Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Představitelé dvou největších světových církví se sešli 12. února tohoto roku v kubánské Havaně, kde papež František a patriarcha Kirill podepsali společnou deklaraci. Jak lze tuto událost hodnotit? Jaké budou další kroky ve vzájemném sbližování obou církví? O tom hovoří jeden z účastníků setkání, předseda Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu metropolita Ilarion Alfejev.

Setkání papeže a patriarchy proběhlo úspěšně, na velmi pozitivní úrovni byl zahájen dialog mezi pravoslavnými a katolíky. Jaké další důsledky setkání lze očekávat?    

Dialog mezi našimi církvemi existuje již dlouhou dobu. Havanská schůzka tak neznamená začátek dialogu, spíše dialog vstoupil do nové fáze, podstatně intenzivnější. Nebyla to schůzka, jejímž cílem bylo sbližování v otázkách teologických a překoávání rozdílů v učení církve. Tyto rozdíly, které existují, budou i nadále existovat ‒ existuje však shoda na obou stranách, že situace ve světě naléhavě vyžaduje společnou akci. A tak, jak je uvedeno v prohlášení, zase koordinovaný postup. Právě proto, abychom mohli koordinovat společné kroky, k této schůzce došlo. Hodně z toho, co papež a patriarcha dohromady řekli, již dříve vyjádřili samostatně. Bylo ale velmi důležité, aby jejich hlas zazněl jednotným hlasem. A to se stalo.

Domnívám se, že toto setkání bude být poměrně značně zajímavé pokračování, protože slova papeže a patriarchy byla adresována celé řadě osobností včetně politických lídrů, tedy těm, na nichž záleží budoucnost lidstva. A doufám, že budou naslouchat tomu varování, o němž se v prohlášení hovoří, a které přímo souvisí se současnou složitou politickou situací.

Očekáváte na základě výsledků tohoto setkání nějaké konkrétní kroky?

Ano, očekáváme konkrétní opatření. Očekáváme, že bude vyslechnuta výzva k míru, a že místo vytváření několika protiteroristických koalic s hlubokými rozpory mezi nimi, které mohou přinést nepředvídatelné následky, bude vytvořena skutečná koalice. Očekáváme, že političtí představitelé budou schopni překonat své vnitřní rozdíly a sjednotit se v boji proti terorismu, který představuje hrozbu pro celé lidstvo.

Budou do této koalice vstupovat také duchovního vůdci?

Koalice se nemůže skládat pouze z politiků, musí do ní vstoupit také náboženští vůdci a ostatní lidé dobré vůle.

V prohlášení se uvádí, že ve vztazích mezi pravoslavnými a katolíky bude muset dojít k překonání četných překážek. Které z nich jsou nyní na pořadu dne? Jaké budou další kroky ve zlepšování vztahů?

Nejdůležitější překážkou pro rozvoj vztahů mezi římskokatolickou a ruskou pravoslavnou církví je unie. Reakce ukrajinských řeckokatolíků na setkání mezi papežem a patriarchou a společné prohlášení to velmi jasně prokázala.

Uniaté nejsou připraveni následovat cestu, která byla papežem a patriarchou navržena. Stále žijí mýty minulých dob, nadále vzdělávají své věřící v agresivním duchu, pronášejí tvrdá a zpolitizovaná prohlášení.

Dříve uniaté opakovaně prohlášovali, že jsou mostem mezi východní a západní křesťanskou tradicí. Ve skutečnosti se však o takový most nikdy nejednalo. Naopak: uniatismus je překážku dialogu a vzájemného porozumění. Chtěl bych ale zdůraznit, že nemáme ve vztahu k věřícím řeckokatolické komunity žádné negativní postoje. Uvědomujeme si, že tyto komunity existují, a že ‒ jak je uvedeno v prohlášení ‒ mají jejich biskupové právo vykonávat pastoraci svých věřících. Ale rétorika, která je slyšet z úst jejich předních představitelů bohužel potvrzuje, že unie není jen chybou minulosti, což dnes uznává pravoslavná i katolická strana, ale má vážné důsledky také v současnosti.

Patriarcha se přeci pozitivně vyjádřil o budoucnosti Ukrajiny, doufá, že se situace na Ukrajině brzy normalizuje. V jakém časovém horizontu lze toho podle vás dosáhnout?

Věříme, že zdravý rozum zvítězí, a že Kristova moc může pomoci překonat mezlidské spory.

