Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Akademie věd se před časem dostala pod tlak bakalovských médií. Její pracovník Marek Hrubec byl serverem Aktuálně obviněn z příliš blízkých kontaktů s Čínou.

Hrubec se svými názory na Čínu vymyká českému mediálnímu mainstreamu představovanému veřejnoprávními a bakalovskými médii, která prosazují obraz Číny jako jednoho velkého koncentračního tábora. Na rozdíl od výzkumníků z pražské Filozofické fakulty UK podporovaných Taiwanem a sdružených ve spolku Sinopsis podporovaném americkými exportéry demokracie, vytvořil Hrubec na Akademii věd výzkumné centrum, které spolupracovalo s Pekingem. Jeho obraz Číny byl tudíž podstatně bližší oficiálnímu čínskému pohledu poukazujícímu na nesporné úspěchy čínského režimu v ekonomickém a sociálním rozvoji země.

V českých mediích byl téměř neviditelný, neboť ten je více méně ovládán výše zmíněnou sítí. Přesto byl mediálním strážcům české debaty o Číně trnem v oku. Strážcům pravdy nestačí, že mají naprosto exkluzivní přístup do české veřejné debaty, navíc potřebují likvidovat názorové oponenty.

Varují před čínskou totalitou a sami používají totalitní praktiky. Svého času to poznal Miloš Balabán. Jeho výzkumné centrum na Karlově univerzitě bylo pod mediálním tlakem hlídačů před několika lety zrušeno, protože spolupracovalo s Pekingem. Spolupráce byla oficiální a nikdo netušil, že jde o přečin, sám Balabán musel z univerzity odejít. Lze se obávat, že něco podobného dnes čeká i Hrubce. Byl odvolán z vedoucích funkcí a jakási etická komise dnes prošetřuje, zda vůbec bude moci setrvat na Akademii věd.

Vyhlídky dobré nejsou.

Před mnoha lety jsem zblízka pozoroval, jak se tato instituce vyrovnala s jiným nepohodlným případem.

V roce 2010 byl v Praze známý kritik Izraele a významný americký profesor Norman Finkelstein. Měl mít přednášky na Akademii věd, Filozofické fakultě a Ústavu mezinárodních vztahů, který jsem tehdy vedl. Česká proizraelská lobby se zmobilizovala, aby přednáškám zabránila. Čekal mne nepříjemný telefonát z ministerstva zahraničí žádající, abych přednášku zrušil. Podobnému tlaku byl vystaven děkan Filozofické fakulty a vedoucí pracovníci Akademie věd. Nakonec to byla pouze Akademie věd, kdo přednášku zrušil, zbývající dvě se uskutečnily. Za připomenutí stojí, že odpor vůči nátlaku nevyžadoval žádnou zvláštní odvahu, organizátorům přednášek nehrozila ztráta zaměstnání ani pobyt v gulagu. Přesto tehdy činovníci Akademie věd dali přednost pohodlnému konformismu před obranou plurality.

Dnes opět rozhodují o pluralitě, tentokrát pod tlakem protičínské lobby.

Svými prvními rozhodnutími v Hrubcově případu dali znovu najevo, že konformismus je jim blíže než pluralita. Svá rozhodnutí odůvodňují odkazy na jednostrannost Hrubcova počínání. Představitelé Akademie by si však měli alespoň pro jednou uvědomit svoji společenskou odpovědnost. V českém prostředí jsou vnímáni jako hlas vědy. Lépe než kdokoliv jiný, by proto měli vědět, že věda nám téměř nikdy nepodává jednu závaznou pravdu. Neplatí to v přírodních vědách, jak ukazují například vědecky podložené argumenty odpůrců plošného očkování proti Covidu, a už vůbec to neplatí ve vědách společenských.

Vědecký pohled na svět se naopak rodí ze vzájemného napětí a střetu více či méně odůvodněných hypotéz. Toto produktivní napětí zmizí, jakmile začneme nositele některých hypotéz odstraňovat údajně pro jejich jednostrannost (hypotéza bude vždy jednostranná!), ve skutečnosti však pro jejich ideologickou či institucionální nepohodlnost; jak činili různí lysenkové, tržní komsomolci a dnešní progresivisté.

V mediálním mainstreamu se to děje běžně, a proto po zásluze ztrácí důvěru občanů. Ale Akademie věd má chránit svá pracoviště před podobnými praktikami, nikoliv se jim podbízet. Pokud bude pokračovat v této cestě, ztratí nejen společenskou podporu ale i smysl své existence.

Zdroj: internetové servery