Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Přinášíme první rychlou analýzu pozadí právě rozdmýchaného konfliktu v Kerčském průlivu, který je ve skutečnosti jen Porošenkovou riskantní hrou o udržení moci.

Rusko si zpátky připojilo svůj historický Krym na základě jednoznačného referenda tamních obyvatel a opravdu velmi těžko si lze představit, že ho nebude hájit tak, jako všechna ostatní ruská území. Z takové představy ovšem vycházejí všechna vyjádření politiků na západ od ruských hranic o údajné ruské agresi proti Ukrajině v Kerčském průlivu. Přitom fakta svědčí o pravém opaku: riskantní provokaci proti Rusku zcela plánovitě zosnovala Porošenkova Ukrajina.

Veškeré tanečky okolo „ruské agrese“ mají jediný cíl, živit a udržovat napětí, aby Západ mohl brzdit Rusko v jeho na jeho cestě k jednomu z mocenských pólů v rámci multipolárního světa. Neuznání Krymu za součást Ruska je nástrojem uměle vyvolávaného chaosu, za nímž stojí naopak mocenské ambice protivníků. Jako by se dalo pochybovat o tom, že dokud Rusko bude existovat, dotud Krym už zůstane jeho územím a strategickým předpolím v Černém moři. Provokace, jako je ta v Kerčském průlivu, mají ovšem ještě další smysl a účel.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko totiž přišel na obvyklý způsob, jak prodloužit dobu svého působení ve funkci. Provokace v Kerčském průlivu za účasti vojenských lodí, která by dovolila ukrajinskému vůdci vyřešit své extrémně nízké volební preference tím, že zavede stanné právo, a zmaří tak termín voleb hlavy státu na jaře roku 2019.

Reakce ruského ale i ukrajinského tisku nakonec Porošenka donutila zkrátit dobu stanného práva z původně navrhovaných 60 na 30 dnů a doplnit vše prohlášením, že prezidentské volby tím nebudou dotčeny. V této formě nakonec ukrajinský parlament návrh prezidenta schválil. Dokáže však dnes někdo s jistotou říci, co bude na Ukrajině za 30 dnů válečného stavu? A podpoří Porošenka koaliční partneři a západní země, pokud se krize bude dále prohlubovat?

O co ve skutečnosti šlo?

Připomeňme, že 25. listopadu tři lodě ukrajinských námořních sil překročily ruskou státní hranici porušením současných pravidel plavby z Černého do Azovského moře. Přitom ignorovaly výzvu Federální služby bezpečnosti (FSB) a Černomořské flotily Ruska, aby zastavily. To způsobilo vyostření situace a přivolání dalších ozbrojených sil na obou stranách.

V důsledku toho byla FSB nucena s použitím zbraní lodě zadržet. Mezi zadrženými byly dva novější obrněné čluny „Gjurza-M“ (Ukrajina jich má šest), které podle záměru ukrajinských ozbrojených sil měly tvořit základ jejich „komáří flotily“. V současné době se lodě spolu s raněnými námořníky, jejichž životy jsou mimo ohrožení, nacházejí v Kerči a jsou v rukách vyšetřovatelů.

Člen výboru Rady federace pro obranu a bezpečnost Franc Klincevič vysvětlil pozadí konfliktu, které spočívá v tom, že Kyjev považuje dané teritoriální vody za své, kdežto Moskva na základě statutu Krymu a ruských zákonů je vede jako vody výsostně ruské. „A Porošenko přesně toho využil pro svoji provokaci a bude pokračovat v další eskalaci situace v každém směru,“ je přesvědčen senátor.

„Klidně odevzdali jako rukojmí ukrajinské vojáky, kteří se na této operaci podíleli. Pokud se máme řídit ruskými zákony, tato plavidla vstoupila do našich teritoriálních vod, dostala rozkaz k zastavení a neuposlechla, měla být tudíž rozstřílena. Ti, kdo to naplánovali, s tím počítali, přitom se neohlíželi na těch 20 vojáků, kteří plnili rozkaz plout stále dál jako o život. To oni zosnovali celou provokaci,“ řekl Klincevič.

Záminka je na světě

Po zadržení lodí spěchal Kyjev ohlásit světu ruskou agresi a uchvácení ukrajinských lodí. Ještě v noci téhož dne se Petro Porošenko rozhodl, že předloží společně s Radou bezpečnosti návrh o nutnosti zavedení stanného práva ke schválení ukrajinskému parlamentu.

Noviny mezitím již podrobně rozebraly, co čeká ukrajinské občany v případě zavedení stanného práva. Klíčovým momentem je v takovém případě možné zrušení nadcházejících demokratických voleb. Podle řady expertů ve skutečnosti právě kyjevské vládní orgány zorganizovaly celou „hrdinnou námořní plavbu“ za účelem zrušení nebo odložení hlasování v prezidentských volbách. 

Vtip je v tom, že ukrajinský parlament měl oficiálně schválit datum prezidentských voleb již v druhé dekádě prosince, přičemž termín voleb byl určen na 31. března 2019. V případě zavedení stanného práva jsou podle ukrajinské ústavy po dobu jeho platnosti zakázány volby jakékoli úrovně. 

„K totální mobilizaci a uzavření hranic nedojde. Bude to „stanné právo light“, ale na požadavek zrušení nebo odložení voleb to může při dobré vůli stačit,“ sdělil ruskému tisku Michail Pogrebinskij, ředitel Kyjevského centra politických studií. 

