Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor je důvodně přesvědčen, že bankovní architekti a političtí režiséři sebevraždy Západu ztrácejí kontrolu nad situací – což nám sice způsobí ještě větší bolesti a utrpení, ale s vidinou přece jen lepšího příští…

Všechno dobře dopadne.

Pokud si teď někdo poklepal na čelo, neboť si pomyslel, že autor tohoto tvrzení pod tlakem šílené reality ztratil zbytky soudnosti, spěchám ho ujistit, že tak zlé to snad ještě není. I když tlak – jak na Protiproud, tak na mě osobně – se dále divoce stupňuje. Přesto (respektive právě proto) si odvažuji na svém tvrzení stát. A pokusím se je obhájit.

Jasně, napětí v euro-americkém prostoru dramaticky narůstá a donedávna (od Karibské krize na počátku šedesátých let) téměř zapomenutý apokalyptický pojem „jaderná válka“ je opět aktuální. Rozpad českého hospodářství je rovněž na dohled, zatímco drastické zchudnutí absolutní většiny občanů téměř již neexistujícího (českého) státu naplno začalo.

Vláda zlodějů, mafiánů a feťáků – zatím jsme spatřili jen malinký vrcholek ledovce – spolu s režimními médii již připravují další vlnu covidového a vakcinačního teroru, připravují se zákony na potlačení posledních zbytků svobody slova a úplnou legalizaci cenzury. A otevřenými branami ze Zelenského Půlnočního království k nám proudí statisíce výletníků na zdravotní turistiku, nákup ojetých aut a fasování velkorysé finanční podpory či dokonce bytů (kde se vzaly, tu se vzaly, předtím pro potřebné Čechy ani ň), abychom zatopili Putinovi. Patentní šílenství v podobě zločinu na národu, respektive naopak.

Tohle že dobře dopadne?

Válka

Žádná – ta skutečná – se (zatím) nekoná. Západ sice útočí na Ukrajině proti Rusku, ale současně si dává pořádný pozor, aby nepřekročil červenou linii jasně stanovanou Kremlem (žeby jeho agenti?). Skrze své poslušné satelitní kolonie dodává na bojiště většinu zastaralé zbrojní technologie (většina už je zničena), aby přinutil státy bývalého sovětského bloku nakoupit od amerických zbrojovek modernější šrot, který Washington nemá kam vyvézt (něco jako Westinghouse, zkrachovalý mistr na výrobu komplikací v jaderných elektrárnách, ale dobrá záminka nám s ním dovézt americkou vojenskou základnu oknem, když dveřmi s radarem se to nepodařilo).

Občas se vypustí „průzkumný balónek“ (jako s omezením dopravy přes Litvu do Kaliningradu), aby se Washington skrze Brusel ujistil, že Moskva nemění názor a od obrany svých životních zájmů neustoupí ani o píď.

Jediná válka – v přeneseném slova smyslu – která skutečně naplno jede, je hospodářská. A v té Západ prohrává tak strašlivě, že udivené otázky po důvodech této nikdy nevídané dokonalé cílené sebevraždy chřadnoucího impéria se již objevují i v mediálním hlavním proudu. Vladimír Putin mezitím postupně přesměrovává „sankcionované“ energie, hlavně plyn a ropu na ostatní trhy, především do Číny a Indie, která je zčásti zpracuje – a třikrát dráž obratem doveze do Ameriky a Evropy.

Ropná analytička Jane Xie ze společnosti Kpler právě oznámila, že 30 % z Indií nakoupené ruské ropy končí v Evropě. A Amos Hochstein z ministerstva zahraničí USA prozradil BBC, že se snaží prosit Indii, aby „nevyužívala bolesti, kterou pociťují evropské a americké domácnosti, kterým skokově benzin a nafta zdražily.“ 

Peníze a zlato

Další střelbu do vlastní nohy teď míní Biden nadiktovat evropskému klubu sebevrahů (takzvaná EU) další sankce prroti unii - tentokrát pokud jde o zlato. Členské státy si mají samy zakázat jeho dovoz z Ruska do bruselských kolonií. Rusko totiž – kromě nákupu do zlatých rezerv k podložení rublu – těží rok co rok 300 až 400 tun tohoto kovu, který až do sedmdesátých let činil z poválečného dolaru dohodnutou světovou rezervní měnu (systém Brenton Wood). 

Pak (nejen) Německo jednoho dne napadlo, že by se chtělo podívat na své zlaté zásoby údajně uložené ve státních sejfech v New Yorku – a pan americký prezident podložení dolaru zlatem obratem v odpovědi zrušil, Němce poslal šupem domů a FED (něco jako centrální banka, jenže v soukromých rukou) začal tisknout dolary – podložené od té chvíle jen vojenskou silou – jako zběsilý. 

