Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Čína uspořádala summit vedoucích představitelů zemí sdružených v Šanghajské organizaci pro spolupráci (ŠOS), na němž hlavy států přijaly Čching-taoskou deklaraci. Společný dokument podepsali představitelé Ruska, Číny, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Indie a Pákistánu.

V rámci summitu probíhaly v Šanghaji také doprovodné ideové konference organizované Čínským institutem Fu-tanské univerzity v čele s profesorem Zhangem Weiweiem. Filozofové, ekonomové a politologové diskutovali o perspektivách multipolárního světa a o úloze Ruska a Číny při jeho formování. Mezi zahraničními účastníky diskuse byli ruský filozof Alexander Dugin, francouzský ekonom Michel Aglietta, singapurský politik prof. Kishore Mahbubani a další.

Multilateralismus a multipolarita

Účastníci konference probírali především charakter současného světa. Je zřejmé, že jsme svědky přechodu od unipolárního globalistického systému k něčemu novému. Západní hegemonie ještě stále žije a je připravena podstoupit poslední bitvu, nicméně její dny jsou sečteny a každý den se přidává stále více a více příznivců nového multipolárního světa.

Je důležité rozlišovat mezi pojmy, které někdy přinášejí zmatek: mezi multilateralismem a multipolaritou.

Multilateralismus je model, který se naplno projevil během vlády amerického prezidenta Baracka Obamy. Jeho základ spočívá v pohlcování ostatních částí planety Západem. Formálně znamená multilateralismus alianci několika států, které sledují společný cíl a řeší společné problémy, ale v praxi šlo o realizaci výlučně globalistických cílů. Například Hillary Clintonová přišla s představou G2 – společného vládnutí USA a Číny, ovšem ve skutečnosti pod vedením Washingtonu. Čína samozřejmě návrh nepřijala, což mělo výrazně pozitivní dopad na rozvoj země.

Multipolarita je něco zcela jiného. Vychází z toho, že neplatí žádný univerzalismus ve smyslu, jak o něm mluví modernistická a postmodernistická kultura Západu. Ve skutečnosti neexistuje žádné univerzální lidství ani žádný koncept univerzálních hodnot, který by charakterizoval a sjednocoval celé lidstvo.

Práva jakého člověka?

Liberální koncepce „lidských práv“ v praxi nefunguje, o čemž svědčí přinejmenším nejednotné představy o lidství v různých světových kulturách. Každá z nich chápe po svém, co znamená člověk a jaké je jeho poslání. V liberálním západním světě je člověk chápán individualisticky, islámská kultura staví na první místo jeho transcendentální určení, v čínském chápání člověka platí princip „Ren“ (tolerance), při němž společenský celek je nadřazen jednotlivci. A máme také křesťanské chápání lidské osobnosti, v němž se prolínají společenské závazky člověka s jeho duchovní cestou, a buddhistický světový názor, podle něhož je úkolem člověka zbavit se všech iluzí.

Proto samotný koncept „lidských práv“ nemůže být a priori univerzální. To je čistě západní interpretace, ideologická doktrína, která je nám vnucována.

„Z toho důvodu je multipolarita založena na rozpoznání jinakosti těch druhých. Neexistuje jediné chápání toho, co je správné.“

Smysl multipolarity

Multipolarita je založena na pozitivním pojetí odlišnosti kultur a na přijetí plurality hodnot mezi národy. Na tomto základě vzniká dialog, nikoliv monolog, debata o nejdůležitějších principech, a nikoliv unipolární projekce anglosaského vidění světa. Je na čase skončit se západním imperialismem a kolonialismem, a to nejen v ekonomické, ale i v politické sféře. Čína je dobrým příkladem toho, jak úspěšná může být ekonomika, která neimituje cizí modely.

Profesor Aglietta, zastánce koncepce regulacionismu, na konferenci vyložil svůj pohled na situaci v Číně. Pokud jde o ekonomickou složku, regulacionismus (nazývaný také ekonomický intervencionismus) značí myšlenku, že ekonomická činnost musí být řízena ve směru uspokojení potřeb celé společnosti, a to s pomocí plánování, subvencí a progresivního zdanění. Čína se však neomezuje pouze na to: Komunistická strana Číny hraje důležitou roli nejen v zachování pořádku, ale také v prosazování čínského chápání demokracie, v níž společnost jako celek představuje klíčový faktor.

Pro Rusko bylo kritické období od zhroucení Sovětského svazu do příchodu vlády Vladimira Putina. Napodobováním západního způsobu života přišlo Rusko v jeho průběhu o všechno. Ztratilo svrchovanost, nezávislost i vlastní průmysl.

Intelektuální dekolonizace

Kromě ekonomické dekolonizace je třeba zbavit se i znásilňování našeho intelektu.

