Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor připomíná sedmileté výročí od útoku na let MH 17 a obává se, že skuteční viníci tragédie, chránění americkými tajnými službami, před pozemskou spravedlností nikdy nestanou.

Od tragédie Boeingu 777 letecké společnosti Malaysia Airlines letu MH17, ke které došlo 17. července 2014 nedaleko Doněcka, uplynulo tento týden sedm let. Na rozdíl od minulých let, kdy se výročí vždy připomínalo a spojovalo se s rituálními protiruskými tanečky přecházejícími v hysterické obviňování Kremlu za sestřelení letounu, bylo letos ticho po pěšině. Proč asi?

Za prvé všechny propagandistické náboje byly už vystříleny a za druhé čas této globalisty připravené provokace už pominul a splnil svůj účel. Další připomínání, by jen dál zvyšovalo riziko, že se lidé začnou ptát po nějakých relevantních důkazech proti Moskvě, které jsou v tomto případě velmi chatrné. Stejně jako u nás čtyři měsíce po mediální operaci Vrbětice. 

Stokrát opakované lži o tom, že za bestiální vraždu 298 obětí může Rusko, byly mnohokrát vyvráceny. Naposledy se vrátily do veřejného prostoru po rozhodnutí nizozemské prokuratury, pod jejíž jurisdikci vyšetřování incidentu spadá. Ve spolupráci se západními zpravodajskými službami, pracujícími pod krytím novinářské neziskovky „Bellingcat“ (známé jak ze Sýrie, tak i z vrbětické zpravodajské operace), ukázali holandští vyšetřovatelé prstem na konkrétní domnělé viníky, a vydali na ně mezinárodní zatykač. Něco stejně tragikomického, jako když teď naše vláda požaduje po Rusku kompenzace za Vrbětice.

Vrah vyšetřovatelem

V průběhu let bylo totiž opakovaně prokázáno, že tzv. důkazy o přesunu raketového komplexu BUK z Ruska a zpět (měl údajně letadlo sestřelit) jsou velmi amatérsky vytvořené podvrhy. Přesto právě na nich postavili holandští vyšetřovatelé své závěry. 

Terčem nenávisti ukrajinských pučistů a západních tajných služeb se stal ten, který měl lví podíl na odražení útoků na Doněck a zastavení postupu ukrajinské armády na současné demarkační linii, čímž zásadně zkřížil plány Obamovy administrativy a jejich bruselských spojenců na dobytí Donbasu a získání nejen jeho obrovských přírodních zdrojů, ale také důležité geostrategické pozice vůči Rusku. 

Velitel domobrany Igor Strelkov se tedy kromě Sergeje Dubinského, Olega Pulatova a Leonida Charčenka stal obětním beránkem západních zpravodajských her. Soudní jednání bylo zahájeno v nepřítomnosti, neboť Rusko nevydává podle zákona své občany do ciziny. Co na tom, že veškerá obvinění směřující proti obráncům Doněcka jsou vycucaná z prstu a důkazy které tvoří recyklovaná „odhalení“ samozvaných vyšetřovatelů z neziskovek, by neobstála ani u našeho okresního soudu. Západní tajné služby, které spolu s pučisty v Kyjevě celý zločin s největší pravděpodobností připravily, se dnes podílejí i na jeho objasnění. Vyšetřování vraždy prostě vede jeden z hlavních podezřelých.

Američané tají důkazy

Byla to právě Ukrajinská tajná služba (SBU), řízená tehdy (stejně jako jako dnes) západními "poradci", která zoufale potřebovala v polovině července 2014 záminku pro rozpoutání protiruské kampaně, která by se promítla většími dodávkami zbraní a vojáků na donbaské frontě, kde Kyjev tahal stále častěji za kratší konec. A to i přes masivní nasazení ukrajinské armády i neonacistických dobrovolnických praporů provádějících etnické čistky původního ruskojazyčného obyvatelstva. 

Bylo nutné přinést na bojiště nový impuls v podobě aktivace západního veřejného mínění, které bude poté ochotno více přimhouřit oči nad dalšími miliardami ze svých daní pro podporu genocidy, které se Kyjev na Donbasu dopouštěl. Už zřejmě nezjistíme, kdo konkrétně nařídil zrušení bezletové zóny či kdo pomohl odchýlit civilní letadlo s 298 pasažéry od obvyklého kurzu a navést ho přímo do oblasti bojů. Přesto je dobré si znovu po sedmi letech připomenut zásadní otázky na které Kyjev ani jeho američtí spojenci dodnes nedokázali dát uspokojivou odpověď. 

Proč ani po sedmi letech nebyly Spojené státy ochotny poskytnout vyšetřovatelům ani soudu satelitní snímky nad místem sestřelení letadla? Přičemž ruské velení leteckých a kosmických sil jasně identifikovalo americkou špionážní družici monitorující logicky celou oblast nad Doněckem, kde docházelo k prudkým bojům. Američané mají tedy dodnes veškeré důkazy o tom, co se nad vesničkou Hrabove u Doněcka odehrálo, a přesto je odmítají zveřejnit. Nemohou. Svět by totiž rázem věděl, co se ve skutečnosti nad Donbasem stalo. 

Ignorovat důkazy a mlčet

Cenami ověnčený bývalý reportér Associated Press Robert Parry se dověděl od zpravodajského zdroje, že Spojené státy mají satelitní snímky, které dokazují, že za sestřelením MH - 17 stojí ukrajinská armáda. Podle dobře informovaného zpravodajského zdroje, který Perry citoval mají americké zpravodajské agentury detailní satelitní snímky raketové baterie, která vypálila osudovou raketu. 

