Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Rozhovor publikovaný v lednovém čísle Učitelských novin.

Existuje u nás již řada intelektuálů, kteří otevřeně tvrdí, že naše evropská civilizace, respektive Západ, zaniká. A je jen otázkou pár desítek let, než se tato část našeho kontinentu stane muslimskou. Mezi ty, kteří to vyjadřují opravdu nekorektně, tedy zcela otevřeně a bez obalu, patří výkonný ředitel České společnosti pro civilizační studia sociolog Petr Hampl.     

Často se, pane doktore, ve svých textech a vystoupeních odvoláváte právě na svou odbornost, když tvrdíte, že jen předkládáte fakta, která zařazujete do příslušných souvislostí. Co byste tedy, alespoň ve stručnosti, mohl sdělit čtenářům, vycházejícím zejména z obrazu v médiích hlavního proudu, kteří považují takovéto líčení probíhající islamizace Evropy za přehnané, či dokonce za vylhané čili za fake news, jak je dnes zvykem říkat?

Slavný filozof a metodolog vědy Karl Popper radil, aby si člověk při snaze vyznat se v kontroverzních tématech, položil otázku: Co by mě přesvědčilo, abych se případně vzdal svého momentálního postoje? Když tedy tvrdím, že dochází k islamizaci Evropy, je legitimní, abych si položil otázku, co by se muselo stát nebo co bych se musel dozvědět, abych uznal, že tato moje teze je chybná? Takže například, kdyby byla zveřejněna nová data dokazující, že porodnost muslimů klesla na stejnou úroveň, jako mají Evropané. Anebo jestliže by se začaly objevovat ověřitelné zprávy o tom, že si muslimové skutečně osvojují naše hodnoty, jakou jsou demokracie, rovnost či lidská práva, musel bych uznat, že jsem se mýlil. A bylo by férové, kdyby se stejně sama sebe dotázala i druhá strana, která považuje danou tezi jen za nepodložené strašení: Měl by to být nějaký další velký atentát, vytvoření nových zón, kde si muslimové v podstatě dělají jen to, co chtějí, či by snad mělo jít o prosazení práva šaría do běžné legislativy? Pokud si ale daný oponent žádnou jasnou hranici nestanoví, znamená to, že jeho přesvědčení není v žádném případě závislé na faktech, a tudíž se vůbec nejedná o racionální postoj.  

Nechť tedy čtenář položí sám sobě otázku: Existuje nějaká hranice, po jejímž překročení bych uznal, že naše země je pohlcována islámem, a že je zapotřebí rychle jednat? Pokud totiž taková hranice neexistuje, pak můžeme být postupně nahrazeni migranty, aniž bychom to zaznamenali. Podobně, jako se stalo třeba Švédům. Taková by totiž mohla být naše budoucnost. Ve Švédsku bude islámská většina během jedné generace, v největších britských městech jsou Angličani v menšině už dnes, Francie, Německo a další mají jen nepatrné zpoždění. Proč by se to mělo vyhnout zrovna nám?

A pokud vám budou odpůrci vaší teze oponovat tím, že tyto problémy se sice možná týkají některých západních zemí, ale že u nás podle tvrzení příslušných úřadů prakticky žádní ilegální migranti, a tedy ani muslimové nejsou, tak proč vyvolávat paniku?

Existují ale i jiná data. Například Národní centrála proti organizovanému zločinu ve své poslední zprávě uvádí, že v naší republice žije poměrně velký počet lidí, kteří mají zažádáno o azyl ve Spolkově republice Německo či v jiné západoevropské zemi, avšak momentálně jsou u nás zapojeni do organizovaného zločinu. Anebo jsme se za zhruba za patnáct let dostali v počtu islámských duchovních center z nuly na dvaadvacet mešit a modliteben. Případně se stačí jen chvíli dívat v nějakém velkém pražském obchodním centru na složení lidí podle jejich vzezření, respektive oděvu. Jsou snad všichni, kdo evokují příslušnost k islámu, jen turisté? Nejvyšší soud řeší nošení muslimského oděvu.

