Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Exis­tu­je mnoho pří­čin, proč ka­to­lík nesmí sla­vit halloween a má se mu ši­ro­kým ob­lou­kem vy­hnout.

Po­ku­sí­me se vy­jme­no­vat ale­spoň pět nej­zá­klad­něj­ších:

1. Halloween je ka­ri­ka­tu­rou ka­to­lic­ké slav­nos­ti Všech sva­tých. V nové době se začal pro­vo­zo­vat po­pr­vé v USA v po­lo­vi­ně 19. stol. v pro­tes­tant­ském pro­stře­dí jako sym­bol vý­smě­chu a od­mít­nu­tí ka­to­lic­ké úcty svět­ců a dogma­tu o ob­co­vá­ní sva­tých. Již sa­mot­ný an­g­lic­ký název halloween není ničím jiným než zvul­ga­ri­zo­va­nou for­mou pr­vot­ní­ho ozna­če­ní All Hallows’ Eve, čili vi­gi­lie Všech sva­tých. Tato slav­nost pa­mát­ky osla­ve­ných v nebi za­čí­na­la vždyc­ky před­cho­zí­ho dne večer, tj. 31. října – a právě tehdy vy­ví­je­li pro­tes­tant­ští po­smě­váč­ci nej­vět­ší ak­ti­vi­tu. Ka­to­lic­kou li­tur­gii ze­směšňovali rou­hač­ský­mi před­sta­ve­ní­mi, při nichž uží­va­li zcela po­han­ských re­kvi­zit.

2. Nelze po­přít po­han­ské ko­ře­ny hallowee­nu. Všech­na po­han­ská ná­bo­žen­ství prak­ti­ko­va­la kult ze­mře­lých před­ků včet­ně snahy o kon­takt se zá­hro­bím. Proto je v hallowee­no­vém třeš­tě­ní tolik ob­ra­zů duchů, stra­ši­del, upírů a rov­něž i dé­mo­nů…

3. Jestli­že se mají zje­vit hosté z kra­ji­ny stínů, tak musí exis­to­vat někdo, kdo je odtud při­ve­de. Proto prů­běh hallowee­nu pře­ky­pu­je po­sta­va­mi ča­ro­děj­nic, věšt­kyň, mágů, čer­nok­něž­ní­ků, vy­vo­lá­va­čů duchů a as­t­ro­lo­gů. Halloween je tedy jed­no­znač­ně magií a okul­tis­mem.

4. Hlav­ní hr­din­kou hallowee­nu je ale smrt se všemi svými znaky. Podle ka­to­lic­ké nauky je de­fi­no­vá­na jako oka­mžik pře­cho­du z po­zem­ské­ho ži­vo­ta do věč­nos­ti. Osla­vy hallowee­nu ale zdů­razňují její bi­o­lo­gic­kou strán­ku, v jeho es­te­ti­ce pře­vlá­da­jí kost­ry, kost­liv­ci a lid­ské ostat­ky. Lebky, hnáty, zom­bie – to jsou atri­bu­ty těch, kteří se pře­vlé­ka­jí při tomto křepče­ní do pa­t­řič­né­ho „ha­lowee­no­vé­ho“ úboru…

Ale to je přece jenom zá­ba­va, na­mít­nou mnozí. Co je na tom špat­né­ho?

Všech­no. Smrt je zlo. „Bůh ne­stvo­řil smrt a nemá po­tě­še­ní ze zkázy ži­vých“ (Mdr 1, 13). Hrát­ky, při nichž se dělá legra­ce ze smrti, žene je­jich účast­ní­ky přímo do ná­ru­če toho, kdo nese od­po­věd­nost za její exis­ten­ci: ďábla. „Bůh stvo­řil člo­vě­ka, aby byl ne­smr­tel­ným – uči­nil ho ob­ra­zem své vlast­ní věč­nos­ti. Smrt při­šla na svět zá­vis­tí ďábla…“ (Mdr 2, 23–24).

