Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V neděli proběhly dlouho očekávané volby v Německu a přinesly poměrně málo překvapivý výsledek – o procento a půl zvítězili sociální demokraté (SPD) vedení dosavadním ministrem financí Olafem Scholzem před dosud dominantní silou poválečné politiky SRN koalicí CDU-CSU. Triumf zelených se jako obvykle znovu nekonal, liberálové a AFD zůstali plus minus na svých, levice v bývalé NDR se více přelila k zeleným a SPD a doplatili na to postkomunističtí die Linke. 

Teď se vášnivě spekuluje o možných koalicích, personáliích atd.

Odhlédneme-li od těchto detailů, zjistíme, že politicky se však ve skutečnosti v  pomerkelovském Německu těmito volbami téměř vůbec nic nezměnilo. Výsledkem 16 let vlády nyní všemi obdivované a do nebes vynášené kancléřky je totální „glajchšaltung“ německé politiky a úplná zaměnitelnost programů i praktické politiky jednotlivých stran. „Mutti“ Merkel možná nahradí sociálnědemokratický „Onkel“ Scholz, který však dával na odiv, že on je kancléřčiným nejvěrnějším dědicem a pokračovatelem.

Základem merkelovského politického Eintopfu, v jehož bažině utonuly všechny strany s výjimkou ostrakizované AFD, je extremistický masochistický zelený aktivismus, který se v Německu stal mainstreamem, okořeněný genderovým a migračním levičáctvím a socialistickým přerozdělováním.  Z tohoto nevábného pokrmu, který svým spoluobčanům navařila Mutti Merkel a v němž nezbylo ani špetky chuti po konzervativních hodnotách a volném trhu, má německá společnost – až jednou procitne - zaděláno na dlouhé bolení břicha.

Je jisté, že ať bude nová vládní koalice složena jakkoliv – ať bude její osou SPD, či CDU-CSU, nebo ať bude velká koalice, německá politika bude stejná – fanaticky zelená, proimigrační a socialisticky přerozdělovací.  Očekávaný nový spolkový kancléř Scholz, nyní na pohled klidný a příjemný strýc, v mládí nadšený levičácký bojovník proti kapitalismu, současné směřování Německa dobře symbolizuje a bude odkaz své obdivované předchůdkyně nepochybně rozvíjet tím správným směrem. 

V zahraniční politice jej kancléřka vytyčila svou  Energiewende, neboli útlumem jaderné energetiky, čímž nastavila výhybky k pevnému strategickému partnerství s Ruskem, bez jehož plynu se Německo nyní již nemůže obejít. Na Čině je německý průmysl existenčně závislý již dlouho, a proto transatlantické vazby s USA budou zažívat další nelehké chvíle.

Pro nás, poslušnou zemi na nejbližší oběžné dráze Německa, se nic rovněž nezmění. Naše hospodářství pevně ovládají německé koncerny a nová česká vláda, ať bude v jejím čele stát znovu Babiš, nebo Fiala či Bartoš, se v dobré tradici jistě znovu neopomene před důležitými jednáními včas zeptat v Berlíně, co si má myslet a co říkat.

Německé volby nám tak ukázaly i naši budoucnost.

Nadcházející volby u nás nezmění fakticky nic, kromě několika tváří. Budeme se držet Němci a Bruselem vytyčené cesty, o níž je velká část české veřejnosti přesvědčena, že je špatná, ale nikdo nemá odvahu z ní sejít. 

Jedni po ní chtějí kráčet s nadšením, druzí oklikami, ale to je tak maximum. Budeme chudnout, ale přitom se budeme strašit hypotetickými vzdálenými hrozbami, Čapí hnízdo nahradíme jinými pseudokauzami a budeme nadávat na poměry nad drahým pivem. To přece dobře umíme.

Lepší perspektivu nám letošní volební sezóna bohužel nenabízí.

Zdroj: institutvk.cz