Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V našem světě vedeném ideologií konzumerismu došlo k jevu, který až příliš připomíná doby dávno minulé – nastal všeunijní nedostatek másla. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Nechci se zabývat důvody, které k tomu vedly, protože mě zaujala symbolika toho, že dotační politika EU klopýtla zrovna o tento produkt. Když před více než osmdesáti lety nacisté začali budovat svoji Tisíciletou říši, povýšili právě máslo na luxus, kterého se jimi vedený lid v zájmu budoucnosti musí na čas odříci. „Kanóny místo másla“ znělo nejpopulárnější heslo pro přípravu na válku.

Zdá se, že se historie v duchu aforismu Karla Marxe skutečně opakuje, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Dnes nemáme ani lahodný mléčný tuk, ani kanóny, nicméně nás válkou straší stejně jako tehdy, dokonce i koordináty, z nichž by hybridní hrozba mohla přijít, jsou stejné – z Ruska. Již ne bolševického, ale putinovského. Vedení EU a naši politici nám samozřejmě dávají i pozitivní motiv pro uskrovnění a projev dobré vůle – bruselské kvóty na přijímání uprchlíků.

Přiznám se, že taková perspektiva mě děsí. Ne kvůli lidem z jiných kultur, ale proto, že si dokážu představit, co z této humanitární akce dokáže vytvořit zdejší prosperující byznys s chudobou. Zejména, když bude fungovat se státní a unijní podporou. Dopadne to ještě hůř než snaha vyřešit problém tzv. vyloučených lokalit, tedy sociálních ghett. Po zapojení státních institucí a masivní finanční podpoře ze strany státu, počet těchto útulků vyděděnců velice rychle vzrostl na dvojnásobek původního počtu.

Nejenom ve výše zmíněných ghettech, ale prakticky ve všech oblastech, ve kterých se investují veřejné prostředky (stavebnictví, zdravotnictví, školství, obecně komunikace všeho druhu) začíná naše země připomínat zahnívající močál, v němž prakticky nic neroste. Asi nejvíce patrné je to na výstavbě komunikací. Nejenže výstavba našich dálnic je dražší než v sousedním Německu, ale je také pomalá a nekvalitní. Srovnáme-li rychlost výstavby u nás třeba se sousedním Polskem, musíme se stydět. Poláci před dvanácti lety začali stavět dálnici z Wroclawi, která navazuje u Budyšína na německou dálnici a končí na hranici s Ukrajinou. Již se po ní jezdí. Ale z Prahy do Karlových Varů po 28 letech nikoliv, ač jde o trasu 10x kratší...

Tak by se s uváděním příkladů dalo pokračovat ještě dlouho. V České republice se totiž podařilo vybudovat téměř dokonalý systém „odklánění“ investic, jak ze státního rozpočtu, tak z unijních dotací. Cena, kterou za to platíme, je zaostávání v budování infrastruktury státu. O škodách morálních, sociálních a politických nemluvě.

Dospěl jsem proto k závěru, že v případě existence takto zvrhlého systému stagnace, je třeba volit nesystémové, případně antisystémové politické strany. Nepomůže to hned, ale třeba to zabrání tomu, abychom si nemuseli říkat: „Migranti místo másla“.

Zdroj: prvnizpravy.cz