Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Během vánočního rozhovoru s D. K. Kiseljovem se patriarcha moskevský a veškeré Rusi dotkl také tématu, který na první pohled nemá nic společného s tím, co se děje v jeho eparchii.

Patriarcha prohlásil:

„Církev je velmi znepokojena faktem, že moderní technické prostředky mohou zcela omezit lidskou svobodu. Uvedu jednoduchý příklad. Máme u nás horlivce, kteří s nadšením mluví o nutnosti zrušit peníze a vše platit výhradně elektronickými kartami. To prý zajistí transparentnost a kontrolu – uvádějí všechny argumenty, o kterých se neustále hovoří. Ano, tak tomu je. Ovšem co když jednou, v určitém okamžiku historického vývoje, bude přístup k těmto kartám umožněn pouze s tím, že osvědčíme svoji loajalitu systému? Právě o těchto nebezpečích dnes církev hovoří co možná nejhlasitěji.“

Někteří na patriarchova slova vůbec nereagovali – je jedno, co řekl, pořád něco žvaní. Druzí si to vyložili v kontextu svého přesvědčení, že patriarcha jedná výhradně z pozice síly a touhy po majetku – právě takto se musí jeho slova interpretovat. Prý se bojí dohledu nad financováním církve atd.

Jenže patriarcha neobjevil něco nového, zvláštního. Pokud jde o výroky hierarchů pravoslavné církve, vyjadřovali se k tomuto problému již například protojerej Dimitrij Smirnov a diákon Andrej Kurajev.

Otec Dimitrij řekl:

„K tomu, že nebude možné nakupovat ani prodávat, mohu říci jedno – blížíme se nyní k době, kdy ... lidé budou nakupovat na trhu nebo v obchodě pouze prostřednictvím elektronických peněz. A všechny elektronické peníze jsou spravovány z jednoho centra, takže všechny tyto křesťanské kreditní karty mohou být zablokovány. A pak nebudou moci prodávat ani si nic koupit. Přežijí pouze tehdy, když jim někdo daruje jídlo.“

Můžeme samozřejmě poznamenat, že je o. Dimitrij považován za církevního tmáře, nicméně diákon Andrej Kurajev se takové reputaci nikdy netěšil. Jenže i on ve stati „O naší porážce“ z roku 1995 zcela přesně předpověděl témata vánočního rozhovoru s patriarchou Kirillem.

Otec Andrej napsal:

„Při elektronickém obchodování lze i ten nejmenší nákup snadno kontrolovat. V konzumní společnosti tvoří nákup a prodej nejdůležitější část lidského života. A elektronické peníze ho učiní zcela transparentním... A teď si představte, že se antikristova totalitní říše rozhodne ke svému vítězství jednotného názoru využít moderní prostředky kontroly nad veřejnými a soukromými životy občanů. Když se stát bude znovu otevřeně deklarovat jako protikřesťanský, pak bude schopen kontrolovat křesťany skrze elektronické peníze ... Pokud člověk nebude v antikristově společnosti vyznávat správnou ideologii, nebude mu dovoleno pracovat. Stejně jako v sovětských dobách: nesouhlasíš se stranou? řada oborů činnosti je pro tebe nedostupná. Jenže tehdy lidé mohli dávat almužnu, jsou-li však všechny peníze na kreditních kartách, dávat almužnu nebude možné... Elektronická paměť uchovává v různých kódech všechny údaje o životě občana, elektronických penězích, uchovává veškeré lidské nákupy. Stát tak může sledovat takové hlouposti ze soukromí, které unikly kontrole dokonce i sovětské materialistické ideologie. Můžeme si tedy být jisti, že se tyto skutečně existující a stále silnější páky moci nedostanou do špatných rukou?“

Tato slova byla napsána více než před dvaceti lety, tedy v dnes již pohádkových dobách, kdy se nikomu ani nezdálo o úspěších počítačových technologií. A doba Jediného Správného Učení byla ještě hodně daleko. Když si představíme, jaké další „úspěchy“ mohou přijít za dalších 20 let, raději na to nemyslet…

Dodejme, že uvedené úvahy patriarchy, kněze i diákona mají předobraz v dávném výroku apoštola Jana z jeho Zjevení:

„A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé,

svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce

nebo na čele cejch,

aby nemohl kupovat ani prodávat,

kdo není označen jménem té šelmy

nebo číslicí jejího jména.“

                                                                                                                            (Zjevení 13,16–17)

Opět můžete namítnou, že právě kniha Zjevení je knihou temnou a „náboženským blábolem“, zatímco touha zjednodušit a perspektivně úplně odstranit peněžní transakce v hotovosti vycházejí z čistě technologických a zcela pochopitelných důvodů.

