Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Plošné očkování dětí se v poslední době předkládá jako milník, jehož dosažení vládám umožní vypořádat se s covid-19 s konečnou platností. Dlouho se mu žádná pozornost nevěnovala, nicméně implicitně ve vládních představách o boji s nemocí vždy obsaženo bylo.

Plošné očkování dospělých jako nástroj boje proti covid-19 je sporné z mnoha důvodů. Plošné očkování dětí je za současného stavu vědění o nemoci samé a o vakcínách schválených k její prevenci sporné natolik, že rozum velí jej považovat za nepřijatelné.

Po více než roce pandemie je k dispozici dostatek údajů k určení nejvíce ohrožených skupin, zato údaje o fungování vakcín v reálné klinické praxi jsou nevyhnutelně značně omezené. To se odráží v málo známé skutečnosti, že všechny byly úřadem povoleny podmínečně, a je tedy nutno získat další údaje týkající se jejich bezpečnosti a účinnosti, což není žádná formalita. U lidí s nízkou pravděpodobností těžkého průběhu pak vyvstává otázka, jaký je poměr přínosů a rizik očkování takovými podmínečně registrovanými vakcínami. Data z 27 evropských zemí a Izraele z roku 2020 ukazují, že celková úmrtnost mezi dětmi do 14 let věku nevybočila z normálního rozmezí, a většinou se pohybovala u jeho spodní hranice.

Vysoká míra proočkovanosti, tedy i proočkovanost dětí, má bránit šíření viru populací, ovšem sama vláda uvádí, že očkování chrání pouze před těžkým průběhem infekce. Virus se tedy z očkovaného může šířit dál jako z neočkovaného, i když zřejmě v nižší míře. Očkování tedy přináší prospěch především očkované osobě, přičemž šíření viru populací by dokonce mohlo být usnadněno, protože hostitel, kterého infekce přinutí ulehnout, šíří virus mnohem méně než člověk, který díky očkování o infekci ani neví.

Jenomže zdravým dětem očkování mnoho prospěchu přinést nemůže, přičemž vždy platí zásada, že není-li nutné lék podávat, je nutné jej nepodávat. U léků, s nimiž jsou nedostatečné zkušenosti – a mezi ně podmínečně registrované přípravky patří vlastně i z úředního hlediska – pak tato zásada platí zvýšenou měrou. Vakcíny proti covid-19 jsou založeny na novém principu, kdy se do těla nevnáší přímo cizorodá látka, která následně stimuluje vznik imunity, ale přímo do buněk se dopravuje gen kódující takovou cizorodou látku, proto se jim říká genové vakcíny. Je přitom velmi snadno představitelné, že se geny kódující danou cizorodou látku například dostanou do všech tělních buněk, třeba mozkových, a takto infikované buňky se pak stanou cílem imunitního systému. Jsou zde tedy vážná rizika, se kterými se nelze vypořádat jinak, než důkladným a léta trvajícím hodnocením.

Už vůbec nás nemůže uklidnit, že zastánci zásady předběžné opatrnosti stojí plně na straně plošného očkování bez ohledu na věk a zdravotní stav. Pro ně je totiž typické, že předběžnou opatrnost hlásají jen tam, kde k obavám není na základě zkušeností a zdravého rozumu žádný důvod a kde není možné hypotézy testovat skutečným vědeckým výzkumem. Předběžná opatrnost je jen nástrojem k podloudnému dosahovaní politických, popřípadě ekonomických cílů, jichž nelze v demokratickém prostředí bez této doktríny dosáhnout.

Schválené vakcíny jsou na základě provedených studií povoleny k použití u lidí ve věku od 18 let, jeden přípravek lze použít již od 16 let věku. V současnosti jsou pro některé vakcíny u úřadů podány žádosti o změnu registrace tak, aby bylo možné jimi očkovat děti od 12 let. Pokud úřady na základě předložených výsledků klinických studií vyhoví, změna by měla být platná od června. Pro všechny vakcíny je pak s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky dohodnut plán hodnocení na dětech ve věku od narození.

Nelze mít vůbec nic proti tomu, že se bude zjišťovat, jak jsou vakcíny bezpečné a účinné u dětí, protože některé virem ohroženy být mohou, a bude jen dobře, pokud moderní technologie umožní je ochránit. V každém případě je ale nutno odmítnout myšlenku, že k očkování budou nuceny všechny děti, protože u zdravých dětí zatím možná rizika očkování převažují nad možnými přínosy. A nikdo nesmí děti vystavovat riziku jen proto, že se domnívá, že se tím omezí šíření viru.

I kdyby to byla pravda, pořád se ohrožení mohou chránit sami očkováním nebo respirátorem, používat místo toho dětská těla jako štít je neetické a ponižující. Argument, že očkování je dnes dobrovolné a nebudou k němu nuceny ani děti je licoměrný. Donucování vyplývá z nastíněných pravidel života v příštích měsících či letech, kdy neočkovaní budou fakticky zbaveni mnoha práv, kdy jim mnohé nebude dovoleno. Pokud se stanou cílem takovéto ostrakizace děti, málokterý rodič se nepodrobí. Přitom nikdo nemá právo vynucovat si kvůli své domnělé ochraně zásah do těl jiných lidí, o dětských nemluvě.

Zdraví a důstojnost našich dětí nejsou o nic méně důležité než zdraví těch, které by jejich očkování mělo chránit.

(Jan Žamboch je farmakolog a právník. V minulosti působil rovněž jako místopředseda Komise pro nežádoucí účinky léčiv Ministerstva zdravotnictví ČR.)

Zdroj: institutvk.cz