Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Od počátku epidemie (a karantén a lockdownů a jimi vyvolaného rozvratu nejen ekonomiky, ale i společnosti jako celku) zpochybňujeme data o této epidemii. Bylo to publikováno v celé řadě mých textů (např. v kapitole „Nemoc sama, resp. její dynamika“ v knize Karanténa 2.0, str. 28-52), i v článcích Jiřího Weigla (např. „Devět tisíc pět set čtyřicet čtyři“ a „Proč jsme ksakru nejhorší?“, oba v Neviditelném psu).

Patří sem debata o počtu zemřelých (úmrtí s covidem nebo na covid), o rozdílu mezi nakaženými a pozitivně testovanými, o rozdílu mezi nakaženými a nemocnými, atd. Patří sem i debata o ošidnosti jakéhokoli mezinárodního porovnávání vzhledem k odlišným definicím jednotlivých pojmů, k lišícím se statistickým systémům, k stále opakovanému míchání absolutních čísel s čísly relativními (alespoň ve vztahu k počtu obyvatel), ke koncepčně chybnému proplétávání stavových a tokových veličin, atd.

Již celý rok to považujeme za obrovský problém, který se velmi nepříznivě projevuje v hodnocení situace v České republice oproti dalším zemím, zejména zemím sousedním. Rychle bylo zapomenuto, že se i ministr zdravotnictví Blatný v lednu prořekl, že maximálně jen asi jedna třetina zemřelých vykazovaných ve spojitosti s covidem zemřela skutečně na covid. Proč to bylo zapomenuto? Proč se to dnes a denně nediskutuje?

Není to náhodou něčí záměr? Nesnaží se naše vláda maximalizovat počet nakažených, hospitalizovaných a zemřelých, aby vyvolávala strach a pomocí něho ospravedlňovala tvrdost karanténních opatření? Je tento výrok ode mne desinformace nebo je to moje racionální úvaha?

Nemyslím si, že je naše vláda (a drtivá většina parlamentu) součástí celosvětového spiknutí proti svobodě občanů (tím bych je důrazně odlišoval od pánů Gatese, Sorose a Klause Schwaba) a nemyslím si ani to – i když to leckdo říká – že je naše vláda prodlouženou rukou lobujících farmaceutických firem. Myslím si však, že naše vláda kalkuluje s tím, že horší čísla ospravedlňují snazší mocenské zásahy, že usnadňují vládní kritiku argumentů všech „popíračů“ mého typu, že usnadňují vládnutí a že posilují moc politických elit (obklopených šiky svých poradců, tzv. expertů) nad občany.

Specifickou věcí je podivná téměř radost některých našich vládních politiků (ale i opozice), že jsme nejhorší. Samozřejmě je síla této jejich radosti korelována s tím, dá-li se ukázat, že to, že jsme nejhorší, se dá svést na domácí politické protivníky. Pak se rozbíhá soutěž o to, co nejvíce politických soupeřů obvinit, že způsobili, že je naše země nejhorší. Opozice viní vládu, vláda opozici a „lid“, média všechny.

Nevěřím příliš vakcínám, jsem si spolu s celou řadou odborníků jist, že byly šity horkou jehlou a že je lepší nemoc prodělat, než se proti ní nechat očkovat. Proto mne netrápí, jestli se u nás očkujeme rychle nebo pomalu. Ti, kteří všude hledají viníka, se tím naopak zabývají intenzivně. Jako odraz jejich politických soubojů (pro které se hodí cokoli) vnímám – a sám to nepřepočítávám – že se v České republice vinou nepřipravenosti, pozdního objednání vakcín, špatnou organizací očkování, atd. očkuje málo a pomalu. Přiznám se, že jsem tomuto narativu uvěřil.

Článek v Právu dne 25. března 2021 originálním způsobem uvedl sloupcový graf „Podílu očkovaných aspoň jednou dávkou na počtu obyvatel zemí Evropské unie“ k 23. březnu, který mne nesmírně překvapil. Z 27 členských zemí Evropské unie je Česká republika na 12. místě, tedy lepší než průměr zemí EU, zatímco pod průměrem jsou např. Francie, Itálie, Německo, ale i třeba Belgie a Nizozemsko.

Ví to běžný občan České republiky? Nedostáváme úplně jiné zprávy? Má někdo zájem na vytváření úplně jiného pocitu? Obávám se, že ano. A je to velmi smutné. Ono sebepoškozování se vůči ostatním zemím je jednou z charakteristických vlastností jistého „antičecháčkovství“ těch našich lepších a pomazaných. Setkávali jsme se s tím celá tři desetiletí, hned po listopadu 1989. Zůstává to s námi stále.

Zdroj: institutvk.cz