Obávám se, že pro mnoho expertů neexistuje žádná hranice, po jejímž dosažení by přiznali, že islamizace představuje vážnou hrozbu. Opakovali by fráze o tom, že tu vlastně žádní muslimové nejsou, i kdyby tu prokazatelně byla milionová komunita.

Víte o nějakých vědeckých studiích z posledních let vzniknuvších na našich univerzitách nebo v Akademii věd ČR, které by se zcela věcně a nepředpojatě zabývaly problematikou migrace nebo vlivu islámu na Evropu?

Možná vás to překvapí, ale žádné takové studie se tu neprovádí. Přitom v rámci AV působí Ústav orientalistiky, který by se měl zaměřovat právě na tyto věci.

Skutečnou odbornou úroveň oficiálních expertů na islám dobře ilustruje loňský článek v MF Dnes, kdy ti nejlepší jednoznačně vyjádřili názor, že česká muslimská komunita je umírněná a radikalizace nehrozí. Shodou okolností hned další den vyšla zpráva o rozkrytí teroristické buňky v pražské mešitě.

Zkrátka, islám v ČR je dnes tabuizované téma. Přitom je to největší kulturní změna od příchodu Slovanů na naše území. Otevírá to otázku,k čemu vlastně máme sociální vědy, když odmítají zkoumat v podstatě nejvýznamnější současný civilizační proces? 

Jak celkově hodnotíte úroveň humanitních oborů na našich vysokých školách?

Situace je naprosto tristní! Dnes se na nějaký z nich dostane téměř jakýkoliv zájemce. A pokud jde přímo o sociologii, jen na Univerzitě Karlově existují tři konkurenční katedry. To znamená, že když se uchazeč nedostane na jednu, jde na další. A protože je kvůli financování pro vysokou školu důležité, aby se na ní každý student, pokud možno, udržel co nejdéle, úroveň poskytovaného vzdělání se musí zákonitě snižovat. A týká se to už i akademických pracovníků. Zatímco předešlé generace sociálních vědců, bez ohledu na daný režim, vycházely z toho, že je nutné skutečně prostudovat velké množství literatury nebo důkladně pracovat s příslušnými statistickými daty či modely, ta nejnovější už takovouto intelektuálně komplikovanou činnost za žádnou nutnost často nepovažuje. Nejlépe to veřejnost může pozorovat na tom, že to, co bylo dříve tématem vhodným pro seminární práci, je dnes již často předmětem práce diplomové. Známý je zejména příklad práce z Fakulty humanitních studií UK na téma genderových aspektů Ferdy Mravence. Navíc danou práci vedla samotná šéfka katedry genderu!     

Chybí většině dnešních sociologů kontakt s běžnou realitou či ji vnímají jen selektivně, tedy záměrně opomíjejí příslušný kontext?

Ta část sociologů, která pracuje s tvrdými daty, zejména na zakázku pro klienta, k žádným větším zkreslením zpravidla nedochází. Ale sociologové působící na univerzitách a pohybující se hlavně na svých katedrách či navštěvující různé konference v zásadě vůbec nemají reálnou představu o tom, jak dnes žijí lidé mimo velká města nebo jak se daří dělníkům ve fabrice. A zatímco ještě před pár desítkami let se lidé z různých sociálních skupin běžně potkávali, a to zejména proto, že intelektuálové pocházející z jiného prostředí nikdy nebyli odtrženi od svých kořenů, dnes bývají akademici nejen fyzicky, ale zejména názorově zcela odděleni od velké části společnosti. Jak ale potom může takovýto sociální vědec naslouchající jen svým kolegům nebo různým aktivistům opravdu seriózně bádat?

