Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V říjnu 2017 Vatikán konstatoval: „V amazonském deštném pralese, který má pro planetu zásadní význam, způsobily dlouhodobé lidské zásahy související s „kulturou plýtvání a bezohlednou těžbou přírodních zdrojů“ hlubokou krizi.

„Amazonie je multietnický, multikulturní a multináboženský region s bohatou biologickou rozmanitostí. Problémy v Amazonii jsou typické pro celou planetu. Přežití Amazonie vyžaduje jak strukturální tak i osobní změnu chování všech lidských bytostí, národů a církve.“

Z těchto důvodů byla svolána biskupská synoda o Amazonii, která se uskuteční v Římě od 6. do 27. října 2019. V rozhovoru pro italský deník La Stampa papež František uvedl, že jednou z největších výzev pro amazonský region je „ohrožení života obyvatel a destrukce jejich území, což je obojí důsledkem ekonomických a politických zájmů dominantních skupin společnosti.“

Program „Synody pro Amazonii“ v Římě mimo jiné hovoří o „ohrožení života“, „inkulturaci (zkulturňování) a interkulturalitě“, „destrukci v důsledku těžby surovin“ a o „domorodých lidech“. Existuje však i jiná skupina „domorodých lidí“, jejichž život je v „ohrožení“ a kteří žijí s hrozbou existenciálního fyzického zničení. Jsou to pronásledovaní křesťané a Vatikán by jim měl věnovat příští synodu.

Africké utrpení 

Nigerijský křesťan Enoch Yeohanna nedávno podrobně vylíčil vraždu svého otce v roce 2014: „Požádali ho, aby zapřel Krista, a když odmítl, usekli mu pravou ruku v zápěstí, když odmítl zapřít Krista podruhé, tak mu usekli ruku v lokti. Potom ho střelili do hlavy, krku a hrudi.“ Utrpení nigerijských křesťanů bylo označeno za “globální bezpečnostní noční můru“. Podobná situace však je v mnoha zemích.

Otec Benedict Kiely, zakladatel charity Nasarean.org pomáhající pronásledovaným křesťanům nedávno napsal: „Pronásledování křesťanů na celém světě patří mezi největší zla naší doby.“

„Je příznačné, že mainstreamová média o útocích na křesťany mlčí. V týdnu, ve kterém se stal hrozný útok na mešitu ve městě Christchurch na Novém Zélandu – ohavný a odsouzeníhodný zločin – bylo v Nigérii zavražděno více než dvě stě křesťanů. Světová média se však o tom téměř nezmínila. K uctění památky křesťanských mučedníků nebyly zorganizovány žádné pietní akce, nezvonily žádné kostelní zvony. Neobjevila se žádná trička se sloganem 'Je suis Charlie'... veřejnost nebyla pobouřena.“

Islámští teroristé z Boko Haram nedávno při nočním nájezdu na převážně křesťanské město v severním Kamerunu uřízli uši křesťanským ženám. Organizace Barnabas Fund o tom napsala toto: „Islámští extremisté vtrhli do domů, popadli ženy a odvlekli je na předměstí města Gagalari v okrese Yagoua, a tam každé ženě uřízli jedno ucho.“ O několik dní později, také v Kamerunu, byl rozčtvrcen překladatel Bible Angus Fung, jeho ženě usekli ruku. V Nigérii byl zavražděn katolický kněz David Tanko a jeho tělo shořelo v jeho zapáleném autě. V Nigérii byl v srpnu 2019 zavražděn další kněz Paul Offu a v loňském roce se tam jen při jednom jediném útoku stalo obětí 13 věřících a dva kněží.

V Burkině Faso byli nedávno zavražděni čtyři křesťané za to, že měli na krku křížky. „Islamisté přišli a přinutili všechny lehnout si čelem k zemi,“ řekl biskup Laurent Birfuoré Dabiré z diecéze Dori:

„Potom je prohledali. Čtyři lidé měli na krku křížky. Ty zavraždili, protože to byli křesťané a pak varovali všechny ostatní vesničany, že pokud nekonvertují k islámu, tak dopadnou stejně.“

V Mali, kde bylo v červnu 2019 v převážně křesťanské vesnici Sobame Da zavražděno 100 mužů, žen a dětí, „uprchly ze svých vesnic před útoky islamistických extremistů stovky zoufalých křesťanů včetně 433 dětí.“

Úmyslná slepota

David Curry, prezident americké nevládní organizace Open Doors, která monitoruje pronásledování křesťanů, označil křesťanky za „nejvíce pronásledovanou skupinu na světě“. Jejich útlak a fyzické utrpení jsou nepředstavitelné. V Nigérii drží Boko Haram stále v zajetí unesenou dívku Leah Sharibu. Mohla být propuštěna spolu se svými spolužačkami, ale odmítla se zříct své křesťanské víry. Křesťanky jsou unášeny a zotročovány také v Pákistánu. „Každý rok je nejméně tisíc dívek uneseno, znásilněno, přinuceno konvertovat k islámu, a donuceno vdát se za své trýznitele,“ uvedl Tabassum Yousaf, katolický právník spolupracující s italskou nevládní organizací St. Egidio. Něco podobného se děje také v Egyptě, kde křesťanky čelí „epidemii únosů, znásilnění, bití a mučení“.

Nejznámější z těchto pronásledovaných křesťanek, Asia Bibi, byla nespravedlivě odsouzena za „rouhání“ a strávila téměř deset let v pákistánském vězení – většinu času v cele smrti – než byla osvobozena. V květnu 2019 jí bylo konečně umožněno odletět do Kanady, kde se sešla se svou rodinou. Paní Asia Bibi řekla:

„Když mě mé dcery navštívily ve vězení, tak jsem před nimi nikdy neplakala, ale vždy, když návštěva skončila a ony odešly, tak jsem plakala, protože jsem cítila hlubokou bolest a zármutek. Neustále jsem na ně myslela, měla jsem starost, jak se jim beze mne vede.“

Satelity monitorují amazonské požáry, a to přimělo světové lídry, aby vedli obvyklé řeči, jak deštné pralesy zachránit. Upalování, útoky sečnými zbraněmi a vraždění křesťanů však satelity nesledují a jejich strašné utrpení se neobjevuje ani na televizních obrazovkách, ani v novinách. Západ tak žije v mylném dojmu, že žádná perzekuce křesťanů neexistuje.

Vatikán, papež František, ostatní duchovní a média mají na výběr: Mohou na pronásledované křesťany upozorňovat a něco účinného pro ně udělat, nebo čelit obvinění z úmyslné slepoty.

Zdroj: cs.gatestoneinstitute.org