Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Tuhle jsem narazila na seznam rockových kapel nepohodlných před rokem 1989. V jednom sloupci jméno, ve druhém důvod. Argumenty bizarní, směšné, dnes nepochopitelné.

Tak třeba Black Sabbath byli prý zakázaní za náboženské tmářství. Američan Alice Cooper zase za vandalství. Na indexu byli i Sex Pistols; že se vysmívali kapitalismu i královně jim nepomohlo, prý propagovali násilí.

Dneska to působí legračně. Ovšem jen do chvíle, než narazíte na seznamy jiné. A přeci podobné. Samozvaní cenzoři – říkají si elfové – sepsali seznam takzvaných ruských trollů či jinak „závadných“ lidí. Rozumějme: lidí, kteří mají jiný názor. Logika stejná jako kdysi s kapelami: Tehdy byli britští Judas Priest zakázáni za „antikomunismus“.

Dnes stačí říct, že odmítáte prosakování socialismu ze zbytku EU k nám, že euro by nás ekonomicky poškodilo, či že Juncker pije jak duha – a jste na seznamu za údajné „antievropanství“ či podporování Ruska. (Pravda, z práce se za to zatím nevyhazuje. Zato dřív zase neexistovaly sociální sítě, na kterých by po dotyčném strážci ideologie flusali.)

Někomu je hysterická snaha elfíků & spol. o dehonestaci daného člověka u pozadí; potkala jsem ale i takové, kteří to nesou o poznání hůř. Někteří lidé mají pocit, že v tomto ohledu už nemůže být hůř. Klííd, žádnou paniku, hůř být může! Mnohemhůř. Stačí se mrknout do USA.

V Americe došel boj mezi liberály a konzervativci tak daleko, že už existují i seznamy politicky nekorektních firem. Tedy těch, kteří nedávají ruce pryč od prezidenta Trumpa. Trumpa liberálové nenávidí a nejraději by ho anihilovali, přestože si ho většina demokraticky zvolila. A zrovna tak existují na oplátku i seznamy „liberálních“ firem, tedy totéž naruby.

Ale abychom si rozuměli, jsou seznamy a seznamy. Ne každý seznam musí být principiálně špatný. Existují i seznamy či rejstříky, které pomáhají. To jsou třeba seznamy spokojenosti zákazníků. Některé firmy se prostě chovají k zákazníkovi jako čuně a je jen v zájmu vyšší konkurence, aby se informace o jejich chování k zákazníkovi šířily.

Příklad? Tak třeba takový autoservis Invelt. Opakovaně nám v něm bylo řečeno, že mají právě báječnou slevovou akci, takže když budeme mít naše auto v servisu, dostaneme na zapůjčení jednoho konkrétního typu náhradního auta slevu 50 %. (Zní to logicky, když zaplatíte za servis desítky tisíc, dostanete nějaký bonus, tak co se divit.) Krátce před zavíračkou najednou telefon, že se oprava neplánovaně protahuje o několik dní. (No, co se dá dělat.) Když jsme si o pár dnů později pro opravené auto došli, nestačili jsme se divit. Servis prohlásil, že sleva na náhradní auto se „vlastně“ vztahuje jen na první den. Že nám to „zapomněli“ říct? Jejda, fakt? No co už, máme prostě smůlu, hehe.

Tentokrát se mohl smát Invelt. Kdyby existoval seznam firem opovrhujících svými zákazníky, do kterého by si každý klient, spokojený i nespokojený, mohl napsat komentář, možná by se smál zákazník. Takový seznam by pomohl k narovnání tržního prostředí. Ostatně podobné seznamy existují i jinde – třeba takový web ZnamyLekar.cz. Sice se takovému „ratingu z lidu“ nedá věřit na 100 %, ale přeci jen když je u jednoho doktora 250 pouze dobrých a u jiného 250 pouze negativních hodnocení, něco už to říká. Já bych možná napsala Inveltu mínus, ale Franta Vomáčka odvedle zase plus, takže nakonec s velkým množstvím hodnocení bychom se dostali k víceméně objektivním výsledkům. Možná takový web už existuje, jen ho neznám, každopádně s něčím takovým nemám problém, protože takový seznam by podporoval tržní mechanismus – klient by šel tam, kde čeká nejlepší služby.

Ovšem něco úplně jiného je to, co se rozmáhá v USA. Tam je nyní módní vytvářet seznam firem nikoli podle spokojenosti klienta, ale podle údajného politického přesvědčení firmy. Zákazníci jsou pak vybízeni, aby odešli ke konkurenci se „správným“ politickým názorem, a to od (ne)důvěry v elektrická auta až v (ne)používání plastových brček. Bez ohledu na to, že konkurence je třeba horší či dražší. A ekonomika najednou nesměřuje k optimu, netlačí vpřed ty ekonomicky nejlepší, nýbrž ty, kdo mají nejfádnější a nejvíc beznázorovou fasádu.

Možná si řeknete, že to je doménou jen Američanů. Ale ouha. Pomalu se totéž začíná rýsovat i v Evropě. Krátce před volbami do Evropského parlamentu se po sociálních sítích šířil seznam „proevropských“ firem. Najednou nejde o to, zda firmu oceňují její zákazníci, zda má zisk, zda poctivě platí daně – ale o to, zda má „správný“ názor. A čekám, že tenhle fenomén bude bobtnat. (Ale neptejte se mě, jak může mít firma názor. Já rozeznávám jen mnoho individuálních názorů mnoha zaměstnanců nebo mnoha manažerů. Jen správný socialista věří, že společnost nebo lid si mohou jako jedno tělo něco myslet.)

Jenomže tohle je přesně ten důvod, proč socialismus nikdy nemůže fungovat. Socialismus neoptimalizuje, neposkytuje maximální možný užitek zákazníka. Neposouvá firmy a ekonomiku dopředu. Kašle na zákazníka, vyměňuje ekonomickou efektivitu za politickou filozofii a třídní boj. Proto principiálně nemůže vést k bohatství a musí vést k chudnutí relativně vůči ostatním.

A socialismus je na vzestupu. Vydává se úmyslně víc peněz za zboží, o kterém zákazníci vědí, že je horší a neekonomické, ale podporuje se tím nějaká politická víra. Dopředu tak nejde ta nejlepší firma, ale firma politicky nejkorektnější. A celá ekonomika jde dopředu pomaleji, dráž a méně kvalitně. To je osud všech slabomyslných socialistických experimentů, jako jsou kvóty na muže a ženy, předpisy na stejné platy a další.

Nemůže to skončit jinak, než že země založená na principu, že o peníze jde až v první řadě, poroste rychleji. V Číně se filozofie neřeší, protože čínská diktatura nedává svobodnému myšlení prostor. Soustředí se jen na efektivitu a prachy - proto roste Čína mnohem rychleji než Evropa. Je jen otázkou času, až si svými žabomyšími válkami liberálů a konzervativců a seznamy sice schopných, ale politicky nekorektních firem, svážeme ruce a velký diktátor nás spolkne jak malinu. A celá naše demokracie i se svými seznamy bude mít po žížalkách.

Pak budeme vzpomínat, jak dobře jsme se měli, když lidé ještě směli mít opačný názor a nebyly seznamy nepohodlných.

Zdroj: sichtarova.blog.idnes.cz