Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Dnešní doba je plná paradoxů, které někdy přechází až do hoprdoxů. Pro ty, kdo toto hezké novoslovo neznají, značí toto: „holou pr… do ksichtu“ (což znamená někoho tím zneuctít či potrestat, případně neurčitým, ale zcela jasně nepříjemným trestem pohrozit); známé také ve verzi hoprdoks.“ Pod nejvzletnějšími hesly a nejbohulibějšími úmysly se totiž obvykle skrývá špína pokrytectví. 

Tak například:

Hlavně ne naše uhlí

V rámci libozvučných hesel Zeleného údělu Evropské unie nám chtějí zdanit pomalu i kravské větry. Nicméně v rámci boje proti Rusku jsme svědky přímo neskutečných kotrmelců: 

Už půl roku položený plynovod Nordstream 2 je prázdný. Sebejednodušší člověk pochopí, že doprava plynu potrubím už další uhlíkovou stopu nezanechává. Náhradou ruského plynu má být přitom americký břidličný plyn, dopravovaný speciálními loděmi přes Atlantik. Každá z těchto lodí zanechává tolik emisí, na které jistě nemá dostatečné emisní povolenky. Kupodivu nikomu z jinak tak radikálních zelených aktivistů to nevadí, i Gréta zatvrzele mlčí. Totéž platí o dopravě ropy. Zatímco ruská ropa potrubím je nebezpečná, doprava ropy tankery z Arábie je pro zelené fanatiky zcela OK. 

A co třeba doprava černého uhlí přes několik světadílů pár let po tom, co byla ukončena těžba v OKD (protože se uhlí kvůli těžebním limitům a brutálnímu tlaku ekofanatiků nevyplácelo, ne že by tam ještě nebylo) lodí z Austrálie do naší republiky? Zase ticho po pěšině. 

I u nás doma se dějí podivné věci. Když bývalý ministr Sobotkovy vlády Jurečka (KDU-ČSL) zamezil obchodu se stáčeným vínem v nerezových sudech a převedl jej do tzv. bag-in boxů, tak vytvořil škrtem pera několik vlaků plastového a kartonového odpadu, který zde před tím nebyl. A zase ticho po pěšině. 

Ohledně propagované a zbožšťované elektromobility, nikdo z ekologů neřeší uhlíkovou stopu výroby (od těžby lithiných slíd) a likvidace lithiových baterií. 

Vadí jen některé války

Odsoudili jsme ruskou agresi vůči Ukrajině a naší prioritou je ukončení konfliktu, ukončení zabíjení a dlouhodobě udržitelný mír.

Každá válka je tragická záležitost – zejména, když ve velkých počtech trpí a umírají nevinní civilisté. Ale náš politický a mediální mainstream k jednotlivým probíhajícím válečným konfliktům nepřistupuje – a nikdy nepřistupoval – rovnocenně a objektivně. Ale naopak absolutně pokrytecky, s pověstným dvojím metrem.

V souvislosti s krizí na Ukrajině hovoříme o válečném zločinu a voláme po postavení ruských politických špiček před mezinárodní soudní tribunál, vyhlašujeme všemožné sankce, organizujeme humanitární pomoc v objemu, který nemá obdoby.

Ovšem jiné krvavé války, hlavně ty vedené aliancí NATO (či jejími členy) a hlavně USA, náš mediální a politický mainstream okolo stran současné vládnoucí Pětikoalice obvykle aktivně podporoval, nebo k nim, v lepším případě, mlčel. Šlo třeba o útok NATO na Jugoslávii (Srbsko a Černou Horu) v roce 1999 - bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, a tedy v rozporu s mezinárodním právem. Během 78 dní trvajícího bombardování byla těžce poškozena srbská infrastruktura, mosty, průmyslové objekty, elektrárny a telekomunikační zařízení. V mnoha případech došlo také k útokům proti ryze nevojenským cílům (televizní studio, kolona uprchlíků, osobní vlak, autobus, několik soukromých objektů, čínské velvyslanectví, nemocnice v Bělehradě atd.). Bombardování zavraždilo na tisíc civilistů včetně dětí.

Kdo před soud?

Anebo co takzvaná druhá válka v Iráku – s následnou dlouhou okupací této země (20. březen 2003 - 15. prosinec 2011), kdy šlo o lží vpád vojsk skupiny států vedených USA do Iráku - opět v rozporu s mezinárodním právem. Pod falešnou a vylhanou záminkou, že Irák vyvíjí a skladuje zbraně hromadného ničení. Nejkonzervativnější odhady hovoří o 160 tisících obětech, z toho 130 tisíc z řad civilistů.

