitech. Pokud bychom měli ryzí diplomaty, kteří nepozurážejí kde koho, a ne zaslepené ideology, kteří raději budou dovážet drahý ruský plyn z Německa, než by dojednali levný ruský plyn přímo ze země jeho původu, šlo by ledaco. My ale máme Bakaláře.

Dokázala si vláda od začátku svého fungování vytvořit nějaký vztah k lidem, kteří ji nevolili? 

Patřím mezi ty, kdo ji nevolili. Vztah si k nám tato vláda dozajista utvořila. Silně negativní – a každým dnem nám ho dává pocítit měrou vrchovatou.
Vezměte si kteroukoli oblast: Zdravotnictví, školství, energetiku, sociální zabezpečení či otázku míru. Máte pocit, že v případě kterékoli z těchto problematik přináší Fialova vláda cokoli pozitivního? Já ani v nejmenším.

Jak vstřícně a empaticky působí komunikace nového kabinetu?

I její voliči snad vidí následující: Změna se nekoná, a pokud ano, pak směrem k papalášství, hulvátství a diletantství.

Uvedu tři případy:

1. Papalášství. Jan Farský se nechá zvolit, získá pohádkový příjem, pak si odjede na ideologická studia do zahraničí a naštvaným občanům vzkáže, že už s tím nic nelze dělat.

2 Hulvátství. Za vše mluví způsob, jakým se k zahraniční politice vyjadřují pan Bakalář a paní Autonomní. Což těsně souvisí i se třetím bodem, tedy diletantstvím.

Víte, v rychlosti, jak dokázali pan Bakalář a paní Autonomní poškodit a vyhrotit česko-ruské a česko-čínské vztahy, jim může konkurovat snad pouze legendární d’Artagnan, jenž stihl během pár hodin domluvit souboj na život a na smrt s Athosem, Porthosem i Aramisem. Možná by z toho mohl být zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Jak velkou podporu podle vás reálně vláda má?

Všiml jsem si nějakého průzkumu, kde plnou podporu neměla ani u třiceti procent dotázaných. Ale neřiďme se průzkumy. Blíží se komunální a senátní volby, tedy volby do třetiny horní komory Parlamentu ČR. Možná se stanou referendem o této vládě.

Jak se zatím projevuje premiér Petr Fiala? Na co byste upozornil?

Někdy mám pocit, že premiérem této země je tu V. Rakušan, jindy Bakalář a jindy paní Autonomní.

Petr Fiala je jakýsi stínový premiér (či premiér ve stínu), kterého není ani příliš vidět, ani slyšet. A když se na obzoru objeví něco, co se mu nehodí, jako je třeba Farského studijní pobyt, tváří se, že to jde mimo něj a netýká se ho to.

Za zmínku podle mého stojí, že se blíží české předsednictví v Radě Evropské unie. To by mělo začít v červenci 2022. Zamýšlí se někdo, jaké téma bude pro naši republiku klíčové? Mě napadá celá škála oblastí, v nichž bychom mohli zkusit odvést kus práce, ať je to diplomacie, jež zabrání válce nebo řešení energetické krize.

Měli bychom být mostem k dialogu, ne odrazovým můstkem k útoku.

Do jaké míry mohou dál pokračovat protesty? Jestli epidemie skončí, budou lidé v ulicích? Váš zkušený předpoklad, jak to tady bude vypadat v příštích týdnech a měsících?

Bude-li tato vláda pokračovat ve výkonu, který zatím předvádí, mohutné protesty přijdou, a ani pandemický zákon je nezastaví. Budou se týkat sociálního postavení, ekonomických problémů – a odporu proti zatažení naší země do války.

Nebudu spekulovat, co přijde za týden či za měsíc. Uvědomme si, že hrozba celosvětového konfliktu s námi žije intenzivně od roku 2014. A to není nic, co by nám přidalo na klidu a spokojenosti.