„Jsme do značné míry pod vlivem unipolární manipulace v oblasti myšlenek, filozofie, teorie, vědy a koncepce. Nejdůležitější v konceptu multipolárního světa je ukončit globální dominanci Západu cestou intelektuální dekolonizace. Musíme se osvobodit od iluze univerzálnosti západního myšlení a jeho konceptů,“ zdůraznil Alexandr Dugin během svého projevu.

Musíme se nejen zbavit západní dominance v intelektuální sféře, ale přivést západní civilizaci zpět do normálního stavu před kolonizací. Pak bude mít šanci přežít. V jistém smyslu je možný dočasný návrat k dobám velkých říší.

Ekonomika jako pokračování politiky

Účastníci diskuse se shodli, že současný kapitalismus nemá nic společného s obvyklým chápáním demokracie. Jak ukázal již Braudel a Schmitt, na počátku současného kapitalismu stály válka a stát, přičemž všechny mýty o svobodě a volném obchodu jsou meta-narativem kolonizace. Carl von Clausewitz kdysi řekl, že „válka je pokračováním politiky jinými prostředky“. Totéž lze říci o ekonomice.

„Kapitalismus není nic jiného než zbraň, s níž zacházejí státy, společnost, národy,“ vysvětlil Dugin. „Pokud chápeme systém jako zbraň, musíme si ujasnit, kdo ji používá“.

Obnovení suverenity

Čína je dokonalým příkladem toho, jak lze využít socialismus, kapitalismus, počátky a dovršení vztahů s jinými částmi světa v zájmu čínského národa,“ dodal filozof. „Čínský národ je subjektem dějin, čínská kultura je také subjekt; a máme tu příklad multipolarity.

Mnoho zemí dnes ztratilo suverenitu a nejsou na ni ani dost silné. Potřebují přechod k reálné svrchovanosti, a multipolární svět je založen na rovnováze skutečně suverénních států.

Pro Západ je k takovému přechodu nutné rozdvojení na USA a Evropu. Nyní, díky politice Donalda Trumpa, se toto rozdělení stává stále pravděpodobnější. Skandál v rámci G7 byl ukázkovým příkladem krize současného globalizačního konsensu v americko-evropských vztazích. Politika Trumpa je sice zlořečená establishmentem, ale skýtá Evropě šanci přehodnotit vlastní identitu, svoji geopolitickou pozici, své zájmy, ale také popřemýšlet o vlastních nezávislých vojensko-strategických silách (iniciativa PESCO by mohla potenciálně pomoci Evropanům v této záležitosti).

(Tady Dugin mluví především v zájmu (nejen) Ruska, které by uvítalo rozpad NATO a odsun USA z Evropy. Na druhou stranu jeho koncepce neo-eurasianismu předpokládá kontinentální Evropu sjednocenou na bázi suverénních států společně s Ruskem – pozn. překl.)

Evropa se může stát novým fenoménem multipolarity, nezávislým na USA. V takovém případě budou dva Západy – evropský a anglosaský. Tento zlom může dát povstat novým pólům v novém světě.

Vzájemná pomoc

Zásluhy Putina spočívají v zahájení procesu obnovy svrchovanosti a obnovení role Ruska jako důležitého globálního hráče. Jednou ze slabostí Ruska je dnes ekonomika, zato politicky a vojensky stojí pevně na nohou. Eurasijský pól na pozadí krize západního paradigmatu bude léty posilovat. Tomu v neposlední řadě pomáhají takové organizace jako EAEU (Eurasijská ekonomická unie) a ŠOS.

„ŠOS je ústřední jádro, příklad toho, jak vytvořit multipolaritu. Je to jádro multipolárního světa. Není to ještě multipolární svět, ale cesta k němu,“ vysvětlil Dugin.

Samostatný pól je Čína, strategický partner Ruska, suverénní a nezávislý hráč, navíc ekonomicky nejsilnější.

Se západním paradigmatem bojuje paralelně také islámská civilizace, a to s podporou takových hráčů, jako je Rusko a Čína, a dalších regionálních hráčů. Společně můžeme zachránit islámský pól. Islámský svět je sám o sobě rozmanitý (šíité, sunnité, Írán, Turecko, Saúdská Arábie, Pákistán a další) a má svá mocenská centra, ale je aktivní, má velký potenciál a významně přispěje k vytvoření multipolarity.

Dalšími významnými póly mohou být Latinská Amerika a Afrika (v případě Afriky by po dekolonizaci mohl být nejlogičtější panafrický projekt, který podpoří další póly).

Dnes jsme v přechodné fázi a západní hegemon stále ještě žije. Žlutý drak a ruský medvěd se s tímto monstrem potýkají. Rovnováha nového světového pořádku při koordinací úsilí jednotlivých pólů je možná. Čeká nás nikoliv bipolární, ani unipolární, ale multipolární svět.

Originál: Саммит ШОС: Китайский Дракон и Русский Медведь как сила многополярности vyšel 11. června 2018 na geopolitica.ru.

Zdroj: zvedavec.org