Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Současná věda se neobejde bez náboženské podpory ‒ bez duchovních hodnot obsažených v evangeliích se nemůže rozvíjet ve prospěch člověka. Odchýlení se od těchto hodnot znamenalo, že se vážně narušila harmonie člověka a přírody. Pokrok vědy a techniky má tak přesně opačný účinek ‒ degradaci společnosti i člověka. Aby se zabránilo hrozící katastrofě, musí lidstvo obnovit duchovní hodnoty evangelia ve všech oblastech své činnosti, a to včetně vědeckého poznání světa.

Vjačeslav Maximilianovič Uspenskij je doktor lékařských věd a působí jako člen Akademie kosmonautiky K. E. Ciolkovského, dále jako ředitel centra vědeckého výzkumu bioinformačních problémů a profesor katedry terapie dodatečného vzdělávání lékařů.

Nedávno jste se zúčastnil konference o myšlenkovém dědictví našeho známého světce Luky Vojno-Jaseněckého. Čím byla významná?

Konferenci zorganizovalo ministerstvo obrany a nesla název „Duchovní a lékařské dědictví svatého Luky Vojno-Jaseněckého. [Tento významný biskup a pozdější světec žil v letech 1877‒1961 a působil jako slavný chirurg, pozn. red.]

Konference byla velmi reprezentativní. Zúčastnili se jí lékaři z civilního i vojenského zdravotnictví, vědci z výzkumných center a zdravotnických zařízení. Vystoupili tam také zástupci řecké církve, Alexandrijské patriarchátu a Ruské pravoslavné církve. Ve všech vystoupeních biskupů zazněly jejich dojmy o životě a díle svatého Luky jako lékaře, ale v první řadě jako duchovního člověka, jenž vešel do dějin pravoslavné církve.

Mé vystoupení neslo název „Informativní funkce srdce ve světle duchovního a lékařského dědictví svatého Luky Vojno-Jaseněckého“. Počátek rozvoje teorie informační funkce srdce a praxe jejího využití s cílem diagnostikovat nemoci vnitřních orgánů totiž souvisí právě se jménem profesora Vojno-Jaseněckého, budoucího světce, a to konkrétně s jeho knihou „Duch, duše a tělo“.

Jak jste se s knihou tehdy v Sovětském svazu zakázanou vlastně seznámil?

V 70. letech minulého století mi „třicátou třetí“ kopii psanou na stroji dal jerej Valerij, který dnes působí v chrámu sv. Mikuláše v Pavlovsku poblíž Petrohradu. Přečetl jsem knihu, jak se říká, „jedním dechem“. Velmi mě zaujala, a to hned z několika důvodů. Zaprvé byl profesor Vojno-Jaseněcký skvělým lékařem a chirurgem a tak se mu podařilo udělat hlubokou analýzu prací jiného skvělého fyziologa, Ivana Petroviče Pavlova, a také dalších fyziků a matematiků zabývajících se lékařskou vědou. Zadruhé se mu podařilo přesvědčivě propojit náboženství a lékařskou vědu, které se vždy chápaly jako systémy, které jsou zcela protichůdné ‒ tam, kde panuje věda, nesmí se vyskytovat náboženství, „tmářství“, a naopak: náboženství prý vylučuje vědecké metody poznání. Ve skutečnosti je vše propojené, pouze sféry zájmů vědy a náboženství se liší: vědecké metody výzkumu se mají využívat k pochopení přírody, kterou stvořil Bůh, duchovní vědění nám pak poskytuje Písmo svaté a církev. Jednota vědy a náboženství spočívá v jednotě duchovního směřování a vědeckých výzkumů.

Takže vás tato kniha velmi ovlivnila…

Ano, první impuls pro výzkum srdce jako informačního orgánu přišel pod vlivem knihy „Duch, duše a tělo“, moje práce je tak přímým pokračováním duchovního a lékařského dědictví svatého Luky. Druhý impuls přišel při čtení evangelia, které na mnoha místech říká, že všechno prochází skrze srdce ‒ nepotřebné myšlenky vznikají v srdci, srdcem se obracíme k Pánu Bohu atd. Srdce je tím orgánem, který nám poskytuje spojení s duchovním světem a duchovního světa s námi.