Vy ale hovoříte dokonce o novodobé třídní restrukturalizaci společnosti. A nebránění, ba dokonce přímo aktivní podporu migraci z islámských zemí do Evropy přičítáte zejména sociální třídě, kterou označujete jako novou aristokracii. Tito lidé ovládají světové banky, korporace, ministerstva, neziskové organizace nebo redakce předních médií. Označujete je také za nadnárodní superbyrokraty, kteří ekonomicky těží z nejrůznějších aktivit, jimiž ovšem ve skutečnosti neřeší dané problémy, ale jen spotřebovávají na ně vyčleněné peníze pocházející především z kapes daňových poplatníků. Vysvětlete, prosím, čtenářům, proč chování této superelity odmítáte charakterizovat jako důsledek spiknutí?

Spiknutí předpokládá, že si určitá skupina lidí vytvoří utajovaný plán, který se pak snaží uskutečnit. Ve své knize Prolomení hradeb se snažím ale ukázat, že vzájemně podobné myšlení a jednání jednotlivých lidí není dáno tím, že by byli domluveni, ale tím, že mají například shodné ekonomické zájmy, chodili do těch samých škol nebo jsou formováni stejnou kulturou. A to, co naši dobu odlišuje od časů před třiceti a více lety, je kromě podstatně větší komunikační propojenosti i to, že se počty příslušníků této elity značně navýšily. Dokud šlo jen o relativně malé skupiny lidí, nedokázaly ještě vytvořit vlastní kulturu a hodnotový rámec. Ale kvůli rozšíření vlivu různých nadnárodních korporací a organizací se dnes hovoří o jednom až o třech procentech evropské populace, což představuje miliony lidí, u nás pak nějakých dvě stě tisíc. To už je skupina tak velká, že když k ní patříte, nemusíte mít žádné kontakty s jinými lidmi.

To ale přece případného hybatele příslušných společenských procesů a tvůrce této elitářské kultury nijak nevylučuje.

S mnoha lidmi jsem v této věci ve sporu. Tady se však odvolávám na celou jednu linii západního myšlení, která přesvědčivě tvrdí, že v podstatě není možné řídit společnost z jednoho bodu. To ovšem nevylučuje jednoznačný fakt, že zde existují samostatné skupiny, které svůj zájem cíleně prosazují bez ohledu na standardní politické mechanismy. A některé tyto skupiny nebo i jednotlivci jsou velice mocní, například americká zbrojařská lobby nebo třeba pan Soros, který sám přiznává, že má k dispozici 12 miliard dolarů na ovlivňování poltických procesů v nejrůznějších státech. Myslím si tedy, že bychom dění ve světě měli vnímat jako jakési divadlo, v němž hraje řada mocenských skupin, které vzájemně soutěží, vytvářejí aliance, vznikají, zanikají, různě se formují. A mě jako sociologa zajímá nejen to, jak jsou dané skupiny silné, ale proč se děje to, že některé jsou úspěšnější než jiné.   

Je ale zvláštní, že napříč celou západní civilizací po obou březích Atlantiku se elity nyní tak shodují v tématech nejen migrace a genderu, ale třeba i v boji proti údajným dezinformacím, v náhledu na problematiku globálních změn klimatu nebo třeba v obrazu společného nepřítele.

Můžeme to vysvětlit i tak, že došlo ke vzniku určité mocenské rovnováhy, v jejímž rámci si každá z oněch velkých skupin realizuje své vlastní potřeby, byť zřejmě při přijetí určitých kompromisů. Ale neznamená to, že se nejdříve někde fyzicky sešly a konspirovaly. Místo toho vzájemně postupně reagovaly na jednotlivé své kroky motivovány každá svým mocenským nebo ekonomickým zájmem.

Říkáte, že jsme svědky v pořadí posledního pokusu islámské civilizace podmanit si celý Západ. Jde ale skutečně primárně o aktivitu islámu, anebo ho případně někdo z jiné kultury využívá jako nástroj svých vlastních zájmů?

Jedno nevylučuje druhé. Historickým faktem je, že od 7. století, kdy Mohamed vyslal své bojovníky do světa, se šíření islámu silou de facto nezastavilo. Na druhou stranu můžeme v dějinách opakovaně vidět, že mezi Evropany se běžně nalézali tací, kteří se snažili na tomto procesu i proti zájmům své vlastní civilizace něco vydělat.

