Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s bezpečnostní koncepcí Evropské unie

„Cizinci tu pracují, neberou však místo domácím,“ hlásá nadpis serveru Hlídací pes oligarchy Karla Janečka. Je to slogan působivý, ale nepravdivý. Ve skutečnosti cizinci práci místním lidem berou, a to dokonce i když obsazují prázdná místa.

Modelový příklad. Firma nabírá lidi do výroby nebo do skladu. Plat určí na 15 000 hrubého. Jenže za 15 tisíc hrubého nikdo nemůže pracovat. Nemůže, protože to je pod životními náklady. Za prvních půl roku se tedy nabídne jen pár alkoholiků nebo jiných zkrachovaných existencí, o kterých je zřejmé, že žádnou pořádnou práci neudělají.

Ekonomické vysvětlení je jasné, firmy poptávají službu pod tržní hodnotou. Když budete chtít rohlík za 30 haléřů, taky vám ho nikdo neprodá, maximálně tak nějaký tvrdý a plesnivý.

Normální by bylo, že firma zvedne na nabídku 20 000. Když nezabere 20 000, tak ji zvedne na 25 000. Za tu cenu už někoho přitáhne. Zároveň tak přinutí okolní firmy, aby taky zvedly platy. Pro firemní finance to nebude znamenat, že připadne více peněz na platy a méně peněz na zisk. Na pár místech se stane, že část dělníků bude nahrazena roboty. Tím se zvýší technologická vyspělost, aniž by to přineslo onu nešťastnou situaci, kdy modernizace přináší propouštění.  A všichni zaměstnavatelé se budou muset chovat k „lidským zdrojům“ jako k lidem.

Zkrátka, nedostatek pracovníků by prospěl všem. Jenže neprospěje, protože úřady dovolí dovézt cizince, co práci vezme za těch 15 000.

Můžete dosazovat jiné profese a jiné výše platů, ale výsledek je pokaždé stejný. Zvýší se zisk jedné firmy, ale na úkor ostatních. A nakonec ten zisk stejně odejde někam do korporátní centrály. Aby toho nebylo málo, migrace za prací poškodí i zemi, odkud lidé odcházejí. Zpravidla totiž přichází o své nejchytřejší a nejpodnikavější lidi. Země původu pracovníka tedy chudne a za čas se začne dožadovat rozvojové pomoci. Tu zaplatíme zase my všichni.

Zkrátka, od toho si platíme stát, aby praktiky typu dovozu zaměstnanců zarazil. Jak to nedávno výstižně shrnul ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigel, „prioritou má být postupné a racionální omezování volného pohybu pracovních sil v celé Evropské unii.“ Natož pak z chudých zemí v jejím okolí.

Samozřejmě jsou speciální případy. Špičkoví experti. Lidé, co u nás zakládají firmy. Nebo projekty, které si prostě nemůžou dovolit platit normální mzdy a které by jinak musely zavřít. Jenže to se týká jen nepatrného zlomku zahraničních pracovníků.

Zdroj: petrhampl.com