Když jsem se začal touto problematikou vážně zabývat, našel jsem ve spisech svatých Otců množství výroků, které tyto myšlenky výmluvně potvrzovaly. Sv. Luka chápal ve své knize „Duch, duše a tělo“ srdce jako „orgán vyššího poznání, příjemce duchovních interakcí, společenství člověka s Bohem“. V srdci se podle něj nachází „trůn milosti, mysl a všechna duševní hnutí“. Luka poté dále objasňuje, že nelze tyto kvality srdce vztahovat k srdci tělesnému. Odrážejí totiž různé vrstvy vzájemných vztahů duchovního světa a duchovní přirozenosti člověka s jeho fyzickou stránkou, které se uskutečňují v srdci a skrze srdce. Paralelu k těmto myšlenkám najdeme v díle sv. Feofana Zatvornika: „Tělesné srdce je svalový orgán, maso, nicméně cítíme nikoliv masem, nýbrž duší… pro její smysly slouží tělesné srdce pouze jako prostředek, podobně jako mozek slouží jako prostředek mysli“. Svatý Nikodém z Athosu také psal: „Duch je myšlenkou těla, i když nespočívá uvnitř srdce (je netělesný), nicméně využívá ho jako prostředku a sídlí tam (v srdci)“.

Srdce tedy můžeme považovat za mnohem složitější orgán, než se zdá?

Ano. Vše, co jsem uvedl, mě přivedlo k myšlence, že srdce musí mít nějakou funkci, která zajišťuje informační spojení duchovního a fyzického světa. Sémantické vlivy duchovního světa se tak musí „překládat“ do jazyka pochopitelného pro přijetí materiálními orgány (mozkem, buňkami organismu). Právě takovou funkcí může být informační funkce srdce. Všechen další výzkum jsem zaměřil na otázku, zda v srdci existují nějaké známky informačního orgánu.

Ve svém vystoupení na konferenci jsem představil výsledky mnohaletého výzkumu, které svědčí o tom, že srdce má všechny vlastnosti informačního orgánu. Prokázal jsem, že impulzy, které se v srdci zrodí a které vidíme na kardiogramu, nejsou pouhými impulzy, nýbrž něčím víc, jedná se totiž o signály. Podobně jako magnetické signály či puls organismu totiž elektrokardiosignály, které vznikají v srdci během jeho smršťování a šíří se organismem, vnikají do každé buňky a jsou schopny jí předat informaci. Tato teorie informační funkce srdce je v úplném souladu se současnými informačními teoriemi, teoriemi signálů a jejich šíření.

V dalších letech se mi podařilo vypracovat technologii informační analýzy elektrokardiosignálů. Otevřela se tak možnost rozšifrovat informaci, která se v nich skrývá. Ukázalo se, že se jedná o informaci o podobě různých nemocí, tj. ve skutečnosti o program normy a programy různých nemocí. V diagnostice se nám tak otevřel zcela nový směr popisu nemocí vnitřních orgánů, tj. diagnostika s pomocí informační analýzy kardiosignálů. Společně s kolegy jsme již vytvořili diagnostický systém Screenfax, který nám dovoluje diagnostikovat více než třicet nejrozšířenějších a nejnebezpečnějších nemocí.

Vystoupení bylo přijato kladně. Během přestávky se za mnou zastavili lékaři, představitelé církve ‒ gratulovali mi a podpořili hlavní vyřčené postuláty.

Zdá se tedy, že váš objev dovoluje diagnostikovat různé nemoci. Jenže u nás přeci všichni lidé v Boha nevěří… nemůže je právě toto přivést k víře?

Když pracuji s pacienty a snažím se pochopit příčiny jejich onemocnění, samozřejmě se dříve nebo později dostaneme během hovoru k otázce duchovního světa člověka. Pokud například pacientka onemocněla rakovinou ženských orgánů a dozvím se, že byla na potratu, řeknu jí svou zkušenost s těmito případy. Většině žen, které prodělaly potrat, náš přístroj Screenfax diagnostikuje právě nemoc spojenou s ženským orgány či se vším, co je spojeno s reprodukcí (mléčné žlázy, pochva, vaječníky atd.). Vesměs se jedná o dnes velmi rozšířené nemoci, z nichž jsou současné ženy nešťastné.

