Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Michal SEMÍN - Kam budeme všechny ty vlajky věšet?
ČTK hlásí, že liberecká společnost Libea, specializující se na tisk a výrobu vlajek, nestačí uspokojovat poptávku po žlutomodrých vlajkách. Není divu, když v Praze (nevím, jak je to v jiných městech) vlaje více vlajek ukrajinských, než českých.
Chvílemi má člověk pocit, že když ji nevyvěsil, sedá si tím lopatu obávanému komunistickému vojenskému prokurátorovi Igoru Střížovi. Kladu si však otázku, zda je tento projev solidarity s ukrajinským lidem něčím víc, než jen selektivní módní vlnou. Nijak se tím neposmívám potřebě zřetelně odlišit dobro od zla, jakkoli to v reálném světě, zvláště v tom mocensko-politickém, nebývá – díky zjednodušující propagandě – zrovna snadné. Přesto se všech žlutomodrých ptám – je na vašich klopách, stojanech a stožárech místo i pro jiné fangle?
Předevčírem umírali civilisté poté, co Izrael bombardoval syrské vojenské pozice nedaleko Damašku. Pochopitelně bez mandátu „mezinárodního společenství“. Vyhlížet však můžeme další přeshraniční bombardování, jistě opět humanitární, a to poté, co izraelský ministr obrany Beny Gantz zavelí k útoku na Teherán. Jak se lze dočíst v Time of Israel, ministr ohlásil přípravu politického, ekonomického i vojenského útoku proti Íránu, a to bez ohledu na to, zda dojde k podpisu jaderné dohody, či nikoli.
Bohužel televizní přenos z této „obranné mise“ již neuvidí mnoho jemenských Huthiů, neboť jich umírá čím dál tím víc pod troskami domů, rozmlácených saúdskoarabskými bombami, financovanými strýčkem Samem. Jen v únoru bylo podniknuto přes 200 kobercových náletů a 716 cílených bombových úderů, což představuje nejvyšší počet od října 2021.
Záměrně zde zmiňuji jen současné vojenské agrese, protože kdybych se měl rozepsat o těch nedávno minulých, při nichž rozsévali smrt v řadách nevinných lidí, včetně dětí a žen, naši ušlechtilí spojenci, psal bych tento blog až do rána. Stačí jen uvést jména států, vlaječky si už každý dohledá sám: Jugoslávie (Srbsko), Irák, Afghánistán, Sýrie, Libye. Prostě SHOCK AND AWE.
Jsem si bohužel jistý, že vlajky těchto zemí, nepůjdu-li zrovna kolem jejich ambasád, po Praze neuvidím. Kéž by nám vlály, klidně vedle té žlutomodré, alespoň v našich srdcích.
Zdroj: blog.echo24.cz
Klíčová slova: Česká republika, Kritika elit, Ukrajina, Zamyšlení