Takže Spojené státy mají nesplatitelné dluhy, ale zlato žádné. Jenže i ta ejich vojenská síla už slábne (jinak by neváhaly své dluhy vyřešit tak jako doposud, tedy válkou). Ruské jaderné zbraně (zvláště nosiče) Putin totiž mezitím dovedl k takovému technologickému náskoku, že jsou v dohledných letech Západem nedohnatelný (i slavné „dožene a předhoníme“ se již zrcadlově obrátilo). A představa, že Německo (má ze zemí EU největší zlaté zásoby) ještě nakoupí další „božský kov“ z Ruska ve snaze udržet potápějící se euro nad hladinou, je pro Rockefellera a spol. smrtící: Bezcenný dolar prostě musí zůstat alespoň pro „atlantický prostor“ diktátem a nástrojem kolonizace.

Facka, jen to plesklo

Pro ostatní svět (tedy jeho podstatně větší část) nikoli. Státy hospodářského uskupení BRICKS (podle počátečních písmen Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky) o tom právě jednaly na virtuálním summitu svých prezidentů. Která měna (podložená zlatem) se stane novou „rezervní“ – zda rubl, juan či ještě něco jiného – není zatím jisté. Jisté naopak je, že pokud se to stane, dolar se v podstatě zhroutí. A pokud se tak stane, do dvou týdnů zavře po celých Spojených státech většina sámošek se základními potravinami. A pak… no nespekulujme. Zatím je musí podržet EU a další zbývající kolonie USA. A sankce?

Čínský prezident Si Ťin-pching k tomu na summitu pravil (zjevně k Vladimíru Putinovi): „Musíme zabránit konfrontaci a postavit se proti zneužívání sankcí a dominantního postavení v globálním finančním systému jakožto zbraně, která se nakonec obrátí se proti jejich původci.“ Sice přímo nezmínil Západ nebo Spojené státy, ale jak konstatovala agentura Bloomberg, bylo jasné, že z vyprovokování ruské vojenské operace na Ukrajině poprvé jednoznačně obvinil NATO.

A Wall Street Journal (WSJ) už jen zoufale zaúpěl, že ani jeden z přítomných lídrů zemí BRICS Moskvu za invazi na Ukrajinu neodsoudil, nekritizoval, a dokonce se o konfliktu nezmínil jako o válce. V závěrečném prohlášení je pouze konstatování, že státníci „probrali situaci na Ukrajině“. „Uspořádání summitu s Ruskem je známkou toho, že Vladimír Putin není vyvrhelem pro každého,“ shrnula pro WSJ tu exkluzívní facku od „zbytku světa“ Manjari Chatterjee-Millerová z Rady pro zahraniční vztahy (Rockefellerova organizace odkud Bílý dům dostává instrukce k zahraniční politice).

Kde je český Orbán?

To, co se děje právě u nás (a teprve se brzy dít bude) je zatím pouze „jemným“ odrazem této katastrofálně prohrané hospodářské války proti Rusku (a předobrazem případné války skutečné). Když odhlédneme od „schopností“ premiéra Fialy (na nějž přesně sedí bonmot „otce Brexitu“ Farage že má charisma jak mokrý hadr), stejně není, kdo by ho bezprostředně mohl vystřídat. Je jasné, že zatím není v dohledu žádný „český Victor Orbán“. Ne že by vůbec teď někde mezi námi nějaký takový nechodil, ale zatím má „korporát“ (korporátní stát = fašistický) politických elit a režimních médií dostatečný prostředky a vliv, aby opravdového lídra k moci nepustil. A nikdo jiný než politik Orbánových schopností a odvahy nemůže s naší zoufalou situací nic podstatného učinit.  

Za Babiše sice opravdu „bylo líp“, ale v rozhodujících okamžicích se nakonec Velký Andrej vždycky Německu (takzvaně Bruselu) podřídil. Počínaje covidismem a vakcinační diktaturou, až k podpisu Zeleného údělu (Gren Deal), který na něj sice oddaný „greendealovec“ Fiala občas vytáhne, ale už nezmíní, že to byla právě tehdejší opozice, která ho v parlamentu k podpisu zavázala. Andrej Babiš má sice nekonečně větší manažerské schopnosti než kterýkoli člen současné pražské kolaborantské bruselské vlády, ale je to srovnání jednookého se slepým. Jeho byznysové zájmy (nejsilněji právě v Německu) ho činí v rozhodování nesvobodným. Orbán není ani stínem – a přesto JIM připadal natolik nebezpečný, že ho od politického kormidla vyštípali.