„Měli bychom, zdá se, přemýšlet o zmenšení objemu transferů hotovými penězi. Řada zemí se již tímto směrem vydala. Podívejme se například na Indii – tam se uskutečnil doslova útok na platby hotovými penězi. Jedná se o zcela správnou cestu, která udělá ekonomiku průzračnou“. To jsou slova ministra financí A. G. Siluanova. To znamená, že se zvýší výběr daní, potlačí se šedá ekonomika a spolu s tím také terorismus a organizovaný zločin.

Přesně takové „pročištění“ ekonomiky si přejí také jeho zahraniční kolegové – například harvardský profesor Kenneth Rogoff a ekonomové švédské a dánské vlády, kteří plánují úplné zrušení hotových peněz.

Takže žádná bestie se sedmi hlavami a deseti rohy – pouze snaha o obecné blaho.

Jenže i člověk, který se drží skutečně liberálních hodnot, si nemůže nevšimnout, že vše není tak jednoduché a bezproblémové.

Vždyť se jedná o likvidaci „vyražené svobody“ (od sousloví razit mince, pozn. překl.), jak se také někdy říká penězům. V časopise „Nová doba“ se v období perestrojky uvádělo jako příklad středověké Německo, kde se buď na tržišti nebo v obecní vývařovně skvěl nápis:

„Ať jsi kdo jsi – mnich, loupežník nebo žid – pokud máš peníze, buď vítán!“

To znamená, že stačí vlastnit obecný ekvivalent hodnoty, aby člověk mohl nakupovat a prodávat podle své vlastní vůle a nikomu se nemusel zpovídat ze své víry a přesvědčení. V 90. letech si u nás lidé mysleli, že tak to ve svobodném světě chodí – a je to tak dobře.

Jenže svobodný svět dnes směřuje k tomu, že každý bude muset vystavovat účet, a to stále podrobnější. Takže peníze již nejsou obecným ekvivalentem, nýbrž velmi, velmi relativním. Jenže mezi „vyraženou svobodou“ a „vyraženou relativností“ je velký rozdíl – a to my, bývalí sovětští občané, moc dobře víme.

Zlato samozřejmě není absolutním blahem. Můžeme se o tom dočíst již u Shakespeara:

Zlata zde máme dosti na to,

abychom to nejčernější učinili nejčistším,

 a vše odporné udělali krásným a každý hřích –

pravdou, a vše nízké vysokým…

Ano, tento blýštivý hříšník začne,

uzavírat a rušit sliby,

žehnat prokletému, lidi

padat před ním a klanět se,

starým slibům…

Zločince bude úctou obklopovat,

výhodami, poctami,

do nebes je vyvyšovat,

do senátorských lavic...

Ustup, prokletá země,

souložnice zářivá,

příčino nepřátelství

a válek mezi národy…

                                                                                                                                      (ze hry Timon Athénský)

V 90. letech, kdy se i v Rusku objevil všeobecný ekvivalent ceny („souložnice zářivá“), se ti, ke komu se tato „souložnice“ dostala, začali konat takové věci, jichž by se ani Timon Athénský nenadál. Но abusus non tollit usum. Zhůvěřilosti zbohatlíků neodstranily autonomii osobnosti, které přinášejí peníze. Autonomie přeci může být využita i k dobrým cílům! Pokud ovšem tuto autonomii zrušíme, což proběhne po zrušení hotových peněz samo sebou, tehdy bude rozhodovat o tom, zda se jedná o věc dobrou či špatnou, povolenou nebo nepovolenou, nikoliv sám člověk. A nikdo neví kdo přesně.  

Jenže staletá zkušenost – od Romula do našich dní – říká, že máme posuzovat nikoliv úmysly, nýbrž možnosti. Každá novinka se kdoví proč využívá především s ohledem k cílům, které jsou cizí zbožnosti a lásce k lidem. Například jaderná energie, která byla poprvé prakticky zneužita 6. srpna 1945 v Hirošimě.

Odkud pramení přesvědčení – přičemž monopolní, jiné peníze nebudou – že elektronické platby budou využívány výhradně pro blaho lidí? A co když ty „největší příšery“ budou chtít využít tohoto prostředku k totální kontrole nad dušemi poddaných?

Křesťané o tom nejsou přesvědčeni. Není tedy divu, že přes entuziasmus pokrokových ekonomů se „Mnozí pravoslavní, katolíci i evangelíci začali bát a vyjadřují vážné obavy a antipatie. Evangelní a apoštolské texty, v nichž se píše o „knížeti našeho věku“ a o antikristu, se začaly číst daleko pozorněji a jsou čile komentovány“.

Jenže komentáře jsou ve zcela liberálním duchu…

Poznámka redakce: Autor v textu hovoří o hrozbách pro křesťany, nicméně zjevně se jedná o ohrožení různých skupin obyvatel, které nebudou loajální „knížeti tohoto světa“. Z historie víme, že trestá nejkrutěji právě své nohsledy a pomocníky.

(překlad vlastní)

Originál: МАКСИМ СОКОЛОВ - Либеральный Патриарх vyšel 12. ledna 2018 na umplus.ru.

Zdroj: umplus.ru