To znamená, že motivací takovéto zrady byl vždy a priori osobní ekonomický zájem?

Těžko stanovit hranici, co je ještě ekonomický zájem, a co už přesvědčení. Často to jde ruku v ruce. Když se ve dvacátých letech minulého století objevila neomarxisticky zaměřená Frankfurtská škola, mluvila o tom, že aby se společnost změnila podle jejích představ, měl by to provést proletariát třetího světa. Tehdy ale ještě neměli tito teoretici žádný nápad, jak ho do Evropy dostat. Od té doby však vznikly nové technologie, zejména v oblasti dopravy a komunikace, které to dnes již jednoduše umožňují. A jiné skupiny zase před lety podporovaly masivní migraci do Evropy, protože doufaly v příchod levné pracovní síly. Někteří politici zase měli zájem o dovoz voličů. Nezapomínejme, že současná radikalizace islámu spočívající v jeho návratu ke kořenům je záležitostí až zhruba posledního čtvrtstoletí. Mnozí netušili, s čím si zahrávají. Jde o zjevný příklad nezamýšlených důsledků, které se dostavují vždy při zásazích do přirozených společenských procesů.   

A co říkáte teorii, že střet muslimů s aktivním domácím odporem má sloužit jako záminka k nastolení vlády pevné ruky, tedy k zavedení nové totality? 

Je to jedna z možných variant. A může to být i tak, že půjde třeba o pevnou ruku saudského krále nebo pevnou ruku tureckého prezidenta Erdogana. Ono se sice občas hovoří o hypotéze občanské války, kterou vyvolá míchání různých kultur, ale to, čeho jsme v případě současného příchodu muslimů do Evropy svědky, není mícháním, ale nahrazování jedné kultury jinou.  

Na jednu stranu ve své knize tvrdíte, že příslušníci nové aristokracie jsou zpravidla nadprůměrně inteligentní, na druhou stranu jste přesvědčen, že islamizace Evropy bude mít dramaticky negativní dopad i na ně. Chybí mi k této tezi a antitezi, alespoň z mého pohledu, jakási syntéza…

Jedna věc je inteligence ve smyslu výkonnosti mozku při zpracovávání a vyhodnocování dat. To ale neznamená, že člověk s takovouto nadprůměrnou inteligencí se bude zároveň automaticky chovat zodpovědně, zamýšlet se nad osudem civilizace, a už vůbec to neznamená, že daný jedinec zákonitě projevuje i to, co bychom mohli nazvat životní moudrostí. Kapacita takového mozku může být naopak rozhodující měrou orientována jen na to, jak navýším rozpočet svého oddělení nebo jaké kroky mám podniknout, abych získal manažerské bonusy v dalším kvartále. A takové peníze se nejlépe získávají nikoliv skutečným řešením aktuálních problémů nebo tvůrčí činností, ale naopak vytvářením problémů nových a nabízením postupů, které danou situaci ještě více zkomplikují. Navíc prostředí nové aristokracie je velice soutěživé. Stačí jediný chybný krok, dotyčný projeví nekorektní postoj, je obviněn z nenávisti k cizincům a končí. Všimněte si, kolik lidí z této vrstvy změní názory poté, co odejde do důchodu. Najednou mohou svobodně mluvit a postupně se jim vrací racionální postoje. Stačí připomenout třeba generálního ředitele automobilky Scania a šéfa švédského podnikatelského svazu Leifa Östlinga. Po celou kariéru zastával korektní postoje, v roce 2017 odešel do důchodu, a letos otevřeně hovoří o začínající občanské válce ve Švédsku.

Dnešní korporátní byrokratická praxe do určité míry připomíná byrokracii v socialismu. Jak to, že jsou ale kapitalistické korporace ekonomicky úspěšnější než socialistické hospodářství?

