Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Zbyněk FIALA - Venezuela na rozcestí
Dva prezidenti, dva parlamenty, opozice napojená na Washington a hroutící se měna v důsledku špatné měnové politiky i amerických sankcí. Nastoupí generálové? Zahraniční intervence? Zvládly by to nové volby?
Všichni se odvolávají na neudržitelnou ekonomickou situaci Venezuely. Ta je skutečně katastrofální, ale přispívají k tomu i drsné sankce Washingtonu. Nejhůř udeřila jejich další vlna, která byla vyhlášena na konci srpna 2017 a usiluje o přerušení zahraničního financování Venezuely.
Takhle to popsal Mark Weisbrot v aktuální poznámce žurnálu The Hill:
„Sankce prohloubí vážnou depresi Venezuely, trvající posledních tři a půl roku, která srazila průměrný příjem na obyvatele o více než třetinu. Zvýší nedostatek potravin a základních léků. Vyhrotí krizi platební bilance, prohloubí inflační spirálu a dál srazí hodnotu měny (na černém trhu).
Bude taky dál polarizovat rozdělenou společnost. Vůdcové opozice, kteří sankce podporují nebo jsou s nimi spojeni v důsledku svého dlouhodobého napojení na USA, budou označováni za zrádce.
(...)
Tyto Trumpovy sankce jsou nezákonné jak podle práva Spojených států, tak mezinárodního práva. Porušují chartu Organizace amerických států, kapitola 4, článek 19 (Žádný stát nebo skupina států nesmí intervenovat, ať přímo, nebo nepřímo, z jakéhokoliv důvodu, do vnitřních nebo vnějších záležitostí jiného státu).
(...)
Pokud chce prezident vyhovět právu Spojených států, musí lhát a tvrdit, že Američané trpí situací ve Venezuele a jsou tak vystaveni „neobvyklé a mimořádné hrozbě národní bezpečnosti“. Což je směšné.“
Nejdůležitější Weisbrotova myšlenka je na konci:
„Nemůžeme vyloučit, že Trump vyhlásil sankce jako další pokus odvrátit pozornost od své nepříznivé politické situace doma. Odvádění pozornosti je jeho hlavní modus operandi od loňské prezidentské kampaně. V tomto případě je to však obzvlášť nebezpečné, protože vyslovil vůči Venezuele i vojenské hrozby. Po sankcích tohoto rozsahu často následují vojenské útoky.“
http://cepr.net/publications/op-eds-columns/trump-sanctions-on-venezuela-will-cause-more-harm
Článek převzalo americké Centrum pro ekonomický a politický výzkum CEPR, které vede ekonom Dean Baker. Mimochodem, Bakerovi nedávno vyšla kniha o tom, jak pravidla globalizace a moderní ekonomiky slouží bohatnutí bohatých, nazvaná Podvod (Rigged, CEPR 2016). V ekonomickém poradním sboru CEPR jsou dva Nobelisté – Robert Solow a Joseph Stiglitz. Převzetí článku na web CEPR tedy považuji za razítko seriózního přístupu z pohledu heterodoxní ekonomické školy (opak té liberálně ortodoxní).
Loni v květnu CEPR převzal také článek Alexandera Maina z další washingtonské nevládní neziskovky „Severoamerický kongres pro Latinskou Ameriku“ (NACLA). Zabývá se (neviditelnou) rukou Spojených států při podkopávání Venezuelské demokracie.
Připomíná, že americký prezident Donald Trump navrhoval už na podzim roku 2017 „vojenský přístup“ (military option) k řešení chaosu ve Venezuele. Když se mu pak venezuelský prezident Maduro pokusil zavolat, podle oficiální zprávy Bílého domu Trump nezvedl telefon.
https://www.nytimes.com/2017/08/12/world/americas/trump-venezuela-military.html
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson na začátku února 2018 zaujal tisk, když v přednášce na Texaské univerzitě připomněl historii vojenských pučů ve Venezuele, byť pravil, že si nic takového nepřeje. Přesto „předpověděl změnu“, zaznamenala agentura Reuters, a „přál by si mírovou“.
Tillersona jsem měl za rozumného politika, takže to vnímám spíše jako svědectví, že se pod pokličkou něco dělo. Pozdější zprávy potvrzovaly, že část venezuelské opoziční generality, která se uchýlila do zahraničí, jezdila často na konzultace do Washingtonu.
Loni v létě proběhl útok neznámou helikoptérou na Nejvyšší soud. Ten je u opozice zvláště nepopulární, protože roku 2015 zrušil tři opoziční mandáty kvůli volebním podvodům, což znamenalo, že opozice ztrácí ústavní většinu. Národní shromáždění proto odmítlo rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ten odmítl na oplátku legitimitu parlamentu. Prezident Maduro vzápětí vyhlásil volby do Národního ústavodárného shromáždění, čímž vznikl konkurenční legislativní orgán. Následovaly prezidentské volby, kterých se opozice nezúčastnila a parlament nakonec odmítl legitimitu prezidenta Madura. Máme tu tedy „nenaplněnou funkci“ prezidenta, tvrdí předseda Národního shromáždění Juan Guaidó, který se jí „prozatímně“ ujal.
K zoufalé politické situaci se přidává ještě zoufalejší ekonomická. Je produktem Chavezova a Madurova socialismu?
Odpověď si zaslouží citát ze zmíněného Mainova článku:
„I když mnoho ideologů svaluje špatnou hospodářskou situaci země na „socialismus“, většina ekonomů má za to, že jde o sadu ekonomický omylů, které mají málo nebo nemají vůbec nic společného se socialismem. Největší devastaci způsobil nefunkční měnový systém, který vedl ke zhoršování spirály inflace a oslabování měny v posledních čtyřech letech, a nyní už vstoupil do hyperinflace. Ke krizi přispěl i benzín zdarma a cenové kontroly, které nefungují. Finanční sankce Trumpovy vlády na zemi dolehly více než předchozí destabilizační pokusy (taky docela silné) a vytvořily situaci, kdy je pro vládu prakticky nemožné, aby se z toho dostala bez zahraniční pomoci.
(...)
Jenže Trump a jeho koterie venezuelských poradců, včetně senátora Marka Rubia, nejen napomáhá k prohlubování hospodářského chaosu ve Venezuele, ale ještě podporuje tvrdé jádro opozice, aby blokovalo pokusy o dialog a znevážilo volby, i když se tam nabízela možnost mírového přechodu politické moci.“
Main psal své komentáře do žurnálu The Hill ještě před loňskými prezidentskými volbami, ve kterých Maduro – i díky bojkotu opozice – znovu výrazně zvítězil. Veřejnost je nadále rozpolcena. Něco může naznačovat fakt, že první dny po pokusu o převrat zavládl relativní klid, takže veřejná podpora vzbouřenců nebyla jednoznačná.
Armáda je na straně Madura. Trump uznal prozatímního prezidenta Guiadóa a vysloužil si ostrou kritiku Číny a Ruska. Z větších latinskoamerických zemí však Madura podporuje jen Mexiko. Jsme tedy v situaci, kdy doma nikdo nikoho neuznává a iniciativu přejímá opozice odkázaná na podporu Washingtonu.
Evropská unie opatrně vyzývá k novým volbám, což může být řešení, ale jen tehdy, pokud by ustalo bezohledné vměšování USA do volebního procesu Venezuely. Možná by si na to měli ustavit nějakého zvláštního vyšetřovatele...
(kráceno)
Zdroj: vasevec.cz
Klíčová slova: Barevné revoluce, Kritika USA, Politika, Venezuela