Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pamatujete si na velkolepé zavedení důchodové reformy? Že je dneska už pasé o důchodové reformě hovořit, protože druhý pilíř byl zrušen?

Jistě, byl zrušen, také si nikdy nezískal oblibu, a co hlavně: nikdy ani neměl být zaveden, jelikož se v čase ukázal být slepou vývojovou větví, která budoucím důchodcům žádný přínos ve většině případů většinou nepřinesla. Že tedy jde už o uzavřenou záležitost?

Ale kdeže. Nepovedená důchodová reforma budiž nám úžasnou laboratoří, jak to obvykle v České republice chodí s politickými projekty, nad nimiž nepanuje celopolitická shoda... Budiž nám zrušený druhý důchodový pilíř ukázkou, jaký osud pravděpodobně stihne elektronickou evidenci tržeb (EET).

EET je od samého počátku vysoce kontroverzní záležitostí. A to v mnoha aspektech.

Začátek kontroverze je už v tom, že EET se stala předvolebním tahákem hnutí ANO. Ponechme stranou samotnou užitečnost tohoto nápadu – problém byl v tom, že šlo od počátku o nápad jednoho politického uskupení, pod který se ostatní strany nepodepisovaly. Tak jako kdysi rovná daň či právě 2. pilíř. Neboli EET byla od počátku protlačována přes odpor a hojné obstrukce dalších stran. A srozuměny s tímto nápadem příliš nebyly ani další vládní strany. To vedlo k tomu, že 100 % veřejnosti se horko těžko přesvědčovalo o užitečnosti tohoto opatření, které mělo podporu jen jediného politického uskupení, které získalo ve volbách jen necelých 19 % hlasů.

Ve prospěch EET příliš nesvědčilo ani to, že šlo o nápad okopírovaný z Chorvatska. Těžko se nadchnout pro opatření, které není doma v žádné rozvinuté zemi, ale platí jen poměrně krátce v zemi s výrazně nižším HDP na hlavu, než má Česká republika. Celkem logicky se tak můžeme ptát, zda příště se půjdeme hospodářskou politiku učit do Somálska či Eritrey.

Kontroverze nekončí ani tehdy, když se na EET podíváme z filozofického úhlu pohledu. EET je vlastně preventivní represí. V pozadí EET stojí schovaná myšlenka, že živnostníci jsou vesměs zloději toužící okrást stát, a tuto potenciální zlodějinu je třeba preventivně potírat a kontrolovat. Neboli ten, kdo podporuje EET, v podstatě vychází z myšlenky, že nebýt zlodějů mezi podnikateli, vybralo by se na daních víc, nakopnul by se hospodářský růst a všichni bychom se měli lépe. Podnikatelé jsou vlastně mlčky považováni za jakési parazity ve společnosti.

To je ovšem myšlenka, se kterou se nemohu ztotožnit. Můj pohled na věc je přesně opačný: Živnostníci jsou decimováni až příliš vysokými daněmi, až příliš velkým stresem, obyčejně si ani nemohou dopřát ten „luxus“ vzít si několik dní zdravotní neschopenky. Tito extrémně vytížení, stresovaní a současně státem finančně tlačení lidé přitom dávají práci ostatním. Na rozdíl od státních zaměstnanců a v menší míře i na rozdíl od zaměstnanců v privátní sféře nenatahují ruce ke státu, využívají minimálně sociálních dávek, podpor v nezaměstnanosti, důchodů; naopak dávají práci sami sobě i svému okolí. A prokázali tím, že začali podnikat, notný kus odvahy. Takových lidí by si měl stát vážit a naopak jim daňově co nejvíc ulevovat. Ne na ně hledět jako na potenciální lumpy.

A pak jsou tu vedle roviny filozofické či etické ještě otázky ryze praktické. Především EET nabízí byznys řádově za 1,5 miliardy korun, o který by se mohli poprat dodavatelé pokladen, softwaru i tiskáren. Těchto 1,5 miliardy je ziskem pro jednu úzce omezenou skupinu firem; zuby si na něj brousí například Kellnerova PPF nebo finanční skupina J&T. Stejná částka je ale naopak dodatečným nákladem, dodatečným zdaněním, pro živnostníky, kteří tyto peníze musí vydat na své technické vybavení spojené s EET. Nechť si každý sám zodpoví na otázku, zda je takové přerozdělení peněz od malých živnostníků k velkým finančním skupinám jedním zákonem etické.

Přitom zvýšení finančních nákladů pro podnikatele je jen jednou stranou mince. Pak tu máme ještě značné náklady organizační a časové. V první vlně by se EET měla od 1. prosince vztahovat asi na 50 tisíc podnikatelů v hotelnictví a restauratérství. Ale o tom, že se podnikatelům do organizačních problémů spojených s registrací ani trochu nechce, svědčí prostý fakt, že zatím (počátek října) vydala Finanční správa autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb jen zhruba 4600 podnikatelům...

A začíná se vynořovat i další velmi problematická otázka. Ministerstvo financí tvrdí, že EET nejde obejít. To však není jisté. Rojí se pokoutné reklamy nabízející software, který prý část příjmů z pokladny jednoduše vymaže. A některé účtenky zase v režimu offline údajně přečísluje. Pokuta za instalaci takového nelegálního software hrozí až ve výši 50 tisíc Kč – ale ruku na srdce: Nebude dost těch, kterým se vyplatí to risknout? Ministerstvo podle všeho nemá pravdu, když tvrdí, že takový software není možný; někteří daňoví experti tvrdí, že se s takovými funkčními softwary již skutečně setkali. Takže nejen, že EET z podnikatelů preventivně dělá lumpy; tato vysoká míra represe skutečně podnikatele potlačí do krajnosti a ilegality. Protože kde jsou příležitosti, tam černé chování prostě existuje. Neboli čím vyšší represe, tím vyšší míra skutečných podvodů touto represí vyvolaných. Takhle si sotva můžeme představit kultivaci podnikatelského prostředí, spíš naopak je efekt přesně opačný a pro podnikatelské prostředí ničivý.

Mám-li si tedy tipnout, jaký osud nakonec EET potká, předpokládám, že jen co hnutí ANO přestane být dominantní politickou silou, bude EET zrušena. Stálo to ale za ty náklady a nervy?

Zdroj: sichtarova.blog.idnes.cz