Nejsou. Ale budí ten dojem. Dokud vedle sebe existovaly kapitalismus a socialismus, kapitalismus byl jistě úspěšnější. Když se ale podíváme na posledních dvacet let vývoje celého západního světa, vidíme, že výkonnost těchto ekonomik byla během této doby nižší než výkonnost české ekonomiky krátce před Listopadem. HDP sice roste, ale ze statistických dat vyplývá, že životní úroveň dvou třetin obyvatelstva západního světa za poslední čtvrtstoletí klesla nebo zůstala stejná. Nadnárodní korporace totiž ve skutečnosti do značné míry zadusily přirozenou soutěž, a tím i inovace a reálný ekonomický růst.         

Přestože podle vás dekadentní elity existovaly v evropských dějinách prakticky vždy, vláda té současné nemá ve své civilizační sebevražednosti obdoby, a to nikde v celé známé světové historii. Čím je to způsobeno? Jen objektivními procesy globalizace?

Ano, globalizace je opravdu tou hlavní příčinou. Všichni sedí u jednoho internetu, často jde o zaměstnance velkých nadnárodních korporací nebo propojených institucí a vliv dekadentních projevů postavený na stejných procesech je tak masivní a synchronizovaný.

Jistě, islám neproniká jen do Evropy a do Severní Ameriky, ale i do Jižní Ameriky, do Číny, Indie, a zejména pak do Ruska…

Islám skutečně expanduje do celého světa. Ale všude mimo západní civilizace stále ještě existuje více či méně jistá snaha se tomuto průniku bránit, byť je samozřejmě otázkou, jak dalece bude odpor úspěšný. A i když proti Rusům jejich demografie nyní působí dokonce ještě rychleji než proti nám, Rusové si na rozdíl od nás nijak nezastírají, že se jedná o vážný problém, a hlavně se nevzdávají své národní hrdosti a připravenosti o zachování své kultury bojovat. A to, že Rusové vůči islámu nevystupují aktivněji, je podle mého názoru primárně dáno otázkou vztahů se Západem. Protože ve chvíli, kdy by Rusové šli s muslimskou menšinou do otevřeného konfliktu, Západ okamžitě muslimy podpoří. Ostatně v minulosti se to už stalo několikrát.

Jak si vysvětlujete vstřícný přístup k migraci a k islámu ze strany katolické církve, zejména pak jejího současného vedení ve Vatikánu?

Nemyslím si, že je to dáno až postojem současného papeže. Jeho názory byly přece známy už před jeho pontifikátem. To znamená, že konkláve kardinálů zvolilo někoho, kdo z pohledu tradičního katolíka musí být pokládán za marxistického radikála. Mým vysvětlením je, že i církve jsou byrokratické organizace. A v nich onu novou aristokracii představují kromě kardinálů a biskupů také akademici na teologických fakultách či členové vedení různých dalších církevních institucí a organizací. Tito lidé jsou dnes často kulturně a názorově blíže osobám z korporací nebo neziskovek ze stejné sociální vrstvy než řadovým katolíkům. A tento proces se týká i protestantů. Měl jsem například možnost poměrně zblízka sledovat sbližování protestantských církví v naší zemi s neziskovkami.  

Uvádíte, že už všechny státy západní Evropy stíhají urážku islámu, přestože hanobení křesťanství, buddhismu nebo třeba hinduismu se nekriminalizuje. A také byl prý akceptován antisemitismus, proti němuž se ještě před pár lety postupovalo velice tvrdě. Ale pokud jde o naši zemi, mám v případě židů opačný dojem. Rozhodně se příslušné úřady stále více zajímají o podezření z antisemitismu než o protiislámské postoje. Vždyť nedávno dokonce Poslanecká sněmovna přijala rezoluci na podporu Izraele.

Myslím, že nejde o odlišné procesy než v zemích na západ od nás, jen máme v jejich prosazování zpoždění. Antisemitismus projevovaný skupinami původního evropského obyvatelstva je totiž i v západní Evropě stále stíhán, trestně-právně a minimálně vždy morálně. Ale na muslimy se to nevztahuje.