Existuje naděje, že katolíci a pravoslavní v dohledné době obnoví eucharistické obecenství, k jehož ukončení došlo v roce 1054? Z textu prohlášení vyplývá, že této události lituje jak papež, tak patriarcha.

V blízké budoucnosti se tato pravděpodobnost blíží nule. Ale to neznamená, že bychom měli tuto situaci, tj. absenci eucharistického obecenství, brát jako normální, nebo že bychom se měli radovat z rozdělení křesťanstva. Křesťanské svědomí nás nutí hledat způsoby, jak překonat rozdíly, které se v průběhu staletí nahromadily. Jedná se však o dlouhou cestu.

Co můžete říci ke kritikám pravoslavných věřících v Rusku, kteří nepodporují rozhodnutí patriarchy Kirilla otevřít tento dialog a setkat se s papežem? Je možné nějak uklidnit ty věřící, kteří se obávají sjednocení církví, změny kultu atd.?

Pokud si někteří naši věřící myslí, že rozdělení mezi křesťany je normou, a že musí být zachováno a prohloubeno, a že musíme použít všechny své síly, abychom zajistili, že k žádnému sblížení nikdy nedojde, tak je velmi nepravděpodobné, že se kdy uklidní. Oni se neuklidní. Abychom pochopili nesprávnost takového postavení, postačí, když si přečteme verš z Janova evangelia, v němž se popisuje, jak se Ježíš modlil za jednotu svých učedníků: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ (Jan 17,21) ‒ tak to řekl s odkazem ke svému Otci.

Toto přikázání jednoty bylo narušeno. Můžeme vést spory o to, kdo to zavinil, kdo má pravdu, ale jedná se o zřejmý fakt: dnes jsou křesťané rozděleni. Neříkáme, že došlo k rozdělení církve, protože vyznáváme víru v jedinou, svatou, katholickou a apoštolskou církev. A věříme, že tato církev pokračuje v naší pravoslavné církvi. Přesto jsme smutní ze skutečnosti, že mezi křesťany neexistuje jednota, shoda, společná eucharistie. Myslet si, že rozdělení je normou, není správné, naopak, je to hříšné.

Dialog, který vedeme s katolickou církví, myslím dialog mezi ruskou pravoslavnou a římskokatolickou církví, není zacílen na překonání těchto rozporů a rozdílů. Účel se zásadně liší, což se odrazilo i v prohlášení. Žádné další cíle, žádné skryté úkoly dialog neobsahuje. Pokud se někdo snaží přesvědčit ostatní, že tato agenda existuje, tak se ten člověk buď mýlí, nebo je pod vlivem schizmatiků či pod vlivem špatných citů a tužeb.

V prohlášení se rovněž hovoří o potřebě pomoci uprchlíkům. Mohlo by to vést k vytvoření vlastních organizací, jako je Červený kříž? Nebo nějakých jiných organizací, které by poskytovaly praktickou pomoc společně?

Zatím jsme konkrétní jednání na toto téma nevedli, nicméně vyloučit vznik takové organizace nemůžeme. Vždy říkáme, že musíme jednat společně v tom, co můžeme dělat společně, a těch oblastí je vskutku hodně. Za prvé se jedná o oblast spojenou s životem konkrétních lidí, tj. pomocí potřebným, znevýhodněným, uprchlíkům atd.

V prohlášení papež i patriarchy odmítají potraty, eutanazii, svazky osob stejného pohlaví. Dojde v této oblasti ke konkrétním projektům? Existují dohody o těchto záležitostech, nápady, plány?

Ano. S Papežskou radou pro rodinu již máme dobrou spolupráci včetně společných projektů, které se realizují. Pořádáme také společně konference na téma ochrany rodiny, odmítání potratům atd. Myslím, že to je právě ten směr, kterým se bude dále rozvíjet.

Nemohu se nezeptat na plán budoucího setkání papež a patriarchy. Kdy se uskuteční?

Jeho Svatost patriarcha řekl, že může následovat druhé a třetí setkání, žádné konkrétní kroky a dohody ale zatím učiněny nebyly. Nyní musíme přemýšlet o výsledku tohoto prvního setkání a pokusit se realizovat to, na čem se papež a patriarcha dohodli.

(upraveno, kráceno)

Zdroj: tass.ru

Viz k tématu též ROZHOVOR s metropolitou ILARIONEM ALFEJEVEM: Jednota církve je dar od Boha.