Parryho lze těžko označit za neseriózní zdroj, uvážíme-li jeho klíčovou roli při odhalování skandálu Írán-Contras pro Associated Press a Newsweek. Známá je i jeho investigativní práce na zpravodajských záležitostech, za kterou dostal Cenu George Polka. 

Stejná fakta potvrzují i vysocí představitelé ruské armády. Pár dní po tragédii to na tiskové konferenci oznámil náčelník hlavní operativní správy ministerstva obrany Andrej Kartapolov. Podle něho měla Ukrajina možnost zasáhnout Boeing pomocí protiletadlového systému Buk. Ruské monitorovací služby prý objevily baterii Buk u obce Zaroščenske, která se nachází 30 kilometrů od místa pádu letadla. "Místo zásahu malajsijského boeingu raketou bylo v dosahu tří až čtyř protiletadlových systémů Buk ukrajinské armády," uvedl Kartapolov s odkazem na satelitní snímky, které má Moskva k dispozici. Fotografie podle ruského generála ukazují rozmístění všech ukrajinských protiletadlových prostředků.

Pět kilometrů od boeingu se kromě toho pohyboval ukrajinský stíhací letoun Su-25, který letěl směrem k malajsijskému letadlu, dodal Kartapolov. Zvlášť upozornil, že ukrajinské vojenské letadlo se pohybovalo ve stejné letové hladině jako civilní Boeing 777. Na palubě ukrajinského stroje prý mohla být raketa vzduch-vzduch typ R 60, která zasahuje cíle do vzdálenosti 12 kilometrů.

Zpackaný atentát na Putina?

Někteří odborníci vyslovili teorii, že cílem vražedného atentátu mohl být také letoun ruského prezidenta Vladimíra Putina. Prezidentský letoun se potkal s malajským Boeingem v jednom místě ve stejném koridoru. Došlo k tomu nedaleko Varšavy v 33. koridoru ve výšce 10.100 metrů. Prezidentský stroj se zde nacházel v 16:51 moskevského času a Boeing v 15:44 moskevského času. Podle některých odborníků jsou si obrysy obou letadel velmi podobné, stejně, jako jejich rozměry. A nabarvení se zdá být z dálky prakticky identické.

Náčelník štábu vojenské jednotky č. A4104 plukovník Baturin uvedl, že 15. července 2014 přiletělo z Kirovogradu letadlo Su-25, údajně kvůli technické modernizaci. 17. července byly naplánovány dva lety ukrajinských pilotů k provedení bojové mise ke zničení vzdušných cílů v oblasti Torezu.

Místo jednoho z letadel patřících k jednotce však stejné letadlo letělo z Kirovogradu, které už rovnou přiletělo s raketovou výzbrojí. Je zřejmé, že letadla nejsou posílána k modernizaci s plnou bojovou výbavou, což znamená, že cíl byl stanoven dopředu. Nejzajímavější je, že ani po příletu nebylo letadlo nikde zaznamenáno a neprošlo žádnými protokoly. Formálně tedy neexistovalo. Byl tam také raketový systém protivzdušné obrany vyslaný den předem na „podporu“. Není tedy vyloučeno, že původním cílem bylo letadlo s Vladimírem Putinem na palubě a letadlo MH17 se stalo obětí shody okolností.

Klíčový svědek: Sebevražda?

Je totiž nepravděpodobné, že by Ukrajina shromažďovala tolik zbraní, kdyby plánovala pouze útok na civilní letadlo. Mimochodem, ke vzletu byl vyslán neznámý pilot, který také přiletěl z Kirovogradu a nebyl nikde zaznamenán. Byl to on, kdo vystřídal ukrajinského pilota Savického, jenž měl původně letět. A právě tento  devětadvacetiletý Vladislav Vološin byl pilotem bojového letounu Su-25, který podle mnoha indicií mohl vypálil osudnou raketu na Boeing MH 17. Vzápětí odešel z ukrajinského vojenského letectva a v roce 2016 se i přes své mládí stal ředitelem letiště ve městě Mikolajiv. Zázračná kariéra.

Jenže této trafiky si dlouho neužil. Zjevně věděl příliš mnoho a dva roky po svém jmenování ředitelem letiště, v březnu 2018 nečekaně umírá. Podle oficiální zprávy ukrajinské policie spáchal sebevraždu zastřelením. Pokud skutečně šlo o sebevraždu, co bylo její příčinou? Neunesl snad výčitky svědomí? Nebo hrozilo, že se k hrůznému činu přizná a tajné služby se svědka rozhodly zlikvidovat? 

Zameteno

Zřejmě nikdy se už nedozvíme, kdo všechno o hrůzném činu spáchaném na civilistech věděl a kdo k němu vydal příkaz. Byla to ukrajinská tajná služba ve spolupráci s armádou a západními rozvědkami? Věděli o tom nejvyšší političtí představitelé popřevratové Ukrajiny? Nebo nitky osnovatelů zločinu sahají do mnohem vyšších pater globálních struktur? Pokud měl být cílem prezident Ruska, bylo by to velmi pravděpodobné.

Prezident Petro Porošenko 14 dní před osudným 17. červencem, dosadil do nejvyšších armádních postů své nejbližší spolupracovníky. Ministrem obrany se stal dosavadní šéf jeho ochranky, generálplukovník Valerij Heletej. Právě zde bychom mohli hledat mozkový trust, který celou operaci zrealizoval. Osnovatele podobných akcí bychom v tom případě museli hledat v Bruselu a ve Washingtonu. Ti ale před žádným tribunálem pochopitelně neskončí. Mediální mašinérie spolehlivě zamete stopy.

Viděli jsme to v případě 11. září 2001 a vidíme to po sedmi letech i v případě MH 17.

Zdroj: protiproud.cz