Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Herec a režisér v jedné osobě, jeden z líhně mladých intelektuálních rádoby demokratů a compañeros pražské kavárny, politický adolescent Jiří Mádl si na webu PL.cz, tedy parlamentníchListů.cz (mj. stejnými demokraty jako je sám pan Mádl považované za dezinformační a proruský web) postěžoval na český internet, který je prý zanešvářený dezinformacemi, jak je zneužíván lidmi a zeměmi s nedobrými úmysly.

Velmi vážně pak navrhuje, ba co dím, doporučuje, že by také nebylo od věci nejen více internet kontrolovat, ale dokonce navrhuje, že by bylo dobré zakázat weby šířící lži. Také horuje za to, aby byli lidé za lži, šíření nenávisti a výhrůžky na Facebooku a ostatních sociálních sítích snadno postižitelní.

Lze pochopit, že ne všechno lze jimi považovat za pravdivé, protože pravdu má každý takovou, jakou ji chce mít, ale že by se šířila nenávist a vyhrožování, jsou už silná slova a pan Mádl by je měl něčím doložit. Jinak je to on, kdo lže a šíří nenávist vůči druhým.

Nemám nic proti mládí, ani proti různorodosti názorů a ideovému myšlení či zaměření mladých lidí, dokonce jsem pro jejich aktivní přístup k řešení problémů ve společnosti ovšem za předpokladu, že si svými názory, projevy, vystupováním a angažovaností neprotiřečí a nejdou proti svému přesvědčení. To je právě případ J. Mádla.

Jakkoliv jej nepovažuji za hloupého, nemohu jej považovat za rozumného, natož za politicky vyzrálého člověka. Stejně jako jeho kolega Vik a další mladí kolegové mají své povolání, řemeslo a hobby, určitě nežijí intenzivním vnímáním a děním v politice a přesto na ni reagují rádoby znalecky a intenzivněji, jak mnohý politik-poslanec. Ostatně, na tom by nebylo nic špatného, kdyby impulzivní názory J. Mádla byly jeho a ne převzaté, papouškované (značně deformované) názory na dění v politice svých starších kolegů ve snaze být rovněž IN, držet s nimi basu a nestát opodál, čemuž se obecně říká falešná kolegialita.

Nevím jestli si pan režisér Mádl uvědomuje význam svých slov, že internet není svobodným demokratickým prostorem, ale místem, kde demokracie mnohdy trpí. Pokud ovšem trpí demokracie, pak je to právě lidmi jako je on sám. Není přece možné tvrdit, že internet je zneužíván ke lžím, šířením nenávisti a vyhrůžkami, když on a jemu podobní pernamentně zneužívají internet, nebo jiná média a weby, sami podkopávají demokracii, když jiným upírají právo na jejich názor, své názory deklarují a snaží se prosadit za jedině správné, pravdivé a nanejvýš demokratické.

Důkaz o tom, jak je mladý pan Mádl politicky „nevzdělaný“ svědčí jeho hodně ujeté názory, že by prý také stálo za to zablokovat především weby placené z Ruska nebo všeobecně servery šířící lži. Proč pan režisér Mádl mluví o webech placených Ruskem a nemluví o jiných, placených USA, Sorosem a dalšími „demokratickými“ institucemi? Nebo tím, že o nich nemluví, že je nezmiňuje si máme myslet, že jich se to netýká, protože právě tyto instituce a weby jsou ty správné, demokratické, šířící jen a jen pravdu, které nešíří nenávist, pomluvy a nikomu nevyhrožují? Á propos, čím chce doložit pan režisér tvrzení, že weby jsou placené Ruskem? Má k tomu nějaké relevantní důkazy, nebo jen převzal pomlouvačnou štafetu od kolegů?

Jak je herec a režisér Mádl politicky orientován a politicky na výši svědčí jeho úsměvné konstatování, už se dá v klidu věřit jen České televizi a Českému rozhlasu. Co horší, pan režisér je prý zklamán, že když své známé upozorní na to,  že čtou podezřelé zprávy, mnohdy (ne vždy?) tvrdí, že dělají správnou věc. Nu a to je ten moment, kdy by se měl nedomrlý demokrat Mádl zamyslet, jestli jeho známí třeba nemají také pravdu? Možná by pochopil, že ne všechno, co slyší kolem sebe je, či musí být jedině správné a pravdivé a že informace, které mu někdo podsouvá jako lživé, nenávistné a vyhrožující nejsou právě ty o kterých říká, že by se měly zakázat.

Zakazovat na webových stránkách zveřejňování názorů je pošlapávání lidských práv, práva na svobodu slova a projevu, tedy něco, jako to bylo za vlády komunistů. To by pan Mádl chtěl? Chce-li totiž pan Mádl hájit demokracii, měl by především vědět, co je skutečná demokracie, znát její principy a v neposlední řadě vědět, kde demokracie začíná a kde končí. Myslet si, že bude-li o demokracii mluvit jak je ohrožena, myslet si, že ví co je demokracie a co v politice demokracie znamená, je stejný nesmysl jako si myslet, že když on je režisér, tak zrovna on je ten nejlepší ze všech. Tyto postoje a chápání považuji za daň ducha současného režimu, protože nelze předpokládat, že k polistopadovému režimu a jeho vývoji budou mít všichni stejné postoje a hodnocení, že bude všem vyhovovat stejně jako nejsou všichni spokojení, protože nemají stejné ambice mít stejná práva, mj. mít práci, být v ní dobře placen a být spokojený.

Pan Mádl mluví o nějakých bublinách, v nichž prý v budou nesmysly žít vlastním životem. Nepochybuji o tom, že i pan Mádl žije v jedné takové bublině, ve které ty jeho nesmysly, jak sám říká, žijí svým vlastním, tedy jeho životem. Nicméně má pravdu v tom, že „nesmysly“ včetně těch jeho, jsou jen bubliny. Pokud je pan Mádl nadán kromě herectví a režírování i jinými vědomostmi, např. chemickofyzikálními musí vědět, že tyto bubliny dříve nebo později prasknou a bylo-li v nich něco, čemu říká pan Mádl nesmysly, tak se rozplynou stejně rychle, jak prasklá bublina.

Povídání o „demokratu“ Mádlovi mohu uzavřít konstatováním, že „řeči jdou a voda plyne dál“, nebo ještě lépe lze také použít Shakespeareovo „Mnoho povyku pro nic“. Až na to, že se pan herec, režisér a dobroser svými názory, obavami a doporučeními u většiny dospělých a rozumných občanů značně ztrapnil. Na druhé straně nepochybuji, že od jistých lidí sklidí nejen uznání, ale i významné poklepání na rameno, i když by si všichni měli spíše poklepat na čelo a pouvažovat, jaké názory a postoje vlastně obhajují.

Pochybuji však , že se na jejich názorech a postojích něco změní, protože jakkoli si říkají, že jsou (pražská kavárna) vzdělaní intelektuálové, mnohdy jejich myšlení, názory a postoje svědčí o opaku. S tím ale nic nenaděláme, operovat ani léčit se to nedá, změnit to může jen vlastní poznání omylu, pokud k tomu najdou odvahu. Chybovat je lidský a nedělají to všichni a také ne vždycky!

Zdroj: czechfreepress.cz