A tak je to se vším

Mafiáni ze STANu v čele s ministrem vnitra, který má na policejní vyšetřování své strany politicky dohlížet (větší absurditu by nevymyslel snad ani Václav Havel), jsou nesrovnatelní gauneři proti uměle stvořenému údajnému Babišovu „dotačnímu podvodu“ s Čapím hnízdem (u soudu se ten nesmysl rozplyne jako údajná Nečasova kila zlata „Šlachtovy party“ s Ištvanem a spol. – a nezůstanou z něj ani ty „kabelky“). To, o co se právě skutečně hraje, se nás v podstatě netýká – až na to, že to všechno zaplatíme v daních a dluzích a odskáčeme existenčně. Všechny tyhle kauzy jsou tu jen pro odvedení pozornosti od faktu, že náš stát právě gauneři prodávají za hubičku (a budoucí trafiky „dealerům“) zámořským protektorům. V ostatním vlastně jenom stínují - přestože nás to zničí.

Jasně: Zavedou cenzuru ještě ostřejší než soudružka Jourová v Bruselu. Budou si půjčovat na „zmírnění dopadů“ nepravděpodobných cen plynu, elektřiny (které sami způsobili) a všech základních životních potřeb (o těch domněle „zbytných“ ani nemluvě), místo aby využili naše vlastní relativně levné zdroje – jež fungují jako dárky pro Německo a americké akcionáře. Brzy přijdou s novými „covidovými opatřeními“, protože falešná ukrajinská karta už přestává fungovat. Změní pravidla tak, aby volební podvody mohly být ještě snazší. A když bude opravdu zle, vyhlásí další „nouzový stav“, budou kriminalizovat každý lidový protest – případně „přechodně“ zruší i volby.

Až nám to řekne ČT?

Mohou dělat vcelku cokoli, co bychom ještě před pár měsíci pokládali za nemožné. A když mohou, tak to také dělat budou. Tak z čeho pramení jistota, že „všechno dobře dopadne“?

Právě z toho. Chaos, který Rockefelleři (obecně „banksteři“) záměrně vytvářejí jako záminku pro „Velký reset“, se jim totiž vymyká z rukou. Bez spoluhry většiny ostatního světa ho prostě provést nemohou. Je to jako snaha o planetární snížení emisí životodárného kysličníku uhličitého vyloučením uhlovdíků prouze v Evropě a USA. Ti grázlové bojují za zničení civilizace (a nastolení otrokářství pro „zlatou miliardu“) na několika frontách současně – a všude prohrávají. Jen Brusel zatím drží pevně pod krkem.

Nejenže vyvolali ukrajinskou krizi ohrožením Ruska, které muselo ve svém životním zájmu reagovat, ale začali to stupňovat. Putin dlouho čekal, jestli přece jen alespoň trochu nepřijdou k rozumu - ale s tím je konec. Čína a celý BRICKS se proto dává do pohybu, což může dosavadní nadvládu Západu smést do zapomění. Už jenom žvaní a vyhrožují. Komik Zelenský je toho perfektním výrazem: Začal vyzývat k „osvobození Tchajwanu“. A tady už (nejen pro Čínu) končí legrace.

Teď už jednají bez rozmyslu. Plán se zhroutil – a na válku zatím nemají (což neznamená, že ji v záchvatu bezradnosti přesto nemohou vyvolat, ale je to momentálně spíše nepravděpodobné). Jediná válka, kterou skutečně riskují, je ta „domácí“: Jak ve Spojených státech (kde ovšem svého Orbána – Trumpa – přece jen mají a jeho návrat není nereálný), tak v bruselských protektorátech - Itálií a Francií počínaje.

Pokud jde o nás, je to spíše klasika. Nepodvolení bojovníci se po celé zemi sice formují (a je jich stále více), ale většina bude bez pohybu vyčkávat (a zbytečně nadávat). Podobně jako při převratu v roce 1989, kdy lidé masově vyšli do ulic zvonit klíči (strašlivá chyba, ale už se stalo), až když se k puči přidala Československá televize a začala vysílat přímé přenosy...

Za minulého (drahého) mystifikačního kabaretu zvaného Předsednictví EU padla Topolánkova vláda (nebyla jí žádná škoda). Že by nyní směřovala za našeho dalšího „předsednictví“ k rozpadu celá Evropská unie – ještě dřív, než jako stoprocentní pojistku rozpadu přijme do svých hroutících se zdí Ukrajinu a spol.?

To by byl ale asi už přílišný optimismus. Tak zůstaňme zdrženlivě u našeho – snad v textu prokázaného – realismu (který nezastírá, že než s gaunery zatočíme, bude nás to ještě strašlivě bolet a stát oběti – čím déle, tím více), který si je jist:

Všechno dobře dopadne.

Zdroj: protiproud.cz