Obzvláště zajímavý je paradox spojení kritiky islámu s rasismem. Vždyť islám stejně jako křesťanství nestojí na rasových nebo etnických preferencích, ale na přijetí daného učení. Jak to, že dnes jsou odpůrci islámu na Západě běžně označováni za rasisty?

Čistě z hlediska logiky je to samozřejmě nesmysl. Ale mnozí současní intelektuálové si běžně odporují v řadě svých různých postojů. Dokonce jsem se už setkal i s tezí, že kritika stoupenců globálního oteplování způsobovaného údajně činností člověka má být považována za rasismus. V těchto případech jde čistě o to, jak rychle ukončit debatu, aniž by došlo na racionální argumenty. Nejrychleji to jde, když je názorový protivník označen právě za rasistu, ale třeba i za fašistu, xenofoba nebo za dezinformátora. Zároveň na západních univerzitách a okrajově už i na našich se objevuje skutečný rasismus, a to protibělošský. Bílá barva kůže se stává stigmatem, které se nedá smýt, pouze se s ním lze smířit a neustále se kát. Na západních univerzitách si za tímto účelem už vyvinuli i rituály, kdy etničtí Evropané veřejně prohlašují, že se stydí za to, že jsou běloši, přičemž odmítají svou vlastní kulturu i historii. A sami univerzitní profesoři již používají termín bílá genocida ve smyslu cíle, ke kterému by měl Západ směřovat. 

A jak si vysvětlujete další paradox, a to že zastánci genderové rozmanitosti a feministky zpravidla odsuzující programově konzervativního, bílého heterosexuálního muže, na druhou stranu tolerují jak islámem ideově zakotvené, tak mnohými muslimy zcela nepokrytě praktikované omezování i těch nejzákladnějších práv žen? 

Obávám se, že tyto dámy a genderoví teoretici si tuto otázku nikdy ani nepoloží, tudíž onen zjevný rozpor prostě ignorují. Permanentně si ale kladou jinou otázku: Co mám dělat, abych si udržel anebo posílil svou pozici? Jaké kroky vedou k získání dalších grantů? A začít se zabývat rozporem mezi islámem a emancipací žen k těmto cílům rozhodně nevede. 

Dobře, rozumím tomu, že tito lidé se z důvodu své kariéry odmítají danou otázkou zabývat, přestože si tento rozpor moc dobře uvědomují. Ale zjevně existují i tací, kteří skutečně bezelstně přijímají zároveň jak feminismus, tak islámský mužský šovinismus.

Jedním z částečných vysvětlení je idea, kterou příslušní teoretici nazývají jako intersekční feminismus, což znamená, že existuje více dimenzí útlaku, které fungují paralelně. V tomto případě to znamená, že bílá žena je sice muslimem utlačována, ale zároveň je jako příslušnice dané rasy utlačovatelkou, za což by se měla prý stydět. Takže násilí proti bílým ženám, pokud se ho dopouštějí mužové z jiných ras, feministky raději tolerují, protože jinak by se dopouštěly rasismu.

Již dlouho se uvádí, že v době vrcholného středověku byla na rozdíl od křesťanské civilizace dobová věda v islámském světě na relativně vysoké úrovni. Vy toto tvrzení však považujete za mýtus. Proč?

Zlatý věk arabské vědy, který trval přibližně 250 let, začal islámskou expanzí, při níž muslimové dobyli téměř polovinu tehdejšího známého světa, včetně Egypta, křesťanské Sýrie, Persie nebo části Indie. A protože na těchto dobytých územích tvořilo i nadále drtivou většinu podmaněné obyvatelstvo, které si alespoň v prvních generacích podrželo svou kulturu, je přesnější hovořit o vědě civilizací, které se v dané době nacházely pod islámskou nadvládou. Jakmile došlo během dalších generací k úplné islamizaci, věda prakticky zmizela.  

Říkáte, že islamizace pokročila již tak daleko, že jedinou obranou je rozdělení Evropy tak, aby se zachránily alespoň ty země nebo jen oblasti, kde ještě nežije nebo časem nebude žít velké procento muslimů. To ale znamená, že setrvávat v Evropské unii je pro nás v podstatě sebezničující. Co si proto myslíte o tom, že mezi parlamentními stranami neexistuje momentálně ani jedna, která by ve svém programu měla jednoznačně deklarovanou snahu o vystoupení z EU, tedy včetně těch, jež se označují za vlastenecké?

Narazili jsme na to, co se někdy označuje jako kartel politických stran. Když jdete koupit prací prášek, najdete v supermarketu různé značky, ale všechny je vyrábí korporace Procter&Gamble. Podobně si u voleb vybíráme mezi několika politickými stranami, ovšem všechny mají téměř stejný program, jsou financovány ze stejných zdrojů a všechny hájí zájmy stejné skupiny lidí. Pokud se nějaká politická skupina rozhodne odlišit a nabídnout něco jiného, okamžitě se stane cílem útoků, je ostrakizována v médiích a fakticky je jí znemožněno fungovat.  Proto jsou i strany, které původně vystupovaly jako antisystémové, dotlačeny ke kompromisu.

Ukazuje to, že ani pravidelné konání voleb ještě nemusí znamenat, že se jedná o demokratický systém.

Proč je u nás vlastenecká politická scéna tak roztříštěná?

Stav i struktura opozice není v prvé řadě svědectvím o opozici, ale je výpovědí o tom, v jaké kondici se nachází vládnoucí skupina. A jestliže je v dobré kondici, je schopna zabránit tomu, aby vznikla dostatečně efektivní opozice, a to i vlastenecká.

Předpokládáte, že školství v Evropě, včetně naší země bude za dané geopolitické situace postupně islamizováno. Takže již nevidíte žádný způsob jak tomuto procesu zabránit?

Minimálně je možné tento proces výrazně zpomalit. Dnes se u nás ve vztahu k islámu už řeší, jestli by muslimské dívky měly být osvobozovány z tělesné výchovy. Anebo se objevily i případy s výtvarnou výchovou, protože islám zapovídá figurální zobrazování. Za nějakou dobu se jistě začne řešit i výuka dějepisu. A buď učitelé a ředitelé budou ustupovat (což se už v některých případech stalo), anebo budou striktně trvat na dodržování vzdělávacího programu, a to i za tu cenu, že budou muset jít do konfliktu s muslimskými rodiči nebo s politickými neziskovkami. Pokud si nebudou pedagogové stát na svém, naše školy se začnou islamizovat rychle, protože zkušenost ze západních států nám jasně ukazuje, že za každým ústupkem následuje další požadavek. Rozhodně ale ještě stále máme nezanedbatelný počet učitelů, kteří sice své vlastenectví nevystavují na odiv, ale děti k němu kultivovaně vedou.   

Lze omezování svobody projevu považovat za výraz zvětšující se síly, nebo naopak slabosti nadnárodního byrokratického systému?

Zákaz nemusí být vždy projevem slabosti. A v našem případě je to naopak doklad rostoucího sebevědomí režimu. Vytvořila se zde celá společenská vrstva bojovníků proti údajným fake news či hoaxům, která z jejich potírání profituje. Jde dokonce o jedno z nejrychleji rostoucích odvětví, a to i u nás, kdy se objevují stále nové a nové skupiny takzvaných elfů. Ti lidé jsou doslova opilí mocí. Mají pocit, že si mohou dovolit naprosto cokoliv. Jenže také musí vykazovat činnost, a tudíž nacházet stále nové záminky k cenzuře. Když se jim podaří vytlačit nějaké téma z veřejného prostoru, okamžitě se zaměří na další. Tím se bude meze svobody projevu neustále zužovat. Zatím ještě například můžeme kritizovat genderové šílenství, a dokonce si z něho dělat i legraci, ale za dva tři roky to může být jinak…      

Ptal se Lukáše Doubrava.

Zdroj: petrhampl.com