Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Přemýšlejme pozorně: ideologie, která dnes víří prach, tvrdí, že dochází ke střetu mezi těmi, kdo mají strach, a těmi, kdo jsou odvážní; těmi, kdo stavějí zdi, a těmi, kdo stavějí mosty; xenofoby a lidumily, zaostalými zpátečníky a pokrokovými neziskovkami zachraňujícími na moři lidské životy.

To je však manichejská a poněkud úsměvná narace. Zajisté budou vždycky existovat rasisté a tupci, ale Italové byli vždycky přívětivým národem. Itálie byla vždycky největším námořním přístavem Evropy a patrně i světa. Byli jsme prvním multietnickým jádrem Římské říše a potom zahradou katolické, tedy všeobecné církve, oné instituce, kde se chudí i bohatí, Italové i cizinci, mohou stát biskupy, kardinály i papeži. Řím byl po dva tisíce let srdcem světa, toho katolického, který zahrnuje všechny kontinenty, a Italové vždycky ve svých městech potkávali seminaristy a kněze všech zemí a barev pleti a také posílali do celého světa svoje misionáře.

Zůstaneme-li v Africe, jak bychom mohli zapomenout na dva civilizátory, kapucína Guglielma Massaja a sv. Daniela Comboniho? Dodnes existuje také Alleanza degli Ospedali italiani nel mondo, sdružující některé z bezpočtu nemocnic, které založili Italové v zemích tzv. třetího světa. A katolická církev, která se nezřídka musí potýkat s neziskovkami, provozuje 40% lékařské péče o nemocné AIDS v Africe. Spravuje na tomto kontinentu za pomoci dobrovolníků, pocházejících v nemalém počtu z Itálie, 1 137 nemocnic, 5 375 ambulancí, 184 leprosálií, 184 domovů pro staré, chronicky nemocné a postižené lidi, 1 285 sirotčinců, z nichž 800 se jich stará o sirotky nemocné chorobou AIDS, 2 037 jeslí, 1 673 manželským poraden, 2 282 center zdravotnického vzdělání a 1 364 dalších institucí pečujících o chudé.

Ze své zkušenosti vím, že jak v laickém tak náboženském prostředí se až donedávna hledělo na cizince vždycky s maximální úctou. Jako bychom měli ve svém těle takřka vepsánu onu biblickou pasáž z knihy Leviticus (19,34): „S cizincem, který bude s vámi přebývat, musíte jednat jako s jedním z vás. Budeš ho milovat jako sebe samého, neboť i vy jste byli cizinci v egyptské zemi.“ Copak lze odmítnout pomoc tomu, kdo nemluví tvým jazykem a ocitl se ze zřejmých důvodu v úzkých?

Co se však děje dnes? Proč titíž - vždycky tolik otevření – Italové začínají být podráždění a vyjadřují se – zatím jenom slovně – tak, jak by to ještě před nedávnem nebylo vůbec myslitelné?

Děje se to, že imigrace „zdivočela“. Nejenom co do počtu, ale především, co do způsobů. A tento způsob nás uráží. Především proto, že jsou to někteří Italové, kteří imigraci dělají stále horší image, a to ve jménu pomýlené pohostinnosti, kterou nezřídka zastírají ideologii nebo podnikání – stačí vzpomenout na nedávný kriminální případ tzv. mafie hlavního města a slavnou větičku jednoho z odsouzených: „Na imigraci se dnes vydělává více než na drogách.“

Jsou to někteří Italové předstírající, že nevidí potřebu regulace a kontroly určitých jevů; jsou to Italové, kteří zastírají neblahý potenciál islámu; Italové, kteří okřikují ženy obtěžované či znásilňované imigranty, že mají zmlknout a přestat „šířit rasismus“; Italové, kteří rasismem obráceným naruby vzbuzují v migrantech dojem, že v Itálii si přece každý může dělat, co chce... stačí, když má jinou barvu pleti.

Ano, nakonec budou i ti nejpohostinnější Italové znechuceni, ale těmi prvními, proti kterým by se měli ohradit, nejsou ti, kdo připlouvají, nýbrž ti uvnitř, kteří používají imigraci jako Trojského koně.

Snadno může dojít k tomu, že citovaná pasáž z knihy Leviticus bude nahrazena jinými biblickými pasážemi, ve kterých je izraelský lid vyzýván, aby se nenechal ovládnout a nesmilnil s jinými národy a náboženstvími. Uvedu jenom dvě velmi výmluvné citace. První je z knihy Deuteronomium (7,3-4): „Nebudeš s nimi uzavírat manželství; svou dceru nedáš jejich synovi a jejich dceru nevezmeš pro svého syna. To by vedlo tvého syna k odvrácení ode mne, takže by sloužili jiným bohům. Hospodin by vzplál hněvem proti vám a rychle by tě zničil.“

Druhá citace je z knihy Exodus (12,43-50): „Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: „To je ustanovení pro svátek velikonočního beránka: Žádný cizinec z něho nebude jíst. Ale každý koupený otrok, bude-li obřezán, jej bude jíst. Přistěhovalec ani nádeník z něho nebude jíst. [...] Celé společenství Izraele ať tak jedná! Jestliže bude u tebe bydlet přistěhovalec a bude chtít slavit Hospodinův svátek velikonočního beránka, ať se každý muž dá obřezat a pak bude smět přistoupit k jeho slavení a bude jako jeden z vás. Žádný neobřezanec však z něho jíst nesmí! Stejný zákon bude platit pro domorodce i pro přistěhovalce, který mezi vámi bydlí!“.

Z internetového deníku La nuova Bussola quotidiana přeložil Milan Glaser.

Zdroj: radiovaticana.cz