To jsou čísla, která zpracovala britská nevládní organizace Iraq Body Count, proto tyto děsivé počty mohou být ještě daleko tragičtější. Nehledě na to, že tato válka způsobila následný rozvrat celého regionu Blízkého východu, vznik tzv. Islámského státu a jeho krvavé řádění zejména v Iráku a Sýrii spojené s nárůstem teroristickým útoků hlavně v Evropě a s masovou islámskou migrací tamtéž. A další desítky tisíc mrtvých. 

Kde tehdy byli naši dnešní rusobijci a ochránci Ukrajiny? Proč nevolali po sankcích na USA a Velkou Británii? Proč nehnali Clintona, Bushe mladšího a Blaira před mezinárodní soud? A co agrese dalšího člena NATO proti okolním státům? Například obsazení severního Kypru a jeho okupace Tureckem, která beztrestně trvá až do dnešních dnů, téměř půl století. Nebo útoky na kurdské oblasti v Sýrii, spojené s vražděním a mučením civilistů? Co (rozhodující) turecká účast v ázerbájdžánsko-arménském konfliktu?

Jsi spojenec? Můžeš vraždit

A hlavně – kdo odsoudil, nebo kdo si vůbec všiml, probíhající drsné a kruté války v Jemenu, kterou proti této zemi a proti části jejích občanů vede totalitní Saúdská Arábie, vážený spojenec USA? V současnosti jde jednoznačně o nejhorší humanitární krizi na světě. Válka v Jemenu trvá už více než sedm let. Konflikt začal v roce 2015, kdy proti povstání šíitských Hútiů na straně svržené vlády vojensky vstoupila mezinárodní koalice vedená Saúdskou Arábií. 

„V novinách píší, že Saúdové bombardují jen vojenské základny, to ale většinou není pravda. Jsou to i školy a domy, kde žijí civilisté,“ uvádí pro Seznam zprávy pražská rodačka Sabina Addailamyová. „V San’á (hlavní město) je to ještě dobré, ostatní jemenská města bombardují více,“ říká tato paní, která v jemenské metropoli žije. „Většinou se bombarduje na okrajích města, ale před třemi dny bombardovali školu asi pět set metrů od domu, kde bydlíme. Nebyly tam žádné sklady ani vojenská základna,“ říká Addailamyová. 

Jih Jemenu okupují Saúdové (s podporou Spojených arabských emirátů), leží tam strategický průliv Bab al-Mandáb i významná naleziště nerostných surovin. V zemi často nejde elektřina, je zde akutní nedostatek paliv a chybí nafta do generátorů. Chybí léky a letiště je uzavřené, takže lidé nemohou ani odletět do zahraničí, pokud by na to měli peníze.

Kde je Člověk v tísni a spol.?

Děsivé snímky hladem umírajících dětí, které z Jemenu občas zveřejňují fotografické agentury, pocházejí spíše z venkova a hůře dostupných oblastí, než je San’á. I v hlavním městě ale mnozí trpí hlady. Podle OSN hrozí v Jemenu aktuálně hladomor až 16 milionům lidí. Zpráva z loňského září mluví o 2,3 milionu přesídlených nezletilých, kteří jsou závislí na humanitární pomoci, u 400 tisíců z nich pak existuje „bezprostřední riziko úmrtí“.

Situaci v zemi odborníci označují za rychle se zhoršující, dodavatelské řetězce v zemi byly narušeny a ceny potravin rostou. „S cenami potravin a nedostatkem paliv je to katastrofální. Máme 5 milionů lidí, kteří právě teď klepou na dveře hladomoru, a 16 milionů lidí pochodujících k vyhladovění,“ uvádí se ve zprávě OSN. Podle Henrietty Foreové z Dětského fondu OSN (UNICEF) potřebuje 11,3 milionu jemenských dětí k přežití humanitární pomoc, 2,3 milionu dětí mladších pěti let je akutně podvyživených a téměř 400 000 z nich s těžkou podvýživou je v bezprostředním ohrožení života. 

„Každých deset minut zemře v Jemenu dítě kvůli důvodům, kterým by šlo zamezit – kvůli podvýživě a nemocem, kterým lze zamezit očkováním.“

Mlčení a jednostrannost našich dnešních lidskoprávních prouprchlických aktivistů jsou v tomto kontextu obzvláště odporné.

