Ravenna I. – Mauzoleum Gally Placidie - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Mauzoleum Gally Placidie (italsky Mausoleo di Galla Placidia) patří k nejdůležitějším raně křesťanským památkám vůbec. Své pojmenování získalo po Galle Placidě (392–450), sestře římského císaře Honoria a manželce císaře Constantia III.

Z dějin

Císař Honorius (384–423) učinil z Ravenny v roce 402 hlavní město Západořímské říše a zahájil rovněž výstavbu několika památek, které se dochovaly do dnešní doby. Galla Placidei si místo svého posledního odpočinku nechala postavit přibližně v letech 425 až 450. Císařovna však zemřela a byla pohřbena roku 450 v Římě, proto nebylo mauzoleum ke svému účelu využito. Stavba vznikla na půdorysu (ve tvaru malého latinského kříže, 12,75 na 10,25 m) staršího kostela sv. Kříže, z něhož se zachovala jen část základů.

Mozaiková výzdoba

Mozaiky v mauzoleu Gally Placidie patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo vytvořeno v období raného křesťanského umění. Střízlivý exteriéru drobné cihlové stavby kontrastuje s neskrývanou velkolepostí interiéru. Vnitřní mozaikové výzdobě dodává atmosféru také světlo, které dovnitř proniká alabastrovými okny.

Horní část interiéru chrámu, tedy včetně stěn, klenby, lunet i kopule, je kompletně pokryta mozaikami. Hlavním tématem celého výtvarného komplexu je Kristovo vítězství nad smrtí a věčný život. Je přirozené, že zde dochází k prolnutí řecko-římských a raně křesťanských výtvarných postupů. Dřívější názory, že se jedná o čistě byzantské umění, nelze přijímat již proto, že se v polovině 5. století byzantské umění jako samostatný proud ještě nijak významně neprojevovalo. Daleko pravděpodobněji se na výzdobě podílelo několik umělců z různých částí tehdejšího civilizovaného světa ‒ z Říma, Konstantinopole, Středozemí, Sýrie a Afriky.

Dominantu interiéru bezpochyby představuje centrální kupole se zlatým křížem uprostřed hvězdné oblohy (čítá na 800 hvězd) a se symboly čtyř evangelistů ‒ Jana, Lukáše, Marka a Matouše. Tento výjev lemují čtyři lunety, další tři lunety se nacházejí na koncích ramen.

Toto vyobrazení demonstruje Kristovu absolutní nadvládu nad stvořeným světem. Kristus je symbolicky vyobrazen jako Slunce Pravdy, obklopené svými věrnými, kteří jsou posvěcení a rovněž svítí jeho světlem, jak je řečeno v Matoušově evangeliu:

„Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16).

Mozaika také ukazuje Krista jako světlo tiché:

„V onen den nebude světlo, vše vzácné ztuhne mrazem.

A nastane den jediný, známý jen Hospodinu, kdy nebude den ani noc; i za večerního času bude světlo.“ (Zach 14:6-7)

Tma nemůže toto světlo přemoci:

„V něm byl život a život byl světlo lidí.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (J 1,4-5)

Kristus se tedy dle umělce-mozaikáře ukazuje jako pravý smysl a centrum existence vesmíru, jenž je připraven a touží po sjednocení veškerého křesťanstva kolem sebe.

Klenby ramen pokrývají stylizované koberce květů na světlemodrém pozadí. V lunetách najdeme i zobrazení dvojic Světci a apoštolové, mj. sv. Petra s klíčem a sv. Pavel, jsou zobrazeni v lunetách. Holubice na trávníku mezi apoštoly, jeden z nejčastěji reprodukovaných detailů mozaik vůbec, symbolizuje lidskou duši.

Nad vchodovou lunetou se nachází zobrazení Krista jako Dobrého Pastýře, jenž sedí na skále obklopen ovcemi, tedy přeneseně svými následovníky (tedy všemi křesťany, svým stádcem). V lunetě naproti mozaikář vyobrazil sv. Vavřince s roštem, velkým křížem na rameni a s otevřenou knihou Starého zákona. Další ikonografická výzdoba má symbolistní vyznění: větve keřů s jeleny symbolizují žízeň věřících po Bohu, holubice u studánky odkazuje ke křesťanským duším, které pijí z Boží milosti. Oblouky, klenby a další detaily interiéru jsou bohatě zdobeny girlandami květin, ovocem a složitými geometrickými vzory. Všechny tyto detaily jsou typickou ukázkou pozdně antického umění, výrazně ovlivněného křesťanským duchem a estetikou.

Literatura

S. Bottari, Treasures of Christian Art. Ravenna; The Mausoleum of Galla Placidia, Bologne, 1966.

Giuseppe Bovini, Ravenna Mosaics, New York-Greenwich, 1956.

F. W. Deichmann, Frühchristliche Bauten und Mosaiken von Ravenna, Baden-Baden, 1958.

P. L. Zovatto, Il mausoleo di Galla Placidia; architettura e decorazione, Ravenne, 1968.

Toll Aaron Philippe, Mausolee de Galla Placidia, 2013.