Je nesmírně důležité, aby žena pochopila, že se potratem dopustila vraždy dítěte, a to je v pravoslaví považováno za těžký hřích, který má za důsledek smrtelně nebezpečnou nemoc. Duchovní praxe pravoslavné církve ovšem svědčí o tom, že situace není beznadějná. Pokud se lidé nechají pokřtít a opravdu upřímně se vyzpovídají, rakovina často ustoupí a člověk se uzdraví. Když jsem uváděl takové příklady z praxe, tj. že se po zpovědi věřící zbavili rakoviny, udělalo to silný dojem. Je přitom zásadní, aby zpověď nešla z mysli, nýbrž ze srdce: hluboká, upřímná, s tím, že si člověk uvědomí, že se jedná o těžký a zločinný hřích, často dojde i k pláči.

Nemocným v těchto případech nic nevnucuji, většinou to na ně ale silně zapůsobí. Pokud se například pacientka dozví, že má rakovinu mléčných žláz nebo je velmi pravděpodobné, že ji dostane, začne vážně přemýšlet o svém duchovním životě. Pochopí, že potrat není jen fyzický, nýbrž i hluboce duchovní skutek. Navíc ‒ především duchovní. Když u nás panoval ateistický režim, učili nás „plánovat rodinu“. Když přišlo těhotenství nevhod, musí se s ním skoncovat. Tento sobecký přístup lze u nás pozorovat i nyní. Jakmile ovšem říkám lidem případy z praxe, začínají to chápat jinak: potrat je usmrcení dítěte, vážný a zločinný skutek, který v organismu spustí rakovinovou reakci. Tady tedy máte nemoc podle svého hříchu: smrtelná nemoc za smrtelný hřích.

Právě uvědoměním si toho, že člověk spáchal hřích a to se stalo příčinou jeho nemoci, se stává bodem, kdy člověk začne uskutečňovat konkrétní duchovní hnutí směrem k pravoslaví a církvi. Nemocní se ode mne dozvěděli, že se věřící, kteří „modlitbou vykupovali hřích“, začínali uzdravovat. Tady máte odpověď, jak se léčit! Tj. léčit se fyzicky s pomocí medicíny a duchovně skrze svátosti církve. Právě tato cesta se ukázala být jako nejefektivnější.

Nemocní lidé si stále více uvědomují, že kromě lékařského úsilí je zapotřebí také církve. Přimknutí se k církvi a účast na církevních svátostech (křest, svatba, zpověď, svaté přijímání) často určují lidský osud.

Tento přístup asi ale nesdílejí všichni vaši kolegové…

Odpor některých členů oficiálního lékařského vědeckého světa byl znatelný po celou dobu. Lidé ze setrvačnosti i nadále věří, že tam, kde funguje věda, by neměly existovat žádné náboženské myšlenky a evangelní pravdy. Ze své zkušenosti ovšem vím, že by věda měla být založena na pravdě evangelia a evangelium samo o sobě dává hodně motivů či podnětů k výzkumu. Ten se pak provádí ve zcela jiném duchovního klimatu, a tím otevírá vyhlídky na další plodný vědecký výzkum.

Je to již dlouho, co jsem dospěl k závěru, že se dnešní věda bez náboženské podpory, tj. bez duchovních hodnot evangelia, nemůže ve skutečnosti vyvíjet ve prospěch člověka. Odchylka od těchto hodnot vedla k tomu, že došlo k ohrožení životního prostředí v téměř všech částech světa, vážně byla narušena harmonie člověka a přírody. Pokrok vědy a techniky má opačný účinek ‒ degradaci společnosti a člověka. Proto, aby se zabránilo hrozící katastrofě, musí lidstvo obnovit duchovní hodnoty evangelia ve všech oblastech své činnosti, včetně vědeckého poznání světa.

(překlad vlastní, upraveno)

Jiný rozhovor s V. M. Uspenským zde.

Zdroj: rusderjavnaya.ru