Naši lidé nouzí netrpí?

Česká vládní koalice přijala ve zrychleném řízení několik opatření, jejichž cílem je finanční pomoc ukrajinským uprchlíkům. Budiž, pokud jde o pomoc adresnou a dočasnou. Jde jednak o humanitární dávku (jakési kapesné) ve výši 5 000 korun měsíčně na jednoho uprchlíka a dále o příspěvky na ubytování. Je otázkou, proč stejně vysokou dávku nedostávají naši občané, kteří jsou v hmotné nouzi – jde o tzv. příspěvek na živobytí, který se aktuálně vyplácí (pro jednoho osaměle žijícího dospělého) ve výši 3 410 korun měsíčně. S tím, že taková osoba si navíc své životní náklady, na rozdíl od uprchlíků, hradí sama.

Jsme-li tak solidární, měli bychom se postarat také (či především) o spravedlivé narovnání podmínek i pro naše lidi. Příspěvky na ubytování uprchlíků získají mj. ubytovny, a to ve výši 250 korun za jeden den ubytování jednoho uprchlíka. To znamená 7 500 měsíčně za jedno obsazené lůžko. Což je v drtivé většině případů částka vyšší než současná výše nájemného v těchto ubytovnách, kterou jsou schopni platit jejich stávající nájemníci – nízkopříjmoví pracovníci v exekucích, matky – samoživitelky s nezletilými dětmi atd. 

Dochází tak k tomu, že někteří majitelé ubytoven tyto nájemníky vystěhovávají – a namísto nich chtějí (kvůli vyššímu profitu ze státního „uprchlického“ příspěvku) přijmout nově příchozí nájemníky z Ukrajiny. Tedy snaha pomoci jedné skupině ohrožených osob vede k poškození a diskriminaci jiných sociálně slabých – v tomto případě našich vlastních českých občanů. Což může mít nejrůznější – a veskrze negativní – konsekvence, včetně toho, že současnou ochotu české společnosti k ukrajinským uprchlíkům může velmi rychle vystřídat nevraživost a nenávist.

Dokdy si to necháme líbit?

A kdo ochrání Evropu před Evropskou unií? Máme zde mnoho bojišť: masová (často ilegální) imigrace, její zdravotní rizika, rozšíření drog se všemi negativními dopady, nárůst kriminality, a především další zadlužování státu.

Jako bumerang se vrací před pár dny optikou ukrajinské krize odpískaný, ale znovu oživený sebevražedný Green deal. Naše vrchnost v souladu s unijními nařízeními „řeší“ energetickou krizi pokyny typu: „Topte méně, nejezděte auty v neděli, nejezděte dovnitř měst, omezte rychlost na dálnici“ atd. Připomíná to slavný výrok připisovaný Marii Antoinettě, která na zprávu, že občané nemají na chleba, opáčila: „Když nemají na chleba, ať jedí koláče“. Nemluvě o tom, že čím víc lidí u nás nemá na ten pomyslný chleba, o to víc naše vrchnost konzumuje koláčů. Skutečných či metaforických. A ještě při tom mlaská.

Proč jim naši tak svobodní a nezávislí novináři z hlavních (především tzv. veřejnoprávních) médií nekladou otázky typu: Omezíte leteckou dopravu, zejména pak lety vládním speciálem? Proč vozit uhlí z Austrálie a plyn z USA loďmi, které mají produkci kysličníku uhličitého tisícinásobně vyšší než běžná tepelná elektrárna? Kde jsou občanská práva a svobody těch, kdo se v duchu ústavy domáhají svobody slova, shromažďování či tisku, zatímco vláda připravuje (pod diktátem EU a jmenovitě „české“ komisařky Jourové) speciální legislativu na likvidaci svobodných platforem distribuujících opoziční názory? Místo toho slyšíme jen ohlušující mlčení. Proč asi?

To všechno jsou znaky dnešní šílené doby. Doby, v níž nás dnešní česká i evropská vrchnost žene do války za své zájmy, obírá o svobody ve jménu svých pravd a připravuje kvůli své nesmyslné politice masové zchudnutí celé naší společnosti. Nakonec na to doplatí samozřejmě i mnozí vrchnostové. Dům ze lží se jim rozsype, a oni potáhnou na smetiště dějin. 

Jenže celé to odnesou a zaplatí obyčejní lidé. Nebo si to nenechají líbit?

Zdroj: protiproud.info