Ečmiadzinská katedrála, Vagharšapat, Arménie - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ečmiadzinská katedrála (arm. Էջմիածնի Մայր Տաճար, Ēǰmiatsni Mayr Tačar, v překladu Zrodil se Jednorozený) je centrálním chrámem Arménské apoštolské církve, nachází se ve městě Vagharšapat v současné Arménské republice. Katedrála je rovněž sídlem katholika všech Arménů a předpokládá se, že se jedná o vůbec nejstarší katedrálu na světě. Společně s několika dalšími starověkými chrámy v areálu kláštera byla katedrála roku 2000 zanesena do seznamu světového dědictví UNESCO.

Z dějin

Původní chrám byl postaven počátkem 4. století, podle tradice již v letech 301‒303. Mělo se tak stát díky úsilí arménského světce Řehoře Osvětitele († asi 331) za vlády arménského krále Tiridata III., kdy Arménie jako první stát na světě v roce 301 přijala křesťanství jako státní náboženství. 

Jádro současných budov pochází z let 483/4, kdy byl chrám přebudován po několika pustošivých perských nájezdech za vlády Vahana Mamikonjana (440/445 – 503/510). Od druhé poloviny 5. století je Ečmiadzin také sídlem katholika všech Arménů.

I když nikdy neztratila na významu, díky dějinným peripetiím její role v některých stoletích kolísala a byla zanedbávána. S obnovou katholikosátu v roce 1441 však její role jako náboženského centra opět vzrostla a zůstala takovou do dnešních dnů.

Když Ečmiadzin v roce 1604 napadl a zpustošil perský šáh Abbás I., odvezl si také mnoho cenných relikvií. Jenom náročným úsilím se je podařilo postupně vykoupit zpět. Katedrála se dočkala několika renovací: zvonice byla k chrámu připojena v polovině 17. století, v roce 1868 přibyla ve východní části sakristie.

Nyní chrám představuje souhrn několika arménských architektonických stylů. V sovětském období vliv katedrály, jako celého náboženského života v zemi, upadal, nicméně se získáním nezávislosti opět nabral na síle. Dnes je katedrála duchovním centrem všech Arménů a rovněž nejnavštěvovanějším místem v Arménii.

Chrám a jeho okolí

Toto o chrámu a místních klericích napsal řecký cestovatel ve službách ruské carevny Kateřiny II. (1729‒1796):

Tento patriarcha má velký vliv na všech místech, téměř celý národ se podřizuje jeho příkazům. Vládne skoro sám. O klášteře mohu je říci, že neexistuje na světě bohatší, možná snad Loretánský klášter v papežově vlastnictví, a také papežské poklady se mohou arménským klášterem srovnávat.  Nachází se v něm množství mnichů a kněží, protože každý klášterní úřad musí zastávat jeden z kleriků ‒ a od prvního do posledního jsou všichni bohatí. Není známo, kde se klášterní poklad ukrývá, ale zdá se, že ho schovávají někde v podzemí kvůli bezpečnosti.

Ečmiadzinská katedrála je de facto součástí klášterního komplexu, v němž se nachází i několik dalších chrámů a budov. Další starobylý svatostánek představuje chrám zasvěcený raně křesťanské arménské mučednici sv. Hripsimé (arm. Հռիփսիմէ) z roku 618, dále pak kupolová basilika mučednice-igumenky sv. Gajané († 301) z roku 630 (restaurována v roce 1652).

Architektura, interiér a exteriér

Dnešní Ečmiadzinská katedrála má křížový půdorys s centrální kupolí se čtyřmi volně stojícími pilíři a čtyřmi apsidami, které jsou v interiéru polokruhové a v exteriéru polygonální. Centrální křížový pilíř rozděluje vnitřek chrámu na devět stejných částí.

Fresková výzdoba interiéru byla kompletně restaurována v 18. století, její původní podobu tedy neznáme. Z pramenů je známo, že např. zvonici vymaloval v roce 1664 Stepanost Lehaci. Současná podoba v mnohém odráží práci arménských malířů, kteří v 18. a 19. století na stěnách vyobrazili scény ze Starého zákon a arménské světce. Dřevěné dveře do katedrály byly vyřezány v Tbilisi roku 1888. Kamenná podlaha chrámu byla v 50. letech 20. století vyměněna za mramorovou.

Ačkoliv má exteriér katedrály spíše „asketický“ či „střídmý“ ráz, najdeme na něm několik dekorativních prvků, mj. reliéfy (např. s patronem Arménie Řehořem Osvětitelem), sv. Pavlem a sv. Theklou či kříž s řeckými nápisy.

Literatura

V češtině:

Brentjes, Burchard, Arménie. Tři tisíce let dějin a kultury. Z němčiny přeložila Milada Kouřimská. Vyšehrad, Praha 1976.

Redgateová, Anna Elizabeth, Arméni, z angličtiny přeložil V. Černý, Praha 2003.

V angličtině:

Adalian, Rouben Paul (2010). Historical Dictionary of Armenia. Lanham, Maryland: Scarecrow Press.

Buxton, David Roden (1975). Russian Mediaeval Architecture with an Account of the Transcaucasian Styles and Their Influence in the West. New York: Hacker Art Books.

Der Nersessian, Sirarpie (1945). Armenia and the Byzantine Empire. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press.

Payaslian, Simon (2007). The History of Armenia. New York: Palgrave Macmillan.

V ruštině:

Kazarian, Armen (2007). Кафедральный собор Сурб Эчмиадзин и восточнохристианское зодчество IV-VII веков. Moskva.

V arménštině:

Shahkhatunian, Hovhannes (1842). Ստորագրութիւն Կաթուղիկէ Էջմիածնի եւ հինգ գաւառացն Արարատայ [Popis Ečmiadzinské katedrály a dalších pěti oblastí kolem Araratu], 2 sv. Ečmiadzin.

Parsamian, Vardan (1931). Էջմիածինն անցյալում: Պատմական ուսումնասիրության փորձ [Historie Ečmiadzinu: pokus o historický výzkum]. Pethrat: Yerevan.

V ostatních jazycích:

Ashjian, Mesrob, ed. (2003). The Etchmiadzin chronicles (v angličtině, italštině, ruštině, němčině, francouzštině a arménštině). Yerevan: Moughni Publishers.

Harutyunyan, Varazdat. Société pour la protection des monuments historiques et culturels de la RSS d'Arménie (1985). Etchmiadsin. Yerevan: Hayastan.

Sahinian, Alexander (1978). Ս. Էջմիածին / Св. Эчмиадзин / St. Etchmiadzine (v arménštině, ruštině a francouzštině). Mother See of Holy Etchmiadzin.