Přiznejme si, že jestli něco hned tak neskončí, pak svět v krizi, v němž nyní žijeme. Žádný návrat do normálu se konat nebude. Modleme se, abychom se – s trochou nadsázky, nevrátili s kyji do jeskyň. A kromě toho modlení zkusme i aktivní protest. Potom teprve můžeme doufat, že naše modlitby budou vyslyšeny.  

Většina médií kritizuje Rusko, že eskaluje situaci, také Čínu za porušování lidských práv. Je toto naladění sdělovacích prostředků reflexí přístupu většiny českého národa?

Troufám si říct, že nejen v případě zmíněného tématu – ale u něj to je markantní, hájí většinová média názor po čertech menšinový. Dokonce věřím, že výrazně menšinový.

Místo Jednoty bratrské zde máme Jednotu českotelevizní. Její dogma spočívá v tom, že svět v jejím podání je černobílý – a na první pohled musí být každému zřejmé, kdo je padouch, a kdo pro změnu hrdina, třebaže by fakta stokrát vypovídala o něčem jiném.

Jestliže by šlo Západu o mír, musel by v případě ukrajinského konfliktu zejména požadovat důsledné dodržování Minských dohod. To se bohužel neděje – a ukrajinská strana tyto dohody soustavně porušuje.

Média však toto nesdělí. Stejně tak nikomu nesdělí, že Západ vyvíjí na Rusko permanentní tlak, a to od krvavého „Majdanu“ v roce 2014.

Měli jsme tu Saber Strike 2011–2018, nyní tu máme Saber Strike 2022. To lze přeložit jako útok, seknutí či úder šavlí. Tedy nic mírumilovného.

Do Evropy proudí z USA munice, těžká vojenská technika i vojáci. V Kanadě a jinde po světě jsou cvičeni zabijáci.

Nemohu si pomoci, ale na mysli mi tane politika K. Henleina, který dostal od A. Hitlera jasné zadání: Nesmířit se s ničím, co navrhne československá vláda – a své požadavky gradovat s tím, že musí být nepřijatelné.

Takto vypadá politika, která vede k válce. Pravdu válka nenávidí, naopak na lži staví a z ní se mnohdy rodí, což by mohl vyprávět zničený Irák či zasebevražděný David Kelly.

Jak to, co se objevuje ve většině médií, vůbec souvisí s tím, co většina lidí prožívá, jak se cítí, jaké mají lidé běžné starosti? 

To jsou mnohdy naprosto oddělené a v ničem se neprotínající světy. Média totiž pohříchu plní spíše roli agitační než informační. Což je samozřejmě dáno tím, že je někdo vlastní, a ten někdo určuje nejen, o čem a jak zpravují, ale zejména, o čem budou mlčet.

Již proto chci vašim čtenářům věnovat následující báseň, která je apelem na mír, na rozum, ale i na lásku k bližnímu. Apelem, abychom nevěřili propagandě, ale sami si zjišťovali stav věcí. Abychom se jednoho rána, které nemusí být vůbec časově příliš vzdálené, neprobudili do nekončící noční můry. 

Ve válce je již pozdě na protest…

U hranic Ruska napětí dál roste.
Kdosi tam všechno mocně podrývá.
Kdo je ten někdo? Watsone, to je prosté:
Stále ta stejná klika ošklivá.

Ta, která mlela o falešných zbraních,
aby pak Irák skončil v sutinách.
Ta, která klidně tyranovi straní,
když v jejím zájmu hlavy utíná.

Ta, která určí, kde se kosti lámou,
ta, která k pučům leckde vyzývá.
Ta, jež si hýčká svoje Guantánamo,
kde liská práva jsou fakt mizivá.

Zakřičme nahlas: Válka se nám hnusí.
Váleční štváči, sami běžte si
s flintičkou někam – zlo vám páchne z pusy.
Jděte si chcípnout – to nás neděsí.

Není to válka, pro co žena-matka
přivede na svět svoji ratolest.
Buďme teď slyšet, kdy je doba vratká:
Ve válce je již pozdě na protest…

Zdroj: parlamentnilisty.cz