Jak oslabit opozici

Ruslan Bortnik, šéf kyjevského Institutu pro analýzu a politické řízení, má stejný názor na důvody zavedení stanného práva. „Porošenko a Národní fronta prostě mění volební strategii a přecházejí k plánu B, aby si udrželi moc. Vydírání a nátlak – to je boj nikoliv za získání hlasů, ale proti politickým oponentům.“ 

Podle jeho názoru představuje současná situace „šach proti (Julii) Tymošenkové a dalším oponentům vlády: nepodpoříš stanné právo – jsi agent Kremlu, podpoříš – daruješ Porošenkovi moc“. Poznamenal také, že hlasování v parlamentu nebude snadné, ale „sami jsou na vině: nyní drak militarismu, kterého dosud pomáhali krmit, již žije podle vlastních pravidel“. 

Rovněž Pogrebinskij věří, že Porošenko si dopředu spočítal své možnosti, než se rozhodl pro takovéto dobrodružství, a usoudil, že v parlamentu pro svůj návrh dostane potřebný počet hlasů (226 ze 450). Současně však Pogrebinskij dodal: „Tak jednoduché to ale pro Petra Porošenka nebude. Pokus upevnit se v křesle bez voleb na smysluplně dlouhé období nebude, myslím, úspěšný,“ poznamenal expert a dodal, že mnoho lidí není spokojeno s Porošenkovými postoji, a to nejen mezi obyvatelstvem, ale také mezi podnikateli a aktivní veřejností. 

Komu prospěje stanné právo?

„Ne ze všeho budou v Evropě nadšeni, určitě se budou bát eskalace vojenského konfliktu a budou vyžadovat jeho zmírnění. Nikoliv náhodou Porošenko říká: Nechceme válku, chceme jen zůstat u moci, nechceme opustit tato teplá křesla, protože jinak můžeme skončit v base,“ uvedl Pogrebinskij. Podle jeho odborného názoru Západ nyní musí Ukrajinu podpořit, ale „pro Evropany bude těžké ignorovat fakta,“ dodal. 

I přes současný závazek parlamentu o dodržení původního termínu mohou být nakonec prezidentské volby odloženy na jaro, ale také až na podzim 2019, kdy se mají konat parlamentní volby. Podle Bortnikova názoru už „odložení voleb na jaro dává nejen určitý náskok (během něhož se může leccos změnit), ale přesouvá hlasování na dobu po topné sezóně,“ což podle jeho slov pomůže zmírnit tlak klíčového diskreditačního faktoru. 

Na druhou stranu, i když stanné právo bylo schváleno na kratší dobu oproti dříve zamýšlené, Porošenkovi se podařilo přesunout pozornost z problematiky tarifů, rozpočtů, korupce a sociálního zbídačování na válku, soudí Bortnik. 

Je tu ale ještě jedna věc. Jak uvedl stálý zástupce prezidenta Ukrajiny v autonomní republice Krym Boris Babin, v oblastech blízkých Krymu se vyskytují známky úpadku státní správy a zavedení stanného práva pomůže vojenským orgánům obnovit tam pořádek.

Zadržování Ruska především 

Prezident Institutu národní strategie Michail Remizov se domnívá, že vedle volební kampaně nelze Porošenka vyřadit z propočtů a úvah spojených se strategickou hrou USA. Pro Porošenka jsou volby hluboce nepodstatný faktor. „Nemyslím si, že Západ potřebuje Porošenka jako karikaturu diktátora s nahlodanou legitimitou, který je pod neustálým tlakem zevnitř země. To vyvolá jen vnitřní napětí. Na Západě se budou soustředit na reprodukci více či méně stabilního politického modelu, zda pod vedením Porošenka či nikoliv není absolutně důležité, každý z realistických kandidátů je pro USA naprosto přijatelný a zvládnutelný.“ 

Podle Remizova jde „minimálně“ také o tlak na Rusko z hlediska právního režimu v Azovském a Černém moři, stejně jako o využití tohoto tématu pro torpédování projektu druhé ropné větve „Tureckého proudu“ a zkomplikování atmosféry okolo druhé tratě „Severního proudu“. V „maximálním“ scénáři si lze ovšem podle odborníka představit schéma, při němž se tento incident stane základem pro uvedení ozbrojených sil do plné pohotovosti, což bude vnímáno jako Porošenkova politická hra, ale ve skutečnosti může jít o přípravu útoku na Donbas. 

„Američané samozřejmě nemohou nechápat rizika takového útoku ukrajinských ozbrojených sil, ale mohou počítat s tím, že pokud Rusko patřičně odpoví, budou ukrajinští vládci moci uskutečnit odvetná opatření protiúderem na dřívějších hranicích. V nejhorším případě neztratí nic, kromě pro ně bezvýznamných životů ukrajinských vojáků a ostatních stran konfliktu,“ řekl Remizov. „USA tak získávají plnohodnotnou mezinárodní krizi ve vztazích mezi Ruskem a Západem, která určitě změní podmínky při projednávání obchodních projektů týkajících se plynovodů,“ dodal. 

Franz Klincevič k tomu naopak poznamenal, že existují omezení pro jakákoliv „donucování“. „Je načase, abychom řekli, že rukojmí amerických ambicí se brzy stane nejen Ukrajina, ale také celá Evropa,“ uzavřel senátor. 

Zdroj: protiproud.cz, vz.ru