Kdo se jed­nou dotkl smrti, ten zů­sta­ne na­vždy mrtvý. Nikdy se ne­vrá­tí do pl­nos­ti ži­vo­ta, je­di­ně skrze zmrtvýchvstá­ní – ale od toho pro­pa­gá­to­ři hallowee­nu utí­ka­jí jako ďábel od svě­ce­né vody.

5. Halloween je tedy apoteózou de­fi­ni­tiv­ní­ho konce lid­ské ve­ge­ta­ce, vy­zna­ču­jí­cí­ho se hni­lob­ným pro­ce­sem, glo­ri­fi­ka­cí oš­k­li­vos­ti a tem­no­ty, což je na­klo­ně­nou ro­vi­nou smě­rem k sa­ta­nis­mu. Za zdán­li­vě ne­vin­nou zá­ba­vou se škle­bí svou po­nurou gri­ma­sou ďá­bel­ská by­tost.

„Bavte se, hraj­te si se smrtí,“ říká, „hraj­te si s tem­no­tou. Ot­ví­rej­te tyto dveře do­ko­řán, já do nich s rozko­ší vstou­pím.“ Ukážu vám oprav­do­vou tem­no­tu, prav­di­vou sku­teč­nost za­tra­ce­ní. Ukážu vám prav­di­vou smrt, bude to ta „druhá smrt – oh­ni­vé je­ze­ro. Kdo není za­psán v knize ži­vo­ta, bude vho­zen do oh­ni­vé­ho je­ze­ra…“ (Zj 20, 14–15).

Může se na­chá­zet v knize ži­vo­ta ten, kdo v po­do­bě kost­liv­ce čer­pal útě­chu ze spo­le­čen­ství upírů a vl­kodla­ků? Právě ta­ko­ví, tj. „báz­liv­ci, ne­vě­ří­cí, hříš­ní­ci, vrazi, smil­ní­ci, ča­ro­děj­ní­ci, mod­lá­ři a všich­ni lháři budou mít svůj díl v je­ze­ře ho­ří­cím ohněm a sírou. To je druhá smrt…“ (Zj 21, 8).

Ale toto nikdo ne­chce po­slou­chat. Tanec smrti pro­bí­há v nej­lep­ším – a to i na uli­cích křes­ťan­ské­ho světa. Baví se děti, baví se ro­di­če – a ne­u­vě­do­mu­jí si, že jak­ko­liv se po­čát­ky mohou jevit ne­škod­né, konec nej­čas­tě­ji bývá tra­gic­ký.

Exis­tu­jí re­ál­né do­kla­dy, že úplně ne­če­ka­ně, ne­zná­mo odkud, se v dosud klid­ném domě ob­je­ví hroz­né zlo. Ko­le­gy­ně ko­le­gy­ni z ni­če­ho nic pod­říz­ne hrdlo, syna na­jdou ro­di­če obě­še­né­ho na půdě, mi­lu­jí­cí otec ro­di­ny ohro­žu­je své nej­bliž­ší mo­to­ro­vou pilou. Malé dítě náhle za­čí­ná mít noční hrůzy, milý, tichý do­spí­va­jí­cí chla­pec náhle chrlí vůči svým ro­din­ným pří­sluš­ní­kům jed ne­ná­vis­ti… Všich­ni hor­li­vě a s nad­še­ním sla­ví­va­li halloween. To jsou sku­teč­né pří­běhy a je jich mnoho.

Psy­chi­at­ři a psy­cho­lo­go­vé si často ne­vě­dí rady, odkud se bere dnes na jedné stra­ně tolik hněvu a agre­se, na druhé stra­ně zase tolik de­pre­se, apa­tie a zou­fal­ství. Chy­ta­jí se za hlavu, proč počty těch, kteří vy­hle­dá­va­jí služ­bu exor­cis­ty, ros­tou ge­o­me­t­ric­kou řadou. Oprav­du to ne­vě­dí?

Originál: Pięć powodów, dla których nie wolno ci „świętować” Halloween, in www.pch24.pl 29.10.2022, překlad PhDr. Radomír Malý.

Zdroj: apologie.info