Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V některých ohledech se Rusko nachází na periferii světových procesů, zaostáváme. A to je dobře, protože jen tak můžeme zhodnotit, jak vypadá zanedbaná forma nemoci, která se k nám zatím jen přibližuje.

Jak uvádějí americká média „více než dvacet náboženských vůdců požehnalo nové klinice Planned Parenthood ve Washingtonu“. Jedná se o potratovou kliniku. Planned Parenthood je organizace, vykonávající největší množství potratů v USA a aktivně prosazující potraty po celém světě. Tato organizace na sebe nedávno přitáhla další pozornost, když vyšlo najevo, že její zástupci prodávali části těl z potracených dětí pro vědecký výzkum.

Otevření potratové kliniky (a ještě přímo naproti škole) samozřejmě vyvolalo protesty u místních lidí, a zvláště pak u věřících. Přitom „náboženští vůdcové“ přišli slavnostně pronést slova, že potraty nejsou nijak v rozporu s jejich náboženským přesvědčením.

Tito představitelé se shromáždili v kruhu, aby se pomodlili pod vedením reformního rabína, poté s projevy vystoupili představitelé řady křesťanských komunit, potratáři, pacientka Planned Parenthood, rabín, hinduistický kněz a imám, vystupující po Skypu. Willie Parker, muž slavný v prostředí stoupenců potratů, pronesl: „Byl jsem křesťanem dlouho předtím, než jsem se stal potratářem. Ženy nás přesvědčují, že je tato klinika jakýmsi místem zla, kde není přítomen Bůh, proklínají ženy za to, že přijímají svá vznešená řešení. Naše odpověď na prokletí je požehnání.“ Po všech těchto projevech vykonal hinduistický kněz obřad, jenž měl přitáhnout na kliniku „pozitivní vibrace“.

V prostředí náboženské svobody a rozmanitosti se přirozeně vytváří jakýsi druh obchodu, kde si požadavek pokaždé najde nabídku, a existují-li na světě lidé, kteří by chtěli „dát požehnání“ potratové klinice, najdou si „služebníky“, kteří s tím budou souhlasit.

Další skutečností však je, že tito „služebníci“ nebudou v žádném případě představovat ty náboženské tradice, jménem kterých vystupují. Křesťanství, stejně jako ortodoxní judaismus, vystupují proti potratům. Jenže problém ani tak není v náboženských tradicích jako takových, jde spíše o tom, že sám etický princip „nepovolující připravit o život nevinné lidské bytosti“ je natolik zřejmý, že nevyžaduje vůbec žádnou víru. Stejně tak nevyžaduje víru a uznání, že dítě v lůně matky je, za prvé lidskou bytostí, a za druhé nevinnou bytostí, nedopouštějící se ozbrojené agrese, kterou by bylo možné odrazit silou; a také není žádným zlosynem, podléhající zákonnému trestu. Mezi odpůrci potratů však bývají i světští lidé, kteří jednoduše uznávají to, co je očividné.

Křesťanství od samého počátku své existence vystupuje proti ‒ u pohanů byla praxe potratů a infanticida rozšířena, v tomto ohledu neinformovalo o nějakém novém a neslýchaném odhalení. I v samotném v textu přísahy, složené pohanem Hippokratem, se píše „žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu“. Náboženské osobnosti, které přišly podpořit tuto kliniku, představují odpadlíky nejen od svých náboženských tradic, ale i od přirozeného mravního zákona. To je zjevné všem lidem, přestože mnozí se ho snaží odmítnout.

Jedinečnost křesťanství není jen ve vztahu k potratům, ale v tom, že zvěstovalo a zvěstuje odpuštění a nový život, který zhřešivší lidé ‒ tímto nebo jinými hříchy, mohou přijmout pokáním a vírou.

Bylo by proto nesprávné vidět konfrontaci zastánců práva na život a zastánců potratů jako střetnutí mezi lidmi „konzervativními a zbožnými“ a lidmi světskými, k nimž přimknuli liberálně založení věřící. Princip „nelze o život připravit nevinné lidi“ totiž není výhradně náboženským, ale všeobecně lidským. A naopak: víra v to, že člověka v raných fázích života lze vyškrtnout na základě svévůle a zlikvidovat, je specifická pro určitou ideologii.

Ideologii, nabízející podepsat se krví, přestože není člověk manželem nebo partnerem, který by nutil ženu k potratu, nebo sám není spojen s potratovým průmyslem, vyžadující však od něj pozvednout hlas „pro“. Tím stvrdil to, že schvaluje likvidaci nevinných lidských bytostí v průmyslovém měřítku.

Propotratovost je identifikačním znakem současného liberála, pečeť otisknutá na jeho čelo a na jeho pravou ruku. Konzervativní americký publicista Matt Walsh připomíná, že „potrat je hlavní nábožné konání církve liberalismu“.

Schvalovat zlo, jak píše Apoštol (Římanům1:32: Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují) je ještě horší, než ho vytvářet. Člověk může konat zlo pod tlakem nesnesitelných okolností – od toho však nepřestane být zlem, ale zde může být volba ne zcela dobrovolná. Jiná věc je, když člověk zcela dobrovolně podporuje do očí bijící a zjevné zlo, aniž by byl k tomu přinucen jinými lidmi či okolnostmi.

Podívejme se na tento žalostný jev blíže, jak lidé, kteří sebe vydávají za křesťany, slouží takové mašinérii vraždění dětí jako je Planned Parenthood?

Je to přirozený výsledek určitého vývoje uvnitř řady křesťanských společenství, a především liberální teologie. Pokud se budeme snažit zformulovat rozdíly od tradičního pojetí, pak to lze vyjádřit jedním klíčovým slovem – „moderní“. Liberální autoři se snaží nabídnout víru, která bude „významná pro dnešní svět“, „srozumitelná modernímu člověku“, „přijata moderní společností“, „odráží moderní zkušenosti“. Z tohoto důvodu mají liberální teologové tendenci ignorovat, umlčovat, anebo přímo popírat prvky křesťanské víry, které vyzývají v „současné moderní společnosti“ averzi. Před nedávnem to byla víra v nadpřirozeno a postihovalo to všechny zmínky o zázracích, až do samotného Zmrtvýchvstání Páně. V současné době dráždí „společnost“ něco jiného ‒ křesťanská etika v oblasti pohlaví a výjimečnosti Ježíše Krista jako našeho Pána, Boha a Spasitele. Liberální křesťané proto nabízejí rozředěnou víru až do úplné absence, která nezakazuje absolutně nic a nevidí velký rozdíl mezi bohoslužbou a hinduistickou púdžou.

Na takovou „nedráždivou víru“ existuje určitý požadavek, přičemž takový, který, v některých případech, může být podpořen i finančně. Tradiční křesťanství svědčí o hříchu a zvěstuje spasení v Ježíši Kristu; někdo na toto prohlášení odpovídá pokáním a vírou, někdo reaguje odmítnutím. Platí to stejně pro „moderního člověka“ jako pro lidi žijící v době Pána Ježíše. Určitě se nezalíbíme všem „moderním lidem“, podobně jako kdysi apoštolové nebyli v oblibě u mnoha svých současníků. Našim posláním však není zalíbit se, naším posláním je svědčit o Pravdě.

Snaha zalíbit se vede v důsledku tam, kam to přivedlo nešťastné „náboženské vůdce“, žehnající potratové klinice.

(překlad čtenářky, upraveno)

Originál: Сергей Львович Худиев „О стремлении понравиться“ vyšel 16. ledna 2017 na

Zdroj: radonezh.ru