Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor přednesl na Staroměstském náměstí řeč, v níž poukázal na zaslepenost nepřátel Matky Boží a odhalil jejich vnitřní motivaci k tomuto zuřivému odporu.

Vztyčil jsem pomník trvalejší než bronz. Tak psal v antice římský básník Horatius. Tato slova můžeme vztáhnout i na zničený mariánský sloup. Je ještě trvalejší než bronz, neboť přetrval i své zničení 3. listopadu roku 1918. Přetrval je v lidských srdcích, v duších těch, kteří zůstali Panně Marii stále věrni. Tuto svoji věrnost dovršili nyní tím, že zhotovili nový pomník Matky Boží.

VIDEO: Mariánský sloup, velké finále

Jeho umístění zde na tomto původním místě není jen otázkou historické spravedlnosti, jde o mnohem víc. Odpůrci znovuvztyčení sloupu namítají, že jde o památník vítězství Habsburků nad českým národem a násilné rekatolizace. Protestanté říkají, že je to uráží, Maria je podle nich dokonce pohanskou modlou místo Boha, jemuž jedinému se máme klanět. Z tohoto místa velmi prosím naše evangelické přátele: Opusťte tuto optiku, která je nepravdivá, jinak nebude možný žádný dialog! 

Trpěli jsme ještě více

Katolíci se neklanějí Panně Marii jako Bohu, pouze ji ctí, a to více než jiné světce. Klanějí se pouze Bohu, jak On stanovil na hoře Sinaj. Úcta k Matce Boží má svůj biblický základ, neboť sám Boží Syn Ježíš Kristus svoji Matku ctil. Archanděl Gabriel ji pozdravil slovy „Zdrávas, milostiplná, Pán s tebou, požehnaná jsi mezi ženami“. Sama Maria při své návštěvě u Alžběty v proslulém chvalozpěvu Magnificat řekla: „Od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení...“ Blahoslavit znamená totéž, co uctívat. Nejsme tedy protibibličtí, jak nám někteří z evangelických bratří předhazují, ale naopak plně v souladu s Písmem svatým. 

Je pravdou, že při pobělohorské rekatolizaci bylo mnohdy sáhnuto k neomluvitelnému násilí, což odsuzujeme. Jenže násilí tady bylo oboustranné, čeští katolíci by se také mohli odvolávat na to, že je leccos uráží. Vzpomeňme jenom, v jaké vybičované atmosféře protikatolické nenávisti byl postaven Husův pomník, kdy se volalo „Tábor budiž naším programem!“

Je dostatečně zdokumentováno, jak obrovské množství katolické krve prolili husité. Stejně tak by nás mohla urážet i deska na paměť 27 popravených příslušníků českých protestantských stavů. Oni přece před Bílou horou zahájili násilnou protestantizaci, jejich vojska plenila katolické kraje, spojili se dokonce i s mohamedánskými Turky, kteří povraždili na jižní Moravě kolem 10 tisíc lidí a 10 tisíc dětí odvlekli do otroctví. Násilí a krutostí se dopouštěla na katolících i švédská vojska. 

Já žiji v Brně, kde si každoročně 15. srpna připomínáme osvobození města ze švédského obležení roku 1645 na přímluvu Panny Marie, kdy obranu proti vojskům generála Torstensona vedli jezuita P. Martin Středa a vojevůdce Radouit de Souchés. Slavností se pokaždé účastní i představitelé magistrátu bez ohledu na politickou a náboženskou příslušnost a nikdo neříká, že obraz Panny Marie Svatotomské, duchovní symbol této obrany, jej uráží.

Ptám se, proč tomu tak není v Praze, proč je tady naopak Matka Boží jablkem sváru? 

Špatné svědomí

Pochopil bych tuto nespokojenost, kdyby sloup znázorňoval panovníka nebo generála. Jenže žádný takový na něm není. Je tam žena. A nikoli žena vládkyně nebo vévodkyně, nýbrž ta nejušlechtilejší ženská bytost na této zemi: Matka Bohočlověka, Spasitele. Žena, která nikdy nikomu neublížila, ale naopak mnoha lidem pomohla, zejména po své smrti a svém Nanebevzetí, kdy na její přímluvu došlo k mnoha uzdravením nevyléčitelně nemocných, k pomoci slabým, chudým a ohroženým.

Ohroženi byli i Pražané roku 1648, kdy švédský generál Königsmarck obléhal město. Tehdejší katolická Praha připisuje svoji záchranu právě Panně Marii, proto vznikl tento sloup, dílo sochaře Jana Jiřího Bendla, který zde stál až do pověstného 3. listopadu r. 1918. 

Logický důvod, proč by se někdo měl cítit uražen přítomností Matky Boží na Staroměstském náměstí, tedy neexistuje. Příčina ale tkví někde jinde, je metafyzická. Obraťme se na chvíli zpět k onomu osudnému 3. listopadu 1918. Stržení sloupu, jak známo, předcházel tábor lidu na Bílé hoře, kde poslanec Bohuslav Vrbenský, socialista a později komunista a anarchista, vyzval dav k tomuto vandalskému aktu. Tentýž Vrbenský, který později prosazoval v parlamentu I. republiky legalizaci potratu a tzv. volné lásky.

Panna Maria je ale symbolem těch hodnot, které tomu kategoricky odporují. Byla vzornou matkou a manželkou – a to je dnes zastánci genderismu a homosexualismu degradováno na pouhou „jednu z forem vzájemného soužití“. Matka Boží zde prezentuje obranu monogamní heterosexuální rodiny a věrného doživotního manželství, proto je mnohým výčitkou svědomí. Zároveň je též Pannou, což znamená sebekázeň, disciplínu a oběť v té nejintimnější oblasti lidského života – a do toho se mnoha lidem, vyznávajícím konzumní materialismus a chtějícím si jenom užívat, nechce. Panna Maria na Staroměstském náměstí je výčitkou svědomí, proto ji mocní tohoto světa odmítají. 

Prosby

Titíž mocní, kteří usilují na celém světě zavést genderistickou totalitu, povinnou sexualizaci dětí už od mateřských škol, privilegia pro homosexuály a tzv. svobodnou volbu pohlaví. To znamená pro nás ještě naléhavější výzvu, abychom neustali ve svém boji za znovuvztyčení mariánského sloupu zde na nejfrekventovanějším místě hlavního města České republiky. Jde o závažné morální hodnoty a s nimi i o lidskou svobodu, abychom se nemuseli obávat, že nám stát jednou bude direktivními opatřeními a trestními sankcemi vnucovat určité postoje a chování, které vždycky byly a jsou v totálním rozporu nejen s křesťanskou etikou, ale i s přirozeným mravním zákonem.

Prosme proto Matku a Pannu Marii o pomoc z nebe. Tak jako uchránila Prahu před Švédy, tak ať uchrání naše obyvatelstvo před zhoubou totalitního genderismu. Když dosáhneme obnovy sloupu na Staroměstském náměstí, bude to naše první vítězství, vlastně nikoli naše, nýbrž Panny Marie. „Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí...,“ řekla ona při svém zjevení ve Fatimě. Kéž se toto její vítězství projeví i u nás v podobě restaurace mariánského sloupu! Za to se modleme, o to bojujme!

Proslov přednesl Radomír Malý v době vrcholícího třiadvacetiletého boje o znovuvztyčení sloupu na Staroměstském náměstí 12. 10. 2019. Ve čtvrtek 4. 6. 2020 byla na nový sloup usazena socha Panny Marie. 